Kapitola 3
Marlow se s trhnutím probudil a doufal, že je u sebe v pokoji. Rozhlédl se kolem a očividně byl pořád u Shana. Takže to včera se vážně stalo.
Zvedl se z postele, nazul si tenisky a odešel. Dělal, že ležícího Shana nevidí. Když spal, vypadal jako malé mimčo. Už mu chyběl jenom prst v puse. Vypadá sladce, pomyslel si Marlow, ale rychle ty myšlenky zahnal.
Po cestě potkal pár andělů, kteří si tiše povídali a zdravili ho. Odpovídal jenom pokývnutím a červenal se, jako by na něm ten polibek snad byl viditelný.
Když byl ve svém pokoji, úlevně se opřel o dveře a oddechl si. Dneska snad nevyjde z té svojí proradné komnaty. Nebyla to komnata dobře. Pokoj vypadal dočista stejně, jako Shanův, až na pár barevných věcí, které měl od Tammy. Například ten modročervený polštář.
Tammy je jeho kamarádka z dětství, která se dobrovolně vzdala křídel, aby mohl žít v lidském světě. Zakroutil hlavou nad tím rozhodnutím, které učinila. Byl to skoro rok, co se to stalo. Občas ji navštěvoval, rozuměli si, ale nedokázal pochopit, proč to udělala. Nikdy mu neřekla důvod a on se raději neptal, protože by tím beztak něco pokazil.
Přesunul myšlenky na současný problém. Co když se to někdo dozví? Ne pochybuje o tom, že by to Shane někde vykládal. Není zlomyslný. Dělá si moc velké starosti, s tak malou věcí. Malá? Může kvůli ní ztratit křídla, takže asi není zas až tak malá.
No každopádně, dneska musí jít společně za Vznešenou Sally a připravit se na úkol, který je čeká.
Ozvalo se zaklepání a on popošel ke dveřím. S otevíráním váhal. Otevřít? Neotevřít? Co když je tam Shane? Polekal se Marlow.
Po chvíli přemýšlení se vzmužil. Stejně se mu jednou bude muset postavit čelem. Nadechl se a otevřel.
Marlow Shanovi otevřel až po delší době. Stepoval tam u dveří a pohybem propaloval kolemjdoucí anděly. Měl snad ještě horší náladu než obvykle. Když se totiž probudil, zjistil, že milý pan Marlow se uráčil odkráčet bez jediného slova. Skvělé, pomyslel si ironicky Shane.
Teď když tak stál u jeho dveří a viděl jeho naprosto nečitelnou tvář mu bylo na nic.
„Ahoj. Ehm.“ Odkašlal si Shane a pak ještě jednou. Pro jistotu. „Máme jít za Vznešenou Sally a nevěděl jsem jestli se pro mě stavíš, tak jsem radši přišel sám aby..“ Zmlkl. Moc plácá. Radši by měl držet jazyk za zuby. Nevěděl jestli metoda “NIC SE NESTALO“ bude fungovat.
„Jo, tak jdeme. Určitě už tam sedí celá nasupená.“
A měl pravdu. Jakmile už oba seděli v křeslech v pracovně, zároveň sálu, Vznešené Sally a dívali se jí do tváře, vypadala nakvašeně.
„Jste tady nějak pozdě andílci moji.“ Promluvila vlídným jedovatým hláskem a když se naklonila nad stůl, spadl jí pramen zlatavých vlasů do kafe.
„Sakra.“ Vznešená Sally ho z něj vytáhla a osušila kapesníkem. Kafe odsunula stranou. Shane zadržoval smích jak jen to šlo. Nešlo se tomu ubránit a vypadalo to, že i Marlow se směje. Zaletěl k němu pohledem a chvilku se pozorovali. Najednou oba vybuchli smíchy. Kašlali na to, co se událo včera a smáli se Vznešené Sally společně.
„Je tady něco k smíchu?“ Ohrnula Vznešená Sally nos.
„Ne..není.“ Prohlásil Shane mezitím, co se dusil smíchy.
„Tak fajn vy máničky. Přestaňte se smát, ať vám můžu vysvětlit vaši práci. Budoucí anděl, kterého máte provádět na její cestě se jmenuje Rose. Dneska o půl páté ji přejede náklaďák a vy budete ve stínu skryti u toho a vezmete ji na prohlídku, aby hned nezpanikařila.“ Oba dva přikyvovali a poslouchali pokyny Vznešené Sally.
Pomalu letěli k Zemi. Shane vedle Marlowa, ale nedíval se na něj.
Křídla se pohybovala pomalu, stejně jako když létají ptáci. Nijak kvůli tomu netrpěli únavou. Křídla sice byla s jejich těly spojená, ale byla to jejich lehká část. Nevnímali jejich tíhu, ale bolest ano. Když vám někdo vyškubl pírko, tak to štípalo jako píchnutí od včely. Křídla byla zaoblená, jako ty, co vidíte normálně ve filmech, alespoň v tom se lidé nespletli, ale možná je to tím, že první film s takovými křídli produkoval anděl. S klapnutím bot hladce přistáli na zemi.
Shane se rozhlížel po ulici. Všude stála auta různých barev. Lidé telefonovali. Žili ve spěchu. Každou chvíli někdo s mobilem v ruce zakopl a pak se tomu zasmál a jistě svůj zážitek s tím, že zakopl vykládal člověku na druhém konci linky. Maminky za sebou vlekly své pomalé ratolesti, protože neměli dost trpělivosti, asi tak stejně jako on, pomyslel si Shane.
Byli s Marlowem ve skrytu, to znamenalo, že je nikdo, kromě jiných andělů nemohl vidět. Lidé je míjeli, nebo dokonce skrze ně procházeli, jako by byli vzduch.
Hledali ulici, kterou jim řekla jejich nadřízená. Jeden na druhého nepromluvili od té doby, co se společně smáli v pracovně Vznešené Sally.
Shane vztáhl ruku na Marlowovo rameno. Otočil se k němu. Shane uviděl zlověstný pohled v jeho medových očích. To nebylo dobré znamení. Raději svou ruku stáhl a dal ji podél těla.
„K tomu včerejšku..“ Pokusil se Shane.
„Zapomeň na to a raději se věnuj práci.“ Odbyl Shana prostě Marlow. Měl toho plné zuby. Nestál o nějaké debilní kecy, kterýma mu naznačí aby nic nikde nevykládal. Chtěl si teď především hledět práce, beztak už kvůli němu včera prolil dost slz.
Na rohu se tyčilo obrovské květinářství, které hrálo všemi barvami. Všem, kdo vešli dovnitř se hned zlepšila nálada ze všech těch květin. Tak krásně voněly a vypadaly. Měl chuť zajít tam taky, aby se mu zlepšila nálada.
Podíval se přes ulici a vydal se na druhou stranu. Viděl totiž, jak se kolem modrého náklaďáku sbíhá dav lidí a všichni křičí, že mladou dívku srazilo auto. To bude jistě naše oběť. Oba se rozběhli za budoucím andělem Rose.
Žádné komentáře:
Okomentovat