středa 13. března 2013

Ostří (12)


Krátká kapitolka, ale já mám většinu krátkých a vy jste zvyklý :)

Věnování: Catulus :) Píšeš mi krásné dlouhé komentáře a já si je někdy čtu i 5x .. :D

Beta: Teru

Vzkaz Lorry: Lenny není sadista! Jen to má rád trochu jinak xD

Btw. Co říkáte na konec téhle kapitoly? Já myslím, že dobré ne? A nezabijte mě prosííím. O:)

Další pokračování v pondělí! 



Lenny

Po víkendu, který u mě Sebastian celý strávil, tak jsme museli opět do práce.
Pondělní ráno. Zdá se mi to divné. Probudit se a nemít u sebe v blízkosti Sebastiana. Chtěl odejít domů, aby si mohl vzít čisté oblečení.
Vím, že ho uvidím v práci, ale raději bych se vedle něj probudil, abych mu mohl hned po ránu věnovat sladkou pusu.
Doufám, že si nijak neublížil, ale neměl proč a ani moc kdy. Je to snad jen dvanáct hodin, kdy jsme se naposled viděli. Za tak krátký čas se jistě nic závažného nestalo. Stejně se o něj ale bojím.
Do práce spěchám. Snad už tam Sebastian bude. Kolem vrátného proběhnu a sotva ho pozdravím. Udiveně se za mnou otáčí, ale nic neříká a dál si hledí své práce.
Dostanu se do svojí kanceláře a celou ji proběhnu až ke dveřím, které vedou do té Sebastianovi. Jak tam rychle vletím a on tam vážně je, tak se lekne a upadne mu tužka, kterou drží mezi prsty.
„Promiň mi to. Nechtěl jsem tě vyděsit, Seby.“ Omluvím se hned a jdu za ním.
„To je dobré.“ Usměje se na mě zářivě. Vypadá tak nějak spokojeně. Alespoň mi to tak přijde. Kdo ví, jestli jenom neskrývá své skutečné emoce.
„Dáš mi pusu?“ Optám se s nadějí v hlase.
„No..já..Zrovna tady a teď?“ Znervózní Sebastian. Povzdechnu si a jdu ho obejmout. Tohle mi bude prozatím stačit. Ten pocit, když ho držím v náručí.. se nedá s ničím srovnat. Sebastian mi obmotá ruce kolem pasu a s hlavou položenou na mé hrudi si vydechne.
„Máš se dobře, Seby?“ Ptám se mezitím, co se mu rukou přehrabuji ve vlasech.
„Jo, všechno je fajn.“
„Vážně?“ Odtáhnu jej od sebe a zadívám se mu do očí. „Mám o tebe strach. Bojím se, aby sis zase neublížil..“ Sklopím pohled.
„Tohle tě zajímá?! Moje ruka?“ Naštvaně si vyhrne rukáv a já můžu vidět, že tam nic nemá..
„Promiň, Sebastiane. Chtěl jsem se ujistit. Záleží mi na tobě, chápeš?“ Snažím se to urovnat. Určitě si myslí, že mi záleží jenom na jeho ruce, ale to není pravda. Mně záleží na něm celém..
„Ty, promiň. Já nejsem zvyklý, že je ke mně někdo takhle milý a stará se. Od Evana.. nikoho jsem neměl, a proto se tak strašně bojím..“ Ospravedlňuje se mi, i když vůbec nemusí. Mně ne. Nemá za co. „Chceš teda tu pusu?“ Zeptá se.
„Jen pokud ji opravdu chceš i ty.“ Opáčím na něj.
Sebastian se přiblíží a vezme si do dlaní mou tvář. Postaví se na špičky a lehce se svými rty otře o ty moje. Vydržím to a nevrhnu se mu na ústa jako divoké zvíře. Tuhle pusu vede Sebastian. Přišpendlí ústa k mým a jazykem mi vpluje do pusy. Je to tak krásné, a taky jedinečné, protože nadvládu si ukořistil Sebastian. Užívá si každou chviličku, ale přece jenom.. jednou nám dojít dech musí.
Odtrhneme se od sebe a jeden druhému hledíme do očí.
„Jsi roztomilý, Seby.“ Složím mu kompliment a on se začervená. „Kdyby cokoliv, tak jsem hned vedle, jo? Můžeš vpadnout bez klepání. Ty vždycky.“
„Neboj se.“
„Můžu tě večer pozvat na rande? Znám jednu perfektní restauraci, kde vaří přímo skvěle.“ Melu páté přes deváté a doufám, že to moje malé zlatíčko svolí.
„Tak dobře..Moc se těším.“ Tyhle jeho slova hrozně potěší mne samého.
Zaklapnu za sebou dveře a ocitnu se sám ve své pracovně.
Nedaří se mi ani pořádně soustředit, jak stále musím myslet na jednu jedinou osobu. Na Sebastiana. Chci, aby už byl večer a my mohli být spolu.

Sebastian

Večer

Jdeme s Lennym vedle sebe do té restaurace. Nechtěl jsem jet autem, protože jsem celý den seděl v práci, a tak si myslím, že projít se bude lepší.
„Máš hlad?“ Zeptá se mě.
„Docela jo.“ Přiznám se.
„Snad se ti v té restauraci bude líbit. Vaří tam snad všechno..“ Vede si Lenny konverzaci a přitom se nenápadně otírá rukou o tu moji, až ji nakonec vezme. Proplete si semnou prsty. Moje ruka mi oproti té jeho přijde nějak malinká.
Je to příjemný pocit, když vás někdo drží. Jsem rád, že je to zrovna Lenny.
Do restaurace přijdeme ruku v ruce asi za patnáct minut pomalé chůze. Přece nemáme kam spěchat.
Už na první pohled se mi to místo líbí. Všechny zdi jsou vymalovány takovými uklidňujícími barvami, že to člověku hned zlepší náladu.
S úsměvem se posadíme ke stolu naproti sobě.
Milá číšnice, která se představí jako Linda, nás má dnes večer obsluhovat. Mám radost, že jsme nevyfasovali někoho nevrlého.
Začtu se do jídelníčku a vybírám si nějaký chutný pokrm. Když mám vybráno, tak zkontroluji Lennyho. Stále vybírá a pořád si pro sebe něco mumlá. Musím se tomu pousmát.
Rozhlédnu se po restauraci, co zde sedí za lidi.
Není to ani pět vteřin a můj pohled utkví na jedné jediné osobě. Najednou se mi vrátí všechny ty zlé vzpomínky a já mám okamžitou chuť prchat pryč. Někam hodně, hodně daleko od Evana!

5 komentářů:

  1. Já věděla, že se tam to hovado ukáže a všechno posere!!! Ale na druhou stranu, Lenny aspon má možnost tomu hajzlovi rozbít držku a přinejmenším ho přizabít!!!!
    Nevím jestli nemám přizabít i tebe Fruxíku.... v takové napínavé části tu utnout!!! Si tě na faboku najdu ;) :* ♥

    OdpovědětVymazat
  2. Takže prvně by to chtělo nějakou dost peprnou nadávku. Evan Sebovi zničil život a teď se tam objeví a... a něco, co se dozvíme jindy... Ale jsem ráda, že si Seb nic neudělal, když byl sám.
    Zadruhé... sadista nesadista, je to Lenny a líbí se mu své milence svazovat :) Ale je jen na tvém pohledu, jestli je nebo není. No ale když není... Lorry si to už vynahradila jinde ;))

    OdpovědětVymazat
  3. Vieš naozaj skvele pracovať s textom. Keď si čitateľ myslí, že to bude pohodová kapitolka všetko sa rázom zvrtne. Tebe stačia len tri vety na to aby si nás dostala do totálneho varu. Táto kapitola sa mi páčila. Lenny sa snaží na Sebastiána netlačiť a zároveň mu neustále dáva najavo ako sa o neho bojí a ako mu na ňom záleží. Myslím, že Lennyho strach o to či si Sebastián ublížil bude trvať ešte dlho. Okrem toho je skvelé, že si Sebastián vďaka Lennymu už nemá takú chuť ubližovať. Z celej tejto časti je cítiť ich vzájomná láska. Obaja si naplno užívajú prítomnosť toho druhého i keď to Sebastián nedáva ešte tak najavo. No obávam sa toho, že celý ten vzťah čo si zatiaľ stihli vybudovať pôjde do trosiek po stretnutí s Evanom. To, že ho Sebastián uvidel mu otvorilo staré rany a to môže viesť k zhoršeniu jeho stavu. Pretože rozprávať o tom a vidieť danú osobu sú rozdielne veci. V tom druhom prípade je to horšie, pretože pocit bezpečia, i keď minimálneho, pominie a nahradí ho strach zo znovu ublíženia. Bojím sa o Sebastiána takže budem nedočkavo čakať na ďalší diel :)

    P.S.: Ďakujem za venovanie i za to, že čítaš moje komentáre.(I keď si myslím, že za prečítanie 5x vôbec nestoja) *totálne sa červená a je v rozpakoch*

    Catulus

    OdpovědětVymazat
  4. Katka jediné mé přání je aby dal Lenny Evanovi pořádnou nakládačku ale ono to asi takhle nebude skvělý díl

    OdpovědětVymazat
  5. Já to věděla! Já věděla, že se stane něco špatného. A měla jsem jako vždy pravdu. A mám takovej pocit, že už jsem hodně dlouho nepoužila svojí baseballku, tak se to asi brzo změní. Jestli Evan něco zkusí, tak mu rozmlátím čumák.

    OdpovědětVymazat