Ocitli se s Shanem u té dodávky. Prošli skrze dav lidí až k oběti. Očekávalo ji nebe. Alespoň to pro ni bylo dobré.
Ležela tam se zavřenýma očima. Blonďaté vlasy byly rozhozeny kolem mladé tvářičky. Nohy měla divně pokroucené a z rány na břiše prýštila stále teplá krev.
Na první pohled opravdu vypadala jako anděl. Samozřejmě andělé nejsou všichni krásní, ale hodně se podobala tomu vzoru, jaký měli lidé.
Marlow tak nějak vycítil, že už se blíží její konec. Sehnul se k ní a změřil jí puls. Je velmi slabý. Srdce se pomalu přestává snažit.
Lidé okolo se v panice chytali dlaní na ústech. Nikdo se k ní nerozběhl, aby pomohl.
O chvíli později její srdce přestane tlouct. Vedle Shana se začne mihotavě objevovat posmrtné vzezření dívky ležící na zemi. Je zcela totožná jako dívka na zemi. Nemá však žádné stopy po zranění. Jako by ji žádné auto nesrazilo.
„Co se děje? Proč jsem tady, když ležím na zemi?“ Začala ona posmrtná Rose křičet.
„Slečno? Uklidněte se.“ Mluvil na ni Marlow pomalu.
„Vy! Vy mě vidíte? Jak je to možné? Jste taky..duchové?“ To poslední slovo zašeptala. Začala se otáčet z jednoho na druhého a pořád z ní padala otázka za otázkou.
„Tak hele.“ Shane se do toho musel vložit, jinak by tu holku za chvíli praštil. Ano, i když je holka, tak by ji praštil. Ještě neviděl nikoho s tak užvaněnou pusou. „Uklidni se. Já a tady Marlow“ Ukázal na svého společníka. „Ti pomůžeme.“
Mladá dívka si založila ruce v bok.
„Jo? A jak mi asi pomůžete, když jsem mrtvá?!“ Zakřičela z plných plic na Shana, až trochu ucouvl a potom se rozplakala. Sedla si k autu a rukama si obejmula kolena. Hlavu otočila směrem, aby na ni ani jeden z kluků neviděl.
Oba tam stáli jako kůly v plotě a hleděli na plačící Rose.
Marlow přešel k Rose a sedl si vedle ní. Objal ji kolem ramen a ona mu plakala na hruď. Nevadilo, že mu smáčela super bílý hábit slzami.
Shane tak stál a sledoval ty dva, jak se objímají. Neměl nic proti tomu. Marlow byl sice jeho, ale objímání holky nebylo proti jeho zásadám. Zásady? Asi těžko. Marlow je na kluky, to ví jistě. Jinak by se s ním taky nelíbal, že jo.
„Stal se z tebe Anděl.“ Vyvalil na Rose Shane.
„Cože? Anděl?“ Zvedla k němu hlavu a Marlow se na něj podíval výrazem Co to kruci vyvádíš?
„Půjdeš s námi na procházku. Marlow a já ti pomůžeme všechno pochopit. Vysvětlíme ti, jak to chodí ve světě andělů a všichni budeme šťastní.“ Tleskl Shane rukama.
Rose vstala a ukazováčkem narazila do Shanovi hrudi.
„Jak to, že nemám křídla ty chytráku?“ Zaskřípala zuby.
„Ale máš.“ Ukázal těsně za její záda. A opravdu. Křídla se začala objevovat s doprovodem záře.
Rose otevřela pusu, ale neřekla už ani slovo.
Křídla se zakulatila stejně, jako ty Marlowovy nebo jeho. Všichni tři na ten zvláštní jev zírali. Kluci nikdy neviděli narůstání křídel, neboť s křídly se už narodili. Tak to většinou chodilo. Moc lidí se anděly nestávalo a tak neměli příležitost nikde vidět tento ojedinělý jev.
Pírka na Rosiiných křídlech byla čistě bílá jako lilie.
Až křídla narostla do plné velikosti, nebylo co sledovat.
„Myslím, že představení je u konce.“ Řekl po chvíli nic nedění Shane. Opřel se o kamenný sloup a založil ruce na hrudi. Zatřepal křídly za sebou, aby je uvolnil a vypadalo to, že Rose si konečně všimla jeho křídel.
„Ty máš taky křídla?“ Otočila se na Marlowa. Ten se zatočil se zdviženými pažemi a Rose spatřila za dnešek už druhý pár křídel. To je osmý div světa!
„No jasně. Proč myslíš, že tě taky vidíme? Nejsme nějaká Melinda Gordonová ze seriálu Posel ztracených duší.“ Zasmál se sarkasticky. „Oba jsme andělé a ty teď taky.“ Ukázal Shane na Rosina křídla.
Co má sakra proti Melindě Gordonové, pomyslela si Rose?
„Poslyš,“ promluvil tentokrát Marlow. „Teď jsi anděl. Vznešená Sally tě vybrala a patříš k nám. Nevím, jaké s tebou konkrétně má plány. Můžeš být strážný anděl a ochraňovat lidi, nebo prostě pomáhat tak, jako my teď pomáháme tobě.“ Domluvil Marlow svůj proslov. Ještě zapomněl dodat, že andělé nestárnou, ale o tom později.
„Kdo je ta Sally?“ Zeptala se s opovržením Rose.
„Vznešená Sally.“ Opravil Marlow.
„To je velká šéfka.“ Objasnil Shane situaci a sledoval okolí
„Měli bychom letět nahoru. Tady už tě nic nedrží, tak pojď.“ Natáhl Marlow ruku k Rose dlaní nahoru.
Tohle na něm miluje. Umí tak skvěle všechno vyřešit, takže by nebylo od věci, kdyby si promluvili o včerejšku. Večer za ním přijde nebo možná dřív?
Rose svou ruku vložila do Marlowovy a zasmála se.
„Vážně jsem anděl?“ Zašvitořila Rose.
„Ano vážně.“ Protočil Shane oči a odlepil se od sloupu. Ach ti nováčci.
„Tak pojď, poletíme.“ Prohodil jen tak mimoděk Marlow.
„My..my poletíme?!“ Vykoktala Rose zděšeně.
„Ne asi. Pojedeme metrem.“ Plácl si Shane ruku na čelo.
„Bojím se výšek.“ Ignorovala poznámku toho anděla a mluvila na Marlowa. Ten se zasmál.
„Teď už se bát nemusíš. Vlastnosti z tvého lidského života neboli strach z výšek se rozplynul jako obláček dýmu s tvou proměnou v anděla. Dobré vlastnosti ti samozřejmě zůstaly. “ Ujistil Rose a stiskl její malou ručku. Z druhé strany Rose chytil za ruku Shane. Koukal na Marlowa a ten před jeho pohledem po chvíli uhnul a usmál se na Rose.
„A jak poletíme?“ Zeptala se pochybně.
„Musíš myslet na svá křídla. Na to, jak letíš.. Jak se tvá křídla třepetají ve větru. Jak se vznášíš nad zemí a nad lidmi okolo.“ Vysvětloval Shane a měl zavřené oči.
Rose je také zavřela. Všichni tři se začali vznášet vzhůru.
„Můžeš otevřít oči.“ Zašeptal Marlow.
Rose rozlepila jedno oko, a když zjistila, že už letí, otevřela okamžitě i druhé, ale nepřestávala se v mysli soustředit na let.
„Kam to vůbec letíme?“
„Do Florixy.“
„Já myslela, že do nebe. Co je to Florixa?“ Zeptala se Rose nechápavě.
„Místo v nebi. Jak byste vy lidé řekli, je to něco jako hlavní město a Vznešená Sally je taková naše prezidentka.“ Rose byl nadšená tak, že se přestala soustředit na let a křídla přestala třepetat.
Marlow a Shane však byli pohotoví. Zachytili Rose pod paží, každý z jedné strany a třepetali křídly na jednom místě.
„Musíš se soustředit.“ Zasyčel Shane. Křídla se jí znovu začala třepetat.
„Můžete mě pustit. Děkuju.“ Spočinula pohledem chvilku na Shanovi a chvilku na Marlowovi.
Za několik minut lehce dopadli na bílou podlahu Florixy. Marlow si oddechl, že už je to za nimi.
Vydali se všichni do pracovny Vznešené Sally. Rose se stále zastavovala a prohlížela si okolí.
„To je tady všechno bílé?“ Zeptala se znechuceně.
„Zvykej si.“ Odpověděl Shane. Musel ji popohánět k rychlejšímu kroku. Chtěl si už konečně promluvit s Marlowem a všechno vysvětlit, takže by ta blonďatá holčička mohla pohnout svým zadkem. Kdyby nemiloval Marlowa a měl rád holky, určitě by šel do Rose. Strašně roztomile vypadá. Pokaždé, když se za ním otáčí, tak se směje. Vlasy se točí za jejím pohybem. Nejsou vyperoxidované, ale přírodní blond. Je to opravdu anděl.
Žádné komentáře:
Okomentovat