Believe (2)

Kapitola 2




„Ano!“ Zavýsknu. „Ano a tisíckrát ano!“
Jake si potěšeně stoupne a vytáhne prstýnek z krabičky. Nastavím mu ruku a on mi ten krásný stříbrný kroužek navlékne na prst.
Do očí mi stoupají slzy.
„Zlato nebreč.“ Obejme mě.
„Bože můj. Jsem tak šťastný. Neskutečně moc tě miluju, Jakeu.“ Držím ho pevně. Ani si neuvědomím, že mé nohy jsou ve vzduchu, dokud se znovu nedotknou podlahy.
„Taky tě miluju, Paulie, a proto si tě chci vzít.“ Řekne s úsměvem na tváři.
Rozhlédnu se okolo, ale lidi ani moc nezaregistrovali, že jsem byl právě požádán o ruku. Asi je to dobře. Nerad bych, kdyby se mezi zde přítomnými nacházel nějaký homofob a zkazil tuhle skvělou chvilku. Možná bych byl i schopný dotyčnému jednu vrazit.
Otřu si slzy a dojatý se posadím zpátky ke stolu.
Jake se potutelně usmívá. „Dostal jsem tě?“
„Tohle se ti tedy povedlo. Vážně jsem to nečekal. A ještě ten sex na toaletách.“ Poslední větu zašeptám. „Nejlepší den mého života.“ Zasním se.
„Tak to mám radost.“ Vezme si mou ruku a přejede palcem po prstech a prstýnku. „Líbí se ti?“ Zadívá se na prstýnek.
„Je nádherný.“ Ocením ho.
„Chtěl jsem něco jednoduchého. Klidně bych koupil i diamant, ale to se nehodí. Ty stejně moc nemáš rád šperky..“
„Tenhle budu nosit pořád.“ Přeruším ho.
„Tomu věřím.“
Přinesou nám jídlo a Jake je nucen pustit mou ruku. To, co mi vybral, chutná vcelku dobře. Sám bych si to asi neobjednal.
Jídlo mě ale moc nezajímá. Pořád se dívám na svůj prstýnek.
„Je to hnusný.“ Otituluje můj výběr jídla. „Ale kvůli tobě to sním, lásko. Nebudu kazit naše výročí.“
Usměji se a nechávám si chutnat. Trochu mě mrzí, že jsem se mu netrefil do chuti.
„Snad to vyjde příště, až ti budu vybírat.“ Prohlásím.
„No tak to v žádném případě.“ Zasměje se. „Podobnou věc už riskovat nebudu. Chci se pořádně najíst.“  Zamručí.
Dojíme večeři a zaplatíme.
Když vycházíme z restaurace, tak se mi kolem pasu omotá Jakeova ruka. Dám mu tu svoji taky okolo pasu a míříme k autu.
„Děkuju ti za dnešní večer.“ Stulím k němu hlavu a na chvilku zavřu oči.
„Ale dnešní večer přece ještě nekončí. Pil jsem trochu vína, takže ještě řídit nemůžu. Zajdeme si zatancovat do klubu, mm?“
„Tobě se nechce domů?“ Povzdechnu si. Jake zavrtí hlavou. „Tak dobře. Na hodinku.“
„Na dvě.“ Slyším ho zašeptat a musím se usmát. Tvrdohlavec jeden.
Klub, do kterého míříme, není daleko. Na začátku našeho vztahu jsme tam chodívali pravidelně každý pátek, ale teď už to tam navštívíme jednou za dva týdny. Není na to čas, co jsem začal psát pokračování k mé první knize. Vyhoupla se na žebříčky bestsellerů a vydavatelé po mně chtějí druhý díl. Snažím se psát, ale moc to nejde. Minulý týden jsem měl záchvat pláče, že to nezvládnu. Jake u mě hodiny seděl a objímal mě. S ním za zády jsem napsal kolem třiceti stran. Nebýt jeho, tak už jsem to, co mám, dávno spálil a vykašlal se na všechno.
Je moje opora a druhá půlka.
Nevím, co bych si bez něj počal.
Dovede mě dovnitř klubu. Projdeme bez potíží, protože vyhazovači už nás znají.
Je to gay klub.
Neztrácíme čas tím, že bychom šli k baru, ale Jake mě rovnou odtáhne na parket, který je plný. Musíme si protlačit cestu až někam doprostřed.
Chytne mě za boky a začne se se mnou vlnit do rytmu. Barevná světýlka blikají a blikají. Jakeův obličej mizí a znovu se zjevuje.
Začne mě při tanci líbat. Podlamují se mi kolena jako při našem prvním polibku. Jake mě musí přidržet, abych se mu tam neskácel doprostřed parketu.
„Nějak mi padáš, miláčku.“ Kousne mě do ouška.
„Já vím. Promiň.“ Zkusím se postavit zpátky na svoje nohy, aby ho neobtěžovalo, že mě musí držet. Jenomže on mě nenechá a vyhoupne si mě na sebe. Musím mu obmotat nohy kolem pasu.
Zachichotám se.
„Co to zase vyvádíš, lásko?“
„Chci tě mít co nejblíže.“ Schová si hlavu do mé hrudi a já si ho přitisknu k sobě.
Potom, co se vytancujeme, tak si na baru objednáme něco nealkoholického na uhašení žízně. Jake prohodí pár slov s barmanem, než klub opustíme.
Cestou k autu nemluvíme a jsme jenom zavěšení jeden do druhého.
Jake se posadí za volant našeho auta a vyjedeme směrem k domovu. Už se nemůžu dočkat postele a Jakeova láskyplného objetí.
Zrovna nám z červené blikne na semaforu zelená, takže nemusíme zastavovat. Začnou hrát naši písničku a já mám nutkání zpívat.
„I love rock ‘n‘ roll. “ Křičím a směju se. Jake se směje taky. Otočím se k němu a v tu chvíli mě ozáří světla kamionu, který do nás během vteřiny vrazí. Smete naše auto nebo ho spíše odhodí stranou. Je to neskutečně ohlušující rána. Dvakrát se převrátíme. I když jsem připoutaný pásem, tak se silně uhodím do hlavy a ztratím vědomí.  Poslední, co vím, že udělám, je uchopení Jakeovy ruky.