Kapitola 14
Marlow
Na to, co vykřikl, nebyl Shane schopný odpovědět a jen zkoprněle seděl.
„Vypadni!“ zakřičel znovu na Shana. Už ho víc v pokoji nechtěl. Tak ho miloval a on jej zradil.
Těžkopádně přesunul nohy z postele. Zem ho zastudila na bosých nohou, když se jí dotkl. Snažil se postavit na nohy a taky se snažil nesyknout při tom bolestí, která ho trýznila při každém pohybu. Shane nemusel slyšet, jak moc ho to bolí. Chtěl před ním vypadat silný.
S velkou námahou se postavil, aniž by se musel čehokoliv přidržovat.
Na sobě měl jenom Tammyiny černé tepláky. Bylo mu v nich pohodlně.
Vratkou chůzí se blížil k Shanovi, který už taky vstal a šel k němu.
Shane ochranitelsky natáhl ruku, aby se dotkl jeho paže a nějak mu pomohl, protože zřejmě viděl, jak se mu tvář křivila bolestí, ale on o kousek uhnul stranou.
„Nesahej na mě.“ Promluvil Marlow tiše, pro Shana přesto dost slyšitelně. Před tím, když nevěděl, že rty slíbávající jeho rány patřily jemu, tak mu to nějak nepřišlo, ale pomyšlení na to, že by se ho měl Shane dotknout, jej děsilo.
„Chci ti pomoct. Myslím, že bys neměl vstávat.“
„A já si myslím, že už jsi mi pomohl dostatečně. To kvůli tobě jsem na tom takhle!“ Dal před sebe ruce a strčil do Shana. Ne přílišnou silou, ale i tak se Shane zapotácel dozadu.
„Je mi to líto, Marlowe. Lituju toho, že jsem si tě nevyslechl. Mrzí mě to.“ Shane odříkával omluvy, ale Marlow je poslouchal jen tak napůl. Soustředil se, aby se mu nepodlomily nohy. Stání ho vyčerpávalo. Ani si neuvědomil jak.
„Víš, co mrzí nejvíc ze všeho mě? Že jsi mi nevěřil. Já hlupák myslel, že mě miluješ.“ Při posledních slovech už mu po tvářích tekly slzy.
„Běž pryč!“ vydal ze sebe vzlyk. „Tak běž!“ zakřičel Marlow.
Mark
Pro jistotu čekal za dveřmi, kdyby ho Marlow potřeboval.
„Tak běž!“ ozval se z ložnice křik.
Jako na povel prudce otevřel dveře a srazil jimi Shana, který stál hned za nimi.
„Au.“ Za Shanovým au se neotočil a raději si všímal Marlowa. Stál na nohou a plakal.
„Krucinál, Marlowe, proč vstáváš?!“ přihnal se k němu a podepřel ho pod pažemi. Neodvažoval se chytat ho na zádech.
„Chtěl jsem HO vyhodit z pokoje.“ Vzlyknul a zabořil mu hlavu do hrudi. Byl překvapený, že to udělal, ale nijak se nesnažil Marlowa odstrčit. Teď zrovna potřeboval, aby ho někdo utěšil a objal, když ten kretén Shane nebyl ničeho schopný a všecko zpackal. Nejradši by mu v tu chvíli jednu vrazil, ale musel se postarat nejdříve o Marlowa.
„Pojď si zpátky lehnout. Prosím.“ Dovedl jej k posteli i přes jeho skoro ne chůzi a opatrně položil na bříško.
Když mu padl pohled na Marlowova záda, tak uviděl pramínky červené tekutiny. Krev. Kruci praskly mu stehy. Bude to muset vyčistit a znovu zašít. Zpropadený Shane.
„Hned se vrátím, tak neplakej, ano? Odvedu ho pryč.“ Pohladil Marlowa po vlasech a otočil se, aby si zašel pro lékárničku. Kousek před ním stál zkoprnělý Shane a jeho pohled přeskakoval z něj na Marlowa a zase zpátky. Nechápal, proč ten pako tak civí.
„Co koukáš? Radši se kliď z pokoje.“ Zavrčel Mark. Jak kdyby toho Marlow už neměl dost.
Šel do kuchyně pro lékárničku a Shane za ním. Nijak to nekomentoval.
„Možná jsem za ním neměl chodit. Stejně mě nechce vidět a nenávidí mě.“ Svěsí Shane smutně hlavu.
„To si jako myslíš, že přijdeš, řekneš omluvu a všechno bude fajn?!“ Odfrknul si. „To se pleteš. Takhle to prostě nechodí. Jestli ho miluješ, tak pro něj něco uděláš a budeš se snažit to napravit, ale jak jsme viděli, tak s tvojí láskou k Marlowovi to zrovna růžové nebude.“
„Co si to..“
„Ještě řekni, že nemám pravdu.“ Přerušil ho.
Na to Shane zmlknul. Měl pravdu a on neměl žádný argument na obranu. Kde by ho taky vzal?
Mark popadl potřebné věci a obešel Shana obloukem. Zamířil zpátky za Marlowem.
Tiše za sebou zavřel dveře.
Marlow pořád plakal, i když on mu říkal, ať už nepláče.
Sedl si k němu a znovu ho pohladil po vláskách.
„Hele Marlowe, to bude dobrý, tak už neplač, jo? Shane tady není. Vyhodil jsem ho z pokoje. Nemusí tady být, když nechceš. To, co udělal, je neodpustitelné a rozumím tomu, proč ho nechceš vidět.“
„Řekl vám, co se stalo?“
„Jo.“ Na moje přitakání se znovu rozplakal.
Žádné komentáře:
Okomentovat