Blind (1)

Další nová povídka :)

Svůj název "blind" si zasloužila díky svému obsahu. Po pár kapitolách snad pochopíte proč :)

Frux.



Matt

Ráno vstával v půl šesté, i když mu škola začínala až v osm hodin. Chtěl se totiž osprchovat. Chvilku trvalo, než vůbec vylezl z postele. Byl rozespalý, protože zase šel spát pozdě. Mohl si za to ale sám, a tak se donutil zvednout a jít do koupelny.
Probral se vlažnou sprchou. Oči se mu otevřely dokořán a byl naprosto čilý. Namydlil si celé tělo a umyl si i své hnědé kudrnaté vlasy.
Chviličku před šestou vylezl ven ze sprchy. Ovanula ho nepříjemná zima. Jenom s ručníkem omotaným okolo pasu vběhl do svého neuklizeného a potemnělého pokoje, usušil se a začal se oblékat, aby mu nebyla taková kosa.
Vzal si své oblíbené roztrahné rifl, kterým se jeho matka s oblibou vysmívala. „To můžeš rovnou chodit od pasu dolů jenom v trenýrkách, když máš ty nohy skoro holé.“ Smála se mu vždycky. Nechápala, co je to styl. Jemu se ty kalhoty takhle líbily a názor matky mu byl více méně jedno. Když byla ona mladá, tak se taky nosilo určité oblečení, za které by se teď mohl smát on jí, ale nesmál.
Dal si hnědé tričko s dlouhým rukávem a taky mikinu s potiskem. Poté se vrátil zpátky do koupelny a podíval se na sebe do zrcadla.Nesnášel, jak se mu vlasy kroutily do prstýnků jako nějakému malému klukovi s buclatými tvářičkami, a tak si je každé ráno žehlil. Teď je však musel nejprve vyfoukat a vyžehlit až pak. Neměl je dlouhé, takže nehrozilo, že by vypadal jak mánička. Pravidelně se nechával u holičky stříhat, protože se mu dlouhé vlasy na sobě samém ani trochu nelíbily.
Měl celkem dobrou náladu, protože se těšil do školy. Vždycky se těšil, když věděl, že tam bude Patrick. Ten nikdy nechápal jeho nadšení. Jak by taky mohl?!
V koupelně se Matt zdržel až do sedmi hodin. Ještě že měl vlastní koupelnu a nemusel se o ni s nikým dělit. Miloval svůj klid.
Připravený do školy vyrazil dolů do kuchyně. Matka ani sestra nesršely takovým optimismem jako on.
“Nazdar rodinko!” Prohlásil Matt vesele.
“Nekřič tak po ránu.” Vyjela po něm Angelina. Jeho mladší sestra byla teď v přecitlivělém období, kdy se snažila najít si nějakého úžasného, milého, hodného a perfektního kluka. Zatím ale pana dokonalého nikde neobjevila. Bylo jí šestnáct let. Do dlouhých rovných černých vlasů si nechala před měsícem udělat melír v podobě několika růžových pramínků, kvůli kterým se pořádně porafala s mámou, ale nakonec ji Angelina uchlácholila a máma  uznala, že to Angelině sluší.
“Promiň. Nemůžu za to, že ty jsi po ránu tak nevrlá.” Protočil Matt oči. Jeho náladu mu ale neměly šanci pokazit.
“Chci spát a ne jít do školy.”
“Buďte rádi, že chodíte do školy, děti.”
“Já jsem rád.” Usmál se Matt zářivě na svou mámu a ta mu úsměv oplatila. Neměla ponětí, co to jejímu synovi přeletělo přes nos, ale dokud chodil s úsměvem do školy a nosil dobré známky, tak se o to nemínila starat.
“Máme míchaná vajíčka  a párky. Angelino chceš taky nebo zase držíš hladovku?”
“Hladovka.” Ozvala se sestra ospale.
Matt pokroutil hlavou. Angelina byla už dost hubená, tak nechápal, proč pořád nic nejedla. Ty dnešní holky... Staraly se pořád jenom, kolik centimetrů mají okolo pasu. Jako by to bylo smrtelně důležité. Pro ně asi zřejmě ano.
Matt si s chutí naložil na talíř hromadu vajíček, dva párky a dva krajíce chleba. Věděl, že všechno spořádá. Byl přece kluk ve vývinu a hodně jedl.
U snídaně si s mámou skvěle  pokecali. Jejich vztah se mu zdál den ode dne lepší. Byla k nim totiž shovívavá a hlavně byla hodná. Jeho táta umřel, když byl malý, takže je máma vychovávala sama, ale oni si nikdy na nic nestěžovali. Byly spokojené děti.
“Musím do školy, tak ahoj mami.” Rozloučil se po snídani.
“Já sem jako vzduch?” Ozvala se jeho sestra.
“Promiň sestřičko. Měj se krásně!” Zasmál se Matt.


Posadil se do poslední lavice na svoje místo a čekal až přijde Patrick. Vždycky si dával na čas, ale i tak Matt vždy doufal, že přijde dřív a budou si moct popovídat.
Dneska se mu dostalo zželení. Patrick nakráčel do třídy za pět minut osm.
Obyčejný blonďák se zelenýma očima, který nijak nevyčníval z kolektivu svých vrstevníků. Možná trošku svou inteligencí a lehce vypracovanou postavou. Holky z nižších ročníků po něm vzdychaly, ale Patrick se o svoje fanynky nezajímal.
“Čau brácho.” Pozdravil Matta a svalil se na svoje místo. Složil ruce na lavici a položil na ně hlavu, zavřel oči a začínal dřímat.
“Ahoj.” řekl Matt. Nevzmohl se na nic víc, protože zase cítil Patrickovu úžasnou voňavku. Najradši by si ho přitáhl k sobě a ovoněl, jenže nemohl. Patrick neměl ani tušení o jeho citech. Na škole byla spousta jiných kluků, o kterých by se dalo říct, že jsou krásnější než Patrick, jenomže Matta uchvátil zrovna on.
„Za chvíli začíná hodina.“ Upozornil Matt. Byl trochu nervózní. Po chvilce v Patrickově společnosti se ale vždy uklidnil.
„No a co.“ Odvětil Patrick ne moc hezky.
„Ty máš ale náladu.“ Odfrkl Matt.
„Promiň. Jsem jenom děsně nevyspaný.“
„Jo? Cos dělal v noci prosím tě?“ Zasmál se Matt a podíval se na Patricka. Oči měl konečně otevřené a přemýšlel, co odpovědět.
„Učil jsem se.“
„Vždyť nepíšeme dneska žádný test. Až ve středu.“
„No je toho hodně, tak jsem se učil už na středu.“ Odkašlal si Patrick.
„Aha, tak to bych měl začít taky.“ Zhodnotil situaci Matt.
Začalo zvonit a učitel angličtiny vstoupil do třídy.
„Opravdu se nic neděje?“ Ujišťoval se raději ještě jednou.

„Všechno v pohodě, Matty.“ Usmál se Patrick. Tomu jeho oslovení „Matty“ nikdy neodolal. Usedl zpět do lavice, když jim učitel pokynul a začal snít o Patrickovi. Kéž by tak mohl být jeho..