Lepší dole, než nahoře (8)

Kapitola 8




Marlow doběhl do pokoje a přes slzy neviděl na cestu. Zabouchl za sebou dveře. Utíkal k posteli. Skočil do polštářů a začal hlasitě vzlykat. Já ho miloval a on mě..využil? Pomyslel si Marlow a rozplakal se víc, pokud to ještě šlo.

Nemiluje mě, nemiluje mě..běželo Marlowovi hlavou.
„Ale copak se nám stalo?“ Ozval se jízlivý hlásek. Jack. Marlow už se ani nedivil, co dělá Jack u něj v pokoji.
„Jacku, kdykoliv jindy, ale ne teď.“ Povzdychl si.
„Ano teď. Co se stalo, že brečíš jako malé mimino?“ Odmítal odpovídat, proto znovu zabořil hlavu do polštářů a smáčel je slzami. Bolestnými slzami.
„Tak ty semnou nechceš mluvit? Jak myslíš.“ Jack prudce otočil Marlowa na záda a obkročmo se na něj posadil. Chytil mu ruce a pevně je přirazil, nad jeho hlavu, k posteli, než se Marlow stihl jakkoliv bránit.
„Pusť mě ty idiote!“ Křičel Marlow Jackovi do obličeje. Ten ho ale neposlouchal a jen dál držel jeho ruce. Měl sílu, to se muselo nechat. Čekal, až Marlowovi konečně dojde, že nic nezmůže a bude v klidu. Jak chtěl Jack, tak se také stalo. Marlow sebou po chvíli přestal házet a ani se nepokoušel osvobodit z Jackova pevného stisku.
„To jsem rád, že ti to konečně došlo. Tak vyklop, co se stalo?“ Jak kdyby on to chtěl vědět, proletělo Marlowovi hlavou. Už nebrečel. Teď měl vztek na Jacka.
„Nemám sebemenší důvod ti něco říkat.“ Vyprsknul Marlow a hnusně se na Jacka podíval. Skláněl se nad ním a kolem hlavy mu poletovaly ty neposedné blonďaté kudrlinky.
„Já jsem myslel, že jsme kamarádi.“ Zatváří se “smutně“.
„Nejsme a nikdy jsme nebyli.“ Odsekl Marlow.
„No tak. To od tebe není hezké.“
„Všechno, co vyjde z mých úst nemusí být hezké.“
„Pusinku máš pěknou.“
„Co si to..“ Nestihl doříct, když se na jeho ústa přisál Jack. Marlow začal nohama kopat kolem sebe a snažil se uhýbat hlavou. Marně. Byl to prudký a náhlý polibek, tak jako prudké a náhlé otevření dveří v nichž stál Shane. Jack se odtrhl od Marlowa a otočil se za příchozím Shanem. Schválně si před ním přejel po spodním rtu jazykem.
„Ty hajzle.“ Přiřítil se Shane a strhl z Marlowa Jacka. Blonďaté kudrlinky jenom zavlály v tom prudkém pohybu. Shane vrazil Jackovi jednu pěknou do nosu, až mu začala prýštit krev. Držel si ruku u nosu a sledoval, co se bude dít.
Shane se otočil k Marlowovi. Marlow se krčil na posteli.
„No?“
„Co?“
„Čekám na vysvětlení.“
„To on.“ Ukázal Marlow prstem na Jacka. „Skočil na mě a začal mě líbat.“ Vysvětloval roztřeseným hlasem.
„On na tebe skočil?“ zeptal se nevěřícně Shane. Ne, že by nevěřil tomu, že je toho Jack schopný, ale..
„Já jsem na něj neskočil. Chtěl sám, abych ho začal líbat.“ Obhajoval se Jack. Díval se zraněně na Shana. Znělo mu to v tu chvíli tak strašně věrohodně.
„Ty lháři!“ Zakřičel Marlow. Seskočil z postele a začal mu bušit pěstmi do hrudi. Shane ho od Jacka odtrhl. Pevně mu svíral paži a držel ho od něj v dostatečné vzdálenosti.
„Marlowe nech toho a uklidni se. Nevím komu z vás dvou mám věřit.“
„Tak ty radši budeš věřit jemu?! Děláš si srandu že jo?“
„Nerozhodl jsem se, komu z vás dvou budu věřit.“
„Ale já tě miluju Shane!“ Zašeptal plačtivě Marlow.
 „Jo to jsi říkal u mě v pokoji, ale teď přijdu sem a najdu tě na posteli s ním.“
„Panebože.“ Složil si Marlow hlavu do dlaní.
„Nemyslím si, že na tom Jack nese nějakou vinu.“ Odpoví ledově Shane. „Teď hned půjdu za Vznešenou Sally. Řeknu jí, aby ti odebrala křídla. Nemám jinou možnost.“
„To nemůžeš! Já jsem se ničím neprovinil. Za všechno může Jack!“ Marlow nebyl schopný plakat. Ne v takovém momentu ohromení. Chtěli mu sebrat křídla!
Shane se otočil na patě a vydal se pryč. Marlow zničeně seděl na posteli. Tohle je konec. Konec všeho co měl. Konec všeho v nebi. Co teď bude dělat?
Jack neslyšně odešel a Marlow zůstal na posteli. Nehnul ani brvou.
Shane
Když přišel do toho pokoje, tak nemohl uvěřit tomu, co vidí. Líbal se s Jackem, i když říkal, že je to idiot a nesnáší ho.
Chtěl teď s něčím praštit o zeď. Jenomže po  ruce neměl žádnou vhodnou věc. Všude bylo jenom hnusně bílo.
Mířil si to k Vznešené Sally. Co jí vlastně chtěl říct? Ano, řekne, že viděl Marlowa, jak se s někým zapletl. To bude znít věrohodně.
Zaklepal na dveře a vešel dovnitř. Seděla jako obvykle na stejném místě. Dneska neměla na stole kafe, do kterého by si namočila vlasy. Škoda. Zrovna potřeboval, aby ho něco rozesmálo.
„Co tě sem přivádí milý anděli?“
„Vznešená Sally.“ Uklonil se trochu.
„Anděli Shane.“ Kývla lehce hlavou.
„Odpověď na vaši otázku zní, že podávám návrh na to, aby jste Andělu Marlowovi odebrala křídla.“
„Cože? Proč? Proč říkáš takové věci?“ Vznešená Sally vypadala rozhozená, že slyší takový návrh.
„Viděl jsem ho, jak se s někým zapletl.“
„S kým?“ Otázala se ostře. Nemohl říct, že viděl Marlowa, jak se líbá s jejím vlastním synem. To by neustála. Nechtěl, aby z toho měl Jack problémy.
„S člověkem.“ Odpověděl nakonec.
„S člověkem?“ Zalapala Vznešená Sally po dechu. „Neslýchané.“
„Odeberete mu křídla?“ Za to, co udělal si to Marlow zaslouží. Létalo mu hlavou.
„No ovšem! Když jsi mi to přišel povědět, tak už se to nedá vzít zpátky. Obzvlášť jestli je to pravda. Myslela jsem si, že Marlow je ten správný.“ Poklepávala si prstem o bradu a dumala.
„Já si to myslel taky.“ Zašeptal Shane.
„Co jsi říkal?“
„Ale nic.“ Odvětí.
„Ihned si ho povolám k sobě do pracovny. Ať ten problém máme z krku co nejdřív.“ Shane nestíhal valit oči. Už tak brzo? Alespoň se nebude muset dívat do jeho tváře. Přišel mu tam říct, že jej miluje. To se to pěkně posralo.