Láska, láska, láska...

Moje první trojka a asi poslední. Nějak mi to nesedí.. Třeba někdy v budoucnu.




Nick

Sedím na klíně svého miláčka a jeho robustní paže mě objímají okolo pasu. Cítím se strašně fajn, když vím, že na mně někomu záleží, ale pro tuto chvíli je to mizérie.
Naproti nám sedí Alex a znovu se mi dívá do očí. Uhýbám pohledem a pokaždé, když zabloudím k jeho očím, které se tak moc podobají Colinovým, rozlije se mi tělem příjemní chvění. Přesně takové, jaké jsem cítil při poznání Colina.
Přepadne mě provinilost, i když jsem nic neudělal.
„Jdu na záchod.“ Řeknu jenom a zmizím v davu tančících lidí.
Zamknu se v kabince a zničeně se posadím.
Snad jsem se do Alexe nezamiloval. Tyhle naše pohledy trvají už delší dobu. Vždyť miluju Colina a jsem s ním šťastný. Proč bych se měl zamilovávat do někoho jiného?
Vydýchávám a uklidňuju se.
Když si připadám dostatečně v pohodě, tak odemknu a první, co uvidím je Alex.
Mám v úmyslu se vypařit, co nejdřív, abych nemusel čelit jeho pohledu, který mě tak rozpaluje. Nedovolí mi kolem sebe projít. Zablokuje dveře, aby nikdo nezvaný nemohl dovnitř.
Ani nevím, kdy se ocitne u mě. Smyslně se mi vrhne na rty a já mu ihned odpovím. Možná je to špatné, když chodím s Colinem, ale on je tak krásný. Jako Colin. Každý z nich má svoje kouzlo.
Dlouhou chvíli moje rty laská a plení mi ústa.
„Tak dlouho jsem si tě přál políbit.“ Zašeptá těsně u mého ouška.
„Já tebe taky.“ Vyklouzne mi. Překvapeně pootevře pusu. Nejradši bych mu do ní vklouzl jazykem. Celý zrudnu, když na to pomyslím.
„Sluší ti, když se červenáš.“ Pohladí mě po tváři. Bříška Alexových prstů jsou na dotek jemňounká.
„Tohle bychom neměli.“ Upozorním na fakt.
„Uvědomil jsem si, že tě miluju, takže smíme.“ To snad není pravda..
„Ale..ale já chodím s Colinem.“ Protestuji. Nechce se mi věřit tomu, co tady říká.
„Vím, že se ti líbím. Vidím, jak se na mě díváš. Myslíš, že to nepoznám?“ Zazubí se. „Semnou ti bude dobře.“ Chytne mě za ruce a usměje se. Žádá snad, abych opustil Colina a byl jenom s ním? Možná jsem se do Alexe zamiloval, ale přece jenom tak neopustím Colina. Toho také miluji,
Najednou mám před sebou dvě tváře, které blikají jako světla na diskotéce. Alexovu a Colinovu.
Začíná to být neúnosné. Vysmeknu svoje ruce a utíkám ke dveřím. Obrazy těch dvou se přede mnou rozplynou.
Když se dostanu ze záchodu, tak se chci pořádně nadechnout, abych zahnal slzy, ale vzduch je tady tak vydýchaný, že se to prostě nedá.
Prodírám se davem. Občas do někoho drcnu, tak spěšně zamumlám omluvu.
Konečně se dostanu z toho chumlu lidí.
Z plných plic se nadechnu čerstvého vzduchu. Podvedl jsem lásku svého života s člověkem, do kterého jsem se samovolně zamiloval.
Utíkám domů a až tam se naplno rozpláču. Chtěl bych být s nimi oběmi, ale to asi nikdy nebude možné. Hlasitě vzlykám a jsem tak zabraný do prekérní situace, jak z toho ven, že si ani nevšimnu příchodu Colina.

Colin

Zlatíčko odejde na záchod a dlouho se nevrací. Rozhodnu se po něm podívat. Zeptám se barmana, který je můj známý, jestli Nicka neviděl. Prý ho pár lidí vidělo odejít.
Nevím, proč odešel a nic neřekl. Mám o něj strach, jestli se mu něco nestalo, tak seberu svoje věci a rychle vyrazím domů.
Jen co vstoupím do bytu tak uslyším vzlyky.
„Miláčku, co se stalo?“ Přitáhnu si k sobě Nickyho. Nechápu, co se děje, ale vůbec se mi nelíbí, že pláče. Tohle nedělá. Skoro nikdy jsem ho neviděl plakat, protože náš vztah je skvělý a on prostě nemá důvod plakat. Chci, aby byl šťastný. Je to přece moje sluníčko.
Tisknu jeho malé tělíčko a snažím se ho ukolébat, ale rozpláče se ještě víc. Jsem z něj zmatený.
„Kdybys věděl, co jsem udělal..Stalo se to..Byla to jenom pusa..Jenomže jeho..miluju..taky.. Tebe miluju..ale i Alexe..Omlouvám se..Odpusť mi.“ Mele páté přes deváté a všechno dohromady. Moc nerozumím tomu, jak to myslí.
„Zlatíčko uklidni se, prosím. Hlavně neplakej.“
„Já nepláču.“ Popotáhne.
„Teď mi to vysvětli znovu a pěkně pomalu.“ Požádám Nickyho.
„Miluju tě.“ Usměju se nad tím, co pronese.
„Taky tě miluju.“ Odpovím mu.
„Ale zamiloval jsem se do Alexe. Moje láska k vám dvěma je zcela vyrovnaná. Vím, že mě budeš nenávidět, ale nevím, co mám dělat a za kterým z vás jít. Je to tak těžké.“ Vzlykne, jakmile to dopoví.
Zamiloval se do Alexe? Mého nejlepšího přítele? Říká, že stále miluje mě. Kriste. Nezajímá mě, že miluje Alexe, ale to, jak je nešťastný. Chci pro něj jen to nejlepší, ne, aby byl smutný.
„Nicky…“ Promlouvám něžně, ale on se zvedne a uteče z ložnice. Zůstanu chvíli sedět a rozmýšlím, co bych měl dělat. Slyším třísknutí dveří od koupelny. Nemá smysl, abych za ním chodil, protože mi stejně neotevře.

Alex

Po nádherném polibku s Nickem, kdy uteče a já ho nestihnu dohonit, zamířím domů. Jsem zklamaný, ale tak nějak jsem takovou reakci čekal. Doufal jsem, že ne, ale moje obavy se vyplnily. Byla hodně malá pravděpodobnost, že by opustil Colina a šel hned za mnou. I když ty pohledy. Myslel jsem..
Zrovna se chystám otevřít whisky, abych zapil žal, když někdo zazvoní. Naštvaně položím pohárek a vydám se otevřít.
Podívám se kukátkem, kdo je za dveřmi. Jsem překvapený. Colin? Co tu dělá? Dám pryč řetázek a otevřu.
„Co chceš tak pozdě, Coline?“ Opřu se hlavou o futra. Bez pozvání vstoupí dovnitř.
„Jasně, že můžeš. Mně to vůbec nevadí.“
„Co se stalo v klubu? Šel na záchod a ty ses po chvíli omluvil, že jdeš taky. Co se mezi vámi stalo?“ Chytne mě pod krkem. Jeho stisk mě bolí.
„Jenom jsme se líbali.“ Vyhrknu a on mě pustí. Hrdě stojím na nohou, i když se cítím dost vratce, a dívám se Colinovi do očí.
„Ty ho miluješ?“ Zeptá se mě. Otázka takhle na tělo?
„Promiň Coline, ale jo. Vím, že s ním chodíš ty, takže..“
„Taky tě miluje.“ Přeruší moji odpověď a posadí se na pohovku. Hlavu si složí do dlaní.
„Cože?“
„Nerozuměl jsi snad něčemu z toho, co jsem ti pověděl? Miluje nás oba. Řekl mi to.“
„A to říkáš jenom tak? Neměl bys po mně křičet nebo tak něco?“
„Asi měl, ale hlavně mi záleží na Nickym. Je strašně zmatený a jenom plakal, protože si myslel, že ho zavrhnu.“
„A nechal jsi ho doma samotného?“
„No jo..Chtěl jsem od tebe zjistit, co spolu máte a jak je to s tvými city k němu.“  Vyletím z místnosti. V rychlosti si na sebe natáhnu rifle.
„Nenapadlo tě, že si něco udělá?“ Vykřiknu, když vidím, že pořád sedí.
„Do prdele.“ Zakleje nahlas a už sedíme v autě.
U Colina jsme v cuku letu. Vybíhám schody a Colin se drží v závěsu hned za mnou. Musím čekat, než mi odemkne.
Nicka najdeme v kuchyni na podlaze, jak klečí nad rozbitou flaškou a snaží se sesbírat střepy. Ruce má celé od krve a jde vidět, že se opil a pláče.
Colin k němu jde první, aby ho odtáhl od těch střepů.
Vezmu v kuchyni smetáček s lopatkou a střepy uklidím. Přece jenom vím, kde co je, když jsem Colinův nejlepší kámoš.
„Alexi?“ Otočím se za Colinovým zavoláním téměř okamžitě. „Lékárničku prosím. Musíme mu to vyčistit.“
„Jo hned.“ Jak řeknu, tak udělám.
Sedím u Colina, který má před sebou Nicka. Vydezinfikuji mu rány a tu jednu přelepím náplastí, protože je hlubší a delší, než ty ostatní malé ranky. Bojím se o Nickyho. Nikdy jsem ho nevidě takhle zlitého.
„Zanesu ho do postele.“ Oznámí mi Colin. Jen kývnu a zůstanu sedět na zemi. Nick je v jeho náruči ochablý a ruce mu volně visí.
„Alexi?“ Zvednu hlavu ke Colinovi. Neříkal teď, že jde odnést Nickyho do postele? Jak vidím, tak v náručí nikoho nedrží. Asi ho už stihl odnést a já si toho ani nevšiml.
„Jo už jdu, neboj.“
„Zůstaň tady.“ Překvapeně se na Colina podívám. „Prosím.“ Jde vidět, že to myslí naprosto vážně a neutahuje si ze mě.
„Dobře…Ehm..rád zůstanu. Půjdu zkontrolovat Nicka jestli smím?“
„Jasně. Jdu s tebou.“ Oba zastaneme u vstupu do ložnice. Skoro celou ji zabírá velká postel. Rozlohou opravdu obrovská. Leží na ní jenom malé tělíčko, kterým je Nicky.
Neklidně sebou škube ze spaní. Rád bych si k němu lehnul a přitulil se, abych jej chránil.
„Alexi, zůstaneš tu?“ zeptá se mě.
Pootevřu pusu. Otočím se na Nickyho a zpátky na Colina.
„Jestli by ti to nevadilo.“ Ošiju se.
„Ne. To je v pohodě. Dám ti nějaké věci na převlečení a půjdem spát.“ Udělá nám Colin program. Jenom kývnu a čekám. Donese mi svoje triko, do kterého se převleču.
„Tak dobrou.“ Otočím to na patě a chci zamířit k obýváku, když mi na rameno dopadne Colinova ruka.
„Spíš tadyhle.“ Ukáže směrem na postel.
„To ne. Vyspím se na gauči. Nechci vám překážet.“ Oponuju mu a zvednu ruce.
„Alexi oba dobře víme, jak moc chceš spát na té posteli. Máš o něj stejný strach jako já. Nechci, abys zůstal v obýváku. Budeš tady.“ Nakáže mi.
„Děkuju.“ Zašeptám.
„Jo. Nemáš za co.“ Povzdechne si Colin a ulehne vedle Nicka z levé strany. Já si lehnu z pravé a přitisknu se k Nickymu.
Popřejeme si s Colinem dobrou noc a to je poslední, co si povíme, než usneme.

Nick

Ráno se probudím s bolestí hlavy. Zamručím a převalím se napravo. Protřu si očka, abych se rozhlédl a můj pohled padne na spícího Alexe.
Co? Co dělá v naší posteli?
Otočím se nalevo a tam leží Colin. Oddychnu si. Myslel jsem, že jsem tady jenom s Alexem.
Jsem trochu vyděšený, protože vůbec nevím, co dělají v posteli oba dva.
Začnu sebou vrtět. Chci se dostat dolů z postele, abych se šel napít, protože mám vyschlo v krku. Nemám odvahu ani pomyslet na to, co mi řekne Colin, až se probudí. Určitě se bude chtít rozejít.
Potlačím slzy a vysoukám se z postele. Plovoucí podlaha mě zastudí do bosých nohou. Zamířím do kuchyně.  Ze skřínky si vytáhnu velkou sklenici a až po okraj ji naplním vodou. Posadím se na barovou židli a začnu pomalu upíjet.
Nevím, co teď bude a bojím se.
Uslyším šramocení z ložnice a strnu.
Už se vzbudili?
Zůstanu tiše sedět se sklenicí v ruce.
Do obýváku první vstoupí Colin a hned za ním Alex.
Čekám, že třeba začne křičet, ať vypadnu, tak se přikrčím.
„Ahoj Nicky.“ Řekne opatrně Colin a usměje se. Nevypadá, že by po mně chtěl křičet, ale pro jistotu raději nic neříkám.
„Co tvoje ruce?“ Zeptá se Alex. Moje ruce? Co by s nimi bylo? Podívám se na jednu a upustím přitom sklenici. Jsou celé pořezané.
„Nicky? Nicky jsi v pořádku?“ Jde ke mně pomalu Colin. Zavrtím hlavou a rozpláču se. Je to ho na mě už prostě moc. Tolik nezodpovězených otázek. Zůstane semnou Colin? Budu s Alexem? Proč jsou tady oba? Proč se kvůli mně nehádají a jsou tak v pohodě? Za všechno můžu já.
„Ach zlato, pojď ke mně.“ Přitiskne si mou hlavu na hruď. Obejme mě a já jeho taky. „Všechno je v pohodě, tak neplakej.“ Jemu se to řekne. On v sobě nedusí to, co já.
Trochu se uklidním a pohlédnu Colinovi přes rameno na Alexe. Přešlapuje nervózně z nohy na nohu a kouše si ret.
„Ne-“ vzlyknu. „Nechceš se semnou rozejít?“ zeptám se nejistě.
„Co to povídáš, lásko? Nechci se s tebou rozejít.“ Políbí mě do vlasů.
„Proč je tady Alex?“
„Jel jsem včera za ním, abych se dozvěděl, co se opravdu stalo. Vzal jsem ho s tebou. Měl strach, že by sis mohl něco udělat. I já ho měl.“ Řekne mi a jeho monolog ještě nekončí. „Nechci, abys byl nešťastný. Klidně dovolím, aby do našeho vztahu vstoupil Alex, ale hlavně musíš být šťastný. To jediné si přeju.“ Dívá se mi přitom do očí a já vím, že to myslí smrtelně vážně.
„Nerozumím tomu.“
„Milujeme tě oba a bylo by nesprávné a hloupé, kdyby sis mezi námi musel vybírat. Proto s tebou budeme já i Alex. Už chápeš, miláčku?“ Pohladí mě po tváři.
„Tobě..tobě by to nevadilo, Coline?“
„Budu se o tebe muset dělit, ale nějak to snad přežiju.“ Zašklebí se na Alexe.
„Je mi hloupé zasahovat do vašeho vztahu, ale miluju Nicka, takže na tenhle návrh přistupuju.“ Řekne Alex.
Colin si jde stoupnout vedle Alexe a oba se jednohlasně zeptají.
„Jak to vidíš ty, Nicky? Chtěl bys být s oběma, které miluješ?“
Po tváři se mi začne rozlívat neskutečně velký úsměv a oni se začnou usmívat taky, jakmile vidí, že já se usmívám.
Rozběhnu se k nim a padnu jim kolem krku. Obejmou mě a já se konečně cítím naplněný štěstím.
Budu mít dva kluky.
Kluky, co miluju.
A oni milují mě.

.....Alex se asi po měsíci nastěhoval k nám do bytu. Všichni tři spíme v té obrovské posteli a já mezi svými láskami.  Klape nám to spolu skvěle. Alex i Colin jsou šťastní a já s nimi. Minulý týden dokonce Colin pověděl Alexovi, že ho miluje. Mám z toho radost. Mrzelo by mě, kdyby to všechno Colin dělal jenom kvůli mně. Ale takhle? Myslím, že jsme konečně šťastní všichni tři spolu a nikdo z nás se netrápí tím, jestli jeden z nás víc miluje toho druhého. Jsme si rovni a milujeme se stejně.