Chapter 1

Zdravím vás moji milí čtenáři, ano vidíte dobře. První kapitola nové povídky, do které jsem se před pár dny pustila. Nějak stále nemám představu o tom, jak by asi mohla být dlouhá, ale čtyřicet kapitol to jistě nebude, spíš něco kratšího.
Nevím, zda někdo sledujete seriál Teen wolf?
Ze seriálu Teen wolf jsem si vypůjčila jména a vzhled dvou hlavních postav. Chci upozornit, že povídka není za účelem dosažení zisku.

Snad si hezky počtete a moc děkuji, že sem stále chodíte.

Frux

Stiles

Zarytě seděl na čistě povlečené posteli s rukama založenýma na prsou. Po tváři se mu rozléval zasmušilý výraz. Nebyl v ní ani náznak úsměvu, což u chlapce, který se věčně smál, bylo něco naprosto nevídaného.

Pokoj, ve kterém se nacházel se nedal považovat za jeho. Mamka mu ho totiž přidělila teprve před hodinou.

Stále byl naštvaný, že se přestěhovali skoro až do jiného státu kvůli práci doktorky s vysokým platovým ohodnocením, kterou matce nabídli. Sice necítil takový vztek jako před dvěma týdny, kdy mu tu „úžasnou“ novinku oznámila, ale ještě stále nebyl v duchu srovnaný s násilným vytržením ze společnosti, v níž vyrůstal. Zdálo se mu to nefér. Ona jako dospělá žena bez závazků měla přesun snadný. Jenomže co on? Právě začínalo léto a on se ocitl v novém městě, kde neznal absolutně nikoho. Tohle budou ty nejhorší letní prázdniny, jaké si mohl přát.

Rozhlédl se kolem sebe na hromadu krabic postavených na sobě. Nacházely se v nich veškeré věci, které s sebou přivezl. Nic z těch krámů se mu ale momentálně vybalovat nechtělo. Než by vše uspořádal..trvalo by minimálně do rána, aby udělal alespoň půlku.  

Jeho máma jela do čínské restaurace pro nudle k večeři. Jelikož v autě na cestě sem povídal, že na ně má chuť, tak ona je musela zajet koupit. Snažila se mu udělat radost, protože se stále snažila Stilese si udobřit. Alespoň tak si vykládal její až dojemně milé chování.

Opravdu se divil, že zrovna na dnešek si naplánovala noční službu, což znamenalo, že první noc v novém domě stráví sám. Nejspíš si lehne k televizi s popcornem a bude se oddávat nic nedělání.

Někdy opravdu litoval, že je jedináček. Vždycky chtěl mladší sestru nebo bratra, jenže mamka se při práci doktorky necítila na to, aby měla druhé miminko. Na druhou stranu chápal, že si toužila vybudovat kariéru. Před pěti lety, kdy umřel táta, se do práce obula ještě víc, aby si nemohla připustit, že už tu s ní nebyl. Od jeho smrti si nenašla žádného partnera, za což jí byl Stiles potají vděčný. Bydleli spolu jenom oni dva, a tak se to Stilesovi líbilo. Netoužil v domě po novém chlapovi, se kterým by přišla i nová pravidla, jelikož by se cítil jako pán domu a měl by potřebu rozkazovat. Místo po boku matky stejně nemohl nikdo nahradit. Otce měl každý jen jednoho.

I když se mu nechtělo, tak otevřel jednu krabici, kde velkými černými písmeny při balení napsal OSOBNÍ VĚCI.

Krabice obsahovala staré fotky, ročenky z bývalé střední školy, hustě popsané deníky všelijakými hloupostmi a nějaké věci po tátovi. Tyhle důležitosti se snažil uchovávat všechny po kupě.

Probral se pár fotkami, které zobrazovali veselé tváře spolu se šťastnými úsměvy. Na většině z nich byl se svými přáteli, kterých měl požehnaně. Ano..to slovo „měl“. Už nemá. Nejspíš se s nimi nikdy neuvidí.

Místo, aby fotky vystavil, uložil je zpět do krabice. Nechtěl se na ně koukat, protože by mu akorát připomínaly, co ztratil.

„Zlato, už jsem tady.“ Zavolala máma.

Uslyšel prásknutí domovních dveří.

Pomalu se odebral z pokoje a scházel dolů po točitém schodišti.

Od malička bydlel v malém bytě, a tak se cítil zvláštně, že má kolem sebe tolik prostoru. Mamka totiž pronajala malý domek na okraji města. Snad si časem zvykne.

„Tu máš.“ podala mu krabičku, kam už zapíchla  i vidličku.

„Děkuju.“

„Nemáš zač. Už sis vybalil věci?“

„Ještě ne. Nechám to na večer, až budeš pryč. Aspoň se nebudu nudit.“ zalhal. Večer nic vybalovat nehodlal.

„Zlato opravdu je mi líto, že dneska musím do práce.“

„To nevadí mami. Je mi jasné, jak moc se těšíš.“

„Znáš mě, až příliš dobře.“ usmála se.

„Jsi moje matka.“

„A ty můj syn.“ řekla a oba se zasmáli. Měl by začít brát stěhování pozitivně.

Ještě si s mamkou chvílí povídali, ale pak už nadešel čas a ona opravdu musela odjet do práce, aby nepřišla hned první den pozdě.

Pozitivní myšlení mu příliš dlouho nevydrželo. Koukal v obývacím pokoji na televizi, kde ale nedávali nic zajímavého. Ledabyle přeblikával programy z jednoho na druhý. Kéž by alespoň nehráli samé telenovely. Nechápal, kdo vymýšlel tak nekonečné příběhy, ve kterých se hlavní postavy desetkrát rozešli a dali zpátky dohromady. Stupidita.

Že ho nic nebavilo asi bylo jeho pochmurnou náladou způsobenou osamělostí.

Zhasnul si velký lustr a místnost osvětlovala pouze obrazovka od televize, která zářivě hrála všemi barvami.

Zavírali se mu oči a věděl, že přichází spánek, když najednou zaslechl…zavytí? Jako by to byl vlk?

Otevřel oči a zaposlouchal se. Přes ty hlasité reklamy ale nebylo nic slyšet.

Vypnul televizi.

Rozhostilo se ticho.

Znovu zavytí.

Vyskočil z pohovky, aby se vydal k zadním dveřím. Kousíček za domem totiž měli les, kde se zřejmě vlk nacházel. Zvědavost mu nedala. Obul si tenisky a rozhodl se pro průzkum.

Jakmile vyšel ven, zvedl oči k obloze, na které velice jasně zářil měsíc v úplňku. Jasné světlo ho skoro až bodalo do očí.

Pohlédl doprostřed hustého lesa, kde by zřejmě jindy byla tma..dnes ale díky úplňku šlo trošku rozeznat větve stromů.  

Sbírat odvahu nemusel, jelikož ho poháněla zvědavost.

Směle vyrazil do lesa jako by se v něm snad vyznal.  Kdokoliv, kdo by ho viděl, by si řekl, že mu přeskočilo, když se uprostřed noci potuluje po lese, tím si byl jistý. Jenže jemu na tom nezáleželo, protože stejně neznal jediného živáčka z tohoto malého městečka.

Chtěl zjistit, jestli je tu poblíž opravdu vlk. Nikdy žádného na vlastní oči neviděl.

Čím déle kráčel, tak mu začínalo docházet, že se zachoval velice pošetile. Co až toho vlka najde? Asi si spolu nemávnou na pozdrav a nepokecají si.

Co sis myslel Stilesi? proletělo mu hlavou.

Jakmile si uvědomil, že je nejspíš v ohrožení, tak se otočil, aby zamířil zpět do bezpečí domu.

V cuku letu bude zpát-

Nedaleko se ale ozvalo šustění, které rozhodně nezpůsobil on. Ohlédl se doprava, odkud se zvuk ozval.

Na malém svahu stál na všech čtyřech obrovský šedobílý vlk. Jelikož žádného vlka neviděl, tak nemohl posoudit jestli má tu správnou velikost, každopádně se mu ale zdál abnormálně velký. Na jeho srsti se leskla záře z měsíce, takže v tomto temném lese vypadal nenápadně asi jako hovno v trávě.

Stiles a vlk se na sebe dívali a na vteřinu se snad setkali pohledem. Jako by v nich viděl jeho myšlenky. Jasně, určitě na mě myslí jako na potravu, napadlo ho.

Na nic nečekal a dal se do běhu. Třeba to zvládne a uteče vlkovi, i když není superman.

Přece nešel tak daleko od domu.

Je vzdálený jen několik desítek metrů.

Zabouchne za sebou dveře, zabarikáduje se a všechno bude fajn.

Jenže hodiny lenosti, které strávil vysedáváním doma se mu nevyplatily. V duchu sám sobě přísahal, že jestli se z téhle šlamastiky dostane, tak začne každý večer pravidelně běhat, aby si zlepšil kondici.

Mohlo mu být jasné, že ho vlk dožene, ale přece jenom předpokládal.. doufal v optimističtější zakončení večera..

Vlk mu skočil na záda a jeho drápy se mu zaryly do kůže.

Prudkým skokem srazil Stilese  k zemi.

Tvář se mu zabořila do hlíny.

Nemohl dýchat.

Srdce mu divoce bušilo jako o závod.

Vlk se mu zakousl do ramene a Stilese vykřikl.

Jeho konec se blížil.

Za chvíli už přestane existovat.