Blind (11)

Ahoj :)
V poslední době se mi vážně nechce psát, ale snažím se, takže vám sem dávám další pokračování blind. Jsem zvědavá, co na něj řeknete :) Opravdu nevím, kdy něco dalšího napíšu, ale snad brzo :)

Věnování: Yasu :)





Matty

Veškeré odhodlání jej opustilo, když se dostal do budovy školy. Ráno nestíhal, tudíž nabral docela zpoždění. Zazvonilo už před několika minutami a na chodbách bylo prázdno jako v nějakém stupidním hororu.
Chvíli překračoval před třídou sem a tam, ale když zkontroloval čas. Už tak bylo pozdě.
Zhluboka se nadechl, zaklepal na dveře a vstoupil.
„Dobrý den.“
„Jsme opravdu rádi, že jste se uráčil přijít do hodiny.“ pronesl učitel jízlivě.
„Omlouvám se pane učiteli.“
„Tak už se posaďte.“ Mávl rukou a vrátil se s křídou k tabuli, kde začal zase něco psát.
Matty se sklopenou hlavou zamířil do lavice, ve které už seděl Patrick.
Všichni jeho spolužáci vypracovávali zadané cvičení a nikdo z nich nevěnoval pozornost tomu, že přišel. Pozorovaly ho jenom jediné oči. Ty Patrickovy.
„Ahoj.“ zašeptal tiše Patrick.
Matty se usadil a podíval se na svého spolusedícího. Na kluka, kterého miluje, ale nikdy s ním nebude.
Letmo se usmál, ale na pozdrav raději neodpověděl. Jeho pusa by totiž vypustila úplně jiná slova, než obyčejné „ahoj“.
„Už jsi v pořádku?“
„Patricku ještě jednou a vyhodím vás oba za dveře.“ podíval se na ně přísně učitel.
Patrick tedy zmlkl, ale po chvíli se na něj zase podíval a bylo jasné, že něco řekne.
„Matty..“
„Oba dva za dveře.“ bouchl učitel rukou do stolu tak hlasitě, až se všichni lekli.
Chlapci se zvedli ze svých lavic a zamířili poslušně na chodbu.
„Děkuju pěkně.“ řekl Matty, jen co zavřel dveře od třídy.
„Promiň, prostě jsem si chtěl promluvit.“ rozhodil rukama Patrick.
„Mohl jsi počkat na..“
„Ne nemohl, protože až by odzvonilo na přestávku, tak ty bys jistě někam zmizel, aby ses mi vyhnul.“
„To není pravda.“
„Ale jo je.“
„Není.“
„Poslyš..Já vím, že se mi chceš asi vyhýbat, ale já to takhle nechci, Matty.“
„Nechci to řešit.“ řekl Matty a sesunul se po zdi, až na zem.
Patrick se posadil vedle něj. Najednou si byli tak blízko…
„A jsi teda v pořádku?“ Zeptal se Patrick tedy na něco jiného, za což byl Matty vděčný.
 „Co se týče jídla, tak jsem v pořádku. V nemocnici mě dali do kupy, ale musím pořádně jíst, aby si moje tělo zase zvyklo na přísun jídla.“
„To jsem rád. Nechci, abys ještě někdy vyváděl takové hlouposti.“
„Nojo.“ Přitakal Matty a položil si svou hlavu na Patrickovo rameno. Vlastně ji tam ani nepoložil. Ona se tam položila sama.
Čekal, že Patrick uhne, ale on to neudělal.
„Takže semnou kamarádíš?“
„Nevím.“ Odpověděl Matty zachmuřeně.
„No tak.“
„Není to pro mě jednoduché. Copak to nechápeš?“ odtáhl se Matty a zahleděl se Patrickovi přímo do očí. Zase byli u toho. Stejné téma omílané pořád dokola.
„Nikdy jsem nebyl v podobné situaci, takže si to neumím představit.“ Skousl si Patrick provinile ret.
„Tak by sis to mohl zkusit představit a pochopit mě. To jak jsem teď u tebe blízko. Je pro mě neskutečně těžké nezírat pořád na tvoje úžasné rty, které bych nejradši líbal.“ Jakmile tohle dořekl, tak zakryl pusu. Nevěřil, že takovou věc vypustil z úst.
Patrick jen zíral neschopen jakkoliv odpovědět.
„Kurva.“ Matty se zvedl a utíkal po chodbě pryč od Patricka.

Patrick

Matty si dal do uší sluchátka a už na Patricka raději nemluvil.
O velké přestávce měl jít za Jonathanem.. Uvažoval většinu dneška nad Mattym, ale jakmile se octl na cestě k Jonathanovi do kabinetu, tak začal být nervózní. Potily se mu ruce, které rychle otíral do kalhot.
Zaklepal na dveře jeho kabinetu a ihned potom vešel dovnitř.
„Ahoj, zlato.“ usmál se hned.
„Ahoj.“ Odpověděl chladně Jonathan.
„Co se děje? O čem sis chtěl semnou promluvit?“ Ptal se raději hned.
„Zamkni dveře.“ Přikázal mu a Patrick poslechl. „Pojď sem.“
Jonathan odhrnul věci ze stolu a Patrickovi bylo jasné, co se chystá.
Patrick přistoupil k učiteli, který ho tvrdě políbil, což se mu příliš nelíbilo. Nebyl zvyklý na takové líbání, takže si ho nijak neužíval.
Jonathan se však předehrou příliš nezdržoval a rovnou mu stáhl kalhoty a přirazil ho k vyklizenému stolu. Patrick moc dobře věděl, že nesmí vykřiknout, protože byli ve škole, jenomže Jonathanovo počínání jej bolelo. Nechápal to, ale nebránil se.
Po celou dobu, kdy do něj Jonathan nemilosrdně bez přestávky přirážel, tak se snažil zahnat slzy, které se mu draly do očí. Co se to s ním stalo?

Když se Jonathan konečně udělal, tak si Patrick rychle natáhl kalhoty a otočil se k němu.
„Co to mělo být?“
„Náš poslední sex.“ Pokrčil rameny.
„Cože?“
„Jo. Rozcházím se s tebou.“
„To nemyslíš vážně.“ zíral Patrick s otevřenou pusou.
„Myslím.“
„Vím, že posledních pár dní to nebylo nejlepší a měli jsme nějaké problémy, ale to přece není důvod k rozchodu. Můžeme to spolu zvládnout.“
Jonathan se začal smát.
„Opravdu si myslíš, že někdy bylo nějaké „my“? Jsi asi ještě naivnější, než jsem si myslel.“ Zakroutil hlavou.
„Jonathane..“
„Nikdy žádné „my“ nebylo. Mám doma krásnou ženu a taky syna, ale občasné povyražení mi přišlo vhod. Neber si to osobně. Teď už můžeš jít a byl bych rád, kdyby ses ke mně zase choval jenom jako k učiteli.“ řekl Jonathan.
Manželka a syn? Letělo Patrickovi hlavou. Tohle nemohla být pravda.
Couval dozadu, až narazil na dveře. Nahmatal kliku a klíč, kterým otočil. Rychle se potřeboval dostat pryč. Dělalo se mu z Jonathana zle.