Blind (13)

Musím podotknout, že jsem dnes konečně napsala poslední test v tomhle ročníku, takže už se nebudu muset učit a tudíž bude víc času na blog. Taky bych se ale měla přiznat.. hodně jsem začala číst, takže většinou nemám čas, protože mě poltí nějaká knížka, ale budu se snažit dostat k tomu, abych něco napsala. Kdyby se vám zdálo, že nic nepřidávám, tak někde zanechte výhružný vzkaz, který mě dokope k tomu, abych napsala k něčemu pokračování. 

S láskou Frux :) 

Matty

Matty seděl naproti Patrickovi. Byl docela roztěkaný, protože nevěděl, kam by měl upírat svůj pohled. Samozřejmě, že nejradši by koukal po Patrickovi, ale tomu by to mohlo přijít divné. Matty řekl Patrickovi, že jej miluje, ale nesnažil se to poslední dobou dávat najevo a raději se o nic nesnažil. Teď už ale Patrick nechodil s Jonathanem, takže je volný a časem.. časem by možná mohli být spolu a tvořit krásný pár.

„Chutná ti zmrzlina?“ zeptá se Patrick potom, co si Matty nabere už asi desátou polévkovou lžíci.

„Jo.“ odpovím s plnou pusou studené zmrzliny.

Mattyho počínání se oba zasmáli a odlehčili tak trochu atmosféru, která v místnosti vládla. Nebylo jim nepříjemně, právě naopak. Společně jim bylo lépe než každému zvlášť, avšak Matty cítil k Patrickovi hlubší city, než by kamarád měl.

„Pustíme si nějaký film?“

„Nevím, nemám moc náladu.“

„Nemůžeš se kvůli němu stále trápit.“ pověděl Matty šeptem.

„Rozešli jsme se dneska, takže myslím, že můžu.“ odvětil nabroušeně.

„Promiň..“

„Ty promiň..jenom prostě nemám náladu.“

„Já vím.“ přitakal Matty. Odložil lžičku do krabičky se zmrzlinou a přisunul se blíž k Patrickovi, aby jej objal.

Patrick na okamžik strnul překvapením, ale pak odevzdaně a poraženecky obmotal své paže okolo Mattyho útlého pasu.

„Bude to v pořádku. Najdeš si někoho lepšího.“ zašeptal Matty a zavřel oči štěstím, že může být u své lásky tak blízko.

Patrick

Už tomu bylo týden, co se s Jonathanem rozešli. Stále mu to nejspíš nedocházelo, ale čas plynul strašně rychle..

Ve škole neskutečně trpěl, protože několikrát týdně se Jonathanovi na hodinách angličtiny skutečně nemohl vyhnout. Jedinou záchranou by bylo na ně nechodit, ale se svými absencemi si nic takového nemohl dovolit. Jak by asi vysvětloval doma rodičům, že chodí na všechny předměty, ale na angličtinu ne? Žádná kloudná výmluva jej vážně nenapadala.

Na jednu stranu.. Patrickovi bylo do pláče z Jonathanova chování. Mrzelo ho, že se ze dne na den úplně odcizili. Samozřejmě, že si nikdy s Jonathanem nebyli příliš blízcí a nebyli ani nejlepší kamarádi. Snad to bylo věkovým rozdílem, který mezi sebou měli, ale Patrick se snažil chovat jako dospělý, aby si víc rozuměli. Pro vztah s Jonathanem byl ochoten udělat první poslední, ale stejně to nestačilo. Přál by si, aby si měl tolik co říct s Jonathanem jako měl s Mattym, poté by jejich vztah jistě byl perfektní.

Na druhou stranu..Litoval svého hloupého rozhodnutí si s učitelem vůbec začít nějaký románek. Mohlo mu přece být jasné, že taková láska nebude mít dlouhého trvání a pro něj neskončí dobře. Naivně si však myslel opak.

Vážně nerozuměl lásce.

Matty

Celé ty dny, kdy Patrick trpěl depresemi tady Matty byl. Staral se, aby se nenudil. Vymýšlel různé hlouposti, kterým se Patrick smál. Podnikali společné nákupy a chodili se každý den někam navečeřet.

Zkoušeli nové věci jako třeba jíst nudle. Matty Patricka musel půl hodiny učit, jak se správně drží hůlky. Stejně si pak vzal vidličku a na hůlky se vykašlal. 

Nenechal ho ani na chviličku nudit se, protože pak by zase přemýšlel o tom idiotovi Jonathanovi a to nechtěl.

Pro Patricka jejich společné chvíle jistě neznamenaly tolik, co pro Mattyho, ale jemu to bylo jedno. Hlavně, že byli spolu.

Předevčírem volal na jeden vyvěšený inzerát. Nějaká mladá žena hledala občasné hlídání pro svého pětiletého syna. Částka za pár hodin hlídání se zdála opravdu slušná, takže Matty zavolal zpět. Nedělal si velké naděje, že by mohl být přijat, ale paní už si zoufala, že se nikdo neozve, a tak Mattyho přijala.

Dnes večer měl první hlídání, protože prý paní s manželem jdou na večeři do luxusní restaurace oslavovat desetileté výročí.

Jakmile se ocitl před malým domkem, tak dvakrát zkontroloval adresu, zda je na správném místě. Prostředí okolo domečku bylo velice hezké a podle poházených hraček šlo poznat, že zde žije rozverné dítko.

Zazvonil na zvonek a během chviličky mu přišla otevřít domovní dveře mladá žena v přiléhavých šatech, které obepínaly její skvělou postavu.

„Dobrý den, já jsem Matty.“

„Á ahoj, ty jsi ten, co bude hlídat malého Dominica.“ usmála se přívětivě. „Pojď dál, nestyď se. Všechna čísla, která bys mohl potřebovat, kdyby se něco stalo, jsem připnula na ledničku.“

„Dobře.“ kýval Matty, zatímco následoval mladou ženu do obývacího pokoje.

„Dominic už dostal najíst, ale kdyby měl ještě hlad, tak mu klidně něco malého přichystej. Žádnými sladkostmi ho ale necpi, protože by měl v sobě hodně cukru a nechtělo by se mu spát.“ upozornila.

„Ano, jistě. Nemějte strach.“

„Dominicu pojď sem.“ vyzvala chlapce, který seděl v obývacím pokoji a hrál si s legem.

Chlapec vyskočil a odcupital až k mamince.

„Tohle je Matty. Dneska tě bude hlídat, protože my jdeme s tatínkem pryč, takže buď hodný a poslouchej, co ti řekne.“

„Ano, mami.“ usmál se chlapec a vycenil své maličké zoubky.

„Ahoj, Dominicu.“ pozdravil chlapečka Matty. „Chceš si jít hrát?“ zeptal se. Dominic ho popadl za ruku a tahal směrem k legu.

„Myslím, že jsem se obávala zbytečně. Vy dva si budete rozumět. Zamlouváš se mu.“

„Postarám se o něho dobře, nemějte strach. V kolik se asi vrátíte?“

„Kolem jedenácté nebo půlnoci. Můj manžel tě pak odveze domů.“

„Děkuji, madam.“

„A tady je..“ otočila se ke svému manželovi, který scházel v obleku ze schodů. „Pojď sem, Jonathane, ať se můžeš seznámit s Mattym.“ zašvitořila žena.

Mattymu naprosto klesla čelist, když spatřil jejich učitele angličtiny.