Kapitola VIII. - Karamelové latté

Tahle povídka mi dala zabrat, ale snad bude dobrá :) 





Sammy 

„Nejsi upír.“ Zakroutím hlavou. Kdybych mohl, tak někam ustoupím, jenomže se nemám kam hnout. Přede mnou je stůl a asi metr za mnou jsou police se starožitnostmi. 

„Já vím, že je těžké tomu uvěřit, Sammy..“ povzdechne si Dylan. 

„Těžké uvěřit?“ 

„Zkus to pochopit..“ 

„Ty zkus zase pochopit, že nejsou žádné důkazy, které by potvrzovaly existenci upírů.“ přeruší ho Sammy. 

„Já vím, Sammy, ale říkám ti pravdu, tak mi prosím tě věř.“ Přijde ke mně Dylan blíž a mně naskočí husí kůže. Ne že bych se ho bál. Pochybuji, že by mi ublížil. Takových možností už měl spousty a nevyužil je. Včera mě dokonce zachránil.. 

„Teoreticky bych ti věřit mohl, ale musel bys mi o tom něco povědět.“ řeknu nakonec.

„Půjdeme zítra na kafe.“ vyhrkne okamžitě. 

„Vážně chceš probírat upíry u kafe?“ Pozvednu obočí. 

Příští den odpoledne. 

Dylan 

Domluvil jsem si se Sammym sraz chvilku po setmění, abych nebyl tak unavený ze slunce, které ten den venku podle předpovědí mělo pařit. Ve zprávách o počasí měli kupodivu jednou pravdu a slunce opravdu svítilo jako poblázněné. Naštěstí jsem většinu dne prospal a vzbudil se až hodinu před západem slunce. 

Sraz spolu máme v malé kavárničce, kterou vybral Sammy, protože je podle něj prý vážně skvělá. Dal jsem na něj, protože sám vlastně žádnou kavárnu ve městě neznám, když jsem tady tak krátce. Budu si muset udělat obhlídku a nebo řeknu Sammymu, aby mě provedl. Uvidí se ale po dnešním rozhovoru, jestli spolu vůbec ještě někdy budeme mluvit. 

Možná jsem na místě moc brzo, ale Sammyho nikde nevidím, a tak si jdu sednout k jednomu ze stolků, které jsou před kavárnou. Je fajn, že mají i venkovní posezení. Chci, aby měl Sammy pocit, že může kdykoliv rychle odejít. I když nechci, aby šel, tak je to pro jeho pocit bezpečí. 

„Ahoj.“ ozve se za mnou. Samozřejmě, že jsem věděl, že Sammy zezadu přichází, ale nechtěl jsem ho nijak vyděsit, a proto radši dělám překvapeného. 

Sammy 

„Ahoj.“ Usměje se na mě Dylan. 

Jsem z dnešního odpoledne trochu nervózní. Vlastně jsem byl celé ráno a moje spolubydlící říkala, že je to semnou k nevydržení. 

„Už sis něco objednal?“ zeptám se. 

„Ne. Před chvilkou jsem přišel.“ 

„Tak já nám skočím dovnitř objednat. Dám si karamelové latté a ty?“ 

„Asi totéž.“ odpoví Dylan. Fajn, tak to bychom měli. Snažím se uklidnit pravidelnými nádechy a výdechy, ale stejně mi to moc nejde.

Uvnitř kavárny objednám kávy a upozorním servírku, že sedíme venku. Nemá s tím žádný problém a nápoje nám prý za chvíli přinese. 

Vrátím se tedy zpátky ke stolku, kde se usadím a zadívám se na Dylana, který mě také pozoruje. 

„Co je?“ 

„Nic. Jen se dívám.“ 

„Měli bychom jít k věci.“ odkašlu si. 

„Co chceš vědět?“ 

„Vážně jsi upír?“ vyhrknu. 

„Ano.“ 

„Prostě se mi tomu nechce věřit.“ zapřu se do židle. 

„Některým věcem je těžké uvěřit, ale hold nemáš jinou možnost.“ 

„Já vím. Ten večer,kdy mě unesli, tak mě ten muž kousl do zápěstí.“ vzpomenu si. 

„Jistě. Ověřoval si, jak čistou máš krev. Kdybys třeba bral drogy, tak upírům tvoje krev nebude chutnat.“ 

„Asi začnu fetovat.“ zašeptám si pro sebe, ale Dylan to nějakou záhadou slyší a začne se smát. 

„To by ti možná pomohlo, a pak už by po tvé krvi žádný upír netoužil.“ 

„Fajn, takže si koupím za výplatu drogy.“ 

„Ne to nedělej. Drogy ničí lidi.“ 

„Dělám si srandu. Nikdy bych drogy nebral.“ Zašklebím se, protože k drogám mám opravdu silný odpor. I kdyby to mělo zabránit, aby mi nějaký upír nevysál krev, tak si je stejně nevezmu. Hnusí se mi jen ta představa, že bych třeba šňupal nebo si píchal přímo do žíly ty, s prominutím, sračky. 

„To je dobře.“ řekne Dylan. „Takže..to že tě ten chlap kousl do zápěstí tě trochu přesvědčuje o tom, že by upíři mohli existovat?“ 

„Možná.“ zamyslím se. „Když jsi upír, tak proč piješ kafe?“ 

„A proč bych nemohl?“ opáčí. 

„Já nevím. Nepřežíváš snad jenom na lidské krvi?“ otřesu se, když si představím Dylana, jak pije krev. Fuj. 

„Ne. Můžu jíst a pít, co se mi zachce.“ Pokrčí ležérně rameny. 

Servírka nám přinese naše karamelové latté a já se s chutí napiju. Miluju kafe. 

„Jak ses stal upírem?“ zeptám se. 

„To je dlouhý příběh.“ 

„Máme celé odpoledne.“ 

„Fajn, tak já ti to povím.“ usměje se.