Stál před ním samotný Shane. Neměl na sobě nic než tepláky, samozřejmě bílé barvy. Už mu z toho bylo vážně zle. Bílá barva by se měla zakázat.
Nic nezahalovalo jeho vypracovanou hruď, neboť měl černé vlasy krátce střižené tak, aby mu rámovaly tvář. Spadaly mu do obličeje a prostě všude, že sotva byla Shanova tvář viditelná.
„Já..ehm.“ Nedokázal toho ze sebe moc vypravit, jelikož Shane byl až nechutně sexy a on nemohl souvisle mluvit. Jaké by asi bylo dotýkat se té vypracované hrudi a přejíždět po ní prsty? Prozkoumávat Shana kousek po kousku a nevynechat ani jedinou část. V duchu se okřikl. Tohle se ti nikdy nesplní ty troubo, tak už to konečně pochop. Nikdy nebudeš se Shanem. Nikdy nebude tvůj a ty jeho. Nikdy!
Zatočila se mu z toho všeho hlava a podlomila kolena. Spadl na zem a uhodil se do hlavy. Ještě než všechno upadlo do tmy, viděl nad sebou Shana se starostlivým výrazem ve tváři.
Ten kluk mu tady omdlel u dveří. Ach jo. Vzal Marlowa pod rameny a odtáhl k sobě na postel, která byla zrovna čerstvě ustlaná. Tam ho položil a donesl mraženou zeleninu. Vida, mrkev a hrášek. Musel se pořádně švihnout, když ztratil vědomí. Vlastně je mu Marlowa líto. Sedl si k němu a poupravil mu hnědé vlasy bokem z té jemné tvářičky. Na pravou stranu hlavy přiložil sáček s mraženou zeleninou. Snažil se soustředit na její obal, ale v hlavě už měl jenom myšlenky, které se týkaly Marlowa.
Přál si dát svá ústa na jeho a v hlubokém, vášnivém polibku se k nim přisát a nikdy nepřestat. Shane, Shane, ty hlupáku. Nemůžeš s ním být. Pravidla mu jaktěživ nic neříkala, takže ho vlastně mohl políbit a prohlásit za svého partnera, ale měl by z toho problémy jenom Marlow, protože Shane na ostatní, kromě Marlowa, kašle. To nemohl dopustit, a proto takhle trpěl. Kdo ví, jestli ho má Marlow také rád. Marlow se na něj většinou usmívá, ale on není schopný usmát se na něj zpátky, protože by tím přiznal slabost. Slabost? Co je to za nesmysl? Musel by si akorát přiznat, že je do Marlowa zamilovaný. Není to tak těžké, ale pro ostatní anděly ve Florixe by to byla potupa a oba by ztratili křídla.
Byl na zemi už mockrát, ale ztratit nesmrtelnost a být tam s lidmi a muset pracovat? To se mu ani trochu nezamlouvalo. Musel by se zase někomu podřizovat. Stačilo mu, že se tady musel podřídit Vznešené Sally. Vždycky rád ironicky ukazoval v uvozovkách Vznešená Sally. Dokázalo ho to rozesmát, když se cítil mizerně. Dělal si srandu z toho všeho. Nechtěl by být na Zemi, ale nechtěl být ani tady. Jediné, kvůli čemu zůstával, byl..podíval se na toho, kvůli kterému tu ještě pořád je a povzdechl si.
Marlow začal procitat a cítil palčivou bolest na hlavě. Au. Něco ho studilo tam, kde se uhodil a ulevovalo od bolesti. Natočil hlavu a uviděl Shana. Už měl na sobě košili, ale byla rozepnutá, takže mu stále umožňoval výhled na jeho hrudník. Vztáhl ruku a lehce mu prsty přejel po hrudi. Dlouho toužil po tom dotyku. Na chvilku zavřel oči, a když je znovu otevřel, díval se do tmavých Shaneových. Vypadalo to, že ani jeden z nich nehodlá odtrhnout pohled první a ani promluvit. Nakonec to nevydržel Shane. Trpělivost totiž nebyla jeho silná stránka.
„Je ti dobře?“ Otázal se Marlowa starostlivým tónem, jako by ochraňoval mladšího brášku před pádem na kole.
„Jo, teď už jo.“ Odpověděl a zkusil se posadit. Chytil se rukou za čelo, protože se mu zase zatočila hlava. Snad nemá otřes mozku.
Neznamená, že když je někdo anděl, tak je nezranitelný. To vůbec není pravda. Andělé můžou utrpět úplně stejná zranění jako lidé. Blbé knížky, vymýšlejí si takové hovadiny, až se tomu andělé tady nahoře musí smát. Každý říká něco jiného a lidi to čtou a kupují.
Shane ho zachytil a položil zpátky do polohy, ve které byl předtím, než se posadil.
„Raději bys měl ještě chvíli ležet.“ Zabručí Shane.
„Asi jo.“
„Cos mi to vlastně přišel říct?“ Díval se Shane jinam, poslouchal na jedno ucho a přitom s Marlowem mluvil. Marlow si odkašlal.
„Ehm..Vznešená Sally.“ Jakmile o ní padlo slovo, tak se Shane otočil a začal ho poslouchat na obě uši. „Mě poslala, abych ti vyřídil, že zítra se k ní máme hlásit. Dala nám práci a budeme na ní dělat my oba. Společně.“ Dodal ještě Marlow a sledoval Shanovu reakci. Čekal něco jako, že Shane začne brblat nebo se zítra vůbec nedostaví k Vznešené Sally, jenomže on se místo toho začal jako hňup usmívat.
Vážně viděl Shana poprvé, co se usmál. Znova vztáhl ruku. Tentokrát se chtěl dotknout toho překrásného úsměvu. Nikdy by nevěřil, jak může úsměv člověku rozzářit tvář.
Shane už to nevydržel. Dal ruce z každé Marlowovy strany a vztyčil se nad ním. Marlow ani trochu nevypadal, že by z něj měl strach. Naopak. Také se usmíval. Polibek přišel zčista jasna. Najednou byly jejich rty spojeny v jedny a oni se oddávali v nekončícím polibku jeden druhému.
Shane myslel jenom na Marlowa a jeho rty. Marlow myslel na to, že kdyby je teď někdo přistihl, všechno by šlo do kytek. Je to jedno, teď by měl myslet jenom na Shana a taky že jo. Zajel mu rukou do vlasů a vískal je.
Shane celý udýchaný se odtrhl od Marlowa a hleděl do těch nevinných medových očí. Co to kruci..? Ztratil sebeovládání? To se mu ještě nestalo. On byl ten, co měl vždycky všechno pod kontrolou, tak proč tohle? Ten malý za nic nemohl.
Zvedl se z postele, dvakrát prošel po pokoji sem a tam. Pak se naposled otočil na Marlowa, který ho nechápavě sledoval. Neříkal však ani slovo. Jen tam ležel a pozoroval. Shane vzal za kliku, vyšel ze dveří a práskl s nimi.
Marlow při tom prásknutí nadskočil a vzlykl. Proč od něj Shane odešel? Velká kulatá slza se mu svezla po tváři. Co udělal špatně? Ten polibek byl..nádherný a ten úsměv snad ještě víc. A Shane se pak prostě zvedne a jde pryč? Bez jediného slova? Co je to za způsoby? Začal tiše plakat do polštáře, aby ztlumil hlasité vzlyky, které jím otřásaly. Tohle se nesmí nikdo dozvědět, jinak je po nich. Respektive po něm.
Byl v tom pokoji dlouho. Bílé stěny Marlowa ještě víc deprimovaly. Z plakání ho bolela hlava jako střep. Proplakal snad všechny slzy, které měl, a když už mu všechny došly, tak se stulil do klubíčka. Zelenina už byla úplně rozmrzlá a rosila se na ní voda. Hodil sáček na podlahu a ten s těžkým žuchnutím dopadl na zem. Nevěděl, proč plakal. Protože Shane odešel a nechal ho tu? Vlastně neměl důvod plakat, ale nějak to na něj celé spadlo a už se vezl.
Myslel, že se Shane třeba objeví, ale on nikde. Zakryl se bílým prostěradlem, aby byl v teple a objal se pažemi. Nevěděl, jak dlouho čekal, než usnul, ale usnul smutný a sám.
Když se Shane vrátil do pokoje, tak tam Marlow stále byl. Ach bože. Myslel, že až se vrátí, nebude se s ním muset potkat. Asi čekal na něj, nebo alespoň na vysvětlení. To mu právě Shane dát nechtěl. Nechtěl vysvětlovat, proč to udělal. Proč ho políbil. Sice asi má právo vědět, že ho miluje..Miluje? Konečně si to přiznal? Ach jo.
Ulehl na postel vedle něj a koukal na Marlowův spící obličej. Natáhl ruku, aby ho pohladil po vlasech, ale rozmyslel si to. Mohl by ho probudit. Ulehl na kraj postele, co nejdál od Marlowa. Dlouho nemohl usnout. Trápilo ho svědomí. V bližší době by mu to měl vysvětlit a říct, co cítí. To bude asi nejlepší. A tak s rozhodnutím, co udělá, usnul.
Žádné komentáře:
Okomentovat