Kapitola 6
Seděli vedle sebe na sedadlech v kině už skoro půl hodiny. Horor se začínal rozjíždět na plné obrátky. Gabriel si sem tam začal zakrývat oči a Carter se tomu musel usmát. On se díval bez ostychu. Nebál se takových prkotin, protože věděl, že to bylo smyšlené. I když dobře, tak pořád smyšlené.
„Máš rád horory, ale zakrýváš si oči.“ Zašeptal blízko jeho ucha. Měl tendenci se nahnout ještě blíž a skousnout ho, ale udržel se.
„Radši mě chytni za ruku.“ Nevidíc, protože si zakrýval oči, ji vyhledával. Carter se nebránil a pomohl mu se chytit jeho ruky. Krásně hřála a trochu se potila ze strachu. Nechápal, proč se ten kluk kouká na takové filmy, když se potom bojí.
No, radši nepřemýšlel nad tímhle, ale nad něčím jiným. Splnilo se mu, co si přál v sídle Lesterových. Gabriel se ho držel za ruku a on byl spokojený.
Jak film ubíhal, tak se Carterovi zdálo, že Gabriel se čím dál tím víc přibližuje. Oblízl si rty a pořádně se nadechl.
Musel přehodit ruku za Gabriela, protože už ji prostě neměl kam jinam dát.
Gabriel se odpoutal od filmu a stočil svůj pohled na Cartera. Jak zjistil, tak nekoukal na film, ale na něj.
„Proč se nedíváš na film, ale na mě?“ Zeptal se opatrně s knedlíkem v krku.
„Ty jsi daleko zajímavější.“ Prohlásil.
„Smím tě políbit?“ zašeptal Gabriel.
Carter mu však ani neodpověděl a jemně se vrhnul na jeho rty. Nesměl být příliš rychlý, aby ho ihned při prvním polibku nevystrašil. No, vlastně víc vystrašený jak z toho hororu, být nemohl, ale i tak byl opatrný.
Vrah zrovna na plátně zabíjel svou oběť, když se jejich jazyky dotkly a proletěla mezi nimi jiskra.
Gabriel se odtrhl od Cartera a přejel si prsty po rtech.
Zvedl se ze sedačky a rozběhl se pryč ze sálu. Carter seděl zkoprněle na místě, když si uvědomil, že ho má vlastně hlídat.
„Sakra.“ Vyběhl za ním. Lidi byli trochu nevrlí, když jim pobíhal před obrazem, ale to on ignoroval. Dostal starost o Gabriela. Udělal snad něco špatně? Vždyť se ho sám zeptal, zda ho smí políbit. Jeho pocity byly nadmíru zmatené.
Zahlédl Gabrielovu košili zmizet na záchodech. Vydal se už normálním krokem za ním.
Na toaletách byl ještě jeden muž, který si umýval ruce, ale jakmile Cartera uviděl, tak se sebral a bledý opustil místnost.
Jediná zavřená kabinka byla ta, z které se ozývaly tlumené vzlyky. No do hajzlu.
„Gaby?“ Oslovil ho.
„Teď právě je ta chvíle, kdy potřebuju být sám. Můžeš mě chvíli nechat?“ Ozvalo se zpoza dveří.
„Dobře.“ Řekl jenom. Na víc se nevzmohl. Možná to bylo až příliš rychlé? Nebo se mu to s ním nelíbilo? Byl třeba zamilovaný do jiného kluka a teď toho litoval? Na to se vlastně ani nezeptal.
Zablokoval dveře dřevěným klínkem, který našel na zemi. Byla potřeba to vyřešit a nesnesl by, kdyby mu sem chodil někdo, koho nechtěl. Do konce filmu zbývalo přes tři čtvrtě hodiny, takže do té doby měli jakž takž čas. Pak by začal velký nápor lidí a on by musel dveře odblokovat.
„Otevřeš mi ty dveře, Gaby? Prosím.“ Dožadoval se Carter. Uběhlo dalších deset minut a on nevyšel ven a ani nic neřekl.
„Já nevím.“ Řekl bezmocný hlas.
„Otevři a promluvíme si.“ Navrhl znovu.
Jakmile uslyšel klapnutí zámku, který mu otevřel dveře za Gabrielem, tak se vrhl ke dveřím a prudce je otevřel. Gaby se lekl a trhl sebou.
„Promiň.“ Omluvil se.
„To.. to je dobrý.“ Popotáhnul a zadíval se do stropu, aby zahnal další slzy, které přicházely, když uviděl Cartera.
„Teď mě zajímá, proč jsi utekl?“ přiklekl si k němu. Teď byli tak ve stejné úrovni a mohli vidět jeden druhému do očí.
„Kvůli tomu.. mně se ten polibek líbil.“ Neudržel se a vzlykl. Naštvaně bouchnul rukou do stěny kabinky a nechtíc se sesunul na Cartera. Zavrtěl sebou, když ho chtěl Carter obejmout nebo přitisknout k sobě.
„Další otázka. Je špatně, že se ti ten polibek se mnou líbil?“
Gabriel kývl.
„Ale proč? Máš nějakého kluka, kterého jsi právě podvedl? Jinak tomu nerozumím.“
„Právě o to jde!“ vykřikl Gabriel.
„O co?“ nechápal stále.
„Že jsem se líbal s klukem. Já.. bylo to.. do prdele..“ Složil si hlavu do dlaní. Carterovi to blesklo hlavou.
„Já byl první, s kterým jsi se líbal?“ vykulil oči.
„Jo.“ Zašeptal. „Ale já nemůžu být na kluky. To nejde. Otec by mě zabil, kdyby se to dozvěděl. Nesmí se to dozvědět. Nesmíš mu o tom říct!“ Skočil na Cartera a povalil ho. Pevně jej držel za tričko. Jeho pohled měl být výhružný, ale příliš se nezdařil.
„Já nic neřeknu, když si to budeš přát.“ Vyhoupl se Carter do sedu spolu s Gabym na klíně. „Ale teď mi pověz. Líbilo se ti, když jsem tě líbal, ano?“
Gabriel znovu kývl.
„A chtěl bys to ještě zkusit? Tady nás nikdo nevidí. Neboj se.“ Pohladil ho po tváři.
„Tobě.. nevadilo by ti to?“ ptal se smutně Gabriel.
„Ne.“ Zasmál se. „Ty se mi líbíš a mě jenom potěší, když se se mnou budeš chtít líbat.“
Žádné komentáře:
Okomentovat