Blind (18)

Minule se nám to trochu zamotalo, tak teď se vše snad konečně vysvětlí :)

Frux :)

Patrick

Hezkou chvíli stál pod studenou sprchou, aby jeho erekce povadla. Opíral se hlavou o studené kachlíky. Proud ledové vody mu bodal do zad, což si ale zasloužil.

Proklínal sám sebe, že se vůbec nechal svést. Měl vynaložit větší úsilí na bránění se. Podařilo se mu však docílit jen to, že se spolu nevyspali. I to se ale dalo považovat za jakýsi menší úspěch. Málokdo by totiž odolal Mattyho nádhernému zadečku, který se tak směle vystavoval na odiv.

Vrátil se do pokoje, ale místo rozkošně vypadajícího Mattyho našel pouze prázdnou postel, na které ležely rozházené peřiny, jak se muchlovali.

Do hajzlu, jestli zas něco podělal..

Zvedl telefon ze stolku a vytočil jeho číslo.

„No tak, zvedni to.“ mluvil sám pro sebe.

U ucha se místo Mattyho hlasu ozvalo pípnutí.

Položil hovor.

Co teď? Vydat se za ním nebo počkat na zítřek? Vyplatilo by se mu to přísloví „ráno moudřejší večera“?  

Jenže Matty se nemohl dostat nikam daleko, jelikož Patrick se ve sprše zdržel asi hloupých pět minut. 

Navlékl si na sebe oblečení a ještě teď hodlal Mattyho doběhnout a říct mu všechno. Už by ho neměl nechat proklouznout.

Matty

Kráčel uprostřed silnice s rameny svěšenými a hlavou skloněnou. Pomalu ho začínala ovládat deprese. Samozřejmě, že její příčinou byl Patrick. Opravdu si nechtěl představovat, jak to ve škole bude probíhat. Kdyby alespoň nechodili do stejné třídy, tak by se to zjednodušilo. Jenže takhle?

Jak se zapomíná na kluka, který si urval půlku vašeho srdce?

Do očí se mu vlily slzy.

Nezasloužil si takhle trpět. Nikomu neubližoval, tak proč mu karma tohle dělala???

Najednou uslyšel za sebou blížící se kroky, jako by někdo běžel a zepředu ho ozářily reflektory světel, právě jedoucího auta.

Zvedl ruku před sebe, aby zakryl tu oslepující zář, než to však stihl dokončit, tak ho někdo strhl na stranu.

Matty tvrdě dopadl na chodník, ale naštěstí se neuhodil nikam do hlavy. Pociťoval odřené koleno a obě dlaně.

„Kreténi! Na co máte chodníky!“ rozkřičel se naštvaný řidič. Na moment přibrzdil, aby si zanadával, ale nezajímalo ho ani, jestli jsou v pořádku. Prostě ujížděl dál městem nad povolenou rychlost.

„Bože, Matty..“ dýchal zprudka Patrick. „Jsi v pořádku?“ strachoval se.

Pohladil ho po tváři a očima zkoumal jestli mu někde neteče krev.

„Tys mě zachránil.“

„Ano, ty pitomče. Copak ses vůbec nekoukal kudy jdeš? Během chviličky jsi mohl ležet pod kytkami.“ zamračil se.

„Nekoukal.“

„Ach jo, pojď ke mně.“ Natáhl paže, aby mohl Mattyho obejmout.

Matty byl zmatený..celé to bylo zamotané jako klubko vlny.

„Já už nic nechápu.“ vzlykl Matty.

„Asi jsme na tom stejně.“ povzdechl si Patrick.

Patrick

„Mrzí mě, jestli jsem ti nějak ublížil. Nechtěl jsem.. nikdy jsem nechtěl. Musíš to vědět, Matty, ano?“ šeptal mu do ouška.

„Tak proč ses k němu vracel?“ posmutněl Matty. Chápal jakou zášť asi choval k jejich angličtináři.

„Vrátil jsem se k němu, abych zapomněl na tebe. Tys nebyl připravený si něco začít, ale já ano. Nemohl jsem po tobě chtít, abys..abys třeba dělal něco, co nechceš..“

„Tak to bylo ohleduplné.“

„Hej.“ napomenul Mattyho. „Nepřerušuj mě.“

„Promiň.“

„Jonathan byl moje jistota a já hlupák jsem jí samozřejmě využil. K ničemu to ale nebylo, jelikož spaní s ním mi nic nedávalo, nebavilo mě a pomalu jsem se ani nevzrušil. Kdežto s tebou..“

„Se mnou?“

„Neumíš si představit, jaké to pro mě bylo, když jsi se objevil u dveří. Skočil jsi po mě a převzal iniciativu. Netušil jsem, že v sobě máš schovaného takového draka.“

„No jo, jsem malej, ale šikovnej.“

„Pomůžu ti z té země, pojď.“ postavil se a podal chlapci ruku.

„Děkuju.“ Matty si prohlédl své poraněné ruce.

„Budeš v pořádku?“

„Ano, neboj se.“ začervenal se. „Co s námi teď bude Patricku?“ vyhrkl Matty.

„Chceš, aby bylo ještě nějaké my? Opravdu bys o to stál?“ nechápal Patrick. Jejich vztah se podobal horské dráze, protože jednou se nacházeli na samém vrcholu a chvilku poté se ocitli dole.

Očividně ale Matty měl svatou trpělivost, což se o něm samém říct nedalo. Na člověka, co by mu věčně lámal srdce, by se vykašlal.

„Jo, stál.“

„Přesně tohle na tobě miluju.“ vydechl a pohladil ho po tváři.

„Miluješ mě?“

„Sakra řekl jsem to poprvé zrovna teď? Potom, co tě málem srazilo auto a já tě vlastně mohl ztratit. Teď se to hodí.“ zasmál se Patrick. „Ano, miluju tě.“ pronesl už vážněji a vášnivě chlapce políbil.

Kdyby Mattymu nezvonil telefon, tak by se líbali dál.

„Ano mami? … Jsem v pořádku. …Ne, nic mi není, neměj strach. …Dneska přespím u Patricka… Ano, je to nutné. ..Ne, nemůžu přijít domů.. Fajn, uvidíme se ráno … Jo, dobrou noc.“

„Chápu to tak, že se vracíme zpátky k nám?“ usmál se Patrick šibalsky.

„Jo. Chci se vedle tebe probudit a vědět, že se mi to nezdálo.“

Patrick chytil Mattyho kolem ramen, aby si hlídal, že jdou oba v bezpečí po chodníku a zamířili domů.

Když už leželi oba v posteli poté, co Patrick ošetřil Mattyho ruce, cítil se nejšťastněji za posledních několik měsíců. Jedna maličkost ale ještě chybělo.

Poškrabkal Mattyho po rameni, aby se k němu otočil a věnoval mu pozornost.

„Copak?“ zeptal se.

„Napadla mě jedná úžasná věc.“

„A tou je?“

„Potrápit pana Freshe za to, jak se choval.“ zazubil se Patrick.

„Mmm zasloužil by si něco speciálního.“ odsouhlasil jeho nápad Matty.