Believe (22)

1 dárek

Nikdo z vás nečekal, jak se minule Jake rozhodl a myslím, že ani nikdo z vás nečeká, co se stane v téhle kapitole :) 

Věnování: Katy-chan :-*

Paulie

Vyběhnu z domu a před ním se zastavím zírajíc na auto. Chtěl jsem odtud odjet, ale vlastně nemám jak, protože klíčky od auta má Jake v kapse. Tam jim je dobře.
Otřu si slzy, ale stejně mi z očí kanou nové.
„Paulie“ Křičí za mnou Jake. Dám se do běhu. Nechci s ním mluvit. Ne teď. Nechápu, proč to udělal. Proč mě takhle hodlá opustit.
Rozběhnu se nanovo. Stále utíkám dál a ani jednou se za sebe neohlédnu.

Domů doběhnu asi za půl hodiny a nemůžu popadnout dech. Vítr mi odvál všechny slzy, ale to nic nemění na tom, jak je mi mizerně.
Napustím si sklenici vody, abych zahnal žízeň.
Vlezu si do sprchy, kde ze sebe smyju pot i zaschlé slzy na tvářích. Umytý se převleču do Jakeových věcí, které naleznu v jeho skříni.
Zabalím se i do deky a usnu na gauči v obýváku.

Jake

Netušil jsem, že bude reagovat takhle. Snažím se ho doběhnout, ale když se ocitnu před domem, tak on už probíhá bránou.
Vrátím se dovnitř za rodiči.
„Jen ho nech běžet Jakeu. Nepatří k tobě. Najdeš si nějakou hezkou přítelkyni, kterou budeš mít rád.“ Domlouvá mi matka a já konečně začínám chápat, proč ji Paulie nesnáší.
„Já si nechci hledat nikoho jiného. Mám rád Paulieho.“ Zavrčím na ni.
„Nemáš ho rád. Jenom tě oblbuje. Ty nejsi homosexuál, Jakeu.“
„Něco ti řeknu, mami. Rozhodl jsem se bydlet s vámi, protože jste moje rodina. S Pauliem bych byl tak jako tak. Jsem tvůj syn a měla bys mě brát takového, jaký jsem. Jeho miluji..“ V tom mi matka vlepí facku.
„Prober se, Jakeu!“ Křičí mi do tváře. Najednou se mi v hlavě vynoří spousty věcí. Její facka mě opravdu probere a já si začínám vzpomínat na všechno, co se stalo za poslední dva roky. Vrací se mi paměť.
Musím se posadit na židli, protože mě z toho rozbolí hlava.
Vzpomínám si na všechno.
Moje seznámení s Pauliem.
Naše randění.
Společný byt.
Rozhádání a nebavení se s rodiči.
Další společné zážitky s Pauliem.
Moje žádost o ruku.
Nehoda.
A nakonec…všechno, co se stalo od nehody a vlastně od doby, kdy jsem se probral z kómatu. Paulie byl stále při mně, i když jsem se k němu choval tak hrozně, protože jsem si jej nepamatoval.
„Jdu za ním. Až se rozhodneš akceptovat mou orientaci a vztah s Pauliem, tak mi dej vědět.“ Vypálím na matku a zvedám se ze židle.
„Jenom si tím zkazíš život!“ Chytí mě za ruku ve snaze zastavit mne. Vysmeknu se jí a odcházím pryč. Tohle nemám za potřebí.
Teď…Musím jet za svou láskou. Usměji se pro sebe. Neskutečně se těším, až se dozví, že jsem si na vše vzpomněl. Už vidím tu jeho reakci. Doufám, že se mi podaří zastavit jeho pláč, který jistě bude k nezastavení.

Potichu odemknu byt a vstoupím dovnitř.
Konečně poznávám věci. Nevěděl jsem jaký je jejich význam. Například ta modrá ťápota Paulieho ruky na zdi. Chtěl ji, a tak tam prostě je. Musím se tomu zasmát. Miluji jeho umíněnost a vlastně jeho celého.
Projdu bytem, ale nikde ho nevidím. Kam by šel?? Možná za Mikem? Ne, utíkal by jistojistě domů.
Ještě jednou zkontroluji celý byt a objevím ho na pohovce. Nevšiml jsem si jeho schouleného tělíčka.
Chvilku jej pozoruji, jak spí. Je sladký. Moje láska.
Přisednu si na sedačku k němu a přitáhnu si ho na sebe. Zavrtí se, ale neprobudí. Objímám ho svými silnými pažemi. Nejraději bych ho umačkal.

Paulie

Klidně spím, když zacítím, jak mne něco pevně svírá.
Procitnu a začnu sebou škubat.
„Paulie, uklidni se. To jsem já.“ Nemůžu nepoznat Jakeův sametový hlas.
„Nech mě být, Jakeu. Nechci tě u sebe. Opustil jsi mě.“
„To bych nikdy neudělal, lásko. Víš, že tě přece miluji nadevšechno na světě. Přece jsem ti to říkal už tu noc, kdy jsem tě požádal o ruku a my pak jeli do baru.“
„No a..“ Zaseknu se. Tohle..tohle Jake neví. Jenom ten starý by mohl něco takového říci. Znovu začínám plakat. Tentokrát štěstím. Proboha on si vzpomněl.
„Zlato..no tak..“ Směje se Jake.
„Já..ty…to nejde..“ Sedím mu na klíně a objímám ho pevně kolem krku. Nechci ho ani za nic pouštět.
„Miláčku, neplakej. Jsem s tebou.“  šeptá mi do ucha a hladí mě po zádech.
Pane bože to je snad nejšťastnější den na světě.