Kapitola 1.
Začínalo to jako pohodový večer. Myslel, že bude jako všechny ostatní.
Půjde se sestrou do jejich klubu a na její přání si s ní zatancuje. To ještě ale nevěděl, že ..
Bylo by lepší povykládat to vše postupně a od začátku.
Seděl v limuzíně s tmavými skly. Nikdo neviděl na ně, ale oni viděli na všechny. Zvláštní pocit. Zkoumal tváře lidí, co stáli dlouho frontu před Clubem 593. Všichni byli strašně nedočkavý, kdy se konečně dostanou dovnitř. Možná mu mělo být líto, že je všechny předběhne, ale nebylo.
Vystoupil z auta jako největší pán, i když moc vysoký nebyl. I jeho sestra byla vyšší než on. Někdy si z něho kvůli tomu utahovala, ale to on neřešil. Nezáleželo mu na tom, jak vypadá. Nechtěl si k sobě hledat žádného kluka a už vůbec ne holku. Naprosto mu vyhovovalo být sám. Vázat se na někoho? To nebylo nic pro něj. Žil si svým životním stylem bohatého.
„Budeš jen stát nebo trochu uhneš, abych mohla vylézt z toho auta?“ Zabrblala jeho sestra. Pro sebe se usmál. Ustoupil kousek stranou a podal jí ruku, aby jí gentlemansky pomohl.
„Děkuju.“ Oplatila mu úsměv a přijala jeho nabízenou ruku. Bylo jí osmnáct. Jen o dva roky mladší, než on a vypadala tak vyspěle. Někdy si přál, aby byla pořád tou malou sestřičkou se dvěma culíčky. Teď nosila jeden culík stažený hodně vysoko. Dlouhé blonďaté vlasy, které si nechala přebarvit jí sahaly až skoro do půli zad. Stíny a řasenka zvýrazňovali její krásně zelené oči a lehký lesk zase rty. Prostě to byla kráska, takže se ani nedivil, že se za ní otáčel skoro každý kluk. Nebyl ten typ bratra, který by svou malou sestru hlídal. Věděl, že ona se umí ohlídat sama.
Jak šla doba, tak oba museli dospět. Už si spolu nehrávali na zahradě jako kdysi. Teď byli rádi, když se dvakrát denně sešli u některého z nich v pokoji a popovídali si.
Vycházel se sestrou dobře. Vlastně víc než dobře. Vždycky tady byla pro něj, ať se dělo cokoliv. Jeho nejlepší kamarádka a on její nejlepší kamarád. I když měla okolo sebe tolik takzvaných přátel, tak jí nikdo nebyl tak blízký jako on.
Strčil si ruce do kapes riflí, co si dneska koupil, když byli s Amelií nakupovat. Byla hrozný maniak na nakupování. Nechápal, co na tom může vidět. On šel do obchodu jenom tehdy, když potřeboval konkrétní věc. Ale Amelie? Jeho milovaná sestřička? Nakupovala každý den. Taky podle toho tak vypadal její šatník. On si vystačil poskromnu s jednou skříní. Ne jako ona. Zvláštní pokoj na oblečení. Možná to bylo protože byl kluk, ale i tak..
Dělal, že ti dva za nimi nejsou. Zrovna dneska neměl na Larryho a Michiho náladu. Ohlédl se na ně a povzdechl si.
Nesnášel ten pocit, že nemá žádné soukromí a oni jsou pořád s nimi. Vlastně s ním samotným býval jenom Larry. Michi byl bodyguard Amelie.
Docela si na Larryho i zvykl a měli si o čem povídat. Larry se snažil. Poznal, že se snažil mu to ulehčit. Věděl, jak to pro něj musí být těžké, protože mu sám říkal, že on by někoho, kdo mu je stále za prdelí, nesnesl. Larry byl prostě Larry. I když vypadal jako hora, tak on věděl, že jeho se bát nemusí.
Kývnul na vyhazovače. Ten jen pohledem zkontroloval Amelii, co má na sobě a jemu příliš pozornosti nevěnoval. No jo. Minule je viděl, jak si to spolu rozdávali v jedné zapadlejší místnosti. Náhodou šel kolem, aby se vypařil zadním vchodem a viděl je spolu. Jak to jeho malé dobrodružství dopadlo? Larry už na něj venku čekal. Ani se příliš nedivil, že tam už čekal, jen byl trochu zklamaný, že zase není chvilku sám.
Propustil je dovnitř bez jediného slova.
Lidé za nimi nesouhlasně mručeli, ale stačil jediný pohled vyhazovače a oni se ihned ztišili.
Nenápadně prošli nižší třídou směrem až k VIP sekci, kde je také bez námitek propustili dovnitř.
Amelie se začala usmívat na všechny okolo a její rádoby kamarádky se k ní ihned nedočkavě sběhli.
„Uvidíme se potom.“ Řekl jenom Gabriel a šel do části, kde má otec a jeho bratři společnou kancelář pro všechny možné účely.
„Teď bys tam neměl chodit.“ Upozornil ho Larry.
Gabriel si jenom povzdechl a vydal se k baru pro pití. Ani se nemusel otáčet, aby zjišťoval, zda je Larry stále za ním.
Byl tam. On to věděl, a proto se bez otočení zeptal.
„Budu hádat. Mají tam jednání, u kterého děti nemusí být?“
„Přesně tak.“ Odpověděl mu.
„Larry. Už dávno nejsem dítě. V tomhle prostředí se ani dlouho dítětem být nedá. Řekl bych, že dospělý jsem už tak od svých patnácti.“ Snažil se obhájit. Otec nechtěl, aby s takovými věcmi měli něco společného. Amelii to možná až tak nezajímalo, ale Gabriele ano. Jednou to chtěl po otci převzít a být tak dobrý jako on. Považoval jej za vzor.
Štvalo ho, že mu nedovolí se účastnit. Možná to bylo proto, že on a Amelie jsou zatím jediné děti. Jeho dva bratři sice mají manželky, ale děti si zatím nepořídili.
„Víš jak to je Gabrieli. Nemůžu tě tam pustit, i kdybys sebevíc chtěl.“ Skousl si ret. Larry se snažil mu ve všem vyhovět, ale co se týče příkazů od otce, tak ty dodržoval. Byl prostě nekompromisní.
Gabriel se místo postávání radši otočil na patě a chystal se jít zpátky do středu VIP sekce. Měl v plánu vytáhnout Amelii na parket a vytancovat se z dalšího zklamání. Vždycky mu to zvedlo náladu.
Nestihl udělat ani pět kroků, když se dveře za ním otevřely.
Otočil se zpátky.
Stál v nich nějaký muž, který byl značně prošedivělý. V jedné ruce držel kufřík a v druhé zbraň.
Jakmile jej zahlédl, tak tu zbraň namířil na něj.
Žádné komentáře:
Okomentovat