Kapitola 19
Shane
„Ale proč, Shane? Být andělem je přece skvělé ve všech ohledech.“ Krčila čelo Vznešená Sally.
Ve všech ohledech ne, pomyslel si. Chtěl být s Mawlowem naplno a to mohl udělat jedině tak, že se vzdá svých andělských křídel. Ale co v tu chvíli znamenala křídla naproti obrovské lásce, kterou cítil k Marlowovi? Kdyby si to uvědomil dříve, mohli oba zůstat anděly.
Nechtěl ani moc přemýšlet nad tím, jak to zpackal. Chtěl víc myslet na lepší zítřky.
Lepší zítřky na Zemi.
Jen s ním.
S Marlowem.
„Svůj důvod vám dávat nemusím. Žádám vás jenom o jedno. Odejměte mi prosím má křídla.“ Nebyl zrovna v rozpoložení, kdy by chtěl probírat důvody svého odchodu z Florixy.
Tělo se mu mírně roztřáslo a vyskočila mu husí kůže, když si vzpomněl, jak na tom byl Marlow. Jenomže on jej miloval, tak nějaké odebírání křídel by měla být hračka.
„Opravdu to chceš dobrovolně?“ přeměřila si jej Vznešená Sally zkoumavým pohledem. Vyschlo mu v krku a nejradši by v tu chvíli přikývl, ale musel, jak se patří, odpovědět slovy.
„Ano.“ Pronesl přiškrceně.
„Dobře tedy.“ Vstala ze své židle a obešla nechutně vypadající bílý stůl.
„Teď?!“
„Přišel jsi, abych ti odebrala křídla. Nač čekat?“
„Mám jenom jednu otázku. Bude to bolet?“ Kousl se nervózně do rtu.
„Není to tak hrozné. Ty to zvládneš. Nějaké konkrétní místo, kam bys chtěl, abych tě seslala?“ Zeptala se. No jistě. Málem by na to zapomněl.
„Vlastně ano.“
Mark
Večer už se dělalo chladno, když se přenesl, měl na sobě i mikinu. Zahřívala ho dostatečně, takže zima mu nebyla.
Byl v té ulici, kterou mu Shane pověděl. Rozhodl se, že jí od začátku projde až nakonec. Nebyla dlouhá.
„Marku..“ Ozvalo se zachraptění podobné Shanovu hlasu a on v momentě strnul. Došel až k místu, odkud slyšel Shana.
Ležel natáhnutý na studené a vlhké zemi u stěny domu. Stačil mu jediný pohled na Shanovy záda.
„To si ze mě do prdele děláš srandu, Shane?!“ přiklekl k němu.
„Taky tě rád vidím.“
„Co jsi kruci vyváděl?!“ pohledem jezdil po jeho zádech. Rány nebyly hluboké a tak hrozné jako Marlowovy, takže nepotřebovaly ihned ošetřit.
„Jenom už mě nebavilo být anděl, víš..“
„To se snažíš vtipkovat i teď?“ okřikl ho mírně.
„Proč ne?“ opáčil.
„Tak co se stalo?“ chtěl stále vědět.
„To kvůli Marlowovi. Nevěděl jsem, jak jinak mu dokázat svou lásku.“ Vydechl zmoženě Shane.
„Dokázat svou lásku tím, že si ublížíš? Bože můj, ty jsi kretén!“ otituloval Shana. Chytnul se za hlavu a zapřemýšlel.
„Počkej tady.“ Ukázal na něj.
„Jo, já nikam neuteču. To se neboj.“ Měl nutkání se téhle jeho poznámce zasmát a něco na ni říct, ale udržel se.
Pokračoval v chůzi trochu dál od místa, kde ležel na zemi Shane.
Zavolal myslí Jacka. Vyslal mu zprávu, aby se za ním přenesl. Netrvalo to ani minutu a už před ním stál v celé své kráse. Byl krásný. Litoval toho, že se s ním neseznámil dřív. Neměl jím pohrdat kvůli tomu, čí syn byl, když ho neznal.
„Ahoj, Marku.“ Usmál se na něj nesměle.
„Jackie.“ Natáhl jeho jméno a dál nic neříkal.
„Co děláš v téhle temné uličce?“ Rozhlédl se Jack kolem, a pak se vrátil pohledem zpátky k němu.
„Mrzí mě to, ale naše rande budeme muset posunout. Vyskytlo se něco jiného a potřebuju, abys mi pomohl.“ Když mu tohle říkal, už ho držel za ruce a zlehka s nimi pohupoval.
„Jasně. Tak s čím potřebuješ pomoct?“
„Pojď.“ Táhnul Jacka směrem k Shanovi.
„Tak už jsi zpátky?“ zeptal se Shane.
„A vedu si posilu.“ Zazubil se.
„Jacku, potřebuju, abys tu s ním počkal. Přenesu se do bytu, který mám ve městě, vezmu auto a přijedu pro vás. Rozumíš?“
„Ano. Proč Shane nemá křídla?“
„Teď to neřeš, Jackie.“ Vtiskl mu rychlé políbení na rty.
Jack
Mark zmizel a on tam zůstal se Shanem sám.
„Jak roztomilé oslovení. Kdy jste to dali dohromady?“
„Přerušils naše první rande.“ Zamručel.
„Tak to promiň. Nevěděl jsem to.“ Rozhodl se ignorovat jeho poznámky a přejít na jiné téma.
„Tvoje rány nejsou moc rozsáhlé, tak předpokládám.. Nechal sis křídla odebrat?“ Zadumal.
„Předpokládáš správně.“ Sedl si na zem k Shanovi a povzdechl si. Těšil se na společně strávený večer s Markem.
„Nemohl sis vybrat pozdější termín na odebrání? Těšil jsem se na to rande.“ Postěžoval si.
„Nemohl, protože chci být co nejdřív s Marlowem.“ Když vyslovil Marlowovo jméno, tak se mu vybavilo, jak se s ním líbal.
Mimochodem to vůbec nebylo jako s Markem. Ten líbá o mnoho intenzivněji.
Prostě teď, jak viděl Shana, v jakém je stavu, tak si uvědomil, že Marlowa opravdu miloval a jeho ulítlá zkouška byla zbytečná. Cítil se provinile. Marlowovi byla křídla odebrána násilím a Shane se jich vzdal sám. Připadalo mu, že za to mohl on. Kvůli tomu polibku přišlo nebe o dva anděly. Ale dělal to pro ně. Chtěl zjistit, zda se opravdu milují a zda má jejich láska smysl. Z Shana a Marlowa teď byli lidi a mohl za to on.
Víc o tom popřemýšlet nemohl, protože do ulice vjelo auto a je oslnily světla.
Zastavilo kousek od nich.
Vystoupil Mark. Rovnou otevřel zadní dveře a šel za nimi.
„Pomůžeš mi? Zvládneš ho podepřít?“
„Jasně.“ Přitakal.
Společnými silami zvedli Shana ze země. Párkrát jenom zaklel na účet Vznešené Sally, protože mu prý slibovala, že to moc bolet nebude.
Naložili jej do auta a uháněli k Markovi do bytu.
Žádné komentáře:
Okomentovat