Kapitola IV.

Mockrát děkuji za komentáře, přidávám další díl. Snad se bude líbit :) 

Frux 

Liam

Spal až do pozdního odpoledne, protože se vrátil domů asi kolem půl páté ráno. Aby mohl fungovat, tak potřeboval nabrat dostatek energie, což u něj znamenalo dlouhé vyspávání.

Jakmile se probudil, tak si v hlavě přehrál včerejší večer. Docela dost věcí měl v mlze, ale vzpomínal si na toho blba, co se ho zjevně pokoušel nedobrovolně dohnat k sexuálnímu styku. Kdyby ho Cal nezarazil, nespíš by se to stalo.

Více udivující pro něj ale bylo, co se stalo poté, co toho týpka vypakoval. Políbili se. Nikdy moc nepomýšlel na Cala ve smyslu, že by se mu líbil. Chodil s Kevinem a oči měl jenom pro něj. O to bolestivější se stala skutečnost, když zjistili, že ho ten  zmetek podvádí. Při polibku s Calem ovšem cítil zvláštní pocit, jakési souznění. Teď, když myslel na to, jak se k sobě tiskli, zachvěl se.

Rozhodl se dát si sprchu a vyrazit k Jimovi. Beztak neměl co na práci.

Při každé činnosti, kterou prováděl však přemýšlel o Calovi. Bude se s ním muset promluvit o tom, co se stalo nebo by bylo lepší včerejší záležitost raději zbytečně nevytahovat a nechat ji ať se v klidu uleží?

Zaklepal na dveře Jimova bytu a zůstal stát jako přikovaný, když mu otevřel Cal.

„Ahoj.“ prohodil.  

„Co tady děláš?“ zeptal se Liam.

„Starám se o našeho nešikovného Jima.“ Nechal dveře dokořán a zašel do obýváku.
No bezva, očividně dobrou náladou nehýří. Zabouchl dveře a vydal se za ním. Jim se rozvaloval na pohovce a koukal na televizi.

„Liame, ahoj.“ usmál se vřele Jim.

„Zajdu si udělat něco k pití.“ odkašlal si Cal.

Liam se ohlédl za odcházejícím Calem a jenom si mírně povzdechl. Tohle bude zřejmě ještě hodně zajímavé.

Jim

„Pojď si sednout ke mně.“ zavelil Jim. Zvedl by se objal se s ním na uvítanou, ale Cal ho odmítal nechat vstát. Sotva si mohl dojít na záchod si vykonat svou potřebu. Cítil se jako pes uvázaný na obojku k boudě.

Jim posunul své nohy, aby mu udělal místo a Liam si sedl. Ve tváři měl zahloubaný výraz a zdálo se, že o něčem urputně přemýšlí.  

„Copak se děje, Liame?“ pohladil ho po rameni.

„Nic.“ špitl.

„Nevykládej,“ zamračil se „Poznám, když se s tebou něco děje.“ S Liamem spolu docela dost komunikovali o svých problémech a byl vlastně první, s kým po rozchodu s Kevinem mluvil, což ho těšilo.

„Řeknu ti to potom až budeme sami.“ Tuhle odpověď pochopil.

„Dobře.“ odsouhlasil a začal přemýšlet, o co se asi jedná, když se o tom nemůže zmínit před Calem. Neexistovalo zrovna moc věcí, které by si mezi sebou všichni neprozradili.

Cal se vrátil s pitím a usadil se v křesle naproti nim.

„Jak jste si včera užili párty?“ prohodil Jim do ticha. Ohlédl se vedle sebe a viděl, jak se Liamova tvář zbarvila do nachové.

„V pohodě. Akorát jsem si s nikým nezašukal.“ zabručel Cal.

„Potřebuješ pokaždé někoho ojet?“ vyprskl Liam a protočil oči.

Jim zavětřil napětí, které najednou pohltilo celou místnost. Už chtěl něco říct, když se do sebe kluci pustili.

„Není to tvoje věc. Sám si zodpovídám za svůj sexuální život, tak se nestarej.“

„Jenom mě to fascinuje, jakou máš potřebu pořád si nacházet nové a nové kluky.“

„Nemám žádnou potřebu, oni si mě sami vyhledají, protože jsem úžasnej.“ zazubil se.

„Jasně, dál přiživuj svoje ego. Jsi nechutný.“

Jim udiveně sledoval, co se to krucinál děje a rozhodl se tuhle hádku hodně rychle zarazit.

„Hele kluci, nevím, co jste si provedli, ale mohli byste toho nechat. Běžte do mé ložnice si vyřešit svoje spory, až se vrátíte, chci tu mít klid.“ seřval je Jim. Chvilku na něho koukali, ale pak se přece jenom zvedli a uklidili se do ložnice.

Jimovi se mezitím naskytla příležitost přemýšlet o Lukovi. Snažil se najít záminku, díky které by s ním mohl mluvit. Jsou sousedi, takže by nemělo být tak složité se s ním znovu potkat. Ale jestli dělá doktora, tak bude jistě věčně v práci dělat dlouhé směny.

Že by se omylem řízl nožem do ruky a potřeboval ošetřit? Ne to by bylo hloupé. Přece si nebude ubližovat jen kvůli tomu, aby s ním mohl mluvit. Normálně zaklepe a zeptá se jestli nezajde na kafe. Ano, takhle to bude nejlepší.

Cal

„Co ti přelítlo přes nos, Liame?“ vyjel na něj.

„Mně? Vůbec nic. Spíš mi řekni, co se děje s tebou!“

„Chovám se tak jako vždycky.“ pokrčil Cal rameny. Nechápal, o co Liamovi šlo.

„No právě. Chováš se jako vždycky.“

„A v tom je snad nějaký problém?“

„Ne, jenom jde o to, co se v noci stalo já…“

„Myslíš to, jak ses na mě vrhnul? Neboj, hodlám na to zapomenout a dál se tím nezaobírat a pokud ti na tom záleží, klukům se o tom nezmíním.“ pokýval hlavou. Nějak nevěděl, jak se u tohoto oznámení má tvářit.

„Nevrhnul jsem se na tebe.“

„Ale jo.“ zakřenil se.

„Možná ano, ale tobě se to líbilo. Nemůžeš říct, že by se ti nelíbilo, co jsme spolu dělali. Tohle mi nevymluvíš.“ dotíral Liam. Celý se třásl, jak se snažil udržet v klidu. Nenacházel ta správná slova, kterými se chtěl vyjádřit.

„Liame…Ty víš, jaký jsem.“ povzdechl si Cal. Otočil se od něj a zadíval se z okna. Projel si rukou vlasy.

Nechtěl se hádat, ne s klukama. S kýmkoliv jiným ano, ale…

„Jsi hajzl, to vím, ale…“

„Tak vidíš. Já nejsem ten, kterého ty si zasloužíš. Na světě jistě běhá úžasný kluk, který se do tebe v momentě zamiluje, ale já to nebudu. Mám rád svůj bohémský život, kdy se nemusím na nikoho vázat.“ nechtěl na něho vybalit takové informace, ale jak jinak se měl kruci vyjádřit? Věci, které mu řekl, byly pravda.

„Vypadni, Cale.“ zavrčel.

Zřejmě nemělo smysl cokoliv dalšího Liamovi říkat. Raději se otočil a odešel z ložnice pryč. Popadl svou koženou bundu a objal Jima.

„Raději už půjdu, Jime. Kdyby se něco stalo, tak mi klidně zavolej.“

„Jasně, ale…“

„Dej pozor na Liama. Asi tě teď bude potřebovat.“ zašeptal Cal a odešel.

To se mu zase podařilo něco kurva posrat.