Believe (15)

Nevím proč, ale mně samotné se tahle kapitola prostě líbí... Doufám, že i vám bude. 

Jinak mám pro vás jednu takovou zprávu, která se vůbec netýká téhle kapitolovky, ale Táboru.. Chtěla jsem vám říct, že už jsem ho dopsala :) J

ak jsem už jednou napsala. kapitola 27 a epilog.. 

A jak se to má se zbytkem cyklusů.. 

Jinde než v přepychu.. na to nemám náladu, tak uvidím, jak se mi bude chtít. 

Ostří.. z toho mám depresi. 

Believe.. Nojo.. to je asi jediné, co tak zvládám psát. 

Mafie.. tam nemám nápad 

Nový tajný cyklus.. se mi nechce začínat, protože jsem smutná, že už skončil tábor... 

Beta: Tero <3

Věnování: Všem .)

Paulie 

Jsem doslova u vytržení, když vidím všechny své přátele. Se všemi se musím poobjímat, protože jsme se neviděli ani nepamatuji. Mike je tady jeden z mála nezadaných. Vedle mě stojí Rick se svou holkou Miou. Bavím se s Davidem a Leem, kteří se vzájemně drží za pas. Jake si vykládá s Timem, kterého si také pamatuje. Nikoho jiného, bohužel ne. Já se věnuji skupince, kde je Ted a jeho přítel Monty, Frank se svou holkou Lucy, a Alice. 

Je nás opravdu hodně. Nepředpokládal jsem, že Mike zavolá opravdu všem. 

„Miku?“ Vezmu si ho stranou. 

„Děkuju.“ Myslím to vážně. 

„Ale za co?“ Zasměje se, jenomže uvidí moje lesknoucí se oči. „Paulie.“ Přitáhne si mě do objetí. „Jsi v pořádku?“ 

„Jo já jenom..“ popotáhnu a zamrkám, abych zahnal slzy. „..je toho teď na mě moc. Potřeboval bych zpátky svého Jakea.“ 

„Já vím, zlato. To bude dobré. Jsem tady pro tebe, dokud si nevzpomene a i potom tady budu kdykoliv budeš potřebovat.“ 

„Jsi moc hodný.“ Je opravdu ten nejlepší kámoš, jakého by si člověk mohl přát. 

„Tak pojďme nahnat tu bandu dovnitř.“ Zavelí Mike. „A ty už nesmutni.“ Rozcuchá mi vlasy. 

Vyhazovači nás pustí do klubu přednostně, protože už se s nimi známe pěkně dlouho. Nikdy s námi nebyl problém, a proto taková privilegia. 

Než najdeme dostatečně velký box pro všechny, tak to chvíli trvá. Musíme přišoupnout stůl ještě k jednomu a donést odněkud tři židle, abychom se vůbec vešli. 

Posadím se vedle Jakea. 

„Ahoj.“ poví s úsměvem. 

„Ahoj, tak jak ti šlo počáteční seznamování?“ Zjišťuji. 

„Jsem trochu zmatený z té hromady jmen, ale pamatuji si je.“ 

„To je fajn. Jdu na bar. Chceš něco? Zpátky nás hodí Mike, který je abstinent, takže můžeš v klidu pít.“ 

„Ne, to je dobrý. Zatím si nic nedám. Děkuju.“ Já si na rozdíl od něj teda dám. Tenhle večer se hodlám pořádně opít. 

Kolem půlnoci už nesedíme u jednoho stolu. Samozřejmě se tam vracíme, ale většinou se tancuje. 

Okolo mě prochází dívka jenom ve spodním prádle. Není pro mě na ní nic k podívání. Prsa mě nezajímají. Přitahuje mě něco jiného, než ženské vnady. Ta dívka navíc není vůbec pěkná. Má blonďaté vlasy, které nejsou přírodní a umělá prsa, protože k té hubené postavě, kterou má by určitě neměla tak velké. 

Sleduji kam má namířeno. Je totiž hodně blízko našeho stolu. 

Jake jí je nejblíže. Začne se před ním vlnit a následně se mu posadí na klín. Mám chuť té holce jednu vrazit, protože Jake je můj. Ruce položené na jeho ramenech se mi vůbec nelíbí. Na takový intimní dotek mám právo jedině já. 

Kluci na to jenom hledí. Jediný Mike kouká na mě. Radši mu svůj pohled nevěnuji. 

Slečna Jakea hladí po hrudi a oblizuje si přitom chtivě rty. Když se k němu nahne, aby ho vášnivě políbila, tak se na to vydržím dívat směšných zhruba deset vteřin. Potom se na patě otočím a mizím. Tohle vidět nepotřebuji. 

Jdu si na bar pro tři panáky. Měl jsem jich dneska už dost a určitě nejsou poslední. Opilost mi stoupá do hlavy. 

Hodím do sebe panáky hned za sebou a ještě si řeknu o značku kvalitních cigaret. Červených. Nebudu přece kouřit nic slabého.  

Potřebuji si zapálit ihned. 

Vyjdu ven z klubu. Opřu se o zeď a vytáhnu si z krabičky jednu cigaretu. S tím vším, co se teď děje snad začnu pravidelně kouřit. 

Stojím tam pořád u zdi. Rovnováhu bych totiž asi neudržel. Už kouřím snad třetí nebo čtvrtou cigaretu, když se u mě někdo zjeví. 

Zvednu sklopenou hlavu. 

Ten někdo je Jake. 

Ironicky se usměji. „Tak už jste se slečnou skončili?“ 

„Šel jsem pryč. Najít tě.“

„Ale prosím tě..“ Potáhnu si z cigára. Jak kdyby o mě stál. 

„Promiň. Omlouvám se ti.“ 

„Za co?“ 

„Ty ke mně něco cítíš a já tam líbám holku, kterou ani neznám.“ Ospravedlňuje se. Nevěřím mu takové lži. 

„To je přece jedno, když si mě nepamatuješ.“ Prohodím. 

„Paulie, kolik si toho vypil??“ Začnu se smát jeho otázce. Tak on si myslí, že jsem opilý. To je kravina… Anebo jsem opilý? 

Jake 

Sleduji svého potencionálního snoubence. Vypil toho příliš. 

„Když tě tady nechám na chvíli samotného, zvládneš to?“ Ujišťuji se raději. Nevypadá ve střízlivém stavu, ale já musím najít náš odvoz, abychom se dostali k Pauliemu domů a jeho nechci tahat sebou. Ještě sebou někde švihne. 

Ukáže mi otevřenou krabičku cigaret. 

„Máš čas do doby, než je všechny jednu po druhé vykouřím.“ Zazubí se na mě opilecky. 

„Fajn.“ Jdu zpátky do klubu najít Mika. 

Asi po pěti minutách ho objevím, jak jsou v sobě s jedním klukem. Je mi fakt líto, že ho musím přerušit, ale Paulie se potřebuje dostat do postele. 

„Co je?“ Poví nepřátelsky Mike, když se odtrhne od neznámého kluka potom, co mu poklepu na rameno. 

„Paulie..“ nestačím ani doříct. 

„Uvidíme se později.“ Rozloučí se s chlapcem a věnuje se mně. „Co je s Pauliem? Je v pořádku?“ 

„Jo.“ Mike si viditelně oddychne. 

„Tak co je s ním?“ Dožaduje se odpovědi. 

„Je opilý. Asi to trochu přehnal. Vykládá hlouposti.“ 

„Ani se mu nedivím.“ Zakroutí Mike hlavou. 

„Co? Proč?“

„Ještě se ptej. Já vím, že si ho nepamatuješ, ale proboha, Jakeu. On tě miluje a ty se tady přímo před jeho očima začneš muchlovat s nějakou lacinou prostitutkou. To od tebe bylo hnusné. Radši mi řekni, kde je?“ 

„Venku před klubem.“ 

„Ty jsi fakt kretén. První se tady..“ Odchází pryč, takže neslyším nic dalšího. Následuji Mika ven z klubu. 

„Zlato, no tak nech toho.“ Snaží se Mike domluvit Pauliemu. 

„Proč?! Když se může on“ ukáže na mě prstem „s někým líbat, tak proč bych nemohl já a zrovna s tebou. Jsi můj nejlepší kamarád.“ Vzteká se Paulie. 

„Právě proto, broučku. Nikdy bych se s tebou nelíbal. Vždyť to víš. Tak pojď sem a obejmi mě.“ Rozpřáhne Mike ruce. Paulie mu skočí do náruče a začne plakat. Mike ho pevně objímá a nepouští ho. 

„Je to takový hajzl.“ Vzlyká. „Jak mi to mohl udělat? Nechápu, jak vůbec..“

„Šššš.“ Uklidňuje ho Mike. 

Mike se na mě podívá škaredým pohledem, jako za tohle můžeš ty. 

„Nenávidím ho, Miku. Proč si na mě nedokáže vzpomenout? Říkal, že tady bude vždycky pro mě, ale lhal. Teď jsem zůstal sám.“ Pláče pořád. Nevím, co říct. Asi bych měl radši mlčet. Jsem Paulieho chováním naprosto zaskočený. Nechtěl jsem ani, aby něco takového viděl. 

„Odvezu tě domů. Nejlepší kámoši si pomáhají v nouzi.“ Odvádí Paulieho ke svému autu. 

„Ukaž, já ho vezmu do zadu.“ Předáme si mezi sebou Paulieho. Je naložen do auta. Chci vlézt za ním, ale Mike mi dveře od auta přibouchne před nosem. 

„Chci tě varovat, Jakeu. Jestli mu ublížíš, tak se neznám. Paulie je nejlepší kamarád.“ 

„Já mu nechci ublížit.“ 

„Už se stalo.“ Protočí oči. „ Ale ať už se to neopakuje. Snaž se vzpomenout si, aby bylo všechno jako dřív. On tím vším nehorázně trpí. Nevíš, jaké to pro něj je. Vím, že pro tebe to asi taky není nejlehčí, ale on si nezaslouží nic takového. Je na to až příliš zranitelný.“ 

„Dobře.“ Polknu. 

Konečně si vlezu do auta za Pauliem. Posadím se vedle něj. On mi položí hlavu na klín. 

„Miluju tě, Jakeu. Miluješ mě taky?“ Zakňučí smutně. 

Mám pocit, že je pro mě důležitý a měl bych se o něj starat, tak odpovím. 

„Ano, miluji tě, Paulie.“ Pohladím ho po vlasech. 

Mike nasedne na místo řidiče a veze nás domů.