Kapitola 15
Marlow
Nechtěl, aby věděli, co se stalo, i když on za nic nemohl.
„Mrzí mě to, Marlowe. Shane je idiot. Neměl tohle udělat.“ Odmlčel se, když Marlow nic neříkal. „Jelikož se rány znova otevřely tvými prudkými pohyby, tak je musím znovu zašít. Možná tě to bude bolet. No, asi určitě tě to bude bolet.“ Upozornil ho Mark. Choval se mile, ale přesto trochu odtažitě. Asi věděl, že si má dát pohov, když je na scéně Shane. Byl mu za to více než vděčný.
„To je fajn. Alespoň zapomenu na tu vnitřní bolest.“ Popotáhl. Na to Mark nic neřekl a pustil se do šití.
Syknul bolestí pokaždé, když mu rána protínala kůži. Vážně to pomáhalo. Za celou tu dobu, co mu Mark rány zašíval si na Shana ani nevzpomněl.
Otupený bolestí musel usnout trochu neklidným spánkem.
Shane
„Myslím, že by bylo lepší, kdybys odešel. Měla jsem za to, že tě potřebuje, ale podle toho chování asi ne.“ Ty slova, která mu Tammy povídala, vnímal jen tak napůl. Bolelo ho u srdce. Je pravda, že Marlowovi ublížil, ale když ho tam tak viděl ležet na té posteli.. Byla blbost, co udělal. Měl mu věřit. Kdyby mu věřil, tak nic z toho by se nestalo. Marlow by byl pořád anděl a oni by se dál tajně scházeli. I když ani takový život nebyl zrovna nejlepší.
Zavřel oči a soustředil se na svůj domov. Objevila se mu křídla, která divoce zazářila. Přenesl se zpátky do Florixy.
Vrátím se za ním, slíbil si, protože podruhé už ho nemůže zklamat.
Jack
Chtěl se jít podívat za Shanem. Ten hlupák by si byl schopný i něco udělat. No, za všechno vlastně mohl on, takže proč ho nazývat hlupákem.
Ťukal na dveře jeho pokoje, ale Shane se neozýval.
Vykašlal se na čekání na něj. Staví se tam večer.
Teď by měl udělat něco jiného.
Vážně se mu tam nechtělo, ale co si nadrobil, tak to musel sníst.
Objevil se před tím domem. Byl tam jenom několikrát, aby nezpozorován sledoval Tammy. Kvůli němu si vzala křídla a to se mu vůbec nelíbilo. Kdyby věděl, jak moc nemá ráda jeho společnost, byl by ji nechal být. Ano říkala mu to, ale on myslel, že si s ním schválně hraje.
Nikdy se mu nedařilo být šťastný, ať už s dívkou nebo chlapcem.
Smířil se s tím, že zůstane sám, ale vlastně se s tím jenom tak smířit nedá. Ve skrytu duše stále doufal, že potká svou lásku.
Znovu se přenesl, ale tentokrát dovnitř domu.
Tammy stála na chodbě a zírala před sebe. Jakoby na někoho, ale nikdo tam nestál.
„Ahoj Tam.“ Pozdravil, aby upoutal pozornost. Ona se rychle otočila a nevěřícně na něj zírala. Zavírala a otevírala pusu neschopna nic říct nebo namítnout.
„Hele v klidu.“ Dal před sebe ruce. „Přicházím v míru, jo?“
„V míru?! Ty jsi takový kretén, až to není možné. Bože!“ Chytila se rukou za čelo.
„Díky.“
„Kvůli tobě..“ Zařvala a následně ztišila hlas do nepříjemného sykotu hada. „Kvůli tobě Marlowovi vzali křídla! Co tě to napadlo? Můžeš mi to vysvětlit? Věděla jsem, že jsi kretén, ale netušila jsem, jak moc velký!“ No bezva. S takovou si moc nepromluví. Věděl, že bude naštvaná a bude po něm štěkat, ale takový výstup. Povzdechl si.
„Hej Tammy, co se děje? Marlow naštěstí spí, tak to neslyšel, ale já ano. Co zase Shane vyvedl, že..“ Muž, co přišel do dveří, se zarazil, když pohled padl na něj. Čekal snad někoho jiného?
Ten neznámý zíral.
A zíral.
Jack si zkontroloval, jestli někde nemá flek nebo něco. Proč kruci na něj tak koukal?
Žádné komentáře:
Okomentovat