Ostří (33)

Táákže.. snažím se psát pokaždé něco jiného a dneska moje nálada padla na ostří. Není to opravené, protože se mi nechce otravovat betu.

Věnování: CeCe

PS: Líbí se konec?

Frux






.Evan.

Nějak stále nemůžu uvěřit, že v mém obývacím pokoji stojí Sebastian.
Jenom Sebastian. Ani Lenny, ani Frank.. Jenom on.
Chci se zeptat, co tady dělá, ale přednost má jeho zranění. Nemíním mít na svědomí, aby mi tady vykrvácel.
„Ošetřím ti tu ruku.“ Udělám krok vpřed a Sebastian udělá jeden krok vzad. Musím si povzdechnout. Nedivím se mu, že se mě bojí, ale nechápu, proč přišel sám a dobrovolně, když má ze mě strach.
„Sebastiane.. Asi bychom si měli vyjasnit pár věcí, ale nejprve bych ti rád ošetřil tvou poraněnou ruku. Krvácí to.“
„Nepotřebuju tvou pomoc.“
„Jestli se bojíš a já myslím, že ano, tak.. přísahám, že se ti nic nestane. Máš mé čestné slovo.“
„Tvé čestné slovo…“ Pokývá hlavou. „Tak dobře, ale jestli se mi něco stane.. Lenny čeká venku za rohem a určitě by mě slyšel křičet.“
„Dobře, rozumím.“ Takže tady není sám.
Jako bych snad něco zlého v plánu měl. Už nemám a nikdy mít nebudu. Sebastian se změnil, tak jako já. Muselo ho stát příšerně mnoho odvahy, aby sem dokázal jít po tom, co se zde v domě děly takové věci..  Má můj upřímný respekt. Strašně bych se mu chtěl omluvit, ale nevím, kde začít..
„Tak pojď se mnou do kuchyně.“ Vyzvu ho. „Posaď se na stoličku, ať tady neomdlíš.“ řeknu mu. Začíná totiž trošku ztrácet barvu v obličeji.
Vytáhnu si lékárničku.
Přiblížím se k Sebastianovi a vidím, jak se třese.
„Opravdu ti neublížím. Nechci, aby ses mě bál. My dva už nikdy nebudeme za dobře, ale nechci, aby ses mě bál. Prosím tě. Ani tě nežádám o odpuštění. Já.. taky MU nedokáži odpustit, co semnou prováděl. Takové věci se neodpouštějí, ale ještě jednou tě prosím…Neboj se mě.“
„Mmmm.“ Zabručí Sebastian.
Otevřu lékárničku a ránu mu nejprve otřu navlhčeným ubrouskem. Poté nastříkám desinfekci na řezné rány a všimnu si jeho zápěstí. Ach bože.. jistě jsem tohle odstartoval já.
Ovážu mu celou ruku a zalepím tak, aby se obvaz neodvázal. K jeho sebepoškozování neřeknu ani půl slova.
„Děkuju.“
„Není za co. Je ti dobře? Nechceš se napít?“
„Možná trochu vody..“
„Hned to bude.“ Vrátím lékárničku zpátky do skřínky nad kuchyňskou linkou a vytáhnu sklenici, do které napustím studenou čistou vodu.
Podám ji Sebastianovi a ten si trochu usrkne.
„Proč jsi tady?“ Zeptám se, protože už déle nevydržím se nezeptat. Jsem až příliš zvědavý a z části vyděšený. Určitě tady není kvůli sobě, takže tady musí být kvůli Frankovi. Čeká snad i on za rohem s Lennym nebo je doma a už na mě zapomněl?
Chytnu se za hlavu. Přemýšlím nad tím, zda zapomněl, jako by mi na tom snad záleželo nebo co..
Stále si nechci přiznat, že bych k němu mohl něco cítit, ale ty pocity ve mně se hrozně bijí. Začíná převažovat láska k Frankovi a toho se moc bojím. Nechci se stát loutkou nebo snad jeho otrokem.

.Sebastian.

Bolí mě ruka. Já hlupák jsem neměl proskakovat oknem.
 Ještě, že sedím na židli. Jinak bych sebou asi seknul..
Jakmile od Evana přijde otázka, proč jsem tady..
„Kvůli Frankovi.“
„Nevrátím se k němu, jestli jsi tady pro tohle.“  Zakroutí hlavou. Smutně, vyděšeně, zlomeně, opuštěně.. Rozhodně jej nehodlám litovat, ale každý si zaslouží druhou šanci.
„Chci, aby sis mě vyslechl.“
„Dobře. Poslouchám.“ Souhlasí Evan. Dá si trochu odstup o pár kroků dozadu, když vidí jak se tvářím.
„Skončil jsi u Franka, protože to zařídil Lenny, který to udělal kvůli mně. Chtěl, aby člověk, co mi ublížil trpěl stejně jako já.. Nevěděl jsem o tom a byl jsem potom naštvaný, když jsem to zjistil. Frank se do tebe po čase zamiloval, a proto už ti taky  potom nechtěl ubližovat.“
Kouká na mě jako na ducha, když se na chvilku odmlčím.
„Hrozně trpí a já tě žádám, aby ses vrátil se mnou. Kvůli němu.“
„Mrzí mě to, ale já nemůžu.“  Otočí se na patě a odběhne nahoru po schodech.

.Frank.

Jsem úplně na dně a nevím, co mám dělat. Lenny mě nemusí uklidňovat nebo utěšovat. Jenom sedím a zírám do prázdna.
Přemýšlím o Evanovi. Je mu lépe tam kde teď je??
Uslyším zazvonění.
Vyletím z postele jako živá mrtvola a uháním ke dveřím, abych mohl příchozímu otevřít. Doufám, že je to Evan.
Otevřu dveře, ale stojí za nimi pouze Sebastian.