Believe (32)

Pamatujte si, že mě máte moc rádi... Další pokračování v sobotu

Beta: Teru

Věnování: Jamie Williams

Varování: 18+,, znásilnění





 NIALL

Postavím se před otce s hlavou skloněnou. Nechci se mu dívat do očí. Ještě by si myslel, kdo ví, jaké nemám sebevědomí a za to by mě jistě zmlátil.
“Kdo to byl?” Zeptá se na první otázku celkem rychle. Ani mě nijak nepodusil tím, že by byl dlouho zticha. I to už párkrát udělal. Byly to hodiny, kdy mě nechával čekat, než se rozhodl vůbec promluvit.
“Kamarád?”
“Ano.” šeptnu tiše.
“Co jsem ti říkal o lhaní?!” Zvýší tón svého hlasu a já si automaticky zakryji hlavu, protože vím, že mě uhodí. Velice rád bych se mýlil, ale bohužel mám pravdu...
Otec mě srazí na kolena silnou ránou. Skácím se k zemi jako domeček z karet. Stále si však kryji hlavu, i když on stejně dává pozor, aby mě nikdy neuhodil do obličeje. Kvůli lidem, kteří by podle toho poznali, co se děje u nás doma. Navenek je dokonalý otec, který svému synovi dává první poslední a stará se o to, aby zapomněl, že mu zemřela matka, ale doma... Doma nastává peklo. Někdy si přeji, aby má maminka nikdy nezemřela, jenomže minulost už zpátky nevrátím.
“Nemám lhát.” Odvážím se promluvit.
“Tak proč lžeš, zmrde?” Zase jeho vztek začíná nabírat toho nejhoršího stupně. Dneska nevyjdu jenom s jednou modřinou. To vím zcela jistě...
Když mě začal bít, tak jsem si postupem času  na jeho chování zvyknul a jenom tak něco mě nerozpláče, a proto teď po první ráně skláním obličej k podlaze bez toho,  aniž by se mi oči zalily slzami.
“Omlouvám se.” Zašeptám zase. Nechci mluvit příliš nahlas.
“Neslyšel jsem tě.” Nechápu jej. Jednou mi říká, že mě nechce slyšet mluvit a ať držím hubu, ale po druhé po mě zase vyjede, že mluvím potichu.
“Omlouvám se.” povím více nahlas. Snad mu tohle bude stačit. Jestli ne, tak schytám další pěst a zřejmě na záda, protože jsem v pozici, kdy jsem schoulený do klubíčka koleny na podlaze a rukama si kryji hlavu.
“Takže..ty jsi na chlapečky, jo?” Zvednu hlavu a zespoda se na něj podívám. V očích se mu blýská a já se snažím nebát se ještě víc.
Na otázku zda “jsem na chlapečky” nehodlám odpovídat. Nechápu vůbec, jak ho to mohlo napadnout. Jistě se nějak prokecl Mike, ale nevím, jak by došli k takovému tématu.
“Tvůj přítel tvým přítelem dlouho nebyl.” Poví a potom se hrdelně rozesměje. Cože? Proč říká tyhle nesmysly?
“Po dnešku si velice dobře rozmyslíš, jak se budeš chovat. Budeš poslouchat na slovo, spratku!” Rozječí se a já si znovu schovám hlavu.
“Neschovávej se!” Popadne mou paži a po zemi mě táhne až do obýváku. Mám na sobě jenom kraťasy, takže si kolena spálím o podlahu, jak mě vleče. Příšerně mě štípou, ale neodvažuji se vydat ze sebe ani hlásku...
Nechávám se odvléct tam, kam ON chce. Zbije mě, ale nechápu, proč mě tentokrát bere do obýváku, když jindy mu nedělá problémy zbít mě kdekoliv jinde v domě. Snad je jedno, ve které z těch místností mi ublíží. Nevím, co má dneska za den. Asi se hodně špatně vyspal, protože má ještě mizernější náladu, než obvykle.
Pohodí mě na velký zelený koberec uprostřed obýváku. Kdysi jsme ho byly s maminkou kupovat a ještě jsme se u toho hádali. Ona chtěla koupit červený a já zelený. Vyhrál jsem já, protože když jsem se rozplakal, že bez toho zeleného prostě neodejdeme, tak musela koupit onen zelenkavý.
“Když jsi na chlapečky, tak ti určitě nebude vadit pěkně si užít.” Odtrhne mi ruce, kterými si stále kryji hlavu, a dá mi je za záda. Sváže mi je pevně k sobě páskem, který měl ještě před chvílí ve svých kalhotách.
Neodvažuji se zeptat, co se chystá dělat, ale když mi stáhne moje kraťasy, tak mi vše je jasné. Říkal jsem, že mě jen tak něco nerozbrečí, ale tohle..nikdy před tím nic takového neudělal. Mlátil mě, ale znásilnění?
“Jestli budeš křičet a uslyší nás sousedi, tak to bude ještě horší. Doporučoval bych ti být sakra zticha.” Zasyčí mi do ucha.
Spal jsem zatím jenom s jedním klukem, když nepočítám Mika,  a ten byl velice jemný, protože věděl, že je to moje poprvé, takže teď mám strach. ON jistě jemný nebude.
Ucítím, jak se jeho penis otře o moje půlky. Celé mé tělo se otřese při tom hnusném dotyku. Nechci, aby tohle dělal, ale jak tomu můžu zabránit?
Zaškubu sebou a snažím se uhnout. Moje snaha je však marná. Násilník trhne páskem dozadu a tím i mnou. Divím se, že mi nevykloubil ramena.
Tiše zaskučím bolestí.
“Prosím, nech toho.” řeknu.
“Drž hubu!” Okřikne mě a uhodí pěstí do břicha. Už neklečím ani na všech čtyřech, ale svalím se na koberec.
“Zvedni se!” Přikáže mi. Nedokáži se mu poddat. Můj vlastní otec takový tyran, letí mi hlavou.
“Dělej!” Neuposlechnu jeho rozkaz, tak si mě musí sám přizpůsobit. Na nic nečeká a ani mě nepřipraví, když do mě narve na jeden příraz celý svůj úd. Abych nevykřikl, tak zatínám zuby a podaří se mi přitom prokousnout si ret, ze kterého začne valit krev.
“Doufám, že se ti tahle zábava bude líbit!” Zahaleká chlípně. Jak by se mi mohlo líbit takové týrání, které provádí člověk, co má být moje rodina?
Přiráží do mě velice tvrdě. Kolena, která mám spálená od podlahy, po které mě táhl, se ještě dřou o koberec, jak rychle se pohybuje.
Ať už skončí. Ať skončí tohle moje hrozné utrpení.
Myslím jenom na konec, který se stále neblíží.
Vůbec nejsem vzrušený. Za to ON ano. Ukájí se na mé bolesti.
Jakmile přestane se svými přírazy a vystříkne svoje sperma do mého zadku, tak se mi trošičku uleví. Už bude konec.
“Příště se snad taky zapojíš.” Pronese otec a vytáhne ze mě svůj penis. Ještě mě nezapomene kopnout do břicha, abych se svalil na bok.
Zavřu oči a snažím se zastavit slzy, které mi stále tečou.
Uslyším, jak si bere věci ze stolku a prásknutí vchodových dveří. Určitě šel do hospody se zase opít.
Ruce mám stále svázané páskem, ale podaří se mi je vyvléct. Schoulím se do klubíčka.
“Jsem v bezpečí. Už tady není.” řeknu si pro sebe.
Zatím jsem v bezpečí...