The End

Je to krátké. Je to depresivní. Víc vám k tomu asi neřeknu..

Frux))




Sedím venku.
Je zima. Velká zima.
Třesu se. Ten chlad mi prostupuje celým tělem. Vlastně už ho ani necítím. Vím, že je mi zima, protože se celý třepu, ale jinak..
Necítím už vůbec nic…
Jenom smutek..
Stesk..
To jsou moje pocity, kterých se dlouhé dny nemůžu zbavit. Nerozesměje mě nic. Ani mí nejlepší přátelé, kteří se o to tak moc snaží. Žádné vtipné video. Prostě nic. Připadám si hrozně prázdný. Jenom ten smutek.. a stesk. Nic víc, nic míň.
Vytáhnu si z kapsy mikiny krabičku cigaret, kterou otevřu. Je v ní poslední cigareta. Dlouho jsem nekouřil, protože jsem kvůli jedné osobě přestal, ale stále jsem si tuhle krabičku schovával, kdybych si náhodou nutně potřeboval zapálit v krajní nouzi. Vezmu si cigaretu a dám ji mezi rty. Prázdnou krabičku schovám zpátky tam, odkud jsem ji vzal.
Ledovými prsty se snažím škrtnou zapalovačem, ale nejde mi to. Horké slzy mi začnou téct po tvářích.. Nezvládám to. Stále dokola mačkám zapalovač..až se mi to po chvíli podaří. Zapálím cigaretu a silně si potáhnu. Najednou mě naplňuje jiný pocit. Tolik mi chyběly cigarety.. ale ani tahle jedna poslední, kterou mám, tak mi nepomůže..
Nic mi nedokáže pomoct.
Nedopalek potom típnu tak, že ho strčím do kupky sněhu, která se hromadí vedle hrobu mojí lásky…
Ano.. jsem na hřbitově. Sedím na studené zemi jenom v tenkých kalhotách a lehké mikině. Každý kdo by mě viděl by si pomyslel, že jsem se zbláznil, když je asi něco kolem půlnoci a je několik stupňů pod nulou, ale já jsem se nezbláznil.. Chci to takhle..
Znovu sáhnu do kapsy a tentokrát vytáhnu dopis, který jsem napsal ještě doma na list papíru. Ještě naposled si jej po sobě přečtu a po tvářích se mi rozkutálejí nové slzy… Přeložím dopis a snažím se škrtnout zapalovačem, abych mohl všechna ta slova spálit. Nevím proč..
Papír hoří a já koukám na ten plamen.. Vzniká teplo, které mě však na dlouho neohřeje. To ani nechci.
Všechna má slova se ztratí v ohni.
Ve svitu měsíce se mi naskytne pohled na náhrobek. Na jméno mého milovaného. Tak moc bych si přál, aby na mě ještě jednou.. naposledy.. zavolal. Tak krásně mě oslovoval. Nikdy mi neřekl nijak škaredě.. vždycky byl milý, pozorný, hodný.. ale teď už není..
Jsem sám.. a bez něj? Nechci dál pokračovat v ničem.. Když stál po mém boku, tak věci měly smysl. On po mém boku však nestojí a tím pádem pro mě všechno ztratilo smysl.
Myslím, že už se ani netřesu zimou.. Je vlastně vůbec pořád taková zima? Netuším.. ale chci se lehnout. Chce se mi spát.
Položím si hlavu na hrob a obejmu jej rukama. Chci, aby mě ON objímal. Tak moc.. Steče mi po tváři ještě pár slz.
Myslím, že už začínám usínat. Nořit se do říše snů.. Doufám, že se mi bude zdát o něm. Nějaký nádherný sen..

O několik hodin později ráno, jak se rozednilo, tak správce hřbitova našel zasněžené tělo u hrobu jistého mladíka…