Někdy se musíme podřídit osudu

Vedeme se ruku v ruce s mým přítelem po parku. Všude kolem jsou takové nádherné parky, jako je tenhle. No jo, Anglie. Tady je všechno tak krásně upravené a udržované, až se vám z toho tají dech. Je jaro, takže všechny okolní stromy jsou rozkvetlé a mají nádherné pupeny. Okolí září všemožnými barvami a člověku se při pohledu na tu krásu chce usmívat.
Usmívám se taky. Dneska máme s Kilianem výročí. Jsme spolu už rok. Připadá mi to jako chvilka a přitom to uběhlo neskutečně rychle. Vzpomínám si na naše první setkání, jakoby to bylo včera. Jak na mě omylem vylil pití v klubu, kde jsem si byl zatancovat. Jak se mě snažil utřít a přitom se mě nenápadně dotýkal. Jak se usmíval, až jsem se celý červenal.
Tehdy to všechno začalo. Pozval mě na rande a já to pozvání přijal, kdo by ho taky odmítl? Naše první rande bylo. Styděl jsem se před ním, ale můj stud rychle opadl potom, co jsem zjistil, že Kilian je naprosto v pohodě. Náš první polibek. Věděl jsem už v té chvíli, že on je pro mě ten pravý a měl jsem pravdu. Od té doby jsme neustále spolu a bez toho druhého beztak neuděláme ani krok. Je to směšné, já vím, ale je to tak. Je pro mě jako druhá polovina. Jako kousek skládačky, který mi celý můj život chyběl.
Jemně stisknu Kilianovi ruku na znamení, že jsem s ním. Otočí ke mně hlavu a usměje se. Jeho žluté oči. Někdy jakoby zářily ve tmě. Neděsí mě, protože už jsem si na ně zvykl. Když mi hledí do očí potom, co se v noci pomilujeme, tak vůbec nemám strach. Jeho oči jsou pro mě jako lucerny ve tmě, které nikdy nevyhasnou.
Vítr mu rozfouká vlasy a v záři jarního sluníčka jsou ještě lesklejší než obvykle. Myslel jsem si, že si je barví, protože jsou tak nádherně lesklé. Rád se mu v nich přehrabuju rukama, i když vím, jak to nesnáší. Někdy, když má dobrou náladu, tak mě nechá. Nevím, co se mu na tom nelíbí, protože když se mi přehrabuje ve vlasech on, tak mě brní po celém těle.
Je trochu vyšší než já a proto, když mu dávám pusu, tak si musím stoupnout na špičky. Doma mi to ale problémy nedělá. To na něj skočím a obtočím mu nohy kolem pasu, takže se nepotřebuju stavět na špičky. Tady na veřejnosti bych samozřejmě nic takového neudělal. Nemám potřebu se před někým předvádět nebo poslouchat sprosté narážky.
„Jsi krásný.“  Řeknu Kilianovi. Úsměv na rtech se mu rozšíří jako Jokerovi z Temného rytíře. Přesně tak velký je jeho úsměv.
„Ty jsi krásnější.“ Nahne se ke mně a políbí mě do modrých vlasů. Mám tak stejnou délku jako on. Nikdy se mi moc nelíbily u kluků dlouhé vlasy, a proto mám raději takový „pěkný rozcuch“, jak říká s oblibou Kilian. Začervenám se při té poznámce. Má rád, když se červenám. Prý ho to vzrušuje a chce mě potom ještě víc.
„Nepůjdeme domů, když máme to výročí?“ Navrhnu. Vím přesně, co bych chtěl dělat. Kilian se na mě podívá a zjevně mi vyčte z tváře, proč chci jít v tak hezkém počasí domů.
„Myslím, že půjdeme.“ Oblízne si lačně rty a už mě táhne domů. Sotva jeho dlouhým krokům stačím, proto musím se svýma krátkýma nohama cupitat rychle za ním.
„Nemůžeš zpomalit? Nic nám neuteče.“ Vypálím na něj, protože už vážně nestíhám. Ohlédne se na mě a zpomalí. K bytu, kde bydlím, dojdeme za necelých deset minut. Kilian se za mnou před měsícem přestěhoval, protože platit dva nájmy je zbytečné, a proto jsme se shodli na tom, že bude bydlet u mě. Můj nápad vzal s nadšením a ještě ten den, co jsem mu to nabídl, se nastěhoval.
Od té doby už v mém bytě není to tíživé ticho.
Kilian vstoupí do bytu první. Otočím se, abych zavřel dveře, a pro jistotu na ně dám ještě zámek.
Když se přetočím, abych se podíval, kde je Kilian, spatřím ho přímo před sebou a div nenarazím do jeho hrudi. Chytí mi ruce a proplete si se mnou prsty. Má je tak tenké a dlouhé. Přirazí mi ruce ke dveřím a dravě mě políbí. Nestihnu se ani nadechnout nebo cokoliv říct a rázem se ztratím v tom opojném polibku plném vášně. Nechám se jí strhnout a  hlasitě zasténám, když se o mě otře kalhotami, v kterých mu musí být těsno, protože jeho chlouba stojí v pozoru.
Skočím na Kiliana a obtočím mu nohy kolem pasu. Ruce mi dá na záda, pomalu s nimi přejíždí sem a tam. Připadám si, jako bych měl horečku. Až tak mě můj milovaný rozpálil. Odnese mě do postele a položí mě na ni. Začne mi rozepínat knoflíčky u košile jeden po druhém, dokud je nemá rozepnuté všechny. Opustí moje ústa a přesune je na mou hruď, kterou už teď nehalí košile a on má volný přístup. Posévá ji motýlími polibky. Přerývavě se nadechuju. Bříško se mi stahuje napětím a vzrušením. Stáhne mi kalhoty a odhodí je stranou. Stoupne si a zadívá se na mě. Zadívá se na svého přítele, který leží na posteli nahý jenom s rozepnutou košilí. Začervenám se.
Možná už jsem si měl zvyknout, když jsme spolu rok, ale stejně nerad dávám na odiv svoje tělo. Nemyslím si totiž, že je bůh ví jak hezké. Kilian říká, že jsem nádherný a že moje tělo miluje, ale je to můj přítel, takže v této věci mu rozhodně nevěřím. Samozřejmě mi to lichotí.
Kilian usoudí, že už se dost vynadíval a začne se taky vysvlékat. Přetáhne si černé tričko přes hlavu a já uvidím jeho svaly. Zapřu se v loktech, abych měl lepší výhled, a obdivně ho sleduju. Zasměje se, když zpozoruje můj pohled. Uhnu hlavou pryč. Přijde blíž a vztyčí se nade mnou. Chytí mi bradu a přetočí mou hlavu k sobě. Jemně mě políbí.
„Mně nevadí, když se díváš. Ani v nejmenším.“ Jenom něco zamumlám na odpověď, protože mi začne laskat krk. Natáčím hlavu tak, aby měl ještě lepší přístup. Užívám si Kilianovi pozornosti a nechávám se škádlit jeho jazykem.
Rukou mi přejede na zadeček. Vím, co bude následovat, tak se uvolním. Lehce do mě pronikne jeho první prst. Nechá ho bez činnosti, ale po chvíli s ním začne pohybovat. Jsem tak uvolněný, že nějakou bolest ani necítím. Zřejmě si toho všimne, tak z jednoho prstu skočí hned na tři. Vzdychnu a pohnu si proti jeho prstům. Když usoudí, že už jsem dostatečně připravený na jeho vpád, tak nasměruje svůj úd k mé dírce. Celou dobu se mi přitom dívá do očí. Opětuju jeho pohled. Jeho vniknutí mě zabolí jenom trošku, přece jenom je dost velký. Vyčká moment a začne se ve mně pomalu pohybovat. Ví, jakou mi působí rozkoš. Zavzdychám. Skloní se ke mně a zmocní se mých úst. Nebezpečnou rychlostí do mě přiráží a já proti němu. Rychlé tempo se neustále stupňuje. Když do mě vyvrcholí, chci křičet tou slastí, ale brání mi v tom jeho nádherně vláčné rty. Utlumí můj výkřik. Ucítím, jak se pro sebe usměje. Nepřestává v přírazech ani potom, co se do mě udělá a pokračuje. Jsem vysílený už po prvním kole a on chce pokračovat. Máme přece výročí. Nebráním se a vycházím mu vstříc.
Jeho vytrvalost se mi dneska zdá naprosto nekonečná. Po třetím kole už jenom nevinně ležím a užívám si tu slast, která se mi rozlévá po celém těle. Je to příjemné. Než stihne doznít ta první, přivalí se hned druhá. Je to jako začarovaný kruh. Neustávající rozkoš.
Už to ani nepočítám, ale cítím, že ze mě pomalu vyklouzne. Po stehně mi teče jeho teplé sperma. Chci se zvednout, abych se šel umýt, ale síla mě jaksi opustila. Po nepovedeném pokusu zůstanu radši ležet.
„Kiliane?“ zašeptám.
„Copak lásko?“ Políbí mě do vlasů objímajíc mě kolem ramen.
„Potřeboval bych se umýt, ale nemám sílu se postavit.“ Zasměje se. Vezme mě do náruče a odnese do sprchového kouta. Pustí na nás chladivou vodu, ale ani ta nezabrání v tom, aby se mému nadrženému příteli zase postavil! Asi není dostatečně studená, aby ho zchladila. Přitiskne mě ke stěně. Nemám sílu mu odporovat a říct, že by to pro dnešek stačilo. Nechám si zlíbat krk. Pronikne do mě a ani si mě nemusí připravit, protože z maratónu milování, který jsme před chvílí absolvovali, jsem roztažený dost. Přidržuje si mě u studených kachlíků. Snažím se nějak vyventilovat z těch přívalů slasti, kterých je mnoho, proto začnu pravidelně vzdychat. Kiliana to povzbudí a pomůže mu to udělat se rychleji.
Samozřejmě mě musí umýt znovu. Zřejmě mu to nevadí. Nechám o sebe pečovat. Usuší mě hebkým ručníkem a navlékne mi saténový župánek. Přenese mě do postele a já beze slova zaspím. Ucítím, jak mi dal pusu na tvář. „Sladké sny, zlatíčko.“

Probudím se do tmy. Bylo kolem druhé hodiny, když jsme přišli domů. Zvednu se z postele, abych si došel do kuchyně pro něco k jídlu. Kilian tady není. Zamračím se. Kam jako šel?  Na mou otázku zachrastí klíče v zámku.

„Kde jsi b..?“ jdu za ním na chodbu. V ruce má obrovskou kytici rudých růží a dvě krabice s pizzou. Ty odloží stranou a přejde ke mně s kyticí v ruce. Zůstanu zírat s otevřenou pusou.

Ta kytice je nádherná a jenom pro mě. Vášnivě m
ě políbí a dá mi ty překrásné růže. „Jsou pro tebe. K našemu prvnímu výročí.“
„Nezapomněl jsi?“ Zeptám se stále uchvácen z těch růží.


„Jak bych mohl?“ Zaškaredí se. Přivoním si k tomu skvostu, co držím na rukou. Úžasně voní. Dohopsám do kuchyně a najdu pro ně nějakou příhodnou vázu. Dám je do vody, aby mi neuvadly. Doufám, že mi vydrží co nejdéle.
„Vím, že pizza na naše výročí není nic moc, ale nevěděl jsem, jak na tom fyzicky budeš po dnešním odpoledním milování, tak jsem vsadil na jistotu.“  Otevřu krabičku a vytáhnu z ní trojúhelník pizzy. Kousnu si a odpovím. „Je mi dobře, akorát mě trochu bolí zadeček, ale je to v pohodě.“ Popojde ke mně a zezadu mě obejme. Políbí mě na krk. „Promiň.“ Zašeptá. Usměju se. Nelituju toho. Trocha bolesti stojí za tak úžasné výročí.
„Nezajdeme si do kina? Nechci večer sedět doma, a že bych se cítil na nějaké další hrátky? Na to moc síly nemám.“ Řeknu mu popravdě.
„Já bych raději zůstal doma.“
„Pojďme ven. Prosím.“ Udělám na Kiliana smutné oči. Vždycky to zabere a ani tentokrát mě můj způsob přimět ho k určitým věcem nesmí zklamat.
„Natane, nechej toho.“
„Čeho?“ zeptám se nechápavě, ale stejně pořád kulím ty psí oči.
„Ty víš čeho.“ Chvíli na mě hledí a potom zavrčí. „No tak fajn. Půjdeme ven.“ Skočím mu okolo krku. Lípnu mu pusu a jdu na sebe hodit oblečení. Košile z odpoledne je pomačkaná, tak si vytáhnu triko a mikinu. Beztak už bude chladněji.
Dojdu do kuchyně. Kilian tam sedí jako hromádka neštěstí a přežvykuje pizzu.
„Co se děje?“ Zeptám se a jdu se mu posadit na klín. Přitáhne si mě k sobě pevněji.
„Nic miláčku, jenom ti to trvalo.“ Odbude mě.
„Mně že to trvalo?“ Odfrknu si. Netrvalo mi to ani pět minut. Dojíme pizzu a ruku v ruce vyrazíme do města, které žije i takhle večer. Všude svítí nějaké nápisy nebo billboardy. Lidi chodí na diskotéku nebo se opít do barů. Páry se vodí za ruce stejně tak, jako my dva.
Místo nějakého pěkného romantického filmu vybere Kilian horor. Celou dobu se bojím, mám zavřené oči a na dvousedadle jsem k němu přilepený jak klíště. Myslím, že mu to, jak se k němu tisknu, plně vyhovuje. Určitě to udělal schválně.
Film skončí a my se odporoučíme z kina. Chytím se jeho pevné ruky a vedu nás zpátky domů. Ulice už se celkem vylidnily. Lidi se uklidili do barů, protože venku začíná být docela zima. Kilian se všude rozhlíží, jako by na něco čekal. Nijak to nekomentuju a radši se věnuju věci, kterou mu chci svěřit.
„Víš.. Nikdy jsem ti neřekl, že jsi vlastně moje první láska. Doufám, že taky jediná.“  Obejme mě kolem ramen.
„Jediná. Navždycky.“  Zašeptá mi do vlasů.  Chvilku nechám zavřené oči a jen si užívám ten pocit, že jsme spolu a budeme ještě dlouho. Takových dnů jako byl dnešek, budou tucty a určitě ještě lepších. Najednou Kilian zastaví. Otevřu oči.
„Dejte sem prachy!“ vyprskne muž stojící před námi s malou zbraní v ruce. Míří s ní na mě. Zůstanu stát jako opařený a nejsem ničeho schopen. Muž nevypadá moc bohatě. Má mastné vlasy. To poznám i v té tmě. Žluté zuby, z kterých se mi dělá špatně a na sobě otrhané oblečení. Bude to určitě nějaký bezdomovec. Kilian vyndá peněženku a hodí mu peníze. „Víc nemáš?“  Naštvaně si strčí pár bankovek do kapsy. Pořád před sebou vidím jenom hlaveň pistole. Namíří na Kiliana. Zpozoruju to včas a skočím před něho. Kulka z pistole mě trefí do břicha a já se svezu na zem. Nevím, co dělá Kilian, protože na něj nevidím, ale ozve se další rána.
„Zlato, Natane, broučku…“ šeptá bezmocně. Musel toho parchanta, co nás okradl, zastřelit. Bolí mě břicho. Přiložím si na něj ruku a snažím se dýchat. Nějak mi to nejde.
„Miluju tě.“
„Taky tě miluju, ale ty nesmíš umřít. Nesmíš!“ Poslední slovo zakřičí. Cítím, jak mě opouští život. Dívám se na Kiliana. Nebude to dlouho trvat a opustím ho. Nechci ho opustit. Chci zůstat s ním. Mělo to být navždycky.
To, jak se říká, že před smrtí se člověku promítne celý život, u mě to neplatí. Mně se promítne ten poslední rok, co jsem strávil s Kilianem. To, jak jsme se smáli naprosto trapným a nesměšným vtipům. Naši první společnou koupel. Náš první polibek. Naše první “miluju tě“… To všechno vidím v jedné vteřině, co se mu podívám do očí. Uklouzne mi jediná slza. Kilian ji setře a na tvář mi dopadne ta jeho. Zavřu oči a naposledy vydechnu.

Kilian

Držím Natana v náručí. Nemůžu uvěřit, že už mi umřel. Je to tak brzy. Věděl jsem, kdy to přijde. Věděl jsem, že to bude dneska, ale stejně mě to překvapilo. Netušil jsem, že se zamiluju až po uši do jeho osobnosti, do jeho těla…
„Musíš ho pustit a jít se mnou.“ Ozve se mi za zády známý hlas. Zakroutím hlavou. Ne. Já nikam nepůjdu. Neopustím ho. Byl pro mě jediným, kterého jsem kdy miloval a musel umřít. Proč? Bylo mu to předurčeno a já jsem byl pověřen k tomu, aby se do mě zamiloval. Aby ještě před tím, než umře, našel lásku. Byl jsem vyslán za ním. Svůj úkol jsem splnil. Zamiloval se do mě, ale nikdo nečekal, že se zamiluju taky já.
Nechtěl jsem jít dneska ven, ale jeho psí oči, co po mě házel, mě jako vždy dostaly a já svolil k tomu, abychom šli do kina. Myslel jsem, že to uhlídám a zabráním jeho nevyhnutelné smrti. Mýlil jsem se.
Naposledy ho políbím na ještě teplé rty. Zvednu se a s kamenným výrazem se otočím ke své šéfce. V očích má soucitný výraz. Nechci, aby mě někdo litoval. Absolutně nepotřebuju nějaký soucit. Projdu kolem ní a beze slova se rozplynu v mlze.
Ptáte se, kdo jsem?
Jsem anděl smrti, ale raději bych jím nebyl.