Mafie (3)

Kapitola 3



Uběhl týden od toho večera, kdy Gabrielovi zabili bodyguarda. Nemohl se z toho  vzpamatovat, přeskočit to a pokračovat normálním všedním životem dál, jakoby se nic nestalo. Ztráta blízkého přítele jej zasáhla až příliš. Už dlouho se nestalo, že by někdo z jeho blízkých zemřel, tak proto jej to tak bolelo. Část jeho srdce, která patřila Larrymu, byla pryč.
Někdo by si o něm mohl říct jaká je měkota, ale věřte, že kdyby se vám stalo to co jemu, tak jste taky na měkko. Jenom člověk bez citů, by byl schopen se z toho ihned vzpamatovat.

Ozvalo se jemné zaklepání na dveře jeho pokoje. Neměl chuť odpovídat.
Po chvíli se dveře otevřely a vstoupila jeho blonďatá sestra. Byla oblečená skvěle jako vždycky na to, že teď byla doma.
Normálně by jí oblečení pochválil, ale teď neměl ani pomyšlení uvažovat nad nějakou hloupou módou.
„Ahoj, bráško. Jak ti je?“ Zeptala se opatrně a zamrkala velkými řasami.
Chvíli se na ni díval, ale pak svůj pohled stočil zpátky k oknu. Seděl na velkém parapetu s nohama u brady a koukal ven.
Když jí dlouho neodpovídal, tak už to nevydržela.
„Ach Gabrieli. Takhle to nejde. Už tam sedíš a zíráš z okna téměř týden. Musíš alespoň jíst. Prosím tě.“ Došla až k němu a pohladila jej po rameni.
„Já nemám hlad.“ Zamumlal.
„Vím, jak ti je, Gabrieli..“
„Ne tak to teda nevíš.“ Přerušil ji. Neměla ani potuchy, jak se mohl cítit. Jí neumřel bodyguard, s kterým byl skoro od dětství.
„Promiň.“ Sklopila oči a poodešla pryč. U dveří se zastavila.
„Ještě něco. Otec tě nemůže nechat bez bodyguarda, takže se pobavil s pár lidma a vybral pro tebe jednoho. Je špička ve svém oboru na to, kolik mu je. Není o moc starší, než ty. Myslí si, že se s ním snadněji skamarádíš, když si budete věkově blíž. Potom co..“ Raději zmlkla v půlce věty. Neměla odvahu to dopovědět. Nechtěla brášku ještě víc rozrušit.
Gabriel se nevěřícně otočil. Zajímala ho jenom ta část s bodyguardem novým.
„Měl bys to vědět, protože čeká tady za dveřmi.“ Dodala ještě.
„Nechci nového bodyguarda. Larry..“ Musel se odvrátit zpátky k oknu, aby Amelie neviděla jeho slzy, které se mu jako divé, draly do očí.

„Ahoj.“ Ozval se za ním hluboký mužský hlas potom, co jeho sestra Amelie odešla.
Neměl v úmyslu se k němu přitočit a zjistit, co je zač. Věděl, že ten nový, protože jeho hlas nepoznával a neuměl si ho nikam zařadit.
„Jsem Carter. Tvůj nový bodyguard.“ Představil se bez nějakých okolků.
„Jděte pryč. Nechci vás tady.“ Snažil se mluvit pevně, i když hlas se mu trošku třásl. Kolena si držel u brady, aby se mu neroztřásla. Proč by k němu měl být slušný?
„Říkali, že mi tohle řekneš, ale já nesmím odejít.“ Cítil z jeho hlasu, že je mu trapně.
„Tak oni říkali? A co ti ještě řekli?“ Otočil se na něj a málem si vyrazil dech.
Jeho..vážně bodyguard? Byl nádherný. Postavu měl stejně silnou, velkou a vypracovanou jako Larry. Temné oči, které jistě uměli vypadat zle, když chtěly. Teď se však koukali soucitně a mírumilovně. Nakrátko střižené vlasy jako mívají vojáci měli taky tmavou barvu. Hnědou ale až černou.
Prostě muž jeho tajných nesplněných snů.
Při těch jeho očích asi ani nemělo smysl pokoušet se být zlý, protože by mu to stejně nevyšlo.
„Že tvého minulého bodyguarda zastřelili. Je mi to líto. Nebudu se snažit být jako on, když on s tebou byl od malička, ale někdo tě musí chránit.“ Tohle téma pro něj asi bylo uzavřeno po tomhle monologu, ale pro Gabriela nikoliv.
„Já nikdy nechtěl ochranku. Nijak jsem po ní netoužil.“ Seskočil z parapetu a šel blíž ke Carterovi.
„Jsi synem mafiána, takže nemáš příliš na výběr.“
„Tenhle život jsem si nevybral, tak mě nepoučuj.“ Odseknul mu hrubě Gabriel.
„Promiň.“ Sklopil hlavu a složil si ruce za záda. Stál na místě oddaně jako pes čekající na další povel. Byl teď vlastně jeho pánem, takže on jej musel poslouchat. I když mu neřekl, aby už sklapnul, tak zřejmě vycítil, že o takových věcech se Gabriel bavit nechce.
„Asi s tím nic neudělám, že?“ Zeptal se, ale odpověď byla předem jasná jako facka.
„Ne.“ Odpověděl mu Carter.
Gabriel si povzdychl.
Vykročil vpřed a ramenem narazil do Cartera. Bylo to jako střet s tvrdou skálou. Začal si třít rameno a tiše sykl.
Carter se však nepohnul a neřekl ani slovo. Rozhodl se totiž, že bez Gabrielova souhlasu si ani nesedne. Bude ho poslouchat a snažit se nemluvit. Vyvolávání potíží by na začátku jejich vztahu moc nepomohlo. Lepší bude, až se sám rozhodne ho přijmout k sobě jako svého bodyguarda.
Gabriel skočil do velké postele a zachumlal se do pokrývek.
Od Larryho smrti se mu chtělo stále spát.
Byla to jeho metoda.
Utíkal do pěkných snů před krutou realitou.
„Běž alespoň do svého pokoje. Je propojen s mým. Nechej otevřené dveře. Larry je tak taky nechával..“ Zívnul.
Jakmile mu hlava dopadla na polštář, tak usnul. Carter ať si dělá, co chce.