Believe (27)

Nemám absolutní náladu psát, ale nemohla jsem se koukat na svůj blog a vidět tam poslední příspěvek v neděli. Sepsala jsem Believe, protože se zdálo jako nejvhodnějším řešením. Zda je kapitola dobrá nebo ne, posuďte vy.. Zdá se mi taková celkem o ničem, ale chtěla jsem ještě psát o jejich večeru. Další kapitola bude docela posun v ději, takže se nelekněte. Rozhodla jsem se trochu přeskočit časovou linii. Ne o moc, ale potřebuji konečně někoho k Mikovi.
Btw. Je to krátké, ale jsem ráda, že jsem sepsala alespoň něco.

Věnování: Šoteček, Katka, Lorry, CeCe, Katy-chan, Sarelle, Catulus, Theres.

Beta: Teru




PAULIE

Ještě chvíli se spolu všichni objímáme. Jake i Mike jsou dvě nejdůležitější osoby v mém životě a nikdy bych se jich nevzdal.
Popadnu Mika za ruku a svalím se spolu s ním na sedačku. Přitulím se k jeho hrudi a cítím se spokojený. Jake neříká nic o tom, abych se o Mika tak neotíral nebo něco podobného. Nevadí mu, jak se k sobě chováme.
„Kdo chce pivo?“ Ptá se Jake s pohledem upřeným na stůl, kde je vyložený veškerý obsah z mého batůžku.
„Dej ho nejdřív vychladit do ledničky. Dáme si později. Máme přece celý večer.“ Navrhnu. Nechutná mi teplé ani vlažné pivo. Miluju, když je plechovka nebo láhev piva krásně vychlazená a orosená.
„Ok.“ S tím vezme všechny plechovky a naskládá je do ledničky.
„Miku?“ Zašeptám.
„Ano, maličkej?“ Prohodí jenom. Mám rád, když mě oslovuje takovými těmi zdrobnělinami. Cítím se rád tak „maličkej“.
„Neplakej už.“ Obejmu ho pažemi.
„Já neplakal.“
„Jako bych neviděl ty tvoje červené oči. Myslíš, že to jde přehlédnout?“ Nejsem úplně hloupý, aby mi to uniklo.
 „Tak jsem plakal no.“ Povzdechne si.
„Ale teď už nebudeš brečet. Jsme tady my.“
„Jo, já vím. Jsem rád, že jste tady se mnou.“
„O čem to vy dva kecáte?“ Přiskočí Jake a svalí se na nás.
„Áááá Jakeu, no tak. My jsme menší než ty, tak ber trochu ohledy.“
„Takže chcete zlechtat.“ Zasměje se ďábelským smíchem a naprosto tím odsune stranou smutnou náladu, která tu až do teď vládla. Jednou rukou vystřelí směrem k mému bříšku a druhou směrem k Mikovi. Oba dva se musíme nehorázně smát. Svíjím se jako užovka. Málem se počůrám, jak to nejde vydržet.
„Dost, už dost.“ Hýkám neschopen popadnout dech. Příšerně mě bolí břicho od neustávajícího smíchu. Jake nás ještě chvilku trápí, ale nakonec nás nechá vydechnout. I Mikovi tahle malá zábava vykouzlila na tváři úsměv. Mám radost i za něj.
„Koukneme se na nějaký ten film?“
„Vzali jsme zkrocenou horu.“ Začnu poskakovat po sedačce.
„Ne, na to se nechci dívat. Má to moc smutný konec a je v tom romantika. Horor jste nepůjčili?“
„To víš, že jo.“ Mrknu a utíkám ke stolečku. Popadnu všechna DVD a vracím se zpátky ke klukům. Je mi celkem jedno, na který z filmů se budeme dívat.
Nakonec skončíme u hororu, jak chtěl Mike.

MIKE

Sedíme já, vedle Paulie a po jeho pravé straně Jake. Paulie leží Jakeovi na rameni, ale přitom mě drží za ruku.
Najednou mě přepadne myšlenka, že bych je chtěl oba líbat, ale urychleně zatřepu hlavou. Jsou to přece přátelé. Vůbec bych neměl na takovou věc ani jenom pomyslet. Nechápu, co to do mě vjelo. Už vážně začínám magořit, jak jsem sám. Musím si někoho najít.
Večer s kluky je pro mě nakonec vysvobozením ze smutku, ve kterém jsem se utápěl. Vypijeme všechno pivo a energetické nápoje namícháme s pomerančovým džusem, co mám v lednici. Brambůrky sníme taky, ale musíme si objednat i pizzu, protože přece jenom jsme tři chlapi a máme hlad.

JAKE

Necítím se příliš opilý, ale Paulie a Mike jsou ve skvělé náladě. Odmítl jsem pít vodku. Nechutná mi.
Sleduju ty dva, jak tancují uprostřed obýváku na písničky, které jsou puštěné v televizi na hudební stanici. Používají docela komické kreace. Se založenýma rukama se kochám pohledem na ty dva blázny.
Když skončí velice taneční písnička a oni zadýchaní přestanou tančit, tak zatleskám.
„Skvělé taneční vystoupení.“
„Děkujeme, děkujeme, že jste se na nás dnes přišli podívat.“ Mluví vážně Paulie a i s Mikem se uklání jedinému obecenstvu, kterým jsem já.
„Půjdeme si lehnout?“ Navrhnu. Mají dost.
„Tak jo.“ Souhlasí oba. Zatímco oni jdou do postele, tak já se jmu uklízení všech plechovek od piva, pytlíků od brambůrek a krabice od pizzy. Vyhodím věci do koše a jdu za nimi.
Mike leží na posteli s hlavou otočenou na druhou stranu od Paulieho, ale ten se k němu stejně tiskne. Lehnu si vedle Paulieho a přitáhnu si ho k sobě do náruče. Mám Mika rád, ale Paulie je můj.