Výletní loď

Já vím, já vím...říkala jsem, že nic nenapíšu, protože nemám náladu, ale můj nejlepší kamarád byl smutný a říkal, že by ho rozveselila nějaká povídka. Tak jsem samozřejmě musela něco napsat.

Věnování: Nejlepšímu kamarádovi <3

Beta: Teru

Varování: Teru říkala, že prý rozhodně 18+ x)







Nacházím se na velké výletní lodi. Takové ty, co jsou zařízeny jako plovoucí hotely. Předražená výzdoba, interiér i exteriér. Dva bazény. A snad dvě stovky lehátek na opalování. Samozřejmě, že luxusních.
Odfrknu si. Tuhle dovolenou vybral můj přítel. Nikdy bych si nic tak drahého nekoupil, ale když jsem ho nachytal v posteli s naším sluhou, tak jsem se sbalil a sebral mu i ty lístky na výletní loď! Odjel jsem na té lodi, abych utekl před smutkem a užil si za jeho peníze.
Ležím na tom luxusním lehátku a užívám si sluníčka, které do mě nemilosrdně praží. Jsem natřený opalovacím krémem od hlavy až k patě, abych se náhodou nespálil. Blonďaté vlásky mám stažené v culíčku. Skoro žádné mi z něj netrčí, tak jsou krátké. Na očích mám sluneční brýle. Nebojím se, že by se mi vypálily, protože obličej mi zakrývá stín, který vrhá slunečník. Ležím a smažím se tak už přes dvě hodiny. Přestane mě to bavit, tak se rozhodnu jít k baru.
Dám si na nohy žabky a vydám se pro koktejl. Výhoda tady toho zájezdu je, že to platil můj přítel a je to i na jeho jméno, takže všechno, co vypiju, sním nebo si koupím, jde na jeho účet. Proto se snažím, co nejvíc utrácet. Doufám, že to bude pekelně dlouhý výpis z účtu. Zaslouží si to za to, jak mě podvedl. Ještě na naše výročí. Hajzl!
Sednu si zničeně k baru. Ani to slunce nepomáhá mojí skleslé náladě, aby se zlepšila.  Dám loket na pult a podepřu si rukou hlavu, která je najednou až moc těžká.
„Špatnej den?“ Zeptá se někdo, kdo sedí vedle. Zvednu k němu v brýlích pohled. Sedí na stoličce jako bůh. Má na sobě plavecké šortky a je celý mokrý. Na hrudi se mu vypínají vypracované svaly. Hnědé vlasy mu splývají po zádech a kroutí se ve vlnkách od toho, jak jsou mokré. Jeho oči vyzařují zájem o mou osobu.
„Spíš celý život špatný.“
„Snad to nebude tak hrozné?“
„Je. Je to hrozné.“ Sundám si sluneční brýle a dám si je na hlavu, aby mi viděl do očí.
„Máš pěkný oči.“ Řekne ten neznámý hezoun. Začervenám se.
„Děkuju.“
„Za pravdu se neděkuje.“ Mrkne na mě a usměje se. „Pozvu tě na panáka..?“ Nechá viset otázku ve vzduchu.
„Já pozvu tebe.“ Když už mu mám udělat dlouhý výpis k zaplacení, tak ať to stojí za to.
„Dobře. Jsem Kevin.“ Napřáhne ruku. Přijmu ji.
„Cedric.“ Má pevný stisk. Drtí v něm mou malou ruku. Barman nám přinese panáka. Kopnu ho do sebe a hned si objednám dalšího.
„Ty na to teda jdeš rychle.“ Zasměje se. Hodím po něm pohledem, který říká, aby mě nepoučoval. Nestojím o kázání o tom, že bych neměl pít. Já chci. Chci zapít žal. Přestane se smát a objedná si taky dalšího panáka.
Piju víc než Kevin. Setrvávám u baru až do večera. Už je tma. Všude je osvětlení a barevná světýlka. Zvednu se ze židle, abych se postavil, ale zapotácím se. Upadnul bych, kdyby mě ty silné paže nezachytily. Jsem naprosto omámený alkoholem a točí se mi celý svět. Kevin mě drží.
„Jaké máš číslo kajuty?“
„Čty-čtyřicet pět.“ Dostanu ze sebe. Jazyk se mi zamotává. Jak je to možné? Kevin mě vede do kajuty. Svou ruku mám kolem jeho krku. Musí být trochu skloněný, aby mě mohl vést, protože přece jenom jsem menší než on.
Cesta do kajuty se mi zdá jako nekonečně dlouhá pouť.
„Kde máš čip?“ Zeptá se mě.
„Pravá kapsa.“ Odpovím. Zavírají se mi oči. Chtěl bych spát. Proč ještě nejsem ve své kajutě? „Ta zadní.“ Upozorním, když začne tápat rukou v té přední. Kapsa na zadní straně kalhot je docela hluboká. Při lovení čipu mi šahá na zadek. Líbí se mi to.
„Mám ho.“ Vyloví vítězoslavně čip a ukáže mi ho.
Odemkne kajutu, zaklapne za námi dveře a v tu chvíli se na něj vrhnu. Postel není nijak daleko ode dveří. Povalím na ni Kevina a začnu se mu dobývat do kalhot.
„Co to děláš, Cedricu?“ Ptá se mě zmateně. Bože, je tak sexy.
„Chci to s tebou. Teď hned!“ Dám se do oždibování jeho úzkého krku. Kevin se mě od sebe snaží nějak šetrně odstrčit.
„Měl bys přestat, Cedricu. Jsi opilý a zítra bys toho litoval.“ Snaží se mě přimět, abych toho nechal. Nemám v úmyslu přestat. Prostě ho chci teď a tady.
„Vyspím se s tebou zítra, jo?“
„No tak jo.“ Převalím se z něj na postel a za chvíli mě pohltí spánek.

Probudím se do dalšího teplého rána na téhle předražené lodi.
Je mi zle, ale ne až tak moc.
Posadím se na posteli a rozhlédnu se po kajutě. Vedle mě spí Kevin! Co tady dělá? Ze včerejška mám totální okno.
„Kevine! Kevine, probuď se!“ třesu s ním.
„Vždyť už jsem vzhůru.“ Mumlá.
„Co-co se včera stalo?“skoro se bojím zeptat. Snad jsem neprovedl nějakou hloupost.
„Copak si nepamatuješ, jak jsi mě chtěl svést?“ zahihňá se. Zrudnu.
„Panebože.“ Zašeptám a schovám si hlavu do dlaní. Tak strašně se stydím. Neměl bych pít, když pak dělám takové věci.
„Jsi v pohodě? Hele nic se nestalo, jo? Můžeš být v klidu.“ Pohladí mě po zádech a mně vyskočí husí kůže.
„Nic? Vážně?“ Zvednu k němu pohled.
„Neudělal bych něco takového, když jsem viděl, jak jsi opilý. Mohl jsem toho využít, ale neudělal jsem to.“
„Děkuju ti, Kevine. Půjdu si dát hodně studenou sprchu. Ehm..zůstaneš tady nebo..?“
„Počkám na tebe a půjdeme na snídani.“ S tím se uvelebí na posteli a čeká. Zmizím v koupelně. Nedokážu se na sebe podívat do zrcadla. Dám si rychlou sprchu, aby Kevin nemusel moc dlouho čekat. Napadá mě, že čisté oblečení mám vlastně ve skříni u postele.
Omotám si ručník okolo pasu a jdu si pro oblečení. Dělám, že nevidím ten Kevinův chtivý pohled. Popadnu to, co chci a utíkám zpátky do koupelny.
Vyjdu už připravený.
„Tak můžeme vyrazit na snídani.“
Venku si nasadím sluneční brýle. Přece jenom je to moc světla najednou. Moje oči si nedokážou přivyknout.

Usadíme se ke stolku pro dva.
„Radši bych viděl tvé oči.“ Broukne směrem ke mně.
„Promiň, ale teď bude asi lepší, když si nechám brýle. Třeští mi hlava a to sluneční světlo je pro mě hrozné utrpení.“ Promnu si spánky. Včera jsem to s tím zapíjením žalu asi maličko přehnal. Hlavně, že jsem ale svému bývalému prodloužil seznam věcí, co musí zaplatit.
„Budeš asi hodně bohatý, co? Víš, kolik jsi toho včera propil?“ Zachechtá se Kevin.
„Opravdu nevím, kolik jsem toho včera propil a je mi to jedno. Tohle všechno neplatím já.“ Já a bohatý? Musím se tomu pousmát. Nikdy jsem nebyl bohatý a asi ani nebudu. Školu mám díky stipendiu, které se mi podařilo získat. Bylo těžké najít práci, ale i to se mi nakonec povedlo. Žil jsem si svůj poklidný život, dokud jsem nepotkal toho zazobance, který ze mě začal dělat něco, co nejsem. Nakonec mě podvedl a takhle to všechno dopadlo. Zatraceně blbě.
„A kdo platí tvou útratu, když ne ty sám?“ Vyptává se dál Kevin.
„Opravdu se o tom chceš bavit?“ Pozvednu obočí.
„No samozřejmě.“ Přikývne.
„Můj bývalý přítel. Měli jsme sem jet spolu, ale podvedl mě se sluhou na naše výročí. První, co mě napadlo, bylo sebrat jízdenku na tuhle výletní loď a zmizet pryč. Nezvládl bych s ním být v jednom městě.“
„Aha. Chápu. Takže pomsta?“
„Tak trochu. Všechno je psáno na jeho jméno. Těším se, až mu přijde účet.“ Usměji se.
„Jsi zákeřný, víš to?“
„Vím.“
V klidu dosnídáme a dál už se o mém bývalém příteli nebavíme. Jsem za to rád, protože vést o něm ještě chvíli debatu, tak bych si musel jít dát panáka a dnešní den by dopadl stejně jako ten včerejší.
Kevin mě skoro celý den nenechá ani na chvíli samotného.
Po snídani jdeme na lehátka se opalovat. Vykládáme si veškeré svoje směšné zážitky. Dlouho se nikomu nepodařilo mě takhle opravdu skvěle rozesmát. Od něj mi stačí jediné slovo a válím se smíchy po zemi. Ten způsob, jakým cokoliv vypráví, je neuvěřitelný.
Předčítáme jeden druhému knížku. Líbí se mi Kevinův hlas. Takový zvláštně pronikavý a uklidňující. Toužím být malý a toužím po tom, aby mi četl pohádky na dobrou noc. Krásně by se u jeho hlasu usínalo.
Dáme si asi každý tak pět koktejlů, ale samozřejmě bez alkoholu. Po včerejším pití se na nějaký alkohol vážně necítím. Vezmu si jeden den oddych a opiji se znovu až zítra. Doufám, že Kevin spolu se mnou. Samotného mě pít nebaví. Mám pak snad ještě větší depresi.
Na oběd si objednám jenom lehký salát na rozdíl od Kevina, který se cpe, jako by pak týden neměl jíst. Jenom se směji tomu, kam asi všechno to jídlo dává, když je samý sval.
Po obědě jdeme zaplavat do jednoho z bazénů, které se na lodi nacházejí. Většina je ještě na obědě, a tak ho máme skoro celý pro sebe. Vsázíme se, kdo uplave víc bazénů. Jsem tak šíleně zadýchaný a už dál nemůžu, ale i přesto plavu. Chci vyhrát sázku. Moje úsilí se mi stane osudným.
Doplavu na jeden konec, a když se otáčím, tak se uhodím do hlavy.
Zdá se mi jako bych se blížil k nějakému světlu, ale z dálky zaslechnu hlas.
„No tak, Cedricu. Prober se, krucinál.“ Myslím, že je to hlas Kevina. Nechci za nějakým hloupým světlem. Chci za Kevinem. Donutím se probrat se.
Cítím v plicích vodu a ihned začínám kašlat. Přetočím se na bok a vykašlu všechnu vodu, co v sobě mám.
„Panebože.“ Oddechne si Kevin. Obejme mě a přitiskne k sobě. „Jsi v pořádku?“
„Jo, jsem.“ Nadechnu se. Právě jsem se málem utopil a jediné, co mě zajímá… „Vyhrál jsem?“
„Jo vyhrál jsi.“ Zasměje se Kevin.
„To je skvělé, takže mi něco dlužíš. Vyberu si to později.“ Posadím se a zadívám se na Kevina.
„Jak chceš.“ Souhlasí Kevin. „Smím tě dnes večer pozvat na rande? Nerad bych promeškal další šanci to udělat. Málem ses utopil, a kdo ví, co bude příště.“
„Smíš.“ Ani neuvažuji nad odpovědí. Prostě automaticky souhlasím. Asi je to tím, jaký Kevin je a jak se ke mně chová. Velice hezky. Bývalý přítel se taky choval hezky, ale bylo to spíš tak, že mi kupoval hodně drahé dárky. Láska se ale nedá koupit drahými věcmi a já ho i přesto měl jak idiot rád, i když mě podváděl…Alespoň jsem na všechno přišel dřív, než jsem se k němu nastěhoval.
„Fajn, tak v devět u baru na diskotéce. Teď se běž prospat, ať jsi na večer fit.“ Nakloní se a jemně políbí mou tvář.
Nechává mě sedět na dřevěné podlaze a odchází pryč. Sleduji jeho krásně tvarované pozadí, dokud nezajde za roh. Po té odtrhnu pohled a sáhnu si dlaní na tvář. Dal mi pusu…

Poslechnu Kevina a pořádně se prospím. Plavání mě vyčerpalo.
Zapomenu si nastavit budík a probudím se asi o půl deváté.
„Do prdele!“ Zakleji. Takhle se ani nestíhám připravit, když v devět už mám být na diskotéce.
Vyskočím z postele a jdu si dát sprchu. Vlasy si neumývám, protože bych si je nestihl vysušit.
Celé tělo si natřu tělovým mlékem, které nádherně voní po kokosu. Miluji tuhle vůni a doufám, že i Kevinovi bude vonět. Kruci, proč mi tak záleží na tom, co se bude zrovna jemu líbit???
Přemýšlím, co si na sebe vezmu. Venku je teplo a na diskotéce bude jistě ještě větší, a tak zvolím světle modré kraťasy, které mají místo pásku tenký provaz. Třeba si mě Kevin přitáhne k sobě a.. dost.. Zatřepu hlavou a vyženu z hlavy tyhle myšlenky, i když jsou mi po chuti. Ještě před pár dny jsem byl zadaný.. Ke kraťasům si vezmu bílé tílko s potiskem. Je na něm i nápis IBIZA BEACH .
Na nohy si nazuji žabky a před odchodem se navoním svým parfémem lacoste.
Vyrážím z kajuty přesně v devět hodin. No tak se zpozdím. Kevin na mě jistě chvilku počká…
Mám pravdu.
Stojí u baru a má na sobě něco podobného jako já. Akorát v jiných barvách.
„Ahoj, Cedricu.“
„Ahoj.“  Usměji se.
„Tak co, prospal ses? Je ti dobře?“
„Jasně. Akorát jsem trošku nestíhal.“ Přiznám se.
„Nevadí. Můžu tě pozvat na drink?“
„Já tebe.“ Nesouhlasím s ním. Nechci, aby zbytečně utrácel.
„Ne, prosím. Chci tě na něco pozvat.“ Podívá se po mně zklamaně. Nejde odolat tomu jeho smutnému pohledu.
„Dobře.“ Protočím oči. Když mu to udělá radost, tak pro mě za mě.
Objednám si mojito. Nechci nic moc pít.
Sedneme si s Kevinem k baru a zase se dáme do povídání. Nevím, zda je to tím, že se moc neznáme, ale stále si s ním mám co vykládat. Ještě ani jednou nenastala ta chvilka trapného ticha, kterou tak nemám rád.
„Půjdeš si zatančit?“ zeptá se mě, když dopijeme.
Seskočím z barové židle a napřáhnu ruku, aby ji chytil do té své.
Na parketu tančí jenom dospělí lidé, takže se nemusím obávat, že bych zašlápl nějaké dítě, protože ty sem ani nesmějí.
Kevin se zastaví a přitočí mě k sobě. Ocitnu se natisknutý na jeho vypracované hrudi. Jsem o kousek menší jako on.
Zvedne prstem mou bradu nahoru a spojí naše rty do jednoho úžasného polibku. Jako by v tu chvíli vytryskly ohňostroje a tvořily na obloze ty nádherné kytičky. Jako bych právě já vybuchl štěstím.
Z tancování se stává takové pohupování do rytmu, mezitím, co se líbáme. Nemůžu přestat. Nejde se od Kevina odtrhnout jenom tak. Snažím se nabírat dech, jak jen to jde, ale Kevin je první, kdo polibek přeruší. Zadýchaně se na mě podívá a usměje se od ucha k uchu.
Strčí mi ruce do zadních kapes kraťasů a já mu svoje obmotám kolem pasu. Ani jeden z nás neregistruje, co hraje zrovna za písničku. Máme svůj vlastní svět.
Ohlédnu se po okolí a zjistím, že přítomní lidé tancují nějak moc rychle. My dva prostě stojíme a užíváme si jeden druhého.
„Další drink?“ Nakloní se k mému uchu Kevin.
Kývnu. S tím mě vezme za ruku a táhne zpátky k baru.
Po asi čtyřech mojitech začínám být ve velice dobré náladě. Jakmile Kevin zjistí, že se po něm nějak moc plazím, tak navrhne, abychom raději šli do kajuty.

Zavřu za námi dveře a ocitneme se v tichu.
Úplném tichu.
„Jsi si jistý, Cedricu? Já vím, že jsem ti včera řekl, že se s tebou dneska vyspím, ale nemusíme, pokud nechceš.“
„Cože jsi řekl?“
„A jo ty si vlastně nepamatuješ, co jsem říkal. To je jedno, kašli na to.“ Odmávne jenom rukou.
„Tak, když jsi mi slíbil, že se semnou vyspíš..“ Skousnu si ret a kráčím blíž ke Kevinovi.
Usměje se na mě a vezme moji tvář do dlaní.
„Jsi nádherný, víš to? Kdybys měl kudrnaté vlasy jako já, tak vypadáš jako ten nejroztomilejší andílek.“ Ocení mou krásu. Nesouhlasím s jeho slovy, ale nebudu mu je brát. Jsem rád, že se mu líbím.
„Ty jsi také moc krásný. Nikdy jsem v posteli neměl nikoho tak hezkého a hodného.“
„Pozor, Cedricu. Ještě nejsem ve tvé posteli a nemůžeš vědět, jestli jsem hodný nebo ne.“ Vyplázne jazyk.
„Myslíš, že tě do té postele nedostanu?“ Uchechtnu se. Sjedu pohledem k jeho rozkroku. Přes kraťasy, co má na sobě, jej rukou začnu dráždit.
„Myslím si, že jo.“ Nakloní hlavu na stranu a skousne si ret.
Nevydrží už déle čekat.
Vrhne se na moje rty jako dravá šelma. Podebere mne pod koleny a já mu obtočím nohy kolem pasu, takže na něm doslova visím.
Ani jeden se nedíváme na cestu, jelikož se líbáme se zavřenýma očima, ale postel najdeme velice snadno, protože kajuta je malá a není moc možností, kde by se postel mohla nacházet.
Kevin mě povalí pod sebe a odtrhne se přitom od mých rtů.
„Těším se, až budu v tobě, Cedricu.“ Oždibuje mi krk a přitom sundává moje kraťasy spolu s trenkami. Tričko si přes hlavu přetáhnu sám.
Poté přebírám iniciativu a povaluji Kevina na záda. Vyhrnu mu tričko a dám se do pečování jazýčkem o jeho bradavky.
„Ach Cedricu..“ Vzdychne. „Věděl jsem, že budeš dobrý.“ Ocení mě znovu.
Zajedu mu rukou pod trenky a uchopím do ruky jeho penis. Trochu vytřeštím oči, když pocítím, jak je tlustý a poměrně i dlouhý. Tak tohle bude něco..
„Snad ses nezačal bát.“ Usměje se Kevin.
„Ani náhodou.“
Přesunu se dolů a odkryji si jeho penis. Doslova na mě zpod trenek vyskočí, jak mu stojí.
Nahodím ďábelský pohled a vezmu Kevinův penis do úst. Velice pomalu mu ho kouřím a jeho prosící kecy ignoruji.
„Cedricu, no tak. Prosím tě, zrychli. Tohle nevydržím. Prosím. Prosím tě.“ Nakonec se nad ním hodlám smilovat a zrychlím svoje tempo. Vystříkne mi do úst svoje semeno a já jako hodný kluk všechno spolykám.
Kevin se nadechne a přitáhne mě k sobě. Spíše mě zase povalí pod sebe. Mám radši, když jsem dole, takže nemám žádné výhrady.
„Teď odměním já tebe.“ Pohladí mě po nahé hrudi. Má studené prsty, i když je tak žhavý, a mým tělem projede husí kůže.
Natáhne se ke svým kraťasům a z kapsy vytáhne malou lahvičku, ve které je lubrikační gel.
„Pro všechny případy ji nosím všude sebou.“ Obeznámí mě Kevin.
Potře si svůj penis a ještě trošku si nanese na prsty.
Zavrtím se a pohodlně se uvelebím. Uvolním se, aby mě průnik jeho prstů do mého zadku nebolel.
Kevin mě znovu políbí a připravuje si mě. Pohyb jeho prstů v mém nitru se mi velice líbí a začínám se pohybovat také, protože je mi to málo.
„Ale ale..“ Zavrtí hlavou Kevin. Bože, chci jej už v sobě. Naštěstí pochopí, čeho se snažím docílit a vyndá ze mě svoje prsty. Místo nich se do mě snaží vměstnat svůj penis.
Zatajím dech a stáhnu se, když je ve mně tak na půl.
„Uvolni se, jinak to nepůjde.“ Vybízí mě Kevin a pohladí mě po vlasech.
„Snažím se.“ Vydechnu. Na čele se mi utvoří pár kapek potu. Je tak objemný… Už se těším, co se mnou bude dělat, až ve mně bude po kořen.
Po menší pauze se Kevinovi podaří do mě strčit celý svůj penis. Jsem dostatečně uvolněný i roztáhlý, takže rodeo může začít.
Přiráží pomalu, ale vždycky úplně celý. Přijde mi to intenzivnější, než takový ten zběsilý sex, na který stejně dojde, protože mi jeho tempo znovu přestává stačit.
Znovu mě pochopí. Nikdy jsem nepoznal nikoho, kdo by odhadoval, co přesně chci. Snad to není náš poslední sex.
Vezme můj úd do ruky a pumpuje rukou nahoru a dolů. Do toho do mě pořád přiráží. Jsem na vrcholu všeho blaha a připadá mi, že už za chvíli budu. Taky, že jo. Vystříknu Kevinovi do dlaně a on chvíli po mně do mých útrob.
Svalí se vedle úplně hotový. Doslova.
„Další kolo už asi nezvládnu.“ Prohlásí Kevin.
„To já taky ne.“ Rozesměji se a přitulím se k němu. Vůbec se mi nechce vymotávat z jeho objetí, ale musíme oba do sprchy. Zvolíme společnou. Jeden druhého umyjeme a pak zapadneme zpátky do postele, kde během chvilky usneme. Spolu.

Další dny na lodi..Já a Kevin se od sebe nehneme skoro ani na krok. Všude chodíme spolu a asi už se i přestěhoval ke mně do kajuty. Pro věci si stále chodí do své, ale spí u mě.
Velice rychle nastane poslední den plavby.
Kevin za mnou přijde.
Mám sbalenou tašku na posteli a smutně vedle ní sedím.
„Co se děje?“
„Já jenom..dneska je poslední den, a pak už se neuvidíme.“ Nedošlo mi to. Jak rychle všechno začalo, tak rychle všechno skončí.
„Cedricu…“ Kevin si přiklekne ke mně a pohladí mě po stehnech. „Jsi úžasný kluk a mám tě moc rád, takže si nemysli, že tě ze svého života jenom tak vykopnu.“
„Bydlíme od sebe strašně daleko..“ Otočím hlavu stranou, aby neviděl ty slzy, co mi stékají po tvářích.
„No tak..“ Přitočí mou hlavu zpátky. Jakmile spatří moje slzy, tak mě obejme.
„Já se zamiloval. Nechci od tebe pryč. Neopouštěj mě.“ Držím ho, co nejpevněji můžu.
„Neodejdu. Můžeš.. můžeš přijet za mnou a zůstat, jak dlouho budeš chtít. Najít práci nebude problém a do té doby máš místo u mě.“
„Myslíš to tak, že se k tobě mám nastěhovat?“
„Jinak řečeno..ano, máš se ke mně nastěhovat. Samozřejmě jenom, jestli chceš.“ To pako mě prostě do ničeho nenutí!
„Samozřejmě, že chci!“
„Tak vidíš.“ Zasměje se Kevin.

Doslov:

Jakmile se Cedric vrátil domů, tak jeho bývalý přítel se mu začal omlouvat a chtěl jej zpátky. Cedric s úsměvem na tváři odmítl jeho nabídku. Miloval už někoho jiného. Sbalil si všechny svoje věci a odstěhoval se ke Kevinovi domů. Po pár dnech se ozval telefonát od Cedricova bývalého přítele. Hulákal do telefonu, protože mu přišel účet za útratu na lodi. Kevin i Cedric se tomu zasmáli. Dobře mu tak, mohl si za vše sám.
Cedric si našel dobře placenou práci a až s Kevinem poznal, co je to vlastně pravá láska.