Mafie (11)

Další kapitola mafie :) Omlouvám se za tak dlouhou prodlevu, ale na psaní téhle kapitolovky jsem dostala chuť až včera a napsala jsem hned dvě kapitola. Myslím, že líbit by se vám mohli obě, protože v každé z nich se stane tak nějak něco důležitého.

Věnování: Jin

Beta: Teru






Dny ubíhali Carterovi a Gabrielovi většinou ve stejném duchu. Moc často ven nechodili a většinou jenom polehávali a koukali na filmy. Bylo pro oba bezpečnější být ve střeženém domě, než se poflakovat někde venku, kde skoro z každého rožku číhalo nebezpečí. Jejich vztah se vyvíjel čím dál tím lépe. Neměli moc velké neshody a za to byl rád především Gabriel, který se s Carterem ani hádat nechtěl. Vlastně mohl za sebe dokonce říct, že byl šťastný.
Ta věc, která se stala uprostřed týdne…
Počasí venku bylo bouřlivé. Hustě pršelo a každou chvíli se na obloze míhaly blesky, které ji osvětlovaly na kratinké vteřiny. Obloha chvíli zářila a o okamžik později se zase propadal do černočerné tmy.
Gabriel se bál silné bouřky, a tak si Carter vlezl za svým miláčkem do postele, aby jej trochu rozptýlil.
„Nemusíš se bát. Se mnou ne.“ Pošeptal mu do ouška.
Povalil jeho drobné tělíčko pod sebe a začal jej dychtivě líbat na rty. Gabriel byl spokojený. Carter ovšem nezůstával jen u líbání jako obvykle. Zachtělo se mu okusit i jiné taje Gabrielova úžasného těla. Rukou pokračoval ke Gabrielovu rozkroku. Vjel mu pod kalhoty i trenky. Začal zpracovávat jeho ztopořený penis. Gabriel mu jako odezvou vzdychal do polibků, kterými ho Carter stále obdařoval. Oba dva si ten moment užívali naplno.
Najednou se ale otevřely dveře.
Carter afektivně odskočil od Gabriela, i když osoba, která chtěla vstoupit do pokoje, je stejně jistě viděla.
Byla to Amélie, kdo stál ve dveřích. Chvilku se na ně nevěřícně koukala s otevřenou pusou jako opařená. Nemohla uvěřit tomu, co právě viděla. Její malý bráška se na posteli muchloval se svým bodyguardem.
Nikdo se neměl ke slovu. Carter mlčel, protože s Amélií se nikdy moc nebavili, a tak by ani nevěděl, co říct. Gabriel byl moc zaskočený na to, aby jí uklidnil a Amélie? Ta neměla slov.
Raději se otočila a zabouchla za sebou dveře, tak prudce, až Gabriel na posteli nadskočil.
„Do hajzlu.“ Zaklel Gabriel a složil si hlavu do dlaní. Amélie je viděla. Jeho sestřička už o všem věděla. Veškeré vzrušení z Carterových dotyků bylo pryč. Gabriel nevěděl, co teď bude dál.
„Zlato v klidu.“
„Jak se mám jako uklidnit, když nás moje sestra přistihla, jak se..do prdele!“ Zanadával znovu. Tohle se nemělo stát, letělo mu hlavou.
„Miláčku..“ Oslovoval jej stále Carter, ale Gabriel jako by v tu chvíli jeho slova vůbec neslyšel a měl svůj svět.
„Měl jsi zamknout. Jak jsi na to jenom mohl zapomenout?!“ Obviňoval Gabriel Cartera, ale nebyl to jedině on, kdo na tom měl vinu. Gabriel se měl jako vždycky ujistit, že je opravdu zamčeno a žádný nezvaný host je nepřekvapí. Spoléhal na Cartera a ani náhodou se mu to tentokrát nevyplatilo.
„Mrzí mě to, promiň.“ Omlouval se Carter. Vzal Gabriela za paži a chtěl si ho přitáhnout k sobě.
„Budu za ní muset jít.“ Vytrhnul se Carterovi a soukal se dolů z postele. Tohle se vyloženě posralo.
„Myslíš, že to řekne otci?“ Optal se Carter ještě před tím, než Gabriel vyšel z pokoje.
„Cartere..“ Pozdechl si Gabriel. „Je to moje sestra a nejlepší kamarádka. Nic neřekne.“ Na to se otočil a šel za ní.
Gabriel vyrazil z pokoje a letěl do pokoje Amélie.
Zaklepal jejich tajné heslo, které si vymysleli, už když byly malí a dodnes jej používali. Vstoupil dovnitř celý roztřesený. Netušil, co od sestry čekat za reakci.
Amélie seděla na své posteli v tureckém sedu a lehce sebou pohupovala dopředu dozadu.
Tiše zaklapl dveře a šel za ní. Skopl si z nohou boty a vlezl na postel. Posadil se naproti své sestře. Byli u sebe blízko, ale přitom tak daleko. Tohle tajemství ho trápilo. Nemohl jej však Amélii jenom tak povědět. Dřív si říkali úplně všechno, jenomže čím byli starší, tak tím se zužoval okruh věcí, které si mohli říct. Přišlo mu to strašné a taky ho to mrzelo.
„Nic neřekneš?“ Zeptala se po chvíli ticha.
„Nevím co.“
„Tak třeba, co mělo znamenat to v tvém pokoji?“
„Carter a já. Chodíme spolu.“
„Gabrieli, copak netušíš, jak moc riskuješ?!“ Hleděla na něj nešťastně Amélie. Gabriel sklopil pohled na své nohy.
„Já vím.“ Zašeptal.
„Kdyby se to nedej bože dozvěděl otec..“
„Já vím, sestřičko.“ Opakoval stále. On to vážně věděl. Bylo neskutečné riziko trávit s Carterem každé mazlení nebo polibek. Pokaždé se bál, aby někdo nepřišel, i když věděl, že je zamčeno. Stále měl strach.
„Proč jsi mi nic neřekl?“ Zakroutila hlavou.
„Amélie, tak to pochop. Nikdo neměl nic vědět.“ Snažil se Gabriel. Byla to pravda. Opravdu nikdo netušil nic o jejich intimním vztahu, který mezi sebou měli. Ne že byl důvod to někomu říkat, ale bylo to příliš nebezpečné.
„Jsem tvoje sestra. I kdyby to bylo supertajné, tak jsem do toho měla být zasvěcena.“ Vyjížděla na Gabriela rozzuřeně. Byla naštvaná, ale copak on za to mohl? Asi ano..
„Jasně. A to, že ty spíš s Michim jsem měl vědět zase já.“ Opáčil Gabriel na sestru. Nikdy se jí nezmínil..věděl o jejím vztahu, který měla se svým bodyguardem, protože je viděl, jak se spolu muchlovali..No pomlčel o tom a nechal si tuhle informaci pro sebe.
Amélii spadl úsměv.
„Jak..jak to víš?“ Koktala.
„Prostě vím. Nemáme si co vyčítat.“
Amélie nemohla nic říct. Gabriel byl v právu. Oba měli na toho druhého věc, kterou nesměl nikdo vědět.
„Promiň, bráško.“ Objala jej náhle Amélie. „Nechci, abychom se hádali nebo cokoliv. Mám tě moc ráda.“
„V pořádku. Taky tě mám moc rád, sestřičko. Budu rád, když to, co jsme si teď řekli, zůstane jenom mezi námi dvěmi.“
„To je jasné, ty ťulpasi.“ Zasmála se Amélie. A ze srandy jej plácla po hlavě. Všechno bylo jako dřív.
„Malíček na to.“ Vztáhla před sebe ruku. Propletla si s bratrem malíček a zářivě se usmála.
Gabriel si v duchu oddechl, že jeho vztah zůstane stále tajemstvím.