Marlow
„Nechám vás o samotě.“ Řekl Mark a pustil jeho ruku. Za ticha opustil pokoj a šel někam jinam. To se hodilo. Potřebovali chvilku pro sebe.
Zadíval se na postel, kde se Shane v celé své kráse a zraněný rozvaloval.
“Marlowe? Co tady děláš?” Koukal na něj nevěřícně Shane.
Marlow nevěděl, co mu má odpovědět.
Proč byl vlastně tady u něho? Chtěl vidět jestli je v pořádku a jaký je jeho stav? Nebo ze zvědavosti, jak vypadá, když si nechá nějaký anděl odebrat křídla? Ne. Mělo to jiný důvod.
Protože ho miloval.
Shane začal vstávat z postele. Kolem trupu měl obvazy. Viděl je, protože tričko mu nikdo neoblékl. Nebyl na tom jako on, když mu odebrali křídla. Tohle se dalo přežít. I když on to svoje odebrání taky přežil, ale za rozhodně větších bolestí, než Shane.
“Jak ses dozvěděl, že jsem tady?” Zeptal se ho tedy na jinou otázku.
“Mark.” Zamumlal jenom.
“No jo. Ten taky chvíli neudrží jazyk za zuby.” Povzdechl si Shane.
Marlow k němu popošel blíž. Natáhnul ruku a uhodil ho do hrudi.
Pak znovu a znovu.
Shanovi se stále dařilo udržet na nohou. Zřejmě neměl takovou sílu, jak předpokládal, ale vlastně mu ani ublížit nechtěl.
Jenom ho zasáhlo, když mu Mark řekl, že to udělal dobrovolně a určitě kvůli němu. Prostě takový reflexní vztek.
“Proč jsi to udělal?!” Rozvzlykal se Marlow. “Proč? Proč sis tak ublížil?!”
“Marlowe..” Shane mu chytil ruce a zamezil jakýkoliv pohyb. Přitiskl se Shanovi na hruď, kde mu tiše vzlykal.
“Jen jsem chtěl být s tebou. Konečně budeme spolu.” Vysvětloval mu Shane.
“Ale proč takhle? Mohl..” vzlyknul. “Mohl jsi zůstat andělem a i tak bychom byli spolu.” Oponoval Shanovi. Měl zůstat andělem a nemusel tak trpět.
“Nebyli bychom spolu. Plnil bych povinnosti tam nahoře a na tebe by nezbýval potřebný čas. Chci ti ho věnovat co nejvíc.” Pohladil ho.
“Mohl bys mě takhle objímat ještě dlouho?” Zavrněl Shane.
“Jo, ale lehneš si.” Uzavřel kompromis.
Shane
Shane se uložil na levý bok. Na zádech samozřejmě, kvůli bolestem, ležet nemohl.
Marlow se k němu přitulil blíž.
“Bolí to?” Zašeptal.
“Ne, moc ne. Ty jsi určitě trpěl víc a všechno kvůli mně.” Pořád ho to zevnitř užíralo a trápilo. Byl takový kretén, že mu nechal vzít křídla. Pohladil ho po zádech. Jak moc by si přál, aby tam ty křídla teď měl.
Marlow se mu vymanil z náruče a posadil se kousek vedle. Dal si nohy pod zadek a ruce si složil do klína.
“Co se děje, Marlowe?”
“Já..nemyslel jsem, že to řeknu tak brzo, ale odpouštím ti.” řekl na jeden nádech se sklopenýma očima.
“Nemá to žádnou váhu, když se mi nedíváš do očí, ale nebudu si vymýšlet, protože jsem šťastný, že jsi mi odpustil a už se nemusím bát, kdy tě ztratím.” Vzal ho za ruku a stiskl. Marlow zvedl pohled k němu a usmál se.
“Ale musíš se bát. Dávej pozor, ať zase něco nepokazíš. Nevím, jetli bych ti dokázal odpustit znovu tak vážnou věc.”
“Budu si tě hýčkat od rána do večera.” Stáhl jej k sobě a konečně políbil. Jemně a vášnivě. Nechtěl žádný rychlý polibek. Chtěl si ho z plna hrdla vychutnat, jak se patří. Marlow prostě byl...
..jeho všechno.
..jeho druhá půlka.
Takže se podle toho musel začít chovat, pokud si jej chtěl udržet při sobě.
Mark
Seděli v obýváku na gauči a koukali na něco v televizi.
“Marku?” Oslovil ho smutně Jack.
“Chceš už letět zpátky do Florixy?” Zeptal se s úsměvem. Jackova tvář ale byla taková smutná, když se na něj podíval.
“Ne.” zašeptal.
“Tak copak je, Jackie?” Přitáhnul si ho k sobě a začal hladit. “Jsi z něčeho smutný? Stalo se něco?” Políbil jej na temeno hlavy.
“Já..” Jack se zasekl.
“Neměli jsme ještě ani to zpropadený první rande, ale víš, že mi můžeš říct všechno, tak povídej, Jackie.”
“Co když kvůli mě nebudou spolu?” Rozplakal se Jack a přitiskl se k němu.
“Ale..Co to povídáš, Jackie? Oni budou spolu.” Držel ho. “Pojď, prosím tě.” Čapnul ho za ruku a vedl za Marlowem a Shanem.
Leželi na posteli a tulili se k sobě. Přesně, jak čekal. Ti dva prostě patřili k sobě, jako on s Jackiem.
“Ahojte kluci. Potřeboval bych, aby jste tady Jackiemu řekli, že to co udělal nijak neovlivní v budoucnu váš vztah a vy budete spolu.” Vychrlil na ně. Nač to protahovat. Oni chtěli být určitě sami a on už chtěl jít s Jackiem konečně na první rande.
„Cože?“ Podivil se Shane.
„On si myslí..“ Přitáhl si Jackieho k sobě. „..že spolu nebudete, kvůli tomu, jak se líbal s Marlowem a trápí ho to.“
Marlow seskočil z postele a zamířil k nim. Mark pustil Jacka a Marlow jej obejmul.
„Je mi to líto. Nechtěl jsem vám ublížit.“ Rozvzlykal se naplno do Marlowova ramene.
„Neviň se z toho. Každý z nás dělá chyby. Už jsme si to se Shanem vyjasnili a já mu odpustil. Budeme spolu. Díky tobě alespoň vím, jak moc mě miluje.“ Konejšil Jacka. Ten se začal uklidňovat.
Mark se pro sebe usmál a kývnul na Shana.
Ten se pěkně uculoval. Ty poslední dva dny byly hrozné. Nepříjemný byl, až to hezké nebylo, ale teď v přítomnosti Marlowa? Šťastný jako blecha.
„Nemyslel jsem si, že jsi takhle citlivý podle toho cos prováděl, ale stejně tak jako moje láska ti odpouštím.“ Usmál se Shane.
„Děkuju.“
„Necháme vás tady samotné, tak pojď, Jackie.“ Natáhnul ruku a čekal, až se jí chytí.
Odvedl si ho zpátky do obýváku. Lehnul si na pohovku a Jack na něj. Už neplakal a jenom se ho držel.
„Jsi v pořádku?“ Zeptal se za stálého hlazení.
„Jo.“ Špitl.
„Už si nemyslíš, že nebudou spolu? Vypadali šťastně.“
„Nemyslím. Jenom jsem to potřeboval slyšet.“ Nadechl se Jack.
„Já vím. Teď už to bude v pohodě. Budeme spolu a šťastní tak, jako oni.“
Přitiskl si ho víc k sobě a vdechl jeho opojnou vůni.
Pro jednou ho štěstí neobešlo a on potkal Jacka.
On byl jeho budoucí štěstí.
Žádné komentáře:
Okomentovat