Kapitola 7
„Já se nezajímám o Jacka.“
„Ale ano, zajímáš se o něj. Líbí se ti snad?“
„Marlowe takhle to vůbec není. Nevíš o čem mluvíš.“
„Když to nevím tak mi to pověz.“ Zadíval se jí hluboko do očí.
„Nevím, jestli bys to měl vědět.“
„Chci to slyšet.“
Tammy se zhluboka nadechla. Tohle nechtěla. Doufala, že se to Marlow nikdy nebude muset dozvědět. Chtěla ho toho ušetřit.
„Marlowe to kvůli němu jsem odešla.“
„Cože?! Proč kvůli Jackovi?“
„Povím ti to příště až přijdeš ano? Stejně už musíš jít. Vycházka ti za chvíli končí.“ Odbyla ho suše Tammy. Náramně se jí hodilo, že mu končila vycházka. Nechtěla mu vysvětlovat před domem, jak to bylo s jejím odchodem. Na to se musejí posadit.
To není jenom tak, že se o něj Jack zajímá. Něco za tím bude a ona nemůže zjistit co, protože už není anděl. Kruci. Snad se Marlowovi nic zlého nestane.
Zahnala myšlenky na Jacka, co nejdál.
„Buď opatrný a vyhýbej se Jackovi.“
„Fajn.“ Objal ji na rozloučenou. Pomalu šlapal po kamenité cestičce pryč a na Tammy se neotočil.
Jakmile se Marlow ocitl zpátky v nebi nezamířil do svého pokoje, nýbrž za Shanem. Chtěl se ho zeptat, proč od něj tak rychle vystřelil, když se objevil Jack.
Když mu otevřel byl zrovna do půl těla nahý. To Marlowa vzrušilo. Vadilo by moc, kdyby se na něj vrhnul a povalil ho na postel? Ptal se sám sebe. To by nevadilo. Shane vypadal naštvaně, ale Marlow na to nehleděl. Zabouchl dveře, otočil klíčem a přihnal se k Shanovi. Do dlaní uchopil jeho obličej a přisál se mu na ústa, jako včelka na med. Pravda, Shanovi rty byly slaďoučké. Nejprve jen zkoprněle stál, ale nakonec se poddal. Jejich jazyky se proplétaly. Marlow se nemohl nadechnout, ale bylo mu to jedno. Chtěl se s Shanem mazlit. Chtěl mít jazyk v jeho ústech. Chtěl ho vískat v hebkých černých vlasech. Chtěl ho objímat. A taky to všechno dělal. Shane ho hladil rukou po zádech. Naskočila mu husí kůže. Shane měl hřejivý dotek.
„Měli by jsme zpomalit.“ Řekl Shane.
„Jo..měli.“ Marlowovi pohasl úsměv na tváři.
„Nemyslel jsem to tak, Marlowe.“ Sklonil se k němu a políbil ho na čelo. Jednou paží ho objal a přitáhl blíž k sobě.
„Jak jsi to myslel?“ Dost ho nevzrušuju? Zeptal se sám sebe. Možná by to vysvětlovalo, proč…
„Myslel jsem to tak, že to nemusíme uspěchat. Chápeš?“
„Nepřitahuju tě?“ Zvedne k Shanovi hlavu. V očích má obavy.
„Cože? Tohle si myslíš? Bože ne! Teda jako..To víš, že mě přitahuješ. Když jsem tady teď s tebou, jsem rád, že se dokážu ovládnout a nevrhnout se na tebe..“
„Mně by to nevadilo.“ Ozval se Marlow. Shane se zasmál a pohladil ho po tváři.
„Jistým osobám by to vadit mohlo.“
„Myslíš Jacka?“
„Jo.“
„Jackovi do nás dvou nic není. Jack je mi naprosto a totálně ukradený!“ Vyjel Marlow. „Miluju tě a ten idiot to nepokazí!“ Shane na něho nevěřícně koukal. Marlow se zamyslel nad tím, co řekl. Bože, právě na něj vyvalil, že ho miluje. Co..co když mě Shane nemiluje? Bere to jako románek nebo nebere? Když se něco sere, tak pořádně. Vyskočil od Shana a přešel na druhou stranu pokoje. Hodil sebou do měkkého křesla.
„Marlowe ty mě miluješ?“ Neodpovídal mu. Určitě se ptal jenom proto, že si chtěl potvrdit, co řekl a říct, že on jeho ale nemiluje. To slyšet nepotřeboval. Přišel k němu. Čupnul si k němu a chytil ho za ruce. Marlow měl odvrácenou tvář a koukal jinam.
„Marlowe, no tak podívej se na mě.“
„Nechci. Vím, že mě nemiluješ a bereš to jako románek. Jestli je to jenom hra, tak to chci ukončit teď, protože pak budu ještě víc smutný.“
„Co to plácáš, zlatíčko?“ Zeptal se konejšivě Shane. Nikdy od něho neslyšel žádný ani trochu podobný výraz slovu zlatíčko. S tím oslovením se k němu otočil. Shane se mu díval do očí a čekal až odpoví.
„Miluješ mě?“ Zašepkal Marlow.
„Já..“ Začal pomalu Shane. To jsem takový zbabělec, že neumím přiznat svou lásku k němu? Proletělo Shanovi hlavou. Marlow odhodil Shanovi ruce a zvedl se z křesla. Do očí se mu nahrnuly slzy. Jedna mu utekla a stekla po tváři až k bradě. Rozběhl se do svého pokoje.
Shane tam jen čupěl a nevěděl, co dělat. Už stoprocentně věděl, že ho Marlow miluje, ale on byl takový hlupák. Nechal ho odejít. Nechtěl si přiznat, že je do někoho konečně zamilovaný. Musí jít za ním. Musí ho najít a opětovat Marlowovi svoje city. Zvedl se a šel ke dveřím. Už mě skoro ruku na klice, když se otočil a popošel zpátky k posteli. Zpátky ke dveřím a tak pořád dokola. Náhle mu vytanul na mysli obrázek Marlowa, jak mu před chvílí stekla slza. Byla to slza, kterou prolil kvůli němu.
Kruci. Rázným krokem došel ke dveřím a prudce je otevřel. Vydal se do Marlowova pokoje.
Žádné komentáře:
Okomentovat