Believe (16)

Další kapitolka Believe. Docela mi dalo práci ji vůbec přepsat a doupravit. Mělo to být úplně jinak a nakonec je to takhle.. No snad jsem to nezpackala :(

Beta: Teru <33

Věnování: Miláčkovi Lorry :-*





Jake

Mike zastaví před domem a z místa řidiče se na mě otočí. Nejprve se podívá na opilého Paulieho, který už skoro usíná s hlavou na mých stehnech.
„Zvládneš ho odnést nahoru?“ Přeměřuje si mě.
„Bez problému.“
„Mohl bych ho odnést já, jestli..“
„Zvládnu Paulieho odnést.“ Povím pevně. Má o něj starost, to je jasně vidět na jeho chování, ale přece nejsem žádné nemehlo, které se ani nedokáže postarat o opilého kluka.
„Fajn. Řekni mu, ať mi zítra zavolá.“ Svolí tedy nakonec Mike a už se semnou více nedohaduje.
„Vzkážu.“ Kývnu na rozloučenou a beru Paulieho do náruče. Zabouchnu za sebou dveře od auta, ale za Mikem už se neotočím. Určitě mě pozoruje a já nemám na to čelit jeho pohledu.
Dostat se domů je těžší, než si myslím. Jsem hrozně rád, když se za mnou zaklapnou dveře. Paulieho to ovšem probere. Začne sebou mrskat v mojí náruči tak intenzivně, že málem spadne. Postavím ho raději na zem a trochu ho přidržuju. Je to jistější.
„Paulie, uklidni se.“ Promluvím za jeho zády. Přitočí se ke mně.
„Jakeu! Ty jsi tady!“ Skočí mi kolem krku šťastně. Ty jeho nálady při opilosti.. První na mě nadává, že jsem hajzl, pak říká, že mě miluje..
Nevím, zda ho mám taky obejmout, ale usoudím, že to bude asi lepší. Ještě by znova začal brečet a já bych nevěděl, jak jej uklidnit.
„Jsem tak rád, že jsi zpátky.“ Zaboří mi hlavu do ramene. „Pojďme se pomilovat.“ Zakňourá. Vytřeštím oči do tmy bytu. Chce se mnou mít sex? Opilé malé trdlo. Ještě asi včera bych od něj odskočil a hnusně se na Paulieho podíval, ale dneska?? Po tom polibku v baru, kdy se po mně plazila ta prostitutka..Mělo se mi to líbit a měl jsem být vzrušený, jenomže.. jsem nebyl. Paulie mi celou dobu říká pravdu. Opravdu jsem homosexuál. Jeho přítel.. Víc se mi líbí, jak mě teď objímá a tiskne se svým tělem na to moje.
Podeberu Paulieho pod koleny a on se znovu ocitá v mojí náruči.
Uložím jej v ložnici do postele. Vyzuji mu boty a přehodím přes něj deku. Už zase skoro spí, takže neprotestuje. Snad si ani neuvědomuje, jak mě před chvílí žádal o to, abych s ním spal.
„Jakeu..“ Osloví mě smutně.
„Jsem tady.“
„Lehni si u mě, prosím.“ Neodporuji mu. Je moc opilý a navíc hrozně zranitelný.
Jestli chce, abych si přilehnul k němu, tak to udělám. Nemám co ztratit. Můj život je celkově rozkouskovaný a v troskách. Nepamatuji si poslední rok, rok a půl? Jsem zmatený a štve mě to. Jako by kus mě samotného chyběl. Doktoři řekli, že je to jenom dočasné, ale já už ani nedoufám ve vzpomenutí se. Paulie.. chová se mile už od začátku, až na to, jak se mě pokoušel líbat, ale to připisuji jeho lásce, kterou ke mně cítí. Přemýšlím, co vlastně bude dál. Mohl bych mu eventuelně dát šanci, když už jsem si ujasnil, jak to semnou vlastně je. Ale bojím se, že to nevyjde a my dva spolu nebudeme. Nechci dávat Pauliemu zbytečné naděje. Mohl by se na to příliš upnout a pak se zklamat.
Zítra až vystřízliví, tak si o tom s ním musím promluvit.
Posunu si hlavu na jinou stranu polštáře, protože ve stávající pozici mi je dost nepohodlně. Trvá mi hodně dlouho, než usnu. Pořád musím přemýšlet..

„Do prdele!“ Tak tyhle slova mě ráno probudí ze spánku.
Paulie se sune po posteli daleko ode mě, jak se lekne, až se mu podaří spadnout na tvrdou zem.
„Co to děláš?“ Zeptám se ho rozespale ještě se zalepenýma očima.
„Kurva!“ Nadává dál. Ještě jsem ho neslyšel mluvit tak sprostě. Vůbec se mi to k jeho roztomilé tvářičce nehodí.
„Jsi v pořádku?“
„Ne, nejsem. Totálně mi třeští hlava.“
Vysoukám se z postele a jdu mu do kuchyně napustit do sklenice čistou studenou vodu.
„Pij.“ Podám mu ji. Zvedne ke mně hlavu.
„Díky.“ Vezme si ode mě sklenici a napije se. „Co se včera stalo?“ Ptá se a mne si přitom spánky.
„Nic.“ řeknu mu pravdu. „Ty si to nepamatuješ?“
„Ani ťuk.“ Zašeptá. Ten pocit znám. A není to nic příjemného. Vzpomenu si, že jsem mu měl něco vyřídit.
„Mike říkal, abys mu potom zavolal.“
„Jo, fajn. Tak já mu jdu zavolat.“
„Chceš pomoct zvednout?“ Nabídnu se.
„To je dobrý..“ Zvedá se, ale zapotácí se tak, že ho musím zachytit, aby opět neskončil na zemi.
„Proč sis nedal říct.“ Zakroutím nad ním hlavou.
„Všechno se mi motá.“
„To bych i docela věřil. Tak si zavolej tady. Já jdu do kuchyně a udělám nějakou snídani.“
„Děkuju.“ řekne, když mu pomůžu vyhrabat se zpátky na postel. Teprve když vidím, že leží, tak můžu opustit ložnici.
Paulie

Vytáhnu z kapsy u kalhot telefon a vytočím Mikovo číslo.
„Ahoj, Paulie.“ Ozve se hned po prvním zazvonění.
„Bože, nekřič do toho tak!“ Popadnu se za hlavu. Asi se rozskočím nad tou příšernou bolestí.
„Promiň, zlato. Neměl jsi včera tolik pít.“
„Jo, já vím, ale mohl bys mi říct, co se včera všechno stalo?“
„Nepamatuješ se?“
„Kdybych si to pamatoval, tak se tě asi neptám.“ Protočím oči nad jeho logickým uvažováním.
„No jo. Viděl jsi Jakea, jak se líbá s nějakou holkou, a proto ses tolik moc opil. Taky jsi kouřil jednu cigaretu za druhou a křičel na Jakea, jaký je to hajzl. No, nepřímo na něj. Stál za mnou, takže to slyšel. Taky jsi plakal..“
„Bože..Co ještě?“ Ptám se dál. Doufám, že to Jake nebral nějak vážně, ale prostě se projevily moje skutečné emoce.
„Nic.“ Protáhne to Mike a mně je jasné, že to všechno není.
„Miku..Okamžitě mi pověz, co se ještě stalo!“
„Chtěl jsi mě.. políbit. Jake se líbal s prostitutkou a ty jsi mu to chtěl prostě nějak oplatit.“ Tohle, co mi řekne, mě zarazí, a proto se až po chvilce ticha zeptám.
„A stalo se něco?“
„Co si o mě, kruci myslíš? Jasně, že se nic nestalo!“ Uleví se mi, když to řekne. Zní, ale docela naštvaně. Asi ho zranila má náhlá nedůvěra.
„Promiň. Omlouvám se za včerejšek. Přehnal jsem to.“
„To je v pohodě. Každý má svoje chvilky a ty už jsi potřeboval trochu vypustit.“
„Jo to máš pravdu.“ povzdechnu si.
„A spali jste spolu?“
„Cože?“ My..já a Jake..to ne. Ale..vzbudil jsem se vedle něj v posteli.“
„Běžte si spolu promluvit, prosím tě. Pak si zavoláme.“
„Jo, ahoj.“ Rozloučíme se v rychlosti.
Pokusím se vstát z postele. Hlava se mi už tolik netočí. Vykročím za Jakeem.
Celá kuchyně je provoněná Jakeovým vařením.
„Je ti lépe?“
„Jo.“ Skousnu si ret a nervózní se posadím na židli. Jake si všimne mého chování a zadívá se na mě. „Chtěl jsem se zeptat…“
„Ne. Nespali jsme spolu, i když jsem si včera uvědomil, že se mi asi nelíbí holky, tak..“
„Co..co jsi to říkal?“ Zírám na něj s otevřenou pusou.