Mafie (15)

V téhle kapitole je něco o setkání Gabriela a Cartera.
Vím, že jsem řekla v 7, ale měla jsem ještě něco na práci, tak se omlouvám.

Beta: Teru

Věnování: Sarelle

Btw. Zdá se mi to, nebo je nějak málo komentů tak nějak u všeho? Docela mě to mrzí...Jinak děkuju všem, co komentují. Nedokážete si představit, co se mnou dělají všechny vaše komentáře..







Stačilo mu ke štěstí držet se ruku v ruce s Gabrielem. Cítit jeho teplo tak blízko u sebe. Myslel, že už jej neuvidí, ale i přesto doufal v jejich setkání. Přání se mu splnilo. Myšlenka na jeho lásku držela Cartera stále naživu. Pro nic jiného nemělo smysl žít. Zabili jeho spolupracovníky, pro rodinu byl mrtvý…jediné, co měl byla práce agenta a Gabriel. Vlastně jen Gabriel. Jeho práci odhalili a byl prakticky vzato už mrtvý.
„Jsi v pořádku?“ Ptal se Gabriel.
„Vypadám, že bych byl v pořádku?“ Odvětil tiše.
„Promiň.“ Stiskl mu ruku pevněji Gabriel.
„Hlavní je, že jsi v pořádku ty. Na ničem jiném mi ani nezáleží.“
„Chci vědět, jestli je to pravda.“ Přeskočil Gabriel téma. Carterovi bylo hned jasné, kam tím mířil.
„Opravdu jsi pracoval v utajení?“
„Je mi to líto.“ Odmlčí se. „Je mi líto, že jsem ti lhal.“
„Takže je to pravda. Všechno byla jenom hra. Využil jsi mě, aby ses dostal k informacím o otcových obchodech, nebo jsi mě chtěl unést a zabít?“ Gabriela to dopálilo. Doufal, že si jeho sestra, Michi..všechno vymysleli a Gabriel nepracoval v utajení..pravda byla pro něj neúnosná. Odtáhl se dál od Cartera.
„Gaby..“ Hlesnul Carter a vztáhl k němu ruku. „Takhle to nebylo…“
„A jak teda?“ Dožadoval se odpovědi zmatený chlapec.
„Mým úkolem bylo adaptovat se do prostředí mafie. Dostat se k největší rybě v širém okolí, kterou je tvůj otec. Místo pracovat jako bodyguard a hlídat tě bylo něco, co nám seslalo samo nebe. Nevěděli jsme, jak už dál a hrálo nám to do karet. Nikdo neměl ani páru o tom, že je něco mezi tebou a mnou. Kdyby se lidi z vyšších postů dozvěděli o našem intimním vztahu, tak by mě okamžitě stáhli z případu. Věděl jsem, že jednou odejdu, ale i přesto jsem si chtěl užít hezké chvíle s tebou. Zamiloval jsem se do tebe, Gaby.“ Dokončil Carter. Pověděl mu celý příběh. Všechnu pravdu, kterou Gabriel prostě musel znát. Kdyby se něco stalo, když jej mučili a on umřel, tak by se Gaby nic nedozvěděl. Žil by v tom, že jej Carter sprostě využil…Gabriel se chytil za ústa a horko těžko potlačoval slzy, které se mu valily do očí.
„Miluju tě.“ Vrhl se na Cartera a objal ho.
„Au.“ Syknul Carter. Bolela ho žebra a vlastně celé tělo z mučení, ale čert vem všechnu nesnesitelnou bolest, když mohl Gabriela objímat. Ten malý se chtěl odtáhnout, když uslyšel jeho syknutí, ale Carterovi ruce obmotané okolo jeho pasu mu to nedovolily.
 „Ne. Chci tě držet v náruči. Co kdyby to bylo naposledy?“ Nechal viset ve vzduchu tuhle odpornou větu s otazníkem. Ani jeden z nich nevěděl, co bude dál.. Leželi téměř hodinu v objetí. Gabriel dal Carterovi jídlo a pití, které přinesl. Byl vážně rád, že mohl konečně něco pozřít. Když v tom dovnitř nakoukl Michi.
„Někdo jde!“ Gabriel se bleskurychle oprostil z objetí. Posbíral se a utíkal k Michimu.
Osoba, co přicházela stále blíž, tak se začínala mračit, když viděla Gabriela. Michimu se na čele tvořily kapičky potu, jak byl nervózní. Mohl, za pomoc Gabrielovi při návštěvě Cartera, tvrdě zaplatit.
„Co tady, děláš?“ Opáčil vysoký muž na Gabriela postávajícího před dveřmi sklepní místnosti. Gabriel v něm poznal otcova nejdůležitějšího a hlavního strážce. Jeho povaha byla zvláštní. Nebyl moc přátelský k ostatním a hleděl si spíš jenom své práce. S otcem spolu vycházeli, protože ani jeden z nich nemluvil, když nebylo třeba. Šetřili slovy.
Gabriel hlasitě polkl a odkašlal si. Byl stejně nervózní stejně jako Michi.
„No…moje sestra…“ Začal si vymýšlet Gabriel a doufal, že to vyjde. „…víš jaká je.“ Zasmál se Gabriel a poškrábal se na hlavě. „Zase vyvádí a v jednom kuse brečí, tak jsem šel hledat Michiho, aby jí zašel uklidnit.“ Vztah mezi strážcem a hlídanou osobou byl velmi hluboký. Všichni to věděli, takže když se něco dělo, většinou to byli strážci, kteří pomáhali s problémy. Pro nás mladé bohaté děti jsou to nejlepší přátelé.
„No a já mu řekl, že nemůžu odejít, kvůli svým povinnostem. Musím hlídat vězně.“ Michi dokonale pochopil a hrál jeho hru. Gabriel při nazvání Cartera vězněm sebou trhnul. Chápal, že tohle musí, ale vězeň? To bylo moc.
„Aha.“ Zamručel chlap. „Tak běž uklidnit Amélii. Já to tady zatím ohlídám.“ Nabídl se. Ani jeden z nich od něj takové gesto nečekal.
„Dík, brácho.“ Poplácal Rona po rameni. „Budu zpátky, co nejdřív.“
„Jo, v pohodě.“ Kývl jim na pozdrav. V závěsu s Gabrielem Michi odcházel dlouhou chodbou pryč. Rukávem si setřel pot z čela. Nesmírně se mu ulevilo, když konečně vylezli ven ze sklepa. Kdyby prasklo, že Gabriel šel navštívit Cartera..ani na to nechtěl pomyslet.
„ To bylo o fous.“ Poznamenal Michi potom, co se ocitli z doslechu.
„Jo, máš pravdu, tak běž na chvíli za Amélií a já půjdu k sobě. Děkuju moc za čas, který jsi mi poskytnul.“
„V pohodě.“ Kývl na Gabriela.
Gabriel zapadl do svého pokoje, kde se schoulil na posteli a zabalil se do deky. Nestihl se s Carterem rozloučit. Nestihl mu dát pusu…Ta hodina a něco, kterou spolu strávili, se zdála být kratší než krátká. Nemohl ho nechat na pospas svému otci. Musel vymyslet něco, co je zachrání.
Ne, jenom Cartera.
Oba..