Blind (8)

Poslední konec Blind vás asi zaujal. Na komentář Stelly velice ráda odpovím. Jonathan má opravdu manželku a ne nepřehlédli jste to, protože to zatím nebylo nikde psáno.
Snad dnešní díl užijete tak jako ten poslední, protože myslím, že má taky zajímavý konec.

Vaše Frux :)






Matty

Ráno, když přišel celý utrápený do školy, tak si nesedl na své obvyklé místo v zadní lavici, kterou okupoval společně s Patrickem, ale do prázdné lavice o uličku vedle.
Prošel kolem Patricka a dělal jako by byl duchem, což mu trhalo srdce, ale nemohl jinak. Přece se nemohl dál chovat jako obyčejný kamarád. Tak moc Patricka miloval, ale bylo pro něj lepší se ho vzdát. Těžší ovšem bude opravdu vydržet a nepoddat se svým pocitům. Vzhledem k tomu, že spolu chodí do stejné třídy a minimálně pětkrát týdně jej bude muset každý den vidět, tak to nebude nic jednoduchého.
Usadil se tak, aby byl od Patricka, co nejdál.
Vyskládal na lavici své věci, které potřeboval na první hodinu.
Periferním viděním viděl, že jej Patrick pozoruje. Nechtěl zvednout hlavu a pohled mu oplatit. Nemohl.

Patrick 

Copak mu mohl být ze dne na den úplně ukradený? Odsedl si pryč a totálně jej ignoroval. To ho tolik naštvalo zjištění, že spí s Jonathanem nebo v tom bylo něco jiného? Chtěl si s ním promluvit, ale ten pako mu nedal žádnou šanci.
Podíval se směrem, kde Matty seděl. I když jej ten chlapec stoprocentně viděl, tak ani nezvedl hlavu a nedal najevo, že ví o jeho pozorování.
Vytáhl si kousek čistého papíru, na který naškrábal krátký vzkaz.

Prosím tě, sedni si zpátky, Matty. Chci si promluvit. 

Papírek přeložil a hodil ho na vedlejší lavici.
Matty se podíval na papírek a po chvilce váhání jej vzal a rozložil. Sledoval, co by asi mohl psát. Dlouhé to nebylo, protože o chvíli později přistál vzkaz na jeho lavici.
Velkým tiskacím tam stálo: ALE JÁ NE. 
Patricka tahle odpověď naštvala. Sebral si všechny svoje věci a přesunul se vedle Mattyho těsně potom, co odzvonilo na hodinu.
„Jdi pryč, Patricku.“ řekl Matty se skloněnou hlavou.
„Nikam nepůjdu. Budu sedět s tebou. Tak jako vždycky.“ řekl nasupeně.
Matty nic dalšího neodpověděl, protože do třídy přišla učitelka, která ale byla nemocná, a proto jim zadala samostatnou práci na celou hodinu. Nemohla totiž moc mluvit, a tak pro ni bylo lepší studentům zadat úkol.
„Prosím tě, Matty. Já se s tebou chci bavit.“ šeptal Patrick.
„Ale já s tebou ne, chápeš to?“
„Matty..“ snažil se zase něco říct Patrick, ale Matty se přihlásil a požádal o svolení, zda může jít na záchod.
O chvíli později jsem se přihlásil taky.
„Mohl bych jít taky na záchod, paní profesorko?“
„Chodí se po jednom, Patricku.“
„Prosím.“ Udělal jsem na ni smutné oči.
„Fajn, tak běžte.“ Protočila oči.
„Děkuju.“ Poděkoval a vystřelil z lavice jako neřízená střela ke dveřím.
Zamířil na toalety ve druhém patře, kde by se mohl Matty nacházet pokud šel opravdu na záchod.
První, co uslyšel, když vstoupil dovnitř, tak byl pláč, ozývající se z kabinky.
„Matty?“
„Co tady chceš? Jdi pryč.“ řekl mezi hrdelními vzlyky. Co ho mohlo takhle rozrušit? Takový pláč u něj ještě nezažil.
„Nikam nepůjdu, dokud mi konečně neřekneš, co se krucinál děje a proč tam brečíš.“ Rozčílil se Patrick.
„Nemůžu.“
„Ale jo můžeš. Otevři mi dveře.“ Povzdechl si Patrick.
Jakmile se ozvalo cvaknutí zámku, který značil, že je odemčeno, tak otevřel dveře a uviděl Mattyho klečícího a brečícího na zemi. Očekával, že bude trochu těžší přemluvit ho, aby odemkl. Ještě, že to šlo tak snadno.
Nemohl se dívat na to v jakém hrozném je stavu.
„No tak.“ Sesbíral ho z podlahy a objal ho. „To bude dobrý.“ zašeptal, stiskl ho pevněji a pohladil ho po zádech
„Nebude.“ Zavrtěl hlavou Matty a otřel mu všechny svoje slzy do trička.
„Co se stalo?“ Zeptal se znovu.
„Nezvládnu se s tebou nekamarádit.“
„Tak se semnou bav. Však já budu jenom rád.“ Usmál se Patrick.
„Ale to nejde.“
„Proč by nešlo?“ Odtáhl si Patrick Mattyho od sebe a podíval se do jeho uplakaných očí.
„Protože tě miluju.“ řekl chlapec, postavil se na špičky a políbil Patricka.