Believe (31)

Už přes týden nebylo Believe, takže svou chybu napravuji. Všichni jste přemýšleli nad tím, proč má Niall modřiny a já vám dávám odpověď :)
Jinak jsem ráda, že se vám líbila svatba Jakea a Paulieho, i když nebyla moc popsaná. Spíš ta svatební noc no x)

Beta: Teru :)

Věnování: Neznámé slovence, co se nepodepsala, když komentovala u minulého dílu:)

Btw. O půlnoci přidám první kapitolu nového cyklusu, kterou jsem dneska napsala. Doufám, že se těšíte. :P






MIKE

Probudím se ráno, ale ještě neotvírám oči. Vychutnávám si ten moment, kdy jsem příjemně unavený, ale na druhou stranu vyspaný a odpočatý.
Vzpomínám, co se dělo včerejší večer… Sbalil jsem toho nejroztomilejšího blonďáčka na světě. Pozval jsem ho na parket, protože jsem prostě nemohl odolat. Tím jsem si byl jistý, že je stejné orientace a potom jsme skončili spolu v posteli. Ten sex s ním byl naprosto skvělý. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem dlouho s nikým nechtěl spát, ale pak jsem si řekl..Na svatební hostině kluků musím někoho sbalit. Podařilo se.
Zašmátrám rukou vlevo ode mě, abych se jej mohl dotknout, ale nalézám jenom teplé prostěradlo, na kterém nikdo neleží.
Okamžitě otevřu oči a natočím se, abych se přesvědčil, že tam skutečně není.
Opravdu ne..
Odešel pryč? Bez jediného slova? Pravda, neznám ho natolik dobře, abych věděl, jestli není takový ten typ, který je s někým na jednu noc, ale i tak cítím jisté zklamání, které nepříjemně bolí. Doufal jsem, že zrovna on by mohl být mou drahou polovičkou. Nebaví mě být sám. Chci chlapce nebo muže, vedle kterého se budu budit, společně budeme vařit, povídat si, chodit ven, mít sex…
Se smutným úsměvem na tváři vylezu z postele. Sesbírám kousky svého oblečení, které jsou poházeny na zemi. Obleču se a zmizím z pokoje pryč.
Venku si chytnu taxíka, a jakmile přijedu domů, tak volám Jakeovi.
„Mmm, ano?“ Zvedne mi hovor Paulie. Jsem překvapený. Podívám se na displej, jestli volám na správné číslo. Ano, je Jakeovo.
„Ahoj, broučku.“ Pozdravím tedy Paulieho. Určitě si užili svatební noc, ušklíbnu se pro sebe. „Co děláš?“ Ptám se, když už s ním mluvím.
„Ležím v posteli a Jake nám balí kufry, protože jedeme na ty líbánky do Karibiku. Už dneska, tak snad to tady týden přežiješ bez nás.“
„Neboj se. Zvládnu to. A ty nebalíš?“ Zasměji se.
„Jsem až příliš vyčerpaný.“ Mluví pomalu to malé trdlo. Opravdu tak zní.
„Neměli jste to včera tak přehánět.“
„Bylo to naše svatební noc, ne?“ Určitě se usmívá jako spokojené štěně.
 „Chápu. Dáš mi prosím k telefonu, Jakea?“ Čekám, dokud mu nepředá telefon. Jak jsem si myslel..svatební noc byla jistě divoká..
„Lásko volá Mike a chce s tebou mluvit.“
„Už jdu, broučku.“ Slyším z dálky. Jsou na sebe tak milí…
„Ano, Miku? Copak potřebuješ?“
„Ahoj..No včera na té svatební oslavě jsem se seznámil se skvělým klukem. Spali jsme spolu a on ráno zmizel. Prostě když jsem se probudil, tak vedle mě nebyl. Říkal jsem si, že když byl na vaší svatbě, tak ho musíš znát.“
„Skvělá zpráva, že se ti někdo líbí, ale jsi si jistý, že on chce znát tebe?“ Pochybuje můj kamarád o tom, že by mě někdo nechtěl? Takového sexy borce? Tss..
„Jakeu..“ Zavrčím. Já jej prostě musím najít.
„Dobře, dobře. Víš alespoň, jak se jmenoval?“ Povzdechne si.
„Niall.“ Vyslovím velice něžně jeho jméno.
„Niall? Jak vypadal Miku?!“ říká to, jako by už snad věděl, o koho se jedná.
„Jako anděl. Modré oči, blonďaté kudrnaté vlásky..“ Rozplývám se nad Niallovou nepřekonatelnou krásou.
„Děláš si srandu?“
„Ne.“
„Vím, s kým jsi spal.“
„Tak mi řekni, kde bydlí nebo mi dej alespoň telefonní číslo.“ Prosím.
„Niall je můj bratranec.“
„Teď si děláš prdel ty?!“
„Ne.“ Zasměje se Jake.
„Takže až se spolu s Niallem vezmeme, budeme jedna rodina.“ Plánuji hodně dopředu budoucnost.

NIALL

Jsem schovaný ve svém pokoji a snažím se dělat jako bych neexistoval.
Naprosto jsem si bratrancovu svatbu užil. Lepší zážitek mě snad nepotkal. Ani nemluvím o Mikovi, který byl naprosto skvělý, pozorný, ohleduplný a nevím co všechno. Škoda, že jsem musel odejít tak časně ráno a nejspíš už ho v životě neuvidím…
Toho, v kolik jsem přišel domů ze svatební oslavy, si naštěstí otec nevšiml, protože velice tvrdě spal. Určitě se zase opil. Naštěstí pro mě. Kdyby na mě totiž čekal, tak bych nedopadl moc dobře.
Nejlepší je krčit se za postelí a být úplně potichu. Nesnáší, když dělám jakýkoliv hluk. Pouštět si hudbu nemůžu ani náhodou. Přehrabovat se ve skříni taky ne. Jenom když na mě dohlíží, jak ji uklízím. Po svém skromném pokoji raději nechodím, aby si nemyslel, že dupu.
Připadám si jako vězeň ve vlastním domě, ale už jsem si na jeho chování zvyknul. Vím, co si můžu dovolit a co naopak ne. Tím mírnější je pak trest, který mě postihne. Stejně, i když se snažím, tak mi nějak ublíží. Nevyhnu se tomu.
„Nialle!“ Zakřičí na mě ze zdola otec. Trhnu sebou, protože mě tenhle tón jeho hlasu děsně vyleká. I přesto se však musím zvednout a jít dolů.
Se svěšenými rameny se ploužím po schodech.
Táta stojí na chodbě a v ruce drží sluchátko telefonu.
„Někdo ti volá.“ Zavrčí.
Roztřesenou rukou si od něj převezmu telefon.
„A-ano?“ Ohlásím se. Vůbec netuším, kdo by mi mohl volat.
„Ahoj Nialle, tady Mike. Chtěl jsem se zeptat, proč jsi ráno tak utekl? Myslel jsem, že se ti ta noc líbila. Mně se líbila..“ Mluví dál do mého ucha, ale jeho slova jako by procházela mou hlavou…Nezachycuji, co povídá. Stačí mi první věta. „Tady Mike.“ Otec ví, kdo mi volá. Snad si myslí, že je to jenom kamarád.
„Nialle, jsi tam?“ Zeptá se po chvíli samomluvy.
„Jo.“ Přitakám, ale přál bych si, abych nebyl.
„Tvůj táta je moc sympatický chlap a má tě rád takového jaký jsi, závidím ti ho.“ Směje se vesele do telefonu. Má mě rád takového jaký jsem? Kruci.. oni si spolu povídali?
„Chtěl by ses ještě sejít?“
„Nevím, jestli to půjde.“ Zašeptám tak potichu, až se modlím, jestli to vůbec slyšel.
„Nialle! Už konči!“ Slyším otce.
„Budu muset končit, Miku. Já..ozvu se ti, slibuju.“ S tím mu složím hovor a naklušu do kuchyně.
Bojím se, co přijde…