Kapitola 11
Tammy
Roztržitě posedávala na pohovce. Mark se z její ložnice dlouho nevracel, a proto se rozhodla, že je zajde zkontrolovat.
Tiše otevřela dveře. Pohled jí padl na Marlowa, jak objímá Marka okolo pasu. Markovy paže byly letmo položené na Marlowových zádech. Mark si přiložil ukazováček k ústům, aby jí naznačil, že má být potichu, a pak ruku jemně položil zpátky na záda. Začal je mezi jizvami hladit. Tammy raději zavřela dveře a nechala je tam spolu samotné.
Marlowovi se moc nepodobalo, že se vrhal do náručí cizím lidem. Samozřejmě, že Mark pro ni cizí nebyl, ale pro Marlowa ano.
Když z Marlowa páčila, co se stalo, že mu sebrali křídla, tak z něj nemohla nic kloudného dostat. Nechtěl jí to říct, ale ona tak nějak tušila, že v tom má určitě prsty ten prašivec Jack. Říkala přece Marlowovi, ať se od něj drží dál, ale on ji určitě neposlouchal. Jako vždy.
Potřebovala zjistit, co se stalo a to by dokázala jenom s pomocí Marka. S žádným jiným andělem v kontaktu nebyla. Teď by se mi ta křídla hodila, pomyslela si Tammy.
Zbývalo jí jenom čekat, až Mark přijde. V hlavě se jí začal rodit dokonalý plán.
Shane
Ležel na posteli a přemýšlel nad tím, co udělal, když mu do pokoje jako velká voda vtrhl Jack.
„Tak jak je?“ Zeptal se ležérně.
„Je mi mizerně.“
„Proč?“
„Nedokážu pochopit, že by mě s tebou podvedl.“
„Asi není takový, jaký sis myslel, že je..“
„Asi ne, ale stejně.“ Povzdychnul si Shane.
„Miluješ ho?“ Vydal ze sebe jenom tak, jako by nic, Jack. Zarazil se, když se ho na to zeptal. Jestli Marlowa miluje? Tenkrát si nebyl jistý a možná ani teď není.
„Ano miluju ho.“
„Tak proč jsi mu dal sebrat křídla?“
„Přece mě zradil! Podvedl mě!“ Vykřikl Shane.
„Když někoho miluješ, tak bys neměl řešit to, že se semnou líbal. Navíc já se líbal s ním.“
„Cos to řekl?“ Procedil Shane mezi zuby a přirazil Jacka ke zdi.
„Řekl jsem..“ Shane trochu uvolnil sevření Jackova krku, aby mohl mluvit. „To já líbal Marlowa. Ne on mě.“ Nastalo hrobové ticho. Překvapeně civěl na Jacka.
„Cože?“ zašeptal.
„Můžeš mě pustit?“ Ale on to viděl. Vždyť mu Jack dokonce potvrdil, že s tím začal Marlow a teď tohle?
„To teda nepustím, dokud mi to nevysvětlíš.“
„A já ti to nevysvětlím, dokud mě nepustíš.“ Vyprsknul Jack. Shane zvažoval možnosti. Když by ho držel, tak se nic nedozví. Zvolil tedy propuštění.
Jack se chytil za krk a promnul si ho. „Kruci, ty máš ale páru.“ Shane zavrčel na Jacka a nehodlal nikam dál ustoupit. Bránil mu v jakémkoliv pohybu.
„Pořád čekám na to vysvětlení. Když říkáš, že tě Marlow nelíbal, ale líbal jsi ty jeho, tak ses na něj musel vrhnout, říkám to správně?“
„Ano. Je to tak, jak říkáš.“ Odpověděl Jack. Shane se napřáhl a ubalil Jackovi ránu. Ten se svalil na zem a chytil se za ret. Vytékala z něj čerstvá červená krev, které jistě měla tu hnusnou kovovou pachuť.
„To bolelo.“ Naprosto ignoroval Jacka a pokračoval ve svých otázkách.
„Proč jsi to udělal? Nějaký zvláštní důvod, nebo to prostě bylo jenom tak z nudy?“
„Chtěl jsem se přesvědčit, že si Marlowa zasloužíš.“
„Zasloužím?“
„Kdybys ho opravdu miloval, jak říkáš, tak nejdeš za Vznešenou Sally a nenecháš mu odebrat křídla.“ Uhodil tentokrát Jack Shana.
„Taky jsi tomu mohl zabránit.“ Řekl Shane potom, co vyplivl krev.
„Bylo to tvoje rozhodnutí. Akorát trochu lituju Marlowa. To odebrání křídel muselo dost bolet.“
„Chceš mi teda říct..“
„Ano. Marlow za nic nemůže. Je zcela nevinný.“
Jack
Sledoval, jak bude reagovat. Čekal, že mu od Shana přiletí další rána a nemýlil se. Nechal Shanovu ruku, aby ho uhodila.
Měl výčitky, že včas neřekl pravdu. Dalo by se tomu ještě zabránit. Marlow byl roztomilý a hodný kluk. Chtěl jenom vědět, zda ho Shane opravdu miluje. Netušil, že to bude mít takový spád. Jenomže teď už s tím nic neudělá.
Shane se asi po pěti ránách, co mu uštědřil, svezl na zem.
„Nikdy už mě nebude chtít vidět. Ukradl jsem mu křídla bez jediného práva.“ Začala se projevovat sebelítost. To není dobré.
„No tak, Shane, musíš se vzchopit a napravit škody.“
„Nebude mě chtít. Určitě mě nenávidí.“
„Takže to necháš jenom tak? V tom případě nevím, proč jsi tvrdil, že Marlowa miluješ.“ Otočil se Jack k odchodu. Je to takový idiot, pomyslel si jack.
„Ale já ho miluju. Myslím, že ho miluju.“
„Podívej se mi do očí a řekni to.“ Shane se postavil na nohy a zadíval se mu do očí. Byli asi stejně vysocí.
„Miluju Marlowa.“ Pronesl tiše. Neviděl v jeho očích žádnou stopu po lži. Shane přivřel víčka a z oka mu unikla jediná slza smutku, bolesti a provinění.
Žádné komentáře:
Okomentovat