Možná omyl, možná ne

Jo vím, že je to divné, ale je to moje oblíbená jednorázovka, tak ji přidávám dodatečně jako první.
S omezením 18+ , i když je to k ničemu, protože to stejně nikdo nedodržuje a autorka sama není plnoletá. Stejně to sem ale píšu.
Je k tomu napsán i BONUS, který přidávám ihned po tomto :)





Kráčím setmělou ulicí. Obloha už odpočívá v temně modrém spánku. Nejdou vidět hvězdy. Skrývají se pod mračny, které plují po obloze lehkým tempem.
Slyším svoje vlastní kroky, co se ozývají ulicí. V tu chvíli, v ten moment ticha, mi to připadá jako dusot kopyt stovek koní.
Dorazím ke svému bytu, který jsem si pořídil právě pro účely mých hrátek.
Odemknu, hodím klíče do misky, co je připravená na malém stolku ze světlého dřeva. Mám rád všechno uspořádané. Dalo by se říct, že jsem tak trochu puntičkář, protože si potrpím na úklid. No co.
Zastavím se u zrcadla a podívám se na svou tvář, která je naprosto bez výrazu. Modré vlasy mám dlouhé snad až po zadek a safírové oči jsou sytě zbarvené.
Vytáhnu z kapsy mobil. Otevřu, najedu na kontakty a vytočím Darlinino číslo.
„Kterého z mých oblíbenců mi dnes pošleš?“ Zeptám se bez pozdravu. Nezná moje jméno, ale ví, že dobře platím, takže se na nic nevyptává.
„Ahoj. Mmm. Žádného z tvých oblíbenců ti dnes nepošlu.“
„Tak koho? Tebe nechci. Nic ve zlém.“ Darlin se zasměje.
„Někoho, koho jsi ještě neměl.“ Podle tónu hlasu poznám, jak je šťastná, že mi může někoho nového nabídnout, ale taky cítím špetku obav, zda její malý dárek přijmu.
„To je od tebe milé.“
„Pro tebe to nejlepší.“
„Kdy přijde?“
„Před chvílí jsem ho k tobě poslala. Snad se ti bude líbit. Je trochu stydlivý. Jeho první kšeft. Možná jsem ho hned neměla dávat k tobě, ale na to už je pozdě. Užij si to a pak mi zavolej, jestli to nezmrvil.“ Zavěsím, aniž bych jí něco dalšího řekl. Už se tomu nediví. Časem si zvykla.
Usednu ke stolu a poklepávám bříšky prstů o desku stolu, abych si zkrátil čekání na toho nového kluka. Jsem zvědavý, co to bude.
Ozve se zvonek. Pomalu se vydám ke dveřím. Nejsem nedočkavý typ. Všechno pěkně pomalu.
Otevřu. Stojí tam malý kluk. Dobře, možná není tak malý. Já jsem vysoký, tak mi možná přijde malý. Dejme tomu, že má normální výšku.  Podívám se na něj a celého ho zrentgenuju pohledem.
Obnošené oblečení, i když se asi snažil ze svého šatníku vybrat to nejlepší, zřejmě se mu moc nedařilo. Jako semafor na něm září rudé vlasy, které jsou krátké a trčí snad do všech světových stran. Rty má růžové jako lesní jahody. Ty mám rád, olíznu si rty. V oříškových očích vidím strach. Chlapeček se bojí? Tím lépe pro mě. Zablýskne se mi v hlavě. Nejsem zlý, ale..
„Pojď dál. Jak se jmenuješ?“ Ukážu rukou do prostoru bytu a on vejde.  Zatím neodpovídá na mou otázku. Zastaví se v obýváku, odkud je výhled do ložnice a strne. Sleduji ho zkoumavým pohledem. Obrátí pohled ke mně a jeho oči jsou vytřeštěné. Chlapcův stupeň strachu se ještě zvýšil.
„Promiňte, to bude omyl.“ Snaží se gestikulovat rukama. Obratně zabouchnu dveře. Přiskočím k němu. Pevně ho vezmu za ruce a přitlačím je ke zdi spolu s ním.
„Teď už nemůžeš odejít. Jednou jsi přišel a to už nejde vzít zpátky. Vykonáme to, kvůli čemu jsi v mém bytě.“
„Já ale nechci.“
„Smůla.“ Mám nad ním navrch. Moje síla převažuje tu jeho. Stále jej držím pevně u zdi. Snaží se vyprostit z mého sevření, ale jeho chabé pokusy jsou marné.
„Budu křičet.“
„Tak křič. V tomhle domě bydlím jenom já. Jediný byt, který je obydlený, je tento.“ Usměju se zlostně. „Přestaň se bránit a bude to příjemnější.“ Snažím se mu to ulehčit. Nemůžu ho propustit. Na to je můj chtíč příliš silný.
„Pusťte mě. “ Začne kopat, načež mi plivne do obličeje.
„Jak chceš. Chtěl jsem si udělat hezký večer. Mohli jsme si užít. Když to nejde po dobrém, půjde to po zlém.“ Vyprsknu. Ten kluk mě štve, ale aspoň to bude zajímavější. Pustím svoje sevření a chlapec se rozběhne ke dveřím. Popadnu ho za mikinu a strhnu dozadu dřív, než se stihne dotknout kliky. Spadne na zem a kousek jede po podlaze.
Zamknu dveře a klíč odnesu do sejfu, na kterém je číselná kombinace, kterou zná jen moje maličkost. S úsměvem na tváři se vrátím na místo, kde jsem zanechal toho kluka. Sedí a objímá si kolena. Když mě uvidí přijít, rychle si stoupne a couvá. Mimochodem rovnou do ložnice. Je od něj milé, jak pěkně mi hraje do karet.
„Uklidni se.“
„Nechci se uklidnit. Pusťte mě. Chci jít domů.“ Povzdechnu si. Jak ho přesvědčit?
„No tak kluku. Neublížím ti, pokud budeš hodný. Jak se jmenuješ?“ Ptám se dneska už podruhé. Podotýkám, že laskavým tónem, který je nepředstíraný. To by snad mohlo pomoct.
„Naoki. Stejně to nemění názor na to, že nechci dělat, co máte v plánu.“ Pěkné jméno. Svoje mu neřeknu. Nezná ho nikdo.
Popojdu blíž k němu. Vztáhne ruku před sebe za účelem bránit se. Chytnu mu ruku a přitáhnu si ho, co nejblíže to jde. Naše těla se o sebe otřou a obličeje jsou těsně u sebe. Cítím na tváři jeho jemný dech. Naokimu se zatajuje dech. Přiblížím své rty k jeho. Ještě se chvíli brání, ale po chvíli, co jsou naše rty natisknuté na sebe, tak pookřeje a nechá můj jazyk proniknout do svých úst. Ach, tak sladké. Hladově si beru polibky, které mi začíná oplácet, a nenápadně se přesouvám k posteli. Načež přeruším polibek a odhodím Naokiho na postel. Skočím za ním a vrátím se k jeho ústům. Rukou mi vjede do vlasů. Natáhnu se po provaze, který už je z jednoho konce přivázaný k čelu postele. Obmotám Naokimu zápěstí druhým koncem a utáhnu smyčku, aby se snadno nerozvázala. Nepřerušuji polibek. Soustředí se jenom na mě a to je dobře. Když mu vezmu druhou ruku, možná už něco zaznamená, ale je mu to v tu chvíli jedno. Zaobírá se pleněním mých úst. Nějak se mu to zalíbilo a je víc a víc nenasytný.
Když má obě ruce přivázané, odtáhnu se od něj. Oba dva máme naběhlé rty. Ty jeho sladce růžové jsou k zulíbání.
Chce se zvednout, ale zjistí, že nemůže. Zatahá za provazy, které nepovolují. Jsou přivázané silně.
„Využil jsi polibků, abys mě přivázal!“
„Jinak by to nešlo.“ Odpovím nekompromisně. Shodím ze sebe tričko, čímž mu poskytnu výhled na mou vypracovanou svalnatou hruď. Z dlouhých modrých vlasů si začnu plést cop. Naoki mě nelibě pozoruje a ve tváři se mu mísí zděšení s naštváním. Natáhnu se po gumičce. Cop si hodím na záda.
„Nešlo. Máš pravdu, ale stejně jsi neměl právo toho využít. Ani v nejmenším mě to nevzrušilo.“
„Přiznej si, že se ti to líbilo.“ Uculím se a jsem rád, že mi nevyká.
„Ani náhodou.“ Vydám ze sebe další povzdech. Vím, že se ti to líbilo, chci říct, ale nechám si své slova pro sebe.
„Teď jsi na řadě ty.“
„S čím jako?“
„S vysvlékáním.“ Vytřeští na mě svá roztomilá očka a začne vrtět hlavou. Zasměju se. Chytnu nohavice jeho kalhot. Kope, ale povede se mi je vysvléct.
„Chceš, abych ti přivázal i nohy?“
„Ne.“ Knikne.
„Tak přestaň.“ Vlezu si za Naokim a vztyčím se nad ním. Hlavu má otočenou pryč ode mne. Začnu laskat jeho krk. Přes všechno, co vykládal o tom, že ho to nevzrušuje, ucítím na břiše, jak se mu vzedmul úd. Tiše se zasměju a dál pokračuji v laskání kůže na krku. Zítra tam na mě jistě bude mít památku. Posunu se níž. Jazykem olíznu bradavku a následně na ni fouknu. Postaví se do pozoru. Obkroužím ji jazykem a saji. Jemně skousnu a uslyším Naokiův slastný sten.
Natáhnu se pro lubrikant. Naoki zpozoruje, co se chystám dělat. Ztrápeně se po mně podívá.
„Neboj se. Budu něžný.“ Políbím ho krátce na rty. Ani se mi od těch jahůdek nechce odtrhovat, proto při nich zůstanu.
S naneseným lubrikačním gelem na prstu obkroužím vstup do ráje. Zkusím zatlačit. Naoki je celý napnutý a stažený.
„Uvolni se cukrátko.“ Zašeptám mu a něžně ho kousnu do ušního lalůčku. Vydechne si a já opět zkusím zatlačit na dírku. Tentokrát se to povede. Pomalu do něj zasouvám celý prst. Jemně s ním pohybuji sem a tam, načež přidávám druhý i třetí prst. Naoki se pode mnou svíjí jako užovka. Když už se mi zdá dostatečně připravený, narazím špičkou svého přirození k jeho otvoru. Nejraději bych do něho vrazil celý a hned teď. Nechci mu však ublížit. Dodržím slovo a budu něžný. V ten moment, kdy do něj pomalu vstupuji, přisaju svá ústa na Naokiho rty ještě zuřivěji. Moje ústa utlumí jeho výkřik. Z očí mu vytrysknou slzy bolesti a slasti. Prstem je setřu. Nechtěl jsem mu blížit. Možná ze začátku, ale on je tak roztomilý.
Pohladím Naokiho po tváři a pohlédnu mu do očí.
„Promiň. Nevěděl jsem, že tě to bude tak bolet.“ Omluvím se upřímně. Povískám ho ve vlasech. Přikývne.
„Chceš pokračovat?“ Znovu kývne. Opatrně se v něm pohnu. Vydá tichý sten. Bolest z prvního vpádu přebolela, tak pokračuji. Vzdychá pode mnou a ani já se neubráním stenům, které ze mě vycházejí už samy. Přirážím ve stále naléhavějším tempu, až si myslím, že tak rychle to ani nejde. Vyvrcholíme ve stejnou chvíli a já se mu přitom dívám do očí. Má jemně přivřená víčka. Trochu sebou škubá při doznívajícím orgasmu. Vyklouznu z něj a ulehnu vedle. Odhrnu mu z očí pramen vlasů a přesunu ho jinam. Natáhne ke mně ruku, dotkne se mé tváře a usměje se.