Útěk

Nevím zda je to moje první nebo druhá yaoi povídka, ale rozhodně je jedna z prvních a je nejdelší jednorázovkou, jakou mám.

18+




Samon dobaloval poslední věci do velké černé tašky s šedým proužkem po straně, kterou kdysi koupil ve výprodeji.
Ještě jednou prošel všechny místnosti v bytě a kontroloval, zda něco nezapomněl. Nic nenašel.
Rozhlédl se kolem sebe, popošel k otevřenému oknu, vyklonil se a nasál čerstvý vzduch do plic.
K tomuto kroku, který ve svém životě právě podnikal, se rozhodoval už pekelně dlouhou dobu. Ohlédl se přes rameno a před očima se mu míhaly obrazy všeho, co prožil v tomto střešním bytě. Od prvního vstoupení dovnitř, a po teď, kdy odcházel se skloněnou hlavou a poražen osudem.
Žil tady se svým přítelem Hunterem. Poznali se na oslavě narozenin nějakého jejich společného přítele. Samon měl Huntera rád a po nějaké době se za ním nastěhoval, sem do tohoto bytu, kde se všechno pokazilo. Ze začátku byl velice pozorný, nosil květiny a malé dárky, které Samonovi dělaly radost. Z ničeho nic, se Hunter začal chovat neotesaně. První přestal nosit dárky a pak ho uhodil. Dal si tenkrát ruku na líce a díval se Hunterovi zpříma do očí. V ten moment mu tak nějak nedocházelo, co se děje. Skoro nepoznával toho Huntera, se kterým se seznámil. Po chvíli k němu přiskočil a začal se omlouvat. Samon mu tehdy odpustil. Stalo se to přece jenom jednou a Hunter slíbil, že už to nikdy neudělá. Samon nemohl uvěřit, jak moc byl naivní. Támhle to přeci všechno vždycky začíná. Když nedělal, co mu Hunter řekl, nebo jakkoli odporoval byl přímo nepříčetný a vzteky bez sebe. Násilí, které páchal na Samonovi se začalo stupňovat. Samon nebyl žádný rváč a nemohl se moc bránit.
Proto si před dvěma dny koupil byt v Atlantě. Dneska konečně sbalil svých pět švestek a chystal se odjet. Naplánoval si to tak, aby utekl, když Hunter není doma. Nedovolil by mu odejít a jistě by ho znovu zbil.
Nebylo to pro něj lehké, ale překonal se.
Vzal kufr a před kovovými dveřmi se zastavil. Vedle něj bylo velké zrcadlo od země až po strop. Váhal s tím, jestli se podívat na svůj odraz. V zrcadle stál kluk, který měl být on. Samon nepoznával sám sebe. Blonďaté kudrliny se mi točily u uší. Vypadal jako párátko, jak byl vyhublý, po všem tom stresu. Hranatý obličej zohyzďoval monokl na oku. Byl rád, že alespoň mírně viděl. Před odchodem na sebe hodil tmavě modrou mikinu, aby zakryl modřiny na rukou a brýle si z čela přesunul na oči.
S kamenným výrazem ve tváři zabouchl dveře za svým starým životem. Od teď se začíná od nuly, přesvědčoval se Samon. Doufal v to. Nechtěl v životě Huntera ani nikoho jemu podobnému.
Let do Atlanty trval čtyři hodiny, což nebylo moc. Samon měl přinejmenším čas přemýšlet. Přemítal o tom, jak uspořádá svůj život. Nebude nikoho znát. Práci hledat nemusí, matka mu odkázala dostatek peněz a s nimi mohl vyjít do konce života.
Taxi Samona vysadilo před pěkným činžovním domem. Tak tady od nynějška bude bydlet. Oddechl si, že je daleko od Huntera a to byla prozatím priorita.
Vytáhl z kapsy lísteček. Napsal si na něj číslo bytu. 12B. U správce domu, si vyzvedl klíče. Pěkně poděkoval. Správce se neptal, proč má brýle, když se s ním bavil. Byl za to vděčný. Neměl potřebu někomu něco vysvětlovat.
Dům zrovna neměl výtah v provozu, takže ten obří kufr musel do schodů táhnout svýma hubenýma rukama.
Noha na schodě mu podklouzla a on hodil záda na kamenné schodiště.
„K sakru.“ Zaklel tiše Samon.
Brýle mu spadly o patro níž. Neměl v úmyslu se zvednout a jít pro ně, a proto zůstal sedět na studeném schodě. Sám a opuštěný. Nebyl schopen se zvednout. Bolely ho všechny modřiny na těle, které schytal před dvěma dny. Byl zbitý jako pes a styděl se za svou slabost.
Někdo Samonovi poklepal na rameno a on sebou prudce trhl a odsunul se stranou blíž ke zdi. První myšlenka byl Hunter. Našel ho a chce mu zase ublížit.
„Jsou to vaše brýle?“ ten hlas nepatřil Hunterovi. Muž promluvil velmi vlídně. Nezvedl hlavu, aby se podíval, kdo nad ním stojí, ale natáhl se po slunečních brýlích. Snažil se je rychle nasadit na oči, když se brýlí dotkla pevná ruka s ostříhanými nehty a zabránila mu v pohybu.
„Co se vám stalo?“ zeptal se neznámý člověk Samona zajíkavým hlasem, ale zároveň v něm byla špetka starosti.
„Nic se nestalo, všechno je fajn.“ Odpověděl Samon.


Logan se zrovna vracel domů, protože zapomněl papíry, které se týkaly dnešního večírku. Centru měl velmi prosperující klub Me Gusta. Každý večer bylo narváno. Sám občas dělal, co bylo potřeba od DJ až po barmana, jinak jenom dohlížel na průběh věcí. Miloval svou práci, a proto všechno dělal s úsměvem na tváři.
Chtěl vyjet do čtvrtého patra, kde se nacházel jeho byt, výtahem, ale měl smůlu. Na dveřích bylo na bílém papíře tučně vytisknutá dvě slova: MIMO PROVOZ. No bezva. Bude to muset vzít po schodech.
Byl v půlce schodiště, a skoro při tom klusu nahoru rozšlápl černé brýle s temnými skly, přes které nešlo vidět.
Zvedl je ze země a pro sebe zakroutil hlavou. Lidi si v dnešní době ničeho neváží. Nechápal, proč je někdo jen tak pohodil. Třeba někomu vypadly. Každopádně teď jsou jeho.
Vyšel ještě patro a uviděl sedět na schodech vyzáblého kluka. Měl na sobě azurovou mikinu, bílé tílko a černé upnuté kalhoty, které ještě víc zvýrazňovaly, jak moc je chudý. Na nohou hochovi zářily boty značky Nike.
Hlavu měl schovanou na kolenou a nevypadal, že se v bližší době někam chystá. Ty brýle by mohly patřit jemu, svitlo Loganovi v hlavě.
Položil mu ruku na rameno. Kluk ucukl a posunul se. Vypadal vystrašeně.
„Jsou to vaše brýle?“ zeptal se Logan opatrně a ne hlasitě.
Usiloval o to, ukázat mu ty brýle. Kluk natáhl ruku a odejmul Loganovi brýle.
Chtěl je nasadit. Logan obratným pohybem ruky kluka zastavil  a jeho prsty spočinuly na brýlích. Zahleděl se mu do tváře a strnul udivením. Chlapcova tvář by byla pěkná, kdyby na oku neměl monokl o velikosti pomeranče. Monokl v příštích několika dnech vystřídá všechny barvy duhy, tím si byl Logan jist.
Někdo tomu klukovi ublížil, nebo prostě náhodou spadl ze schodů? Ptal se sám sebe Logan. Nespadl ze schodů. Schody totiž nedělají takové monokly.
„Co se vám stalo?“ Hlas se mu zadrhával, jistě přehnanou starostlivostí o neznámého kluka. Neměl rád, když někdo mlátil bezbranné lidi a tenhle kluk vypadal bezbranně.
Odtáhl prsty a blonďatý kluk, si nasadil brýle.
„Nic se mi nestalo, všechno je fajn.“ Odpověděl mu chlapec a začal se zvedat.
„Jak myslíte.“ Odkašlal si Logan. „Co kdybych vám alespoň pomohl s tím kufrem?“ Stejně nečekal na dovolení a vzal ručku toho velkého kufru, do kterého by se klidně celý vlezl.
„Byt 12B.“ Povzdechl si klučina, který se asi na nic víc nezmohl.
„Tam budete bydlet? Zaslechl jsem něco o tom, že se předchozí majitel nastěhoval, ale zatím nikdo nemluvil o novém nájemníkovi.“
„Ano. Tam teď budu bydlet.“ Neviděl tomu klukovi do očí a to ho pekelně štvalo. Oči o vás totiž hodně prozradí, možná i věci, které nemáte v úmyslu říct nahlas.
„Tak to je bezva. Vypadá to tak, že z nás teď jsou sousedi. Bydlím v bytě 13B.“ Zasmál se Logan, aby trochu odlehčil situaci. Kufr byl těžký jako kráva. Naštěstí zbývalo jedno patro, takže to měli blízko, co by kamenem dohodil.
Postavil černý kufr před dveře bytu 12B. Podíval se na kluka a nevěděl co říct. Chtěl udržovat konverzaci, protože na něj působil velmi zvláštně.
„Můžu vědět, jak se jmenuje můj nový soused od naproti?“ zkusil to Logan.
„Je mi jednadvacet, tak snad nejsem tak starý na vykání. Samon.“ Napřáhl k němu ruku a Logan ji vřele přijal. Logana to překvapilo, ale jeho srdce se samou radostí tetelilo. Jemně stiskl Samonovu ruku. Bál se, aby mu neublížil, neboť Samon už od pohledu vypadal jako domeček z karet, co se má každou chvíli rozpadnout.
„Já.. Já se jmenuji Logan.“ Vysoukal ze sebe. Zatraceně ten kluk ho přitahoval.
„Budeme se muset rozloučit. Musím zpátky do práce, ale zítra bychom si u tebe mohli dát čaj, nebo co já vím. Vysvětlím ti, jak to tu chodí a..“
„Dobře. Tak kolem jedenácté se zastav.“ Uzemnil Logana Samon. Samonovi blonďaté kudrlinky se rozletěly, když se otočil. Nemohl se dočkat zítřka!

Samon přišel Loganovi otevřít. Vůbec mu nevadila jeho návštěva. Byl rád, že pozná svého souseda, ale zároveň neměl chuť si povídat.
„Zdravím, Sa..“ Logan se zasekl uprostřed věty, když ho uviděl. Proč? Nevzal si brýle. No nevadí.
„Ahoj.“ Pozdravil Samon. Snad se nebude vyptávat, modlil se Samon. „Ehm.. Pojď dál.“ Ukázal rukou za sebe a Logan vstoupil k němu do bytu. Usadil Logana ke stolu v kuchyni a vrhl se do přípravy čaje.
„Jaký chceš čaj?“ zeptal se. Logan se zvedl, přišel k němu a koukl přes rameno do úzkého výběru čajů, které včera stihl nakoupit v nonstop večerce. Logan se nakláněl blízko a vdechoval jeho vůni. Ne, to se mu jenom zdá. Proč by něco takového dělal. Má jistě přítelkyni.
„Dám si jablko se skořicí.“ Usmál se. Bylo by lepší, kdyby neměl. Zkažené to myšlenky má tak krátce po rozchodu.

Logan byl k Samonovi přívětivý.
Následující dobu k němu dopoledne den co den chodil na čaj, neboť ho sám Samon pozval. Samon byl rád, že se Logan už nepokouší vyptávat, kde přišel k monoklu na oku. Vždy když měl přijít, hodil na sebe mikinu, aby zakryl i ty hojící se modřiny na rukou a všude jinde po těle.
Modřiny na rukou pomalu mizely a kolem oka měl už jen zelenožlutý flek.
Byla sobota a někdo zaklepal, jistě Logan. Samou nedočkavostí se rozběhl ke dveřím a v chlupatých ponožkách se sklouzl po plovoucí podlaze. Otevřel dveře a úsměv na rtech připravený pro Logana, mu pohasl, jakmile uviděl, že za dveřmi není laskavý Logan, ale Hunter v celé své kráse.
Měl o něco menší svaly, než Logan. Černé vlasy mu všude trčely a oči plály hněvem. Samon začal ustupovat dozadu. Hunter bez jediného slova vstoupil dovnitř a rukou šťouchl do dveří, aby se zavřely. Dveře se ale nezavřely a zůstaly přivřené.
Co tady chce? Všechno se začínalo obracet k lepšímu a ten násilník se objeví u jeho dveří, jako by se nechumelilo. Na mysli mu tanuly spousty otázek, na které neměl odpověď.
„Proč jsi zmizel?! A beze slova mě opustil? Jaký jsi měl důvod?“ Křičel na Samona vzteky bez sebe. Důvod měl, ten že ho mlátil. Byl snad nedostatečný? Ptal se sám sebe Samon. Chtěl říct dodatek na svou obranu. Cokoli. Než se však stihl rozhoupat a vydat ze sebe hlásku a mít námitky na obhajobu, tak ho Hunter přitlačil ke zdi. Napřáhl ruku a trefil ho do právě skoro zahojeného oka. Po tváři Samonovi stekla velká kulatá slza. Další rána svištěla vzduchem a zastavila se o jeho hrudník. Byla to ukrutná muka, která mu vyrazila dech. Bolest se mu rozlévala po celém těle. V jednu chvíli chtěl zemřít a déle už nepobývat na tomto krutém světě. Hunter do Samona bušil jako do boxovacího pytle. Nedokázal se už udržet na nohou, i když byl opřený o zeď, tvrdě dopadl na zem a praštil se o roh stolku v předsíni. Rány možná pokračovaly, ale on už tu bolest nevnímal.
Víčka měl chvíli otevřené a chvíli zavřené. Snažil se udržet vědomí, ale bolest Samona přemohla a on se propadl do temnoty, která byla zbožná a uklidňující. V bezvědomí nemusel na nic myslet. Nic vnímat.
Probral se v noci. Bylo to divné, před chvíli bylo jedenáct hodin dopoledne a měl při-. Byl tu Hunter, vybavilo se Samonovi. Zase ho zbil. Přikrčil se a rozplakal. Jakoby mohl vyplakat všechnu bolest a hněv. Zase něco udělal špatně, vlastně si za to mohl sám. Všechno ho bolelo a vypadalo to, že na jedno oko nevidí, protože bylo příliš nateklé. Cítil v puse hnusně známou kovovou chuť krve.
Ještě, že leží v měkké posteli. No počkat. Jak se sem dostal? To je teď asi jedno. Posadil se a stálo ho to hodně energie.
Chvíli dýchal a pak zkusil vstát. Měl tak málo sil, že se na svých hubených nohou nedokázal udržet. Podlomily se mu nohy a spadl na zem. Musí se dostat do koupelny, aby omyl krev ze svého těla. Přál si smít všechnu tu špínu a bolest ze svého těla. Už ji víc nechtěl na sobě.

Logana vzbudila hlasitá rána. Vymrštil se do sedu na posteli vedle Samona, který tam nebyl?
Uslyšel hlasité zasténání.
Na druhé straně na zemi ležel Samon. Rozsvítil lampu na nočním stolku a pokoj zalilo tlumené světlo. Zastavil se a přiložil ruku na ústa. Samon snad měl víc fialovou barvu, než tu pěknou olivovou. Pohled na Samona Logana píchal u srdce.
S tím hajzlem, co mu to provedl, si to vyřídil na chodbě. Uštědřil mu pár ran za Samona.
Když totiž přišel na obvyklý čaj, uviděl muže, co kope do Samona, který je v bezvědomí. Okamžitě se rozběhl po tom chlapovi a neudržel na uzdě své emoce. Dával mu jednu ránu za druhou, dokud ho nevykopal z bytu. Doslova. Ten hajzl by si zasloužil ještě víc, než mu Logan dal.
Samona odnesl do postele, aby alespoň ležel na měkkém a usnul vedle něj.
Teď, jak ho tam viděl ležet bylo hrozné. Zpozoroval, že Samon pláče. Přiskočil k němu a chtěl ho ukonejšit. Samon ale začal kopat a házet rukama kolem sebe při dotyku.
„Nech mě Huntere. Nechej mě být.“ Křičel a vzlykal Samon.
„Šššš, Samone. To jsem já Logan, Samone. Slyšíš? Já Logan. Já ti neublížím.“ Nikdy. Dodal pro sebe v duchu. Mluvil na Samona. Přestal kopat. Stejně mu došly síly. Vypadalo to, že si Samon vydechl úlevou. Logan si sedl vedle něj a přitáhl si Samona do náruče. Samon plakal a Logan ho hladil po vlasech. Vydržely tak dlouhou dobu, až Loganovi zdřevěněly nohy. Ochranitelsky svíral Samona v náručí a nepouštěl ho.
Všiml si, že Samon přestal plakat. Otočil k Loganovi uplakanou tvář a zároveň zohyzděnou tím hajzlem. Sevřel tuku v pěst a zaklel.
„Pomohl bys mi do koupelny? Potřebuju ze sebe smít tu krev.“ Řekl mu Samon sotva slyšitelným hlasem.
„Můžeme to zkusit. Snad to pro tebe nebude moc bolestivé.“ Věděl, že bude. Samon nevypadal ani hlásku. S pomocí se nějak dostali do koupelny.
„Vana.“ Hlesl Samon, který byl opřený o zeď, kam ho Logan uložil. Samon ztrácel vědomí, takže ho bude muset zvládnout vykoupat sám.
Logan začal napouštět vanu a dal tam dostatečné množství koupelové pěny, aby se vytvořil houf bublinek.
Začal se svlékat. Přemýšlel, zda si nechat i boxerky. Kašle na to, sundá si je, až vysvleče Samona.
Vezme ho do náruče a opatrně si stoupne do příjemně teplé vody. Vana je prostorná. Vlezli by se do ní klidně i tři lidé. Samona položí na sebe, aby mu nesklouzl. Špatný nápad. Jeho pohlaví se klouzavé tření líbilo. Pokaždé, když namočil houbičku a pomalu smýval ze Samona krev, tak klouzal dolů a on ho musel stále nadzvedávat.
Loganovo péro stálo plně v pozoru, připraveno zaútočit.
„Kurva. Teď ne.“ Klel Logan. Bylo by tak snadné se ho teď a tady zmocnit.
Přesunul Samona vedle sebe a začal mu velice opatrně potírat houbou obličej. Jeho penis se trochu zklidnil a to bylo dobře, protože na takové věci teď opravdu nebyla vhodná chvíle. Snad jindy. Bez Samonova souhlasu, by něco takového stejně neprovedl. To by nikdy. Nechtěl na to myslet. Očkem koukl na nevinného Samona. Kdyby tak věděl, jak moc ho má rád. Byl tak zranitelný. Jeho pohlaví povadlo a on mohl pokračovat v omývání.

Samon byl v bezvědomí a při vědomí. Ty dva stavy se střídaly jako ponožky. Cítil jemné doteky mokré houby, které mu přejížděla po těla a smývala z něho všechno to, co napáchal Hunter.
Loganovi ruce, ty silné a zároveň milé, mu pomáhaly v tom, co on sám by teď nedokázal.
Teplá voda ve vaně mu pomáhala uvolnit se. Logan ho přesunul vedle sebe, protože se mu postavil? Byla to jen kratičká chvíle, kdy se probudil a pak znovu zavřel svá těžká víčka.
Snad ho nevzrušuje. Čím asi? Vždyť na jeho těle není nic pěkného, ještě ke všemu teď, když je tak zrychtovaný. Asi se mu líbí slaboši, co brečí a neumějí se bránit. Chce mu ublížit, jako to udělal Hunter? Bát ho? Rychle ty myšlenky zatlačil dál do mysli. Proč by o něj tak pečoval? Leda by měl samona rád. Bože byl slepý. Mělo mu to docvaknout, už ten první sen, co se setkali. Už tehdy k němu také byl velmi laskavý. Samozřejmě je to jen domněnka, jistě, ale muselo to tak být, jiný důvod totiž neviděl.
Voda mírně klesla, když se Logan, zřejmě zvedal, aby vylezl z vany. Začal vytahovat i jeho. Samon chtěl nějak pomoct, ale tělo ho neposlouchalo.
Logan Samona všude poutíral a lehce přejel před jeho pohlaví hebkým ručníkem. Prováděl to něžně a netlačil na místa, kde všude Samona Hunter udeřil. Těch nepoškozených míst bylo velmi málo.
Oblékl mu boxerky. Loganova paže Samona podepřela, opatrně ho zvedl a odnesl do postele. Položil Samona do postele, zakryl saténovou přikrývkou a odešel z ložnice. Chtěl za ním zavolat, kam jde, ale vyschlo mu v krku.
Neměl odvahu. Smí Logana vůbec oslovit? Ptal se sám sebe. Chtěl se zeptat, jestli má přítelkyni, o níž se mu třeba nezmínil. Nechtělo se mu věřit, že je na něj tak hodný.
Světlo v chodbě, které viděl Samon jen mihotavě se zhaslo a Logan se objevil ve dveřích. Přišel zpátky a Samonovi se ulevilo. Sedl si na okraj postele a pohladil ho po vlasech.
„Lo- Logane?“vydal ze sebe Samon přiškrceně.
„Neboj se. Jsem tady.“ Ujistil ho.
„Mohl bys..“
„Co? Co potřebuješ? Bolí tě něco?“ Jo, celé tělo, zasmál se v duchu. Tón Loganova hlasu byl starostlivý.
„..spát vedle mě. Potřebuju..“ Ret Samona bolel a nedokázal způsobile formulovat slova bez sykání, bylo moc brzy.
Logan se zvedl, opatrně přesunul Samona a pak ulehl vedle něj. Přesunul si jeho hlavu na své rameno. Pěkně voní, pomyslel si Samon. Zvedl tuku a přesunul ji blíž k Loganovi. Logan se neostýchal a pochopil o co mu jde. Vzal ho za ruku a propletl svoje prsty se Samonovými. Loganova druhá ruka přejížděla Samonovi po zádech.
„Jsem u tebe. Neměj strach.“ Zašeptal mu do ucha.
Neměl strach. Ne s Pohanem. Cítil se s ním v bezpečí. Poprvé po dlouhé době. Ale copak takhle se chovají normální lidé? Samon v nitru cítil, že patří k sobě. Logan mu stále šeptal, že je v bezpečí, až na konec usnul.

Samon Logana požádal, aby spal vedle něj. Nebyl zaskočený, ba naopak byl rád a překvapen. Nepředvídal něco takového. Určitě je to proto, že je vystrašený a bojí se toho chlapa. Huntera. Kruci takový zmetek. Musí ze Samona vytáhnout, kdo to byl. Až mu bude lépe. Ten člověk zmlátil Samona v jeho vlastním bytě a on se nebránil nebo nemohl bránit? Na tom teď nezáleží, on už je u něj a hned tak Samona neopustí, na to vsází svoje boty.
Samonova hlava mu spočívala na nahé hrudi. Byl k němu schoulený jako mládě k matce a mělce oddechoval. Přesunul k Loganovi ruku a šátral s ní dokud nenašel tu jeho.
Už dlouho necítil, co právě teď.
Nedalo se to popsat. Cítil hřejivé teplo. Motýlky v břiše. Stále toužil být jenom se Samonem a dotýkat se ho.
Nesměl se zamilovat, ale už bylo pozdě. Co se stalo, stalo se. Netušil, že zamilování může přijít tak snadno a bez varování.
Svůj život měla nalinkovaný v diáři a všechno se dělo řesně tak, jak to tam bylo dáno. Najednou přijde poblouzněné zamilování a přeruší mu všechny plány. Jenomže to je zamilování, do pěkného kluka, tak co pořád řeší?!
Měl mnoho vztahů. Většina z nich nevyšla, i když si to ze srdce přál. Ti muži, nebo chlapci, nikdy se nezamiloval. A nikdo z nich nebyl jako Samon. Bylo to pro Logana něco nového.
Snad to neskončí neopětovanou láskou, modlil se v duchu Logan. Neskončí. Ujistil sám sebe. Jinak by se k němu tak líbezně nepřitulil. Vyjde to. Cítil to v kostech.
Po probuzení se snažil Samonovo křehké tělo odsunout stranou, aby mohl vstát. Natáhl přes něj pokrývku a šel si vyřídit pár telefonátů. Stejně se ale každou chvíli vracel a kontroloval, jestli se Samon neprobudil, nebo, nebo. Asi mu přeskočilo. Ten kluk teď byl pro něj priorita.
Zařídil si v práci pár dní volna. Klub Me Gusta mu vlastně patří a šéf, který by mu měl schválit dovolenou je on. Takže si schvaluje dovolenou s okamžitou platností.
Co kdyby se ten hajzl vrátil? Nevrátí se. Potom, co ho zmydlil, tak určitě ne. Konečně tomu parchantkovi dal někdo za vyučenou, taky už bylo na čase a byl šťastný, že té pocty s dostalo zrovna jemu.
Samon se probudil z dlouhého spánku.
„Samone? Už je ti líp?“
„Co bys řekl? Bolí mě snad každý kousek těla.“ Zasmál se Samon a snažil se, aby to jak je zraněný, nebylo tak zjevné.
„Kdo ti to udělal?“
Samon sklopil pohled. Možná to neměl vytáhnout, ale už chtěl vědět, co se tu k sakru děje a komu rozmlátil hubu.
„Byl to můj přítel. Vlastně bývalý. Už tenkrát na schodech, jak jsem se prvně potkali, ty modřiny byli od Huntera. Když se mu něco nelíbilo, zmlátil mě. Zařídil jsem si byt tady, ale našel mě a určitě se vrátí.“ Stulil se do sebe Samon a začal se třást. Logan k Samonovi přiskočil a objal ho.
Bože mlátil Samona už dřív? Logan byl naštvaný , že tomu už dřív nemohl zabránit. Nic takového by se vůbec nemuselo stát.
„Nevrátí se, slyšíš? Nevrátí. Když jsem přišel k tobě na domluvený čaj, našel jsem jeho, jak..“ nemohl říct, že ho našel, když do něj Hunter kopal plnou silou. Odkašlal si.
„Vyhodil jsem ho, Huntera, z tvého bytu a zmlátil ho naoplátku.“
„Tys..pro mě?“ Zatajil Samon dech.
„Jasně. Na mém místě, by to udělal každý.“ Usmál se Logan lišácky.
„Napadlo mě“pokračoval Logan. „Mohl by ses přestěhovat ke mně, prozatím. Než se uzdravíš a tak, bylo by to..“
„Ano.“ Samon Logana ani nenechal domluvit.

Samon to možná řekl příliš rychle. Byla to ale lákavá nabídka. Sdílet s Pohanem jeden byt. Logan byl na Samona tak hodný, jako nikdo před ním. Neměl důvod Loganovi nevěřit.
„Tak jdeme k tobě.“
„Ty nikam v takovém stavu nejdeš.“ Odporoval mu Logan a zamračil se.
„Fajn. Můžeš mě podepřít.“
„Jsi hodně tvrdohlavý, víš o tom?“ Zasmál se Logan.
„To není pravda, akorát si nechci připadat jako slaboch, co sám nic nedokáže.“ Vypěnil Samon.
„Chápu.“ Odpověděl mu po chvíli sotva slyšitelným hlasem. Loganovův byt byl přesně dva metry naproti Samonovu. Přesunuli pár věcí.
Když přišli, nebo Samon se spíš doplazil s Loganovou pomocí, k jeho bytu, neměl už moc sil.
Jediné uzavřené místnosti s dveřmi byli ložnice a koupelna. Jinak se všechny pokoje propojovaly v jeden velký pokoj. Uprostřed se tyčila plazmová televize a naproti ní kávově hnědá kožená pohovka. Nalevo byl barový pult s židličkami a za ním prostorná kuchyň. Vypadalo to, že Logan rád vaří. Vpravo byl pak už jenom skleněný stolek a na něm notebook.
Logan Samonovi uvařil kuřecí vývar a pečínku podle receptu jeho babičky. Prý na posilněnou. Skoro to nemohl sníst.
V přítomnosti Logana mu však bylo skvěle. Uzdravoval se rychlostí blesku s jeho pomocí. Dlouhé hodiny si povídali a dívali se na telenovely.
„Myslím, že jsem naprosto v pořádku.“ Prohlásil Samon po čtyřech dnech v posteli. Kdejaký by si myslel, jak to musí být otravné, jenže ono nebylo.
„Možná.“
„Chceš abych tady ještě nějaký čas zůstal?“  Prosím, ať řekne ano. Prosím, držel v duchu Samon palce.
„Ty bys zůstal?“ Zeptal se ze skloněnou hlavou Logan.
„Ano. Ehm, teda pro případ, že by se tu znovu objevil Hunter.“ Zakecal Samon pravý důvod.
„Jistě.“ Usmál se Logan. Všiml si, jak po něm Logan pokukuje. Jakmile ho přistihl, Logan uhnul pohledem jinam.
Logan měl modrozelené oči, do kterých jste se mohli hluboko zanořit. Černé vlasy byli přiměřeně ostříhané, tedy ani dlouhé a ani krátké. Nestály mu všude do stran, jako Hunterovi. Svým tělem připomínal ochranku, která stojí u dveří klubu a vy si, jak o něj zavadíte pohledem přejete, aby jste s ním byli zadobře. Je jeho ochránce, to ví na sto procent.
„Mohli bychom něco podniknout?“ Zeptal se Samon.
„Dnes musím do klubu. Všechno zkontrolovat a dohlédnout na dnešní akci.“
„Pak tě budu doprovázet.“ A budu se tě držet jako klíště, dodal si pro sebe v duchu Samon. Tím Logana zaskočil.
„Chceš ke mně do klubu?“ Samon zakýval hlavou na odpověď. Logan vypadal trochu překvapeně.
Chystali se vyjít kolem deváté.
„Co si oblečeš?“
„Nevím, je snad oblečení předepsané?“ odfrkl si Samon.
„Není, ale každý, kdo jde do mého klubu má trochu vypadat.“ Mrkl na Samona.
„Já podle tebe nevypadám?“ Ukázal na sebe a prohlédl se v zrcadle.
„Tak jsem to nemyslel.“ Zasmál se Logan, až se zaklonil v zádech. Když se smál, jakoby roztály všechny ledy, všichni ptáčci začali zpívat, květiny se radovaly. Byl to smích, co šel přímo od srdce. Žádná falešná náhražka.
Logan položil Samonovi na postel věci, které si měl dát na sebe. Musel si dát pásek, aby mu ty černé kalhoty nespadly z boků. Přece jenom byl pořád kost a kůže. U kalhot leželo tričko s nápisem a černé sako. Bude hotový galán.
Vyšel z ložnice za Pohanem, který už byl také připraven k odchodu.
„Přidá mi, jako bychom byli holky, co se chystají na párty.“ Prohlásil Samon. Logan se zasmál a otočil se k němu. Samon se smál taky a Logan se zarazil. Má snad někde flek nebo co?
„Vypadáš..Moje oblečení je na tobě snad hezčí než na mě.“ Logan taky nevypadal k zahození. Měl na sobě černé upnuté tričko, až mu byli vidět svaly. Vzbouzel v něm vášeň. Ach bože. Tak brzo po Hunterovi? Znají se přes dva týdny, ale i tak. Vzpamatoval se a teď přijde nová láska? Zase by se měl zklamat?
Vydali se do klubu.
Když přišli, zábava se začínala rozjíždět. Pár holek po něm koulelo očima a mrkalo na něj řasami, na kterých byla asi tuna řasenky, jinak by nemohly být tak černé.
Klub byl obrovský. DJský pult se vším vybavením se tyčil na vyvýšeném pódiu u zdi.
Logan zamával DJovi a vydal se za ním. Samon zůstal stát na místě jako přikovaný. Rozhlížel se okolo. Taneční parket okupovalo hodně lidí, proto se vydal napravo k baru.
„Jednoho panáka, prosím.“ Oznámil barmanovi a ten se šibalsky usmál. Věnoval se jemu, který přišel teď, a ne lidem, co tady byli už před ním.
„Pěkný začátek. Kdyby něco řekněte a hned jsem u vás.“ Mrkl barman na Samona a šel obsluhovat další lidi, co stáli u baru a čekali až někdo vyslechne jejich objednávku. Zřejmě ho viděl, když přicházel s Loganem. Nesloužil o protekci, díky tomu, že se zná s majitelem.
Otočil hlavu k parketu. Mladí lidé se vlnili v rytmu hudby a otírali se o sebe těly. Barevná světla pořád blikala, takže nic moc neviděl. Snad není Logan nikde daleko, začal se strachovat Samon. Byl vystrašený. Stát tady takhle sám, to se mu vůbec nelíbilo.
Nadskočil při něčím doteku. Logan se na Samon usmíval jako blbeček.
„Vylekal jdi mě.“ Obvinil ho.
„Promiň.“ Zatvářil se provinile.
„Pojďme tančit. Všechny věci jsem pro dnešek vyřešil a už mě nepotřebují.“ Napřáhl ruku a čekal, až mu Samon dá svoji.
Loganovi oči zazářily, když přistoupil na malý taneček. Při tanci byli málomluvní. Trsali v rytmu hudby, jako všichni ostatní kolem.
Pustili pomalou písničku a Samon se zadíval na Logana.
„Já vím.“ Řekl prostě.
„Co?“
„Zůstaň a chyť mě.“ Logan chtěl něco říct, ale pak si to zřejmě rozmyslel, protože popošel k němu a položil své silné ruce na jeho boky. Trochu se zachvěl pod Loganovýma pevnýma rukama. Odhodlaně zvedl pohled k jeho očím.

Logan upíral pohled do Samonových očí. Rád do nich koukal a když měl možnost stále prozkoumával, jaké vlastně jsou. Byli krásně modré. Nebyla to úplně modrá. Taková zvláštní a neojedinělá. Pohledem, jakoby chtěl Logana pohladit.
Samon byl jedinečný a on ho utéct nenechá. Proto se naklonil a něžně Samona políbil. Jejich rty se spojily ve vášnivém polibku plném něhy. Čas okolo nich se zastavil a v tu chvíli existovali jenom oni dva. Jedn pro druhé tady v tuto chvíli byli. Kdyby začalo zemětřesení oni by stáli a líbali se spolu. Nic by jim nezabránilo přestat. Jejich první a tak nádherný polibek.
Logan se odtrhl jako první, ač nerad, ale docházel mu dech. Nejistě se podíval na Samona.
„Logane já…“ spustil Samon ve vteřině.
„Bylo to úžasné.“ Dotkl se prsty svých rtů. Chtěl víc.
„Mám tě rád.“ Řekl Samon potichu.
„Neslyším co povídáš. Pojďme do mé pracovny. Je to navrchu v patře a je tam klid.“ Dopověděl a už táhl Samona za sebou. Proplétali se kolem tančících lidí.
Pracovna byla místnost bez oken. Vymalovaná purpurovou barvou. Byl v ní mosazný stůl a na druhé straně jednolůžková postel, pro případy, že by se zdržel v práci a nechtělo se mu domů.
Logan zaklapl dveře.
„Co jsi říkal? Neslyšel jsem v tom..“
„Říkal jsem..“ Samon nedořekl větu a šel se posadit na postel. Tiše seděl a pohled upíral do země. Logan nevěděl, zda chce Samon propálit podlahu, ale ten upřený pohled…
„Samone?“ Samon k němu hlavu nezvedl. „Samone co se děje?“ Naléhal Logan, ale Samon byl pořád ticho. Ze zdola se ozývaly zvuky tlumené hudby.
Přisedl si na postel k Samonovi.
„Udělal jsem něco?“
„Ne, to ne jen..“
„Jen?“ Logan už to nevydržel a vzal Samonovův obličej do hebkých dlaní. Samon plakal.
„Proč pláčeš Samone?“ Chtěl vědět proč, kdyby něco udělal špatně nebo. Ach bože, je to těžké. Jak tak držel jeho obličej v dlaních musel se Samon Loganovi dívat do očí. Palcem setřel slzu, která se vydala na cestu od oka až k bradě, odkud by skanula na postel.
„Zamiloval jsem se do tebe. Vím, že jsi gay stejně jako já a vím, že takového slabocha, jako jsem já nebudeš nikdy chtít, ale prosím, dej mi šanci.“ Samon pře Loganem padl na kolena.
„Ne přestaň. Vstaň a posaď se Samone.“ Poslechl a pořád měl slzy nachystané pro případ odmítnutí.
„Já jsem se zamiloval už první den a..“ Samon mu zabořil hlavu do hrudi a Logan Samona pažemi objal. „ a samozřejmě ti dávám šanci. A teď mě polib, protože jedna pusa rozhodně stačit nebude.“ Zasmál se Logan a jeho přání bylo vyhověno.
Loganovi rty se srážely se Samonovými. Logan si vychutnával Samonovi měkké a poddajné rtíky. Kroužil jazykem kolem a jeho a vzájemně se prozkoumávali. Položil ruku na jeho tvář a jemně ho hladil.
Povalil Samona na postel bez toho, aniž by se od sebe jejich nenasytné rty odtrhly. Samon Logana nemotorně kousl do rtu, až mu začala téct krev. S Hunterem asi  takové věci nedělali. Jejich chtivé rty byli nateklé od protáhlého líbání. Nemohl skoro dýchat. Chtěl víc, než se jen líbat. Chtěl Samona tady teď! Zvedl se a šel otočit klíčkem v zámku.
Vrátil se k ležícímu a prudce oddechujícímu Samonovi.
„Chceš to?“ Přejížděl mu rukou po těle, čímž ho vzrušil.
„A-ano.“Odpověděl nejistě. Logan vysvlékl Samonovi tričko a políbil všechny jeho modřiny. Samon Svlékl tričko Loganovi a přejížděl prsty přes vypracovanou hruď. Nemohl se nabažit toho pocitu z dotýkání se Logana.
Když se konečně nabažil. Následovalo všechno ostatní oblečení. Skončilo na zemi tam, kam to poházeli.
Logan zalehl Samona svou svalnatou postavou a znovu se dychtivě zmocnil jeho rtů. Oba byli nadmíru vzrušení.
Logan uchopil Samonův penis do rukou a třel rukou nahoru a dolů. Samon začal sténat rozkoší. Když to vypadalo, že konečně vyvrcholí přesunul Logan svá ústa tam, kde předtím byla jeho ruka. Kroužil jazykem okolo jeho žaludu a sál ho. Vychutnával si Samonova ptáka, jako to nejčerstvější ovoce. Logan věděl, že to brzy přijde a taky že jo. Samon s posledním zasténáním vystříkl semeno do jeho úst.
Božská chuť. Olizoval si rty. Samon měl přivřené víčka. Doznívaly zbytky senzačního orgasmu.
Logan zkusil Samonovu dírku. Strčil tam pomalu jeden prst a pak vnořil druhý. Samon nezatínal svaly, takže mu tím usnadňoval průchod. Když se ujistil, že je připravený, nasměroval svůj pyj do dírky. Pomalu do Samona vsouval svého ptáka, pokud v něm nebyl celý až po kořen. Samon znovu zasténal rozkoší, jak se cítil naplněn. Logan se v něm pomalu začal pohybovat.
Nebyl to surový a krutý sex jaký zažíval třeba s Hunterem. Tohle bylo jiné. Bylo to..něžné. Logan jakoby chtěl Samonovi každým pomalým pohybem naznačit, že on mu neubližuje a že to dokážou i pomalu a ne tvrďácky. Byla to nevídaná slast pro oba. Vyvrcholili současně a byli v sedmém nebi. V pohybech však neustávali a pokračovali znovu a znovu, dokud si neskončili vyčerpáním v náručí.
„Bylo to nádherné, nikdy jsem..totiž..Hunter byl vždy tak..surový a ..“ prohlásil Samon po dlouhém tichu.
„Nemusíš nic říkat. Zapomeň na Huntera, teď máš mě.“ Políbil svého nového milence a přítele na temeno hlavy.