Mafie (2)

Kapitola 2.



Neviděl před sebou nic jiného, než jenom hlaveň pistole, co na něj ten prošedivělý chlap mířil.
Čas kolem něj jakoby se v tu chvíli úplně zastavil.
Muži na tváři hrál vítězný úšklebek.
Gabriel zamrznul na místě. Ne že by uhnul. Prostě jen..stál.
„Promiň chlapečku.“ Řekl ten chlap a zmáčkl spoušť.
Čekal, kdy mu kulka vletí do hrudi a on spadne na zem mrtvý..
Nic takového se však nestalo.
Nestačil ani zaregistrovat, kdy se Larrymu povedlo před něj skočit. Kulka z pistole, která byla původně mířena na Gabriela, skončila v hrudi Larryho. Ten se sesunul k jeho nohám držíc se za postřelené místo.
Mezitím už vybíhal otec a jeho dva bratři z pracovny také s pistolemi. Prošedivělý chlap věděl, že by nevyhrál, a tak se dal na útěk. Všichni tři bratři se za ním rozběhli se zbraněmi s v rukou.
Gabriel padl na kolena k Larrymu.
„Proč jsi to udělal?“ Začaly mu do očí stoupat slzy. „Neměl jsi tam skočit, ty hlupáku.“
„Musel jsem. Je to moje práce. Nedovolil bych, aby se ti cokoliv stalo.“ Mluvil k němu tiše a sípavě Larry.
„Práce není všechno! Život má větší cenu.“ Zašeptal Gabriel a pohladil ho po vlasech.
„Ty máš větší cenu.“ Řekl mu Larry. V té chvíli, kdy seděl u umírajícího Larryho si přál, aby ho mohl odstrčit, než před něj skočil. Mohl žít a ne tady teď před ním umírat. Co bude bez něj dělat? Pomyslel si.
„Zavolejte sanitku.“ Rozkřičel se na všechny okolo. Vlastně tam moc lidí, až na pár dalších bodyguardů nebylo. Všichni se rozutekli pryč, aby se vědělo, že s tím nic společného nemají, kdyby náhodou přijela policie nebo tak něco. Jenže nic takového stejně nehrozilo.
„No tak zavolejte tu sanitku!“ Zakřičel znovu.
„Oni ji nezavolají. Nesmí.“ Zachraptěl Larry a měl pravdu. Nezavolali by sem sanitku. Do tohohle klubu ne. Kvůli tomu, jaké se zde dějí věci. Na denním pořádku prodávání všelijakých drog. Byla to jedna z věcí, kterou zprostředkovávali bratři Lesterovi.
„Ty..přece tady nemůžeš umřít, Larry. To nejde.“ Vrtěl Gabriel hlavou. Nedokázal si připustit Larryho tak náhlou smrt.
„Asi se to tak mělo stát.“ Larry zakašlal a z jeho úst se vyřinula červená krev.
„Neumírej. Prosím tě neopouštěj mě.“ Mumlal Gabriel stále dokola. Přece ho nemohl jenom tak opustit a nechat tady samotného. Byl s ním už tak dlouho, že si svůj život bez něj ani nedokázal představit.
Takový ten ranní stereotyp kdy se vzbudil a Larry byl s ním.
Šel spát a Larry byl s ním.
Teď vstane a Larry tam nebude.
Půjde spát a Larry nebude při něm.
„Řekni něco. Viď že neumřeš? “ Vzal si pod ruku jeho hlavu a kolébal se. Druhou ruku měl přiloženou na jeho ráně a snažil se zadržet krev, která se ne a ne se zastavit. Pořád se řinula z rány další a další.
Larry už nic neřekl.
Jeho hrudník se přestal nadzvedávat. Šlo to pomalu, až už se vůbec nezvedl. Připadalo mu to jako hodiny, co se s ním kolébal a držel mu ránu, ale uběhli sotva tři minuty.
Larryho oči pohasínaly. Zůstávaly otevřené a hleděly přímo na něj. Takové krásné modré jako studánka.
Odsunul ruku z toho postřeleného místa a dal mu ji přes oči. Přejel dolů, aby je zavřel.
„Gabrieli? Gabrieli slyšíš mě?“ Jakoby na něj z dálky někdo mluvil. Amelie?
„Pomozte mi ho od něj odtáhnout.“ Říkala někomu.
Silné ruce ho chytily pod pažemi a snažily se odtrhnout od Larryho.
„Ne!“ Zavřeštěl. „Musíte zavolat sanitku!“ Slzy mu po tvářích ani netekly jak byl v šoku.
„Gabrieli on je mrtvý! Slyšíš? Larry je mrtvý a ty už ho nezachráníš, tak pojď!“ Snažila se mu sestra domluvit. Nechtěl ji poslouchat. Nechtěl slyšet, že je Larry opravdu mrtvý. Nechtěl, aby byl mrtvý.
Jediné, co chtěl bylo, aby byl Larry na živu. Společně by šli domů jako vždycky.
Pevné ruce ho znovu chytily a tentokrát od Larryho odtrhli.
Začal kolem sebe kopat, ale ten co ho držel byl silnější, takže jej udržel a nějak zpacifikoval, aby sebou tak neškubal.
Snažil se všemožnými způsoby sebou cukat a dostat se k Larrymu, jenže mu to ten člověk, co ho držel, nedovolil.
„Gabrieli.“ Sestra si vzala jeho obličej do dlaní. „Půjdeme domů, jo? Zvládneš sám dojít k autu? Tak ano?“ Mluvila přívětivým hlasem. Taková milá byla, když se něco stalo a on potřeboval její podporu. Právě teď nastala ta chvíle, kdy ji potřeboval.
Zavrtěl hlavou.
Bodyguard si ho držel při sobě. Nemohl se postavit na nohy. Prostě mu vypověděly službu.
„Dobře. Tak Michi tě tam odnese.“ Pohladila jej po vlasech Amelie. Michi mu podebral nohy a nahodil si jej do náruče.
Odnášel Gabriela do auta. Těsně u něj se držela Amelie a sledovala upřeným a trochu pochmurným pohledem Gabriela.
Naložili ho do auta.
Amelie si sedla vedle svého bratra. Ten se k ní přisunul a položil si hlavu na její nohy.
Hladila ho po hlavě a konejšila.
Po chvíli konečně přišli vytoužené slzy jako seslání z nebes.
Tohle si Larry nezasloužil. Měl přece celý život před sebou.
„To bude dobrý, Gabrieli. Šššš.“ Vtiskla mu polibek do vlasů.
Chtěl jí odporovat a něco říct, jenže měl v krku takový knedlík, že se prostě na nic nevzmohl.