Chapter 2

Doufám, že se vám líbila první kapitola. Tady máte druhou.
Jinak to vypadá, že jsem se nejspíš rozepsala, takže co tři dny by mohly přibývat nové kapitoly. Nejspíš ale jenom vlk a blind. Uvidíme, jak se rozhodnu s dopsáním toho zbytku (upřímně se mi do toho nechce).

Ze seriálu Teen wolf jsem si vypůjčila jména a vzhled dvou hlavních postav. Chci upozornit, že povídka není za účelem dosažení zisku.

Vaše Frux



Stiles

Cítil chlad.
Stále ležel na zemi v lese. Musel na chvilku ztratit vědomí. Vzpomněl si, co se odehrálo. Vlk ho nechal žít a nejspíš zmizel zpět do noci, odkud se vzal. Jejich setkání bylo zvláštní, skoro mu až nepřipadal jako vlk. Jenže co je na tom pravdy se už nikdy nedozví.
Otočil se na bok, aby se pořádně nadechl. Hlína v ústech mu to totiž celkem znemožňovala. Vyplivl ten hnus a rozkašlal se.
Teď by se měl pokusit zvednout, a co nejrychleji se vypařit, než se to zvíře rozmyslí a vrátí se, aby ho sežralo zaživa.
S velkou námahou se postavil na nohy. Z čerstvé rány na rameni tekla krev, která prosakovala tričkem. Rukou se snažil krev udržet, aby nevykrvácel na místě. Sice asi nepřipadalo v úvahu, že by se to stalo, ale i tak měl jisté obavy. Co když dostane vzteklinu nebo jinou nemoc? Otřásl se odporem. Kdyby nebyl hlupák, nic by se mu nestalo.

Doploužil se dovnitř domu. Jakmile se za ním zavřely dveře, tak ho přepadla obrovská úleva.
V koupelně si sundal tričko a podíval se na kousnutí. Otočil kohoutkem v umyvadle, aby pustil proud vody. Pečlivě si ránu omyl, a poté, ne moc profesionálně, zavázal. Jeho maminka byla doktorka, ale on jejího nadání pro lékařství zjevně moc nezdědil.
Jediná rozumná věc, kterou mohl podniknout, byla ulehnutí do postele. Dneska už toho podělal víc, než dost.
Zapadl do peřin a během pár minut usnul.

Derek

Rychle utíkal hustým lesem zpět ke svému domu, který se nacházel na opačné straně.
Pod tlapami mu praskaly větvičky, ale ani ten zvuk nevnímal, protože hlavu měl plnou jiných myšlenek.
Právě provedl naprostou hloupost. Nechal se ovládnout svým vlčím instinktem. Když se proměnil, tak se ve většině případů dokázal ovládnout, jenže tentokrát ne. Nikdo z místních totiž za úplňku do lesa nechodil, jelikož věděli, že se tam v noci potulují vlci. Nelákalo ho tedy kousnout kolemjdoucí, protože okolo žádní nebyli.
Jen se tak procházel a hledal zajíce, kterého moment předtím zahlédl, když se před ním zničehonic objevil mladý kluk. Uvažoval nad tím, co ho to krucinál napadlo, že se sem sám vydal, ale..
Zavětřil jeho vyděšenost a ve chvíli, kdy se chlapec dával na útěk, mu skočil na záda. Drápy mu do jeho kůže zajely velice lehce.
Ani netušil jak, ale zaťal svoje tesáky do ramene, které mu přišlo jako nejpříhodnější místo.
Jakmile si uvědomil, co dělá, tak odskočil a uháněl pryč.

Objevil se u domu, ve kterém se nesvítilo, a tak vypadal, že ho nikdo neobývá. Připomínal spíš zchátralou barabiznu, než místo na bydlení. Vnější vzhled ale nebyl tak důležitý. Kdyby se přetřel dřevěný obklad domu, tak by i prokoukl a nebyl by tak zašedlý.
Dům patřil jemu. Pro jednoho člověka se zdál třípodlažní dům příliš velký, ale jemu i tak někdy připadalo, že stěny okolo něj ho svírají a snaží se ho rozmáčknout.
Čas od času s ním na pár dní pobývala sestra, aby se podle jejích slov necítil sám. Jenže ani Angelina neměla tolik volného času, aby s ním mohla pobývat, tak často jak se jí zachtělo. Patřila k velmi významné smečce a nemohla si dovolit utrhnout se kdykoli. Povinnosti bety ve smečce se považovaly za důležitější, než její rodina, a i když Derek byl jejím jediným bratrem, tak výjimky se netolerovaly.
Derek a Angelina si ale stále udržovali blízký vztah, jelikož jejich rodiče zemřeli už před léty a oni se o sebe museli starat sami. Vždy jeden druhému byli oporou, kterou neměl v někom jen tak kdekdo.
Jejich přátelé často podotýkali, že si snad čtou myšlenky, ale to se mýlili. Prostě se jen znali natolik dobře a dokázali odhadnout svoje pocity.

Derek usilovně myslel na své lidské já a jeho tělo se z vlka začalo měnit zase do lidské podoby. Čím více stárl, tak ho přeměna bolela méně. Už si prostě zvykl a věděl, co očekávat. Začátky však byly velice krušné. Angelina mu ale byla po celou dobu přeměny na blízku a on bojoval kvůli ní, jelikož ona už vlčicí byla několik let a Derek ji nemohl nechat samotnou. I když on byl její mladší bráška, tak za ni by se popral i s alfa samcem.
Ne každý zvládne svou první proměnu a znal několik případů, kdy došlo k úmrtím. On se ale dalším takovým případem nestal. Zvládl to a přežil.
Místo vlka stál na verandě najednou nahý mladý muž. Ani se neoblékal a zamířil rovnou pro mobilní telefon, který ležel na stolku v obývacím pokoji.
Mezitím, co mobil vyzváněl, tak se Derek oblékal.
„Ahoj, bráško.“ ozval se veselý hlas. Angelina samozřejmě nespala, i když byla asi jedna hodina ráno, protože se dnes v noci určitě taky měnila.
Do vlčí podoby se mohli přeměnit kdykoli chtěli, ale za úplňku se své přeměně nevyhnuli. Zřejmě se jednalo o rituál, který vymyslel nějaký šašek. První proměna nastávala za úplňku, a pak se každý další měsíc proměně nijak nemohli vyhnout. Staří léčitelé vlků se kdysi v minulosti snažili vymyslet lektvary proti proměně o úplňku, ale jejich chabé pokusy k ničemu nebyly.
„Čau.“
„Tak co? Vyhnal tě dneska měsíček na noční procházku?“
„Jo a něco sem pěkně posral.“
„Co se děje? Jsi v pořádku?“ Typická strachující se Angelina.
„Já jo, ale někdo jiný nejspíš ne.“
„Dereku Hale! Tys někoho zabil!“ vykřikla.
„Proč si hned musíš myslet, že jsem vrah?“ zabručel.
„Nevím, promiň. Nemyslela jsem-“
„Já vím.“ přerušil ji.
„Tak co se stalo?“
„Nechci to rozebírat po telefonu. Byl bych rád, kdybys přijela. Myslíš, že tě Stan na pár dní uvolní?“
„Začínám se bát, co se stalo.“
„Tak uvolní tě?“
„Hele nic neslibuju, ale zeptám se. Brala jsem si minulý týden několik nočních pochůzek navíc, tak bych si snad mohla vybrat nějaké volno.“
„Fajn.“ oddechl si Derek.
„Ráno, až se vyspím, tak každopádně přijedu aspoň na pár hodin, i kdyby se mi nepovedlo uvolnit. Ty mezitím máš za úkol neudělat další volovinu. Je ti to jasné?“
„Chováš se jako moje matka.“
„Musím, když žádnou nemáš. Tak buď hezky hodný a čekej na mě.“
„Díky, Angie.“
„Pro tebe cokoliv, brácho.“ A zavěsila.
Derek si zoufale potřeboval promluvit. Kousnutí toho chlapce bude mít následky a on za ně ponese zodpovědnost. Nespadal do žádné smečky, a tak ho nečekal trest za kousnutí civilisty, jenže někdo se musí postarat o to, aby on pak nikoho nepokousal. Pokud se mu ovšem podaří přežít přeměnu. Netroufal si odhadnout kolika procentní šanci ten ubohý kluk asi má.
On i Angelina vlčí gen zdědili. Jejich rodiče byli vlci, což znamenalo, že jejich děti budou také vlci a až dosáhnou osmnácti let, tak se za úplňku poprvé promění.
U mladistvých, kteří v sobě měli vlčí gen od narození byla větší pravděpodobnost přežití u první přeměny, než u lidí, které jiní vlci kousli. Proto už před několika desítkami let velcí šéfové zakázali vlkům, aby kousali nevinné a tím je odsuzovali k možné smrti. Jiní i tak ale zákaz porušovali a pokud alfa samec smečky, ve které se daný vlk nacházel, přišel na jeho prohřešek, uložil mu krutý trest.
Jelikož Derek k žádné smečce nepatřil tak nehrozilo, že někdo přijde na to jako skopičinu udělal.
Snad se ten chlapec dostal domů v pořádku.
Brzo si ho najde.

Stiles 

Probudila ho máma, když kolem desáté ráno přišla z práce. Být potichu jí zjevně nic neříkalo a chodila jako slon.
Samozřejmě ji  nenapadlo, aby ho budila a sama si šla lehnout, aby se po noční směně vyspala.
Alespoň se hezky minou a Stiles nebude muset zakrývat, že ho bolí rameno, na kterém měl škaredé kousnutí ze včerejší noci, i když… necítil bolest, což bylo opravdu divné.
Odhrnul rukáv trička, aby se podíval na obvaz. Krev v noci prosákla a pokrývala značnou část na jasně bílém obvaze.
Vydal se do koupelny, aby ránu převázal, když však sundal obvaz, tak žádné kousnutí od vlka nenašel.
Vytřeštil oči do zrcadla před sebou. Skutečně nic. Jeho rameno bylo normální a zdravé stejně jako to druhé.
Zdát se mu to ale nemohlo jelikož na obvaze byla krev.
Asi začínal šílet!