Ostří (10)

Další kapitola ostří. Už desátá. Takové pěkné číslo. Abych pravdu řekla, tak jsem nevěřila, že se k tomuhle cyklusu budu vracet, když jsem jej zahrabala někde v mnoha složkách a nakonec je to ten, který píšu nejraději. Nebo se mi spíš píše nejsnadněji :)
Já jsem ke všem svým postavám tak krutá. Samotné mi je líto Sebastiana. No posuďte vy, jestli stojí za to ho litovat.
Btw. Zase budu měnit vzhled, tak se pak nelekněte, až mě přijdete navštívit. Já vím, že se vám moc líbil, a taky mě to potěšilo, ale ta oranžová je děsná :D  Vlastně nesnáším oranžovou..

Beta: Tero <33

Věnování: Catulus. Když jsem tě pěkně navnadila, tak si přečti jestli bylo proč anebo ne.. :)





Sebastian

Dovzpomínám na jednu podstatnou věc. Myslím, že jich ještě bude dneska dost.
„Ten Evan.. Když jste se poznali, tak se ti líbil?“
„Ano. Nemůžu popřít, že by mě neuchvátil nebo neokouzlil. To je vlastně to samé. Líbil se mi hodně, a proto jsem s ním taky ten večer odjel. Opravdu na mě čekal po směně, jak slíbil. Odvezl si mě k sobě domů a umíš si představit, co se asi dělo. Tak jak jsem si myslel. Vyspali jsme se spolu. Nevím, zda mám zabíhat až do takových věcí..“ Znervózním. Přece jenom je to Lenny.
„Řeklo se všechno.“ Utvrdí mě Lenny. Asi mu není dvakrát příjemné poslouchat kecy o tom, s kým jsem spal, ale když to chce opravdu slyšet, tak mu v tom vyhovím. Jsem rád, že ho zajímá opravdu všecko.
„Tak dobře. Bylo to hezké. Evan..on byl něžný, milý, staral se..Tím pádem se mi začal líbit ještě víc, než když jsem jej spatřil poprvé. Přesně takový typ muže jsem celou dobu hledal. Někoho, kdo se o mě postará a bude hodný. Vzal si moje telefonní číslo a řekl, že zavolá. Čekal jsem na ten hovor velice nedočkavě. Chtěl jsem se s ním znovu vidět, i kdyby to mělo být jenom pár vteřin, protože ty oči..Byly tak krásné a já do nich toužil pohlédnout ještě jednou. Ozval se mi asi po dvou dnech. Jásal jsem jako malé dítě. Měl jsem z toho druhé vánoce. Pozval mne na rande do nějaké luxusní restaurace, kde jsem ještě nikdy nebyl. Evan se stále choval mile i po dalších dvou týdnech randění. Nemohl jsem uvěřit tomu, že jsem opravdu potkal někoho takového.“ Vydechnu si mezi řečí, protože jsem docela dost zabraný do toho vyprávění o svém životě a zapomínám dýchat.
„Pokračuj. Zajímá mne, co bylo dál.“ Usměje se na mě Lenny povzbudivě. Zkusím se na oplátku taky usmát, ale není to, kdo ví co. Přijde ta horší část.
„Pak mě jednou odvezl k sobě domů. Do skutečného domu. Najednou jako by se úplně změnil. Nebyl tím hodným Evanem, kterého jsem poznal a znal celé ty dva týdny. Připadal mi jako jiná osoba.“ Znovu se zastavím. Musím se připravit na to, že opravdu povím celou pravdu.
„To je dobré. Jsem tady s tebou.“ Vezme mě Lenny za ruku. Zvednu k němu oči a věnuji mu vděčný pohled. Za tuhle podporu jsem vážně moc rád. Snad opravdu není jako on.
„Takže..zavedl mě do takového pokoje, kde byla jedna velká postel. Byly na ní řetězy. Nechápavě jsem se na něj díval. Ptal se, co to má znamenat, ale on najednou jako by byl němý. Na nic mi neodpovídal. Zavřel za námi dveře, zamkl je a klíč si hodil do kapsy…“

Vzpomínka

„Evane?“ Oslovím jej znovu, když mě nijak neregistruje. „Co to má znamenat? Proč jsme tady v téhle místnosti? Nelíbí se mi tu. Pojďme pryč.“ Vykročím ke dveřím, ale jeho ruka mě zastaví. Tvrdě mě uchopí za paži a silně ji stiskne. Reflexivně se snažím tomu uniknout, tak se začnu všelijak kroutit.
„Au..au to bolí, Evane. Nech mě být. Pusť mě.“ Skuhrám. Evan mě však neposlouchá, a jestli se nemýlím, tak mě táhne k té posteli s řetězy, co vévodí pokoji přímo uprostřed. Hodí mě na ni. Samozřejmě přitom pustí mou ruku. Jakmile se ocitnu nedržen, dám se na útěk z postele, ale nevyjde mi to. Evan mě skoro hned zachytí a švihne se mnou zpátky. Rozhodně to není žádné měkké přistání.
„Evane, prosím..Nech mě na pokoji.“ Poprosím ho. Nechápu, co se to s ním děje. Vůbec mi to nesedí k jeho povaze.
„Zůstaň na té posteli, buď poslušný a nic se ti nemusí stát.“
„Tak jo. Jestli chceš sex trochu jinak, tak já to beru.“ Snažím se odlehčit hustou atmosféru, která tady panuje, a taky se snažím namluvit si, že mi Evan vůbec nemá v úmyslu ublížit.
„Lež!“ Přikáže. Dělám, co řekne. Raději neodporuji. Evan je totiž docela děsivý, když se chová takhle.
Nějak přicvakne moje ruce do těch řetězů, ale čeho se leknu, je, když se dá do přivazování i mých nohou. To mě vyvede z míry.
„Evane, není tohle trochu moc?“ Začínám být vystrašený z toho jeho počínání. Proč je najednou takový? I když se ho zeptám, tak mi neodpoví.
„Užijeme si spolu. Už jsem se těšil. Nebavilo mě chovat se jako nejhodnější přítel. Konečně poznáš, co ve mně doopravdy skrývá.“ Co tím myslí? A to jako celou dobu hrál své city ke mně? Do očí se mi navalí slzy. Cítím se podvedený a zrazený.
Evan ze mě stahuje oblečení velice nemilým způsobem. To už mi slzy tečou po tvářích.
„Prosím tě, Evane. Nechej toho.“ Žadoním, ale stejně mi to k ničemu není.
Vytáhne si z kalhot svůj penis. Je vzrušený. Nechápu, jak ho na tomhle může něco vzrušit. Vždyť se mnou zachází jako s nějakou hračkou.

Lenny
Poslouchám pozorně, jak mi Sebastian líčí svůj zážitek, který se mu stal s Evanem.
„Tohle nezvládnu. Nezvládnu ti to povědět. Promiň, Lenny.“ Omlouvá se mi.
„V pořádku. Pojď ke mně. Chci tě obejmout.“
„Nedokážu se k tomu vrátit. Bylo to strašné.“ řekne mi jenom. Chápu to. On mu ublížil. Přivázal ho a nedobrovolně si vzal jeho tělo. To by nikdo nikomu nechtěl vykládat jako pohádku před spaním.
„To je dobré. Už nejsi s ním, ale se mnou.“ Uklidňuji jej.
„Já vím. Děkuju.“ Poví a přitulí se ke mně. Schoulí se do klubíčka jako ježek, který se chce bránit před nepřítelem.
„Co se stalo potom?“ Zeptám se.
„Já..“
„Nemusíš pokračovat, jestli je to pro tebe bolestivé.“
„Ne..já..chci ti to dopovědět, ale zrovna tuhle část bych raději vynechal. Je to pro mě až příliš citlivé téma. Opravdu jsem o tom s nikým nemluvil. Ty jsi první člověk, kterému jsem se to odhodlal říct.“
„To jsem rád, že mám tu čest. Ne, že by bylo o co stát, když je to takový hrozný příběh, ale chápeš jak to myslím, ne?“
„Ano.“
„Takže, co bylo dál?“
„Evan..potom, co mi ublížil, tak mě tam nechal. Nechal mě tam spoutaného v tmavém pokoji, kde bylo tíživé ticho. Plakal jsem. Hodně jsem plakal. Věděl jsem, že se mu to vůbec nelíbí, ale nedalo se to nijak ovládnout. Bylo toho na mě tolik a musel jsem se nějak projevit..“
„Jak přesně ti ublížil?“
„Vyspal se semnou, i když jsem nechtěl. Párkrát mě uhodil, protože jsem pořád plakal..“
„Ach, zlato. Je mi to tak líto.“ Přitisknu si jej k sobě ještě pevněji. Chci tady být pro něj. Chci, aby se nebál a cítil se v bezpečí. Ten Evan je takový hajzl! Nejraději bych si ho našel a pořádně jej zmlátil. Co si to vůbec mohl dovolit se k Sebastianovi takhle chovat?!
„Kdy tě odtamtud odvázal?“
„Asi..Nevím, jak to bylo dlouho, ale zdálo se mi to jako věčnost. Když se vrátil, tak mi donesl jenom napít vody a znovu si mě vzal. Pořád jsem byl spoutaný a prosil jsem jej, ať mě odváže. Udělal to asi za další dva dny. Nebyl jsem schopen se ani zvednout z postele. Evan mě umyl, dal mi najíst, ale nepustil mě domů. Řekl, že tam musím zůstat tak dlouho, jak on bude chtít.“
Nemám slov. Nevím, co mu na to odpovědět. Tak moc ve mně pění vztek. Toho bastarda musím najít!!