Tábor nebo noční můra? (epilog)

Slíbila jsem k táboru epilog, a tak je tady. Poslední kapitola totiž nebyla kdo ví jak ukončená a já prostě chtěla, aby jste všichni věděli, co se s jednotlivými postavami stalo a jaké jsou jejich osudy. Předem upozorňuji, že pokračování či bonus nechystám. Je mi to líto. Už jsem se smířila s koncem a tak to taky zůstane.

Beta: Teru

Věnování: Všem, kteří s touhle kapitolovkou byli úplně od prvopočátku až do teď.






A jak to všechno nakonec skončilo?

Upír Dylan, který byl zavřený v kobce bez krve, tak dopadl dobře na to, jak se choval. Pan Rendly ovšem ne. Když jej šel totiž kontrolovat, tak se na něj upír vrhnul a vysál jej do poslední kapky krve. Dost nepříjemné pro pana Rendlyho, ale spoustu dětí se dočkalo pocitu zadostiučinění. Dylan utekl neznámo kam. Do tábora se nikdy nevrátil a ani nebyl nikým spatřen.

Ředitelka Janine Taubová stále vede tábor, který se přestěhoval na jiné místo. Vybudovaly ho celý znovu a Rada na něm zavedla úplně jiná pravidla, než jaká byla na tom minulém. Žádné takové nesmyslné tělesné tresty. Děti chodí na sezení se Všemocnou, která jim se vším pomáhá a učí je správnostem. Tyhle metody skutečně zabírají a některé děti zde pobudou jen rok, protože víc času zde být nepotřebují.
Upíři mají na tábor vstup zakázán od Dylanova zkratu.

Ronald se už nechová jako idiot. Stal se členem Rady, protože Adamův otec byl zvrhle potěšen, když se dozvěděl, že zradil svou rasu, aby zachránil všechny děti z tábora. Jmenoval jej svou pravou rukou. Ronald si od té doby o sobě dost myslí, ale Adam a Jeremy jsou stále jeho kamarádi.

Víly Rhonda a Lucille jsou v kruhu ostatních víl, aby nebyli sami. I když se nemůžou dostatečně vzpamatovat ze ztráty Emily, tak se snaží žít šťastně. Stále se vídají s Adamem a Jeremym. Hodně často. Jsou všichni čtyři téměř nejlepší kamarádi a to jim Ronald trochu závidí. No, on má ale moc povinností na to, aby mohl doplňovat jejich partu, ale stejně by tam asi moc nezapadl, když Rhonda a Lucille jsou teď vlastně jako SPOLU. Proto hodně často konají rande ve čtyřech.

Adam s Jeremym jsou pořád spolu i asi po třech dalších letech. Chodí na stejnou univerzitu, takže se jeden neodloučili od druhého. Adam je tady pro Jeremyho vždy ve chvíli, kdy to nejvíc potřebuje, aby zmrazil jeho hněvivé koule. Nikoho dalšího nezabil, ale stejně si občas vzpomene na ty tři z léta..
Občasné hádky jsou na místě..jinak by jejich vztah ztratil to kouzlo. Utahují si ze sebe skoro pořád a věčně lezou na nervy Adamovu otci. Ano.. Adamovu otci. Jeremy se nevrátil zpátky k rodičům ani potom, co se s nimi asi po roce usmířil. Od té doby k nim chodí s Adamem jednou za dva týdny na večeři.  Už se odcizili až moc na to, aby se k nim mohl vrátit natrvalo. Stejně je mu lépe s Adamem. Cítí se tak mezi těmi svými, když i nějací sloužící a všichni, co chodí do sídla Rady, mají nějaké schopnosti nebo jsou nadpřirozené bytosti. Našel si svůj svět, do kterého dokonale zapadá a neliší se od ostatních.
To bylo ono…To, co mu celou dobu scházelo, aby byl skutečně šťastný.
Když se nad tím tak zamyslel… Po svém trestu na táboře si myslel, že je tábor jeho noční můra, ale ve skutečnosti to je hodně krásný sen, co se stal skutečností a odehrává se do teď.