Kamarád taky rád

Tak se po dlouhé době ozývám, protože jsem napsala povídku.

Speciální věnování, pro mého nejlepšího kamaráda, který má dneska svátek. Všechno nejlepší ještě jednou zlato :-*





Lucas se plížil ztichlou chodbou ubytovny internátu jejich střední školy. Každou druhou noc se kradl jako duch. Už se naučil nebýt viděn ani slyšen. Toulat se o půlnoci po chodbách totiž bylo zakázáno. Pokud někdo přišel na to, že se takhle touláte, o víkendu vám zatrhli vycházky, což většině studentů přišlo velice nemilé.
Tiše zaklepal na dveře jednoho pokoje. Všechny dveře se zdály tak stejné, ale naštěstí na nich byla přidělána čísla. To jediné znamení je odlišovalo.
Po pár vteřinách se dveře otevřely a Lucas byl vtažen do tmy pokoje.
Na moment se vyděsil, jenomže pak mu došlo, že se nemá čeho bát. Ten, kdo ho vtáhl dovnitř mu neublíží.
Gavin. To bylo jméno oné tmavé postavy, která, ještě než ho dotlačila k posteli, z něj servala oblečení. Lucasovi se takový tvrdší přístup líbil a jeho penis tudíž okamžitě zareagoval.
Gavin si přetáhl tričko přes hlavu. Odhodil ho někam stranou, protože na pár hodin ho nebude potřebovat.
Připravený kus látky ovázal Lucasovi kolem úst a pevně utáhl. Byla to taková libůstka, kterou si Gavin velmi oblíbil. Lucas alespoň nekřičel nahlas, ale pouze tlumeně, takže kluci, co bydleli vedle si mohli jen myslet, že dost často sleduje porno.
Gavin zvedl Lucasovu bradu, a když Lucas přikývl, tak dostal znamení a rodeo mohlo započít.
Během chvíle přišel Lucasův nejoblíbenější moment.. ta slast, pocit naplnění, uspokojení…
Kdo vlastně byl Gavin? Lucasův kamarád? No spíš kamarád na sex, takové pojmenování znělo daleko výstižněji.
Před pár týdny začali praktikovat tyhle večerní schůzky téměř obden. Gavin poslal Lucasovi prázdnou textovku, což značilo, že někdy později večer se má zastavit. Jakmile Lucas přišel, tak následoval sex. Gavin toho moc nenamluvil, ale v sexu byl opravdu přeborník. Trochu tvrdší, ale na druhou stranu zase něžný. Lucas nedokázal popsat, jaký přesně Gavin byl, ale jeho chování se mu zamlouvalo, a proto za Gavinem stále chodil. I když pokaždé ho Gavin tak vyčerpal, že se Lucas sotva dobelhal do pokoje.
Minulou noc toho Lucas moc nenaspal, takže se cítil unaveně, už když šel ke Gavinovi.
Dnes Gavin byl velice při chuti. Ne že by to Lucasovi vadilo. Nejraději by byl, kdyby ten rauš nikdy neskončil.
Poté, co mu Gavin odvázal kus látky z úst, tak se nedokázal zvednout. Stále se snažil vydýchat ty orgasmy, které prožil.
„Lucasi, musíš jít.“
„Já vím.“ přitakal chlapec. Dalo mu celkem práce vyhrabat se z postele, ale když se mu to povedlo, tak se stejně na těch dvou tyčkách neudržel a sesunul se na zem.
„Jsi v pořádku?“ sehnul se k němu Gavin.
„Nevím.“
„Ublížil jsem ti?“ Gavin vztáhl ruku k Lucasově tváři a pohladil ho po ní.
„Ne, ne. Neublížil. Jen já… jsem naprosto vyřízený. Zřejmě se neudržím ani na nohou.“
Gavin se musel maličko zasmát, protože věděl, že tohle byla jeho práce.
„Uložím tě zpátky k sobě do postele.“ usmál se.
„To nejde..takhle to nefunguje..“
„Ššš.“ Přitiskl si ho Gavin k sobě a zabalil ho do peřiny.
„Nechci, abys pak byl naštvaný, že tu zůstávám.“
„Nebudu.“
„Ale..“
„Jen klidně lež.“
„Měl bych odejít. Tak jsme se domluvili. Když u tebe přespím..nechci pak mít v hlavě zmatek. Nechci si třeba myslet, že by ti na mně mohlo záležet.“
„Co to povídáš Lucasi? Samozřejmě, že mi na tobě záleží.“ Gavin se zarazil.
„Cože?“
„Já.. prostě budu rád, když tady zůstaneš. Je to v pořádku. Jdu se ještě vysprchovat.“ Vyblekotal ze sebe Gavin, popadl potřebné věci a zmizel z pokoje jako pára nad hrncem.
Lucas zavřel oči, aby přemýšlel o tom, co Gavin řekl, jenže byl příliš unavený a během několika desítek vteřin se propadl do říše snů.
Gavin se vrátil do pokoje a zalezl si do postele ke spícímu Lucasovi. Přitulil se k němu.
Chlapec jen něco zamručel, ale spal spokojeně dál.

Ráno se Lucas probudil v pokoji sám. Tělo měl celé rozbolavěné a na zápěstích se mu rýsovaly modřiny od Gavinova pevného stisku. Avšak bolest to byla příjemná, když si vybavil včerejší večer. Takhle se jim to ještě nezvrtlo. Bude si muset vzít triko s dlouhým rukávem, aby nikdo nic neviděl.
Gavina potkal po druhé hodině ve škole. Prošel se sklopenou hlavou, jak měl ve zvyku, protože když byli na blízku  jeho přátelé, nesměl se k němu hlásit.
Neušel ani deset dalších kroků, když ho náhle někdo strhnul dozadu.
Jakmile se otřásl a vzpamatoval se..
„Gavine?“
Gavin zkontroloval, zda na záchodcích někdo není, a poté zaklínil dveře.
„Co to děláš?“
„Ukaž mi svá zápěstí..“ rozkázal přísně Gavin a Lucas se neodvažoval odporovat. Odložil tedy učebnice, které svíral, na umyvadlo.
Gavin mu vyhrnul rukávy a uviděl modrofialové modřiny. Nevšiml by si jich, ale jak šel Lucas po chodbě a držel učebnice, tak se mu jeden rukáv posunul trochu výš, než měl a odhalil tu hrůzu.
V Gavinově tváři se objevil bolestný výraz.
„Tohle jsem nechtěl Lucasi. Nevím, co mě to popadlo. Omlouvám se.“
„V pořádku, Gavine.“
„V pořádku? Podívej na ty modřiny! Nechal jsem se unést. Tohle musí přestat.“ procedil skrz zuby.
„Přestat?“
„Ano. My dva. Přestaneme se scházet.“ pronesl Gavin, i když se mu to velmi těžko vypouštělo z úst. Odblokoval si dveře a odešel pryč zrovna ve chvíli, kdy zazvonilo  na hodinu.
Lucas stál na místě jako opařený.
Konec? Tahle slova nemohl myslet vážně..
Jenže myslel..
Během dalších dní, kdy modřiny na Lucasových rukou bledly, tak Gavin míjel Lucase jako by neexistoval.
Samozřejmě, že poznal o co Gavinovi jde. Vyhýbal se mu a zjevně nehodlal přestat.
Neuvědomoval si, jak na Gavinovi lpí, což mu připomnělo jeden citát, který praví: „Nikdy nezjistíš jak moc ti člověk bude chybět,dokud ho neztratíš.“ Což sedělo, jelikož Lucas Gavina ztratil.

V sobotu večer na internátu spousta studentů nebyla. Odjeli domů k rodičům, ale Lucas zůstával. Neměl náladu předstírat před rodiči, že se má skvěle, když mu bylo mizerně.
Celé dny myslel jen na Gavina a ani na hodiny výuky ve škole se nedokázal pořádně soustředit.
Nevydržel sedět ve své posteli a zase myslet na Gavina, takže se sebral a zaťukal u na dveře.
Gavin otevřel skoro ihned, ale jakmile uviděl, kdo je onou nečekanou návštěvou…
„Lucasi, musíš odejít..“
„Ne.“
„Musíš.“
„Vyslechni si mě. Prosím..“ Vrazil ruku mezi dveře. Oči se mu zalili slzami zoufalství. Přece si musí vyslechnout, co chce povědět..
„Pojď dovnitř.“
„Děkuju.“
Gavin zavřel dveře.
„Jenom jsem ti chtěl říct, že to co se stalo… ty modřiny. Nemusíš se kvůli tomu cítit nějak provinile. Vždy to bylo takové.“
„Ano, možná jsem byl trochu..neomalený, ale nebylo mým úmyslem ti ublížit.“
„Líbilo se mi to chápeš?“ Lucas zrudnul jako rajče, když to ze sebe vysoukal.
„Kdybych něco nechtěl, tak to řeknu.“
„Takže..se ti líbí, že máš potom následky?“
„O tohle vůbec nejde Gavine. Líbilo se mi, že jsi mě tak pevně držel. Líbilo se mi, že máš nade mnou takovou moc. To je celé.“
„Aha. Já..promiň mi to. Moje reakce byla přehnaná.“ ztěžka se posadil na postel a složil hlavu do dlaní.
„Pochopím pokud se stále nebudeš chtít scházet. Ale pokud ano..rád bych trochu prohloubil to, co je mezi námi. Záleží mi totiž na tobě stejně, jako tobě na mně.“ Tak. Konečně to řekl. Posadil se vedle Gavina a čekal, co bude následovat.
„Samozřejmě, že se chci dál scházet, ty hlupáčku. Stále budu mít nad tebou moc, ale v určitých mezích. Budeš jenom můj a naučím tě, uvědomit si, že opravdu patříš jenom mně.“
zašeptal Gavin Lucasovi, a pak ho kousl do ušního lalůčku.