Ostří (28)

V téhle kapitole vás čeká malinké překvapení, které mě samotnou napadlo, až když jsem už měla rozepsáno.

Beta: Teru

Věnování: Catulus :)

Btw. : Další pokračování bude ve středu a mělo by to tak zůstat i nadále, takže každou středu čekejte ostří, dokud nebude konec :)




.Sebastian.

Nechci Lennymu volat, protože bych si s ním raději promluvil osobně. Nemám rád, když se takové důležité věci řeší po telefonu. My teď musíme jednu důležitou věc vyřešit a po telefonu to rozhodně nebude…
Počkám do dalšího dne, kdy už se rozhodnu nastoupit znovu do práce. Zanedbával jsem ji dost, kvůli osobním problémům a tudíž nastal čas se vrátit a pořádně makat, aby mě náhodou nevyhodili.
Když ráno přijdu do své skromné kanceláře a pohled mi padne na dveře, které vedou do kanceláře Lennyho..
Odložím si tašku se svými věcmi vedle stolu.
Pomalu jdu ke dveřím a beru za kliku. Jenomže ji nestlačím dolů, abych otevřel. Bojím se. Bojím se jeho pohledu, který by na mě mohl vrhnout.
„Nejsem přece žádná baba.“ zašeptám si pro sebe. Pořádně se nadechnu a stisknu kliku.
Dveře se otevřou, ale pohled, který se mi naskytne, sebou přináší zklamání. Místnost je prázdná. Lenny tady není…
Podívám se na hodiny..Měl by tady už být..
Otočím se na patě a jdu k šéfovi.
Zaklepu na jeho dveře a po vyzvání vstoupím.
„Dobrý den, pane.“
„Taky přeju dobrý den. Co bys potřeboval, Sebastiane?“ Postarší muž zvedne hlavu od stohu papírů a věnuje mi plnou pozornost.
„No..já se chtěl jenom zeptat, jestli nevíte, co je s Lennym?“
„Vzal si na celý týden dovolenou. Tím víc budeš mít práce.“ Povzdechne si šéf.
Dovolenou? Proč si bral dovolenou? Vůbec to nechápu.
„Děkuji.“ Odpovím nepřítomně a odcházím raději pryč do své kanceláře zabrán do myšlenek, co se asi s Lennym děje.
Místo práce se dám do obvolávání některých jeho přátel a sháním číslo na Franka. Přijde mi, že ti dva si jsou asi nejbližší. Vzhledem k tomu, že mu svěřil do rukou Evana.
Asi po půl hodině, když jsem všechny vyrušil v práci, tak mám na papírku napsáno číslo na Franka.
Během chvilky jej naťukám do mobilu a můžu volat.
„Prosím?“ Ozve se, když mi hovor zvedne.
„Mluvím s Frankem?“
„Ano.“
„Tady Sebastian. Lennyho přítel.“ Představím se, aby vůbec věděl, s kým má tu čest telefonovat.
„Snad bývalý ne?“ Opáčí. Že by mu Lenny už volal?? Zřejmě ano.
„Já..ano.“ Povzdechnu si. „Nemůžu Lennyho nikde sehnat a potřebuji od tebe pomoc. Jste dobří přátelé. Byl jsem u něj doma, ale nikdo mi neotevřel. Do práce nepřišel, protože si prý vzal dovolenou a já už nevím, co dělat.“ Vyliji si mu srdce. Tolik se mi uleví, když se vymluvím.
„Dobře. Hlavně se uklidni. Pokusím se ho nějak sehnat a dám ti vědět ano?“ Tohle už je od něj milejší než předchozí věta.
„Děkuji. Děkuji ti moc. Máš to u mě, Franku.“
„Jasně. Zavolám ti, co nejdříve to půjde.“ Rozloučí se semnou.
Konečně se můžu dát do práce.

.Frank.

Složím hovor a jsem trochu zmatený.
Co ten Lenny zase vyvádí?! Snad si nic neudělal. Ale pokud vím, tak by nikam neodjel, aniž by něco řekl. I když jsme se minule trochu chytli, tak by dal vědět, to vím jistě.
„Evane?“ Přijdu do obýváku, kde sleduje televizi. Leží schoulený v klubíčku a opět se mě snaží ignorovat. Žádná novinka.
„Mmm?“ Zamručí.
„Musím teď na chvíli pryč, tak nezlob mezitím, co budu pryč, ano?“ Usměji se na něj. Je tak sladký. Nejradši bych hned zulíbal celou jeho tvář, ale vím, že nesmím.
„Franku?“ Osloví mne, když se k němu otočím zády.
„Ano?“
„Chtěl bych ti zkusit dát pusu.“ Zahledí se do země.
Jsem naprosto zaskočený tím, co právě pověděl.
„Opravdu?“ Ujišťuji se, když dosednu na gauč vedle něj.
„Já..jo..“ Vypadne z něho nakonec.
Natáhnu ruku a vjedu mu s ní do vlasů. Docela porostly za tu dobu, co už je tady. Přitáhnu si jeho obličej, co nejblíže k tomu mému, ale nespojím hned naše rty. Cítím jeho teplý dech na mojí tváři a taky cítím, jak se trochu třese. Zkouší, jestli by mu to se mnou vyšlo a jestli mu za to stojím? Netuším, ale každopádně jsem rád, že se k takovému kroku odhodlal brzy. Nevím totiž, jak dlouho bych se dokázal ovládat.
Nenechávám Evana déle čekat. Mohl by si pusu ještě rozmyslet a to nechci, proto se mu vrhnu na rty. Pomyslím ale na jeho pocity, a tak trochu zpomalím a zmírním své tempo snažíc se být něžný a ohleduplný… Uvítá moje chování, poznám to.
Po chvilce se odtrhne a zadýchaně odvrátí hlavu.
„Až přijdu, tak si promluvíme.“ řeknu a odcházím.

.Evan.

Nemůžu tomu uvěřit. Najednou je jiný a mně se líbání s ním dokonce líbilo. Nechápu jak je to možné…
Jakmile odejde, tak naštvaně začnu házet polštáři po obýváku. Nenávidím sám sebe i jeho. Udělal ze mě nicku a já mu povolil, aby mě snížil na takovou úroveň..

.Frank.

S náhradním klíčem v ruce, který jsem dostal od Lennyho pro případ nouze, stojím před jeho domem.
Když si odemknu a vstoupím dovnitř, tak mě do nosu uhodí odporný smrad. Snad tady nehnije jeho mrtvola.
Ba ne.. je to něco jiného.
Přes chodbu se dostanu do obýváku, kde najdu Lennyho ležet spícího. Je neoholený, smrdí jako by se nějakou dobu nemyl, má kruhy pod očima..
Na stole jsou krabičky od pizzy a číny. Už vím, co tady tak smrdí.
Ještě, že jsem hned nevolal Sebastianovi. Nemusí jej takhle vidět.
Povzdechnu si a jdu ho probudit.