Ochránce (16)

Kapitola 16

Vili

„Čekáš na svého přítele, až projde dveřmi?“ Kývne Drake směrem k nim. Zareaguju tak,  že se posadím a přitáhnu kolena k sobě. Hlavu položím na ně a začnu se kolébat. Vím, že slzy co nevidět přijdou.
Musel mluvit o Deithnovi? Jako bych na něj už tak dost nemyslel.
Do pokoje vtrhne Angelina a uvidí mě, jak pláču.
„Co jste řekl?“ Vyjede po mladém studentovi.
„Jenom jsem se ptal na přítele.“ Vykoktá Drake.
„Chyba. Na přítele se neptejte, protože pak celé hodiny pláče, dokud neusne vyčerpáním.“
„Cože? Proč?“
„Tady ne. Běžte ven.“ Angelina s Drakem mluví, jako bych s nimi v tom pokoji vůbec nebyl. Drake si sebere svých pět švestek a vypochoduje na chodbu.
„Vili? To bude v pořádku. Oni ho pustí.“ Šeptá uklidňující slova, ale nedotýká se mě. Už přišla na to, že nesnáším jakékoliv dotyky.

Angelina

Ten hloupý a nic nevědoucí psycholog na mě čeká, když vyjdu z pokoje, ve kterém leží Vili.
Nepřestal plakat, ale to není nic nového pod sluncem, protože se mi ho ještě nikdy nepodařilo utěšit.
„Ten jeho přítel umřel, nebo co se mu stalo?“ Vypálí na mě ten klučina.
„Ne. Zavřeli ho do vězení za to, že znásilnil Viliho. Lépe řečeno, že byl spolupachatelem.“ Objasním mu. Vlastně ani nevím, proč to tady tomu klukovi vykládám. Beztak je mu to jedno a je tady jenom proto, aby si odbyl práci, kterou musí udělat.
„Ale to je dobře, ne?“ zavrtím hlavou a povzdechnu si.
„Budu ti tykat. Jsem Angelina.“
„Drake.“ Podá mi ruku a já ji přijmu.
„Draku není to dobře. Ty jsi je neviděl spolu, než ho odvedla policie. Vili se k němu tulil a líbily se mu jeho doteky.“
„To není nic výjimečného, nebo ano?“
„Až na to, že na sebe nenechá nikoho jiného sáhnout bez křiku a pláče. Tak vůbec nic výjimečného.“ Našpulím pusu. „Jediný, koho nechal, byl on. Ještě mi sám řekl, jak moc Viliho miluje.“
„Tak proč ho teda zavřeli?“
„To nevím, ale Vili to nese špatně. Jelikož nemluví, tak u soudu jim taky nic neřekne.“
„Nemyslím si, že Viliho rozmluvím.“ Svěsí Drake ramena.
„Nechci tě zklamat, ale ani já si to nemyslím. Nevím ani, jestli mluvil s tím přítelem. Jenom se starám, aby mu nic nechybělo, jenže jeho přítele nahradit nedokážu.“ Určitě by chtěl, aby na Viliho někdo dohlížel. S vervou jsem se toho ujala a nehodlám od toho úkolu upustit, dokud se mu přítel nevrátí.
Spravedlnost přece musí existovat.

Drake

Angelina mi teda moc nepomůže zahnat strach z toho, že Viliho nerozmluvím, když mě ještě utvrdila v tom, že to nezvládnu.
Přešlapuju z nohy na nohu a koušu si ret. Dělám to vždycky, když jsem nervózní. Přemýšlím, co by se dalo podniknout, abych Vilimu pomohl. Dneska už se za ním asi vracet nebudu, abych se s ním snažil promluvit. Angelina by mi to beztak nedovolila.
„Už budu muset, tak se uvidíme zítra.“ Letmo se usměju.
„Jo, ale nezapomeň. Až za ním půjdeš, tak nemluv o příteli.“
„Dobře, ale nějak to vyřešit musíme. Na přítele se dřív nebo později stejně znovu zeptám.“ Angelina si povzdechne a jde pryč.
Napadne mě skvělý nápad, a tak zamířím ven z nemocnice.
Zavolám si taxi, protože v takovém dešti bych za chvíli promokl až na kost a navíc bych jistě nastydl.
Přijel jsem za Vilim do nemocnice na kole, ale v zápalu toho přemýšlení, jak uskutečnit můj bláznivý plán, co prostě musí vyjít, na kolo zapomenu.
Vyzvednu si jej později.

Deithn

Z toho sezení už mě bolí zadek, tak se rozhodnu vstát.
Chodím po cele sem a tam. Co asi dělá maličký? Prohrábnu si svoje rovné havraní vlasy.
„Máte návštěvu.“ Řekne policajt. Jsem k němu zrovna otočený zády, takže ho nevidím.