Chapter 5

Šťastný pátek třináctého a další kapitola vlka! 

Snad se všem bude líbit. Konečně se dozvíte, co znamená ono záhadné slovo, které vyslovil na konci minulé kapitoly Derek. 

Vaše Frux. 

Derek

„Coniungentes, to slovo pochází z latiny a znamená to spojení.“

„Spojení čeho?“ nechápal Stiles.

Derek se zhluboka nadechl. Měl právo vědět to.

„Spojení nás dvou. Coniungentes se nestává často a já jsem za svůj dosavadní život nikoho se spojením nepotkal. Pouze jsem o něm slyšel z vyprávění svých rodičů. Když jsem tě kousl, tak se asi…já nevím, co se stalo, jelikož v našem světě nikdo pořádně neví, jak to funguje, jelikož na každou dvojici to působí jinak. Ty a já jsme teď spojení, a proto tě to ke mně tak táhne. Nepolíbil bys mě, kdyby spojení neposílilo tvou touhu to udělat.“

„Takže teď jsme jako manželé nebo co? Chceš si vyměnit prstýnky?“ Stiles znechuceně vstal a odstoupil od něj.

„Ne.“ odpověděl skrze zaťaté zuby.

„Já nejsem gay. Nebudu se s tebou tahat a na nějaké spojení nevěřím.“ rozzuřil se.

Derek zprudka dýchal a snažil se uklidnit. Stilesova slova mu ubližovala.

„A co tě asi přimělo, abys mě líbal?“

„Nevím. Asi ty, jistě máš nějaké vlčí schopnosti, kterými jsi mě ovládl.“

„To je absurdní.“ zakroutil hlavou.

„Teď odejdu pryč a už se nevrátím. Nesnaž se mě kontaktovat, protože bych ti neodpověděl a ani mě nevyhledávej. Dík.“

Derek nestačil odpovědět a Stiles se mu ztratil z dohledu.

Cítil, jak ho spaloval nepříjemný pocit smutku. Čím se ale Stiles vzdaloval, tím pocit slábl.

Až poví Angelině novinky, tak z toho nadšená rozhodně nebude.

Za Stilesem se nevydával, jelikož rozmluva by s ním nebyla žádná. Potřeboval vychladnout a urovnat si věci v hlavě.

Stiles

Posledních několik dní strávil zavřený doma. Ležel v posteli s notebookem a koukal na všelijaké filmy, aby zabil nudu a nemyslel na Dereka. Moc to nepomáhalo, ale ten fakt on ignoroval.

Mamka měla pár směn po sobě, takže se téměř neviděli, což mu vyhovovalo. Snažila by se mu zvednout náladu svými divnými způsoby.

Ve čtvrtek odpoledne, když se vyspala, tak přišla za ním.

„Ahoj.“

„Čau.“

„To od rána ležíš?“ pozvedla obočí.

„No jo. Mám prázdniny.“ Pokrčil rameny. Obyčejně se o prázdninách neflákal a stále cáral po venku s přáteli, jenže jak mohl volný čas trávit tady? Okopáváním zahrádky nebo snad opalováním se na ručníku za domem?

„Co kdybychom se tu konečně zabydleli?“ spráskla ruce.

„Mami…“

„No tak zlato. Vstaň z té postele a jdeme na to.“ Málem si myslel, že snad jeho matka vyskočí pět metrů nad zem, jak ji ovládlo nadšení.

„Proboha, fajn.“ souhlasil nakonec.

„Ještě se teda převleču do pracovního, ať nejsem v pyžamu.“

Stiles nechápal, proč ho teda vytahovala z postele. Zapadl zpátky a čekal, až se pro něj vrátí zpátky.

„Kam jsem jenom dala to tričko?“ uslyšel šepot.

Jeho mamka, která si pro sebe mluvila. To dělala často a on asi po ní samomluvu zdědil. Občas jen tak mluvil sám se sebou, když se nechtěl nikomu zpovídat se svými problémy. Počkat…jak ji mohl slyšet, když byla tak daleko?! Vymrštil se z postele tak rychle, až se mírně zapotácel.

Co se to sakra dělo!

Stává…stává se ze mě mutant…ten vlkodlak, pomyslel si.

Zalapal po dechu.

Derek mu zřejmě nelhal. Jenomže…vykládal ty pitomosti o poutu či nějakém spojení. Nechtěl s ním mít pouto. S klukem…v lese se líbali…vlastně to byl Stiles, kdo se na Dereka vrhl, jenže se nemohl ovládat. Vědomě by přece nelíbal muže. Jako klukovi by se mu měly líbit holky, to bylo normální. On a Derek, to nešlo dohromady.

Za těch pár dní občas vyhlížel z okna svého pokoje k lesu, jestli tam nesedí velký šedobílý vlk. Ani jednou se ale neukázal. Jak by asi mohl, když Derekovi jasně řekl, že už se s ním nechce setkat? Na jednu stranu uznával Dereka, který respektoval jeho přání.

Stiles přemýšlel, jestli si všechno jen nevyfantazíroval. Docela mu totiž z těch věcí, co se děly, hrabalo.

„Mami?“

„Ano?“

„Až to doděláme, mohl bych jít večer do města? Chci se porozhlédnout po okolí a třeba si najít přátele.“

„Samozřejmě, zlato. Budu jenom ráda. Nechci, aby ses cítil společensky odříznutý.“

Derek

Angelina odjela zpět za svou smečkou už před dvěma dny, a tak zase zůstal sám. Samozřejmě před odjezdem dostal dlouhé kázání, ve kterém mu kladla na srdce, aby nekousl žádného dalšího člověka. Derek jenom přikyvoval, ale ve skutečnosti neposlouchal, jelikož její slova šla jedním uchem dovnitř a druhým hned ven. Snad byl dospělý, měl rozum a věděl, jak se chovat. Ona ale jako starší sestřička si přednášku odpustit nemohla.

Ve čtvrtek odpoledne se nudil, protože v televizi zrušili jeho oblíbený seriál, a proto se rozhodl vyrazit do obchodu. Jelikož v práci měl ještě dnes i zítra dovolenou, tak to byla nejlepší možná volba, jak zabít čas.

Lednička zela prázdnotou, takže mu nezbývalo, než doplnit zásoby potřebných potravin a pár dobrot k tomu.

Zdržel se asi na dvě hodiny a s kufrem plným jídla se spokojeně vracel z města.  Na předním sedadle spolujezdce ležela krabice s extra sýrovou pizzou, kterou koupil v pizzerii, kde momentálně pracoval. Zaměstnanecká sleva se mu velmi hodila.

Když parkoval u domu, tak uviděl někoho sedět na verandě. I v tom šeru se svým dobrým zrakem postavu rozeznal.

„Co tady děláš, Stilesi?“ vystoupil.

„Přišel jsem si promluvit.“

„Myslel jsem, že mi nemáš, co říct-“

„Omlouvám se.“ Vykřikl. „Stačí?! Neumíš si představit, jaké to je. Táhne mě to k tobě a já nechápu proč. Z těch pocitů jsem zmatený a ke všemu se semnou začíná něco dít. Slyšel jsem svoji matku, která byla o dva pokoje dál, jak si pro sebe něco šeptá. To přece normální člověk slyšet nemůže!!“

„Zpomal.“ zastavil Stilese. „Mám v kufru nákup, tak mi ho pomoz vyložit. Potom se posadíme a dáme si pizzu.“

Stiles se očividně trochu uklidnil a zvedl se z verandy s úmyslem pomoci. Derek mu však zatarasil cestu a ocitli se tváří v tvář.

„První tě ale obejmu.“ rozevřel náruč. Než chlapec stačil zaprotestovat, tak už byl uvězněn v pevném objetí.