Ochránce (Epilog)

Epilog





Deithn

Jak bych teď zhodnotil svůj život?
Je naprosto skvělý. Maličký se uzdravil a už zcela normálně jí. Jsem rád, že je v pořádku, alespoň po fyzické stránce.
Sestra Angelina, které jsme se byli ukázat, jak jsem slíbil, mi poblahopřála, že jsem se o maličkého dobře postaral.
Chuť do života, jakou před tím Vili míval, než ho znásilnili, se mu nevrátila. Usmívá se na mě a občas se směje. Takové chvíle miluju, protože ten úsměv, co se mu vykouzlí na tváři, je krásný tak jako on.
Odpoledne většinou chodíme na procházky, ale nikdy nechce chodit ven, když je večer nebo tma. Chápu jeho obavy a ani se nesnažím ho přimět k tomu, abychom si večer někam vyšli.
Stal se ze mě strašně starostlivý člověk, co se týče maličkého. Našel jsem si práci, kterou dělám doma a tak můžu většinu času trávit s ním. Nevadí mu, když pracuji a nijak mě neruší. Baví ho mě pozorovat, jenomže když mě pozoruje těmi svými zelenými kukadly, tak se nemůžu soustředit a každou chvíli se musím dívat na jeho roztomilou tvář.
Na všechno se snažím jít dostatečně pomalu a v ničem na něj nespěchat. Jsme spolu skoro rok, ale k sexu jsme zatím neodhodlali. Maličký se neodhodlal, ale já si počkám, protože ho miluju. Naše poprvé bude krásné a stane se tehdy, až to bude chtít.
A na závěr? Pořád tomu nemůžu přijít na kloub, ale prostě nemluví s nikým jiným, než se mnou. Jakmile se v blízkosti nás někdo ocitne, jakoby se mu pusa zamkla na zámek. Jediné, co mě na tom těší je, že se mnou se mu ta pusinka odemkne.
Miluju ho a nikdy neopustím, protože se stal někým, pro koho žiju dnem i nocí.