Mafie (8)

Kapitola 8

Ten večer, kdy se vrátili z kina a dobré večeře, padl Gabriel do postele jako když ho do vody hodí. Ani nedal Carterovi pusu před spaním. Až tak moc to nevadilo, protože věděl, že si jich další den vybere hned několik. Na to se převelice těšil. Ne že by s Gabrielem manipuloval nebo tak něco. Ty polibky mu dá dobrovolně. Tím si byl po dnešním večeru jistý.

Carter se jenom usmíval a pozoroval, jak klidně oddechuje.

Tak nevinná bytost.

Teď byl jeho nevinná bytost.

Nechtěl vypadat, že na to jde rychle, a tak místo toho, aby si lehnul za Gabym, šel do svojí ložnice hned vedle jeho pokoje. Velice rád by spal při něm, jenomže ho nechtěl po ránu vystrašit.

Byl nucen se uchýlit do své postele. Neměl si nač stěžovat. Postel měla skvělou matraci a jemu se na ní spalo výtečně. No dneska mu tam chybělo jedno malé hřející tělíčko, kterým byl Gabriel. 

S myšlenkou na něj usnul.

Vstávání pro Cartera znamenalo budit se za svítání, kdy slunce ještě nebylo ani pořádně na obzoru. Přesunul se zpátky k Gabymu do pokoje. Ostřížím pohledem ho sledoval.

Trvalo ještě nejmíň čtyři hodiny, než se Gabriel definitivně probudil. Sem tam už se převaloval, ale nemínil vstávat brzo.

Když se na něj rozespale podíval, tak se Carter usmál.

„Dobré ráno, ospalče.“

„Ahoj.“ Pozdravil Cartera a trošku zčervenal. Vzpomněl si totiž, co všechno se včera stalo. Ne že by se za to styděl. Tak to nebylo. Líbily se mu Carterovi dotyky a polibky. Jenom ta představa, že by to tak bylo pořád a on měl někoho, kdo ho má rád jinak, než z rodinného pohledu, byla trochu děsivá. Samozřejmě Carter nebyl děsivý. Alespoň se tak zatím nechoval vůči němu.  Věděl, že takový určitě být umí, když je bodyguard. I vzezřením tak působil, ale na ostatní.

Carterovi příšerně zakručelo v břichu, ale dělal, jako by si toho vůbec nevšiml.

„Máš hlad? Ty jsi ještě nic nejedl?“ Podivil se Gabriel. Přece musel jít na snídani. Nebo patří mezi ty mamlase, co ráno nesnídají? Takové lidi on nechápal. Snídaně byla, je a bude základ.

„Čekal jsem na tebe, až se vzbudíš.“ Usmál se. 

„Tak chvíli počkej. Zajdu si do koupelny a pak se půjdeme nasnídat.“ Vyskočil z postele a jenom v proužkovaných trenkách šel směrem ke koupelně. Cítil na sobě Carterův pohled, ale neotočil se. Zavřel za sebou dveře, aby se na něj Carter nedíval. Postavil se před zrcadlo a zakoukal se na sebe. Hnědé vlasy už se mu začínali kroutit u ramen, jak rychle rostly, takže se bude muset jít ostříhat. Prohrábl si je jenom rukou. Nikdy se nečesal. Měl ve skřínce nad umyvadlem hřeben, ale nepoužil ho ani jednou. Možná na něm ještě vysela cenovka.

Umyl si obličej a pečlivě vyčistil zuby.

Ještě jednou se na sebe pořádně podíval a mohl odejít z koupelny.

Carter seděl na stejném místě jako předtím a ani nezměnil polohu. Stále měl na tváři ten přívětivý úsměv , z kterého mu běhal mráz po zádech.

„Sluší ti to.“ Pokýval Carter hlavou směrem k němu.

„Takhle? Vždyť jsem se právě probudil.“ Protočil  Gabriel oči.

„Mno právě.“ Zazubil se Carter.

„Tak hele.“ Přišel Gabriel blíž ke Carterovi a chtěl mu gesty rukou vysvětlit, že tohle nejde. No Carter ho popadl za ruku a strhl na sebe. Gabriel tiše vyjekl, jak se lekl. Neměl rád, když s ním někdo takhle trhal. Cítil se hrozně bezbranně a ohroženě.

„Co to děláš?“

„Jenom tě chci mít u sebe.“ Zašeptal Carter. 

„Měli by jsme jít na snídani a ..“ Gabriel začínal panikařit. Měl strach. Co kdyby někdo přišel a viděl je takhle blízko u sebe? Otec by šíleně zuřil a určitě by chtěl Carterovi ublížit. To nemohl dopustit.

„Pusť mě prosím.“ Podotkl směrem ke Carterovým pažím, které měl obmotané okolo pasu. Ten jenom uvolnil objetí, aby Gabriel mohl lehce vyklouznout. Slyšel ten jeho vystrašený podtón a nechtěl, aby se bál. Musel vědět, že kdykoliv by řekl stop, tak Carter by zastavil.

„Nedáš mi alespoň pusu?“ Zeptal se Carter trochu smutně s pohledem upřeným do podlahy.

„Někdo by mohl přijít.“

„Ale prosím tě..“

„Nechci, abychom z toho měli problémy. Abys ty z toho měl problémy. Sám jsi to říkal a já nebudu riskovat!“ Zavrtěl Gabriel hlavou. 

„Tak fajn.“ Povzdechnul si Carter. Rozešel se ke vstupním dveřím pokoje a jediným otočením rezivějícího klíče

zamezil komukoliv vstup.

„Teď už mě můžeš políbit?“ Zakřenil se vítězně. Gabriel nervózně přešlápl z nohy na nohu a podíval se stranou.

Carter přišel až ke Gabrielovi. Jemně si ho přivinul blíž. Zacítil, jak se ten malý otřásl. Zvedl pohled od hrudníku k jeho očím. Tázavým pohledem se do těch roztomilých oříškových kukadel zadíval.

„Je mi zima.“ No Carter se ani nedivil, že je mu zima, když byl jen ve spodním prádle.

„Pojď ke mně, Gaby.“ Rozpřáhl náruč. Jeho tělo hřálo dostatečně, takže by to mělo stačit, aby se tak netřepal.

„Neboj se.“ Řekl potom, co k němu udělal jeden váhavý krok. Taky k němu udělal jeden krok. Přibližovali se k sobě velice odměřeně a když Gabriel konečně padl Carterovi do náruče, tak si oba oddychli.

Carterovi se líbilo, jak byl oproti němu Gabriel menší. Takový malý trpaslík. Říkat to nehodlal, neboť by se mohl urazit. Sice usmiřování by bylo fajn, ale i tak..

„Nikdo nepřijde.“ Šeptal mu do ouška a přitom ho hladil po zádech. Tak moc jej lákalo a vábilo Gabyho ouško, aby jej jemně žužlal a kousal, ale udržel svůj chtíč na uzdě. Nechtěl ho vždy líbat jako první, tak doufal, že i on se odhodlá k obšťastnění jeho rtů.

Gabriel se netřásl a držel se Cartera kolem pasu. Bylo docela k podivu, že na to jeho ruce stačily. Carter nebyl tlustý, ale jeho postava se rovnala obru.

Mohl si nadhodit Gabyho do náruče a vůbec by mu nepřišlo, že něco nebo někoho nese. Měl sílu a vypracované tělo.  Šéf mu říkal, kde v domě je posilovna. Chystal se jí v nejbližší době navštívit. Samozřejmě za doprovodu Gabriela. Třeba by ho taky donutil si zacvičit a nebo alespoň zaběhat na běžícím pásu.

Rád běhal venku, ale běžící pás by bohatě postačil.

Gabriel pořád zvažoval, jestli má Cartera políbit. Včera říkal, že jsou spolu jako SPOLU. I před chvíli jej vybízel k polibku.

Trochu neohrabaně se postavil na špičky, ale Carter by se stejně musel přiklonit, aby dosáhl na jeho rty.

No neudělal to.

„Mohl by sis sednout?“ Znervózněl Gaby. Proč se kruci nepřiklonil k němu? Připadal si divně, když se ho na tohle ptal.

Carter udělal dva kroky vzad a aniž by se ohlédl za sebe, tak padl do křesla.  Nohy rozhodil ne moc od sebe. Prostě se pohodlně uvelebil.

Gabriel i přesto, že to po něm sám chtěl, zrudnul. Nezbývalo mu nic jiného, než se posadit zpátky na jeho stehna.

Posazoval se zlehka, aby Carterovi nepřipadl příliš těžký. Sedl si na něj rozkročmo a radši se mu nedíval do tváře. Tahle poloha byla více, než normální.

Carter se určitě tupě usmíval mému zvláštnímu počínání, pomyslel si Gabriel.

Se zamčenými dveřmi a klíčem v zámku měl jistotu, že opravdu nikdo nepřijde a nenachytá je.

Přesunul roztřesené ruce na Carterovu hruď. Pod tenkým černým tričkem, co měl na sobě, cítil jeho vypracované svaly. Musel vynaložit hodně úsilí, aby vypadal tak skvěle a zároveň děsivě.

Pootevřel rty a zvedl pohled ke Carterovi. Nesmál se ani neusmíval, tak jak on předpokládal. Carterův výraz byl neutrální, ale oči plné vzrušení mluvily za vše.

Carter dychtivě očekával, kdy se Gabriel svými rty přitiskne na ty jeho. Vyschlo mu v ústech toho pohledu na roztomile rozespalého Gabriela.

Gaby se  odhodlal a konečně spojil jejich rty.

Byl to horký a vášnivý polibek, ve kterém se točili oba dva společně. Carter byl překvapený, jak to Gabymu jde. Všechno, co ho včera na toaletách v kině naučil teď používal proti němu. Hra jazyků byla více,  než uspokojivě dobrá. Zajel mu rukou do hustých vlasů a prohraboval se těmi prameny. Byly pekelně husté a trochu delší, ale jemu se taková délka líbila.

Gaby se od něj sám odtrhnul, když už si myslel, že má dost.

„Neměl bych si ostříhat vlasy?“ Bylo to první na co se po polibku zeptal.

„Neměl. Takhle je to moc krásné.“ Vlepil mu jednu rychlou pusu, a pak ho sebe sundal, aby se mohl postavit. „Teď půjdeme na snídani, Gaby.“ Usmál se Carter.

Bože Gabriel miloval, když ho oslovoval „Gaby“. Mohl se rozplynout při tom oslovení.