We found love

Tak jsem vám pro změnu napsala jednorázovku. Doufám, že se vám bude líbit :)

Věnování: Choi KeiJi

Vaše Frux. :)








Joey přišel do baru, ve kterém ještě před tím nikdy nebyl.  No na první pohled to nevypadalo nejhůř. Rozhlédl se po celém prostoru.
Sekce se dělili pro veřejnost a VIP. Viděl ten rozdíl mezi nimi, ale nijak se nemínil tím zaobírat.
Vydal se posadit k baru. Vyhoupl se na kovovou barovou židličku. Trochu se zavrtěl, aby našel správnou polohu na sezení. Nerad seděl na takových židlích, ale ke stolu se mu nechtělo. Většina stejně byla obsazená, a kdyby si chtěl někdo přisednout? Na to dnes večer neměl náladu, proto raději barová židle.
Vlastně poslední dobou neměl náladu na nic. Pořád se mu něco nedařilo a co jej tížilo nejvíc? Nemohl najít svou lásku. Ať se snažil, jak chtěl, tak ta pravá nepřicházela.  Moc by chtěl někoho, kdo se o něj postará.
Vyčerpaně si povzdychnul a podepřel si bradu.
„Těžký den?“ Zeptal se barman a mile se usmál.
„Docela jo.“
„Co si dáte?“ Pohledem visel na Joeyho očích, ale utíral přitom sklenici.
„Něco tvrdšího.“ Odpověděl zastřeným hlasem. Uhnul barmanovi pohledem. Moc ho to rozptylovalo. Radši by byl sám se svými myšlenkami.
„Občanku?“
„Cože?“ Nechápal, proč po něm chce občanku.
„Jestli máte občanku.“ Zopakoval barman.
„Já jsem vám před tím rozuměl, jen nechápu, proč ji chcete.“ Trochu se zasmál.
„No vypadáte mladě a trochu žensky.“
„No bezva.“ Odfrknul si a sáhnul do zadní kapsy pro peněženku. Vytáhl občanku a položil ji na pultík, aby se barman přesvědčil, že je vážně plnoletý. Dokonce mu už táhne na dvacet.  Je pravda, že nevypadám moc mužsky, pomyslel si.
„V pořádku.“ Chňapnul po ní a okamžitě ji schoval. Měl tam strašnou fotku. No dobře ani teď nevypadal zrovna světově, ale ta fotka byla vážně strašná.
„Vypadám žensky?“ Zeptal se zoufale barmana. Ten se zasmál a odložil sklenici. Natáhnul ruku a přejel mu palcem po tváři.
„Vypadáte nádherně.“ Mrkl na něj a pak odešel na druhou stranu věnovat se někomu jinému. Všiml si, že to jenom s ním se tak baví.
Zatřepal hlavou, aby zahnal myšlenky na ten dotyk. Bylo to divné.
Když byl barman poblíž, tak se Joey ozval.
„A co moje pití?“
„Promiňte mi. Hned.“ Otočil se. Popadl skleničku a nalil mu skotskou. Postavil pohár před Joeyho a čekal, až to vypije. Joey sevřel prsty okolo poháru a zadíval se na tekutinu v něm. Najednou ji zvednul a na jednou to do sebe všechno kopl.
Barman si hvízdl.
„Ještě jednu co?“
„Jo. Chcete občanku?“
„Ne.“ Zasmál se barman neskrývaně. Joey uměl lidi rozesmát svojí povahou, ale tohle myslel sarkasticky. Pro sebe se usmál.
Mezitím, co čekal, až mu barman nalije, tak se otočil za sebe. Zahlédl kluka s blonďatou kšticí, jak si vede jednu stejně blonďatou holku na toaletu. Viděl i na dálku jeho pěkný obličej. Krásný. No co asi budou dělat na tom záchodě? Ušklíbl se.
„Asi na nikoho nečekáte co?“
„To vážně vypadám, že jsem na tom tak hrozně a nikoho nemám?“ Nadzvedl Joey obočí.
„Ne tak jsem to nemyslel, omlouvám se. Jenom se ptám, jestli na někoho čekáte a nebo máte za hodinu čas až tady skončím.“ řekl barman a šel nalít někomu pití.
Opravdu se mě snaží sbalit? Neříkám, že je k zahození. Postavu má skvělou vypracovanou a na několika místech je potetovaný. Možná by svým vzezřením působil děsivě, kdyby se tolik neusmíval. Vlasy měl skoro vyholené, ale Joey viděl, že jsou tmavě hnědé stejně jako jeho oči.
„Tak co?“ Zeptal se barman a vzal Joeyho prázdnou skleničku, aby mu dolil.
„No pokud mě tady do hodiny neopijete, tak klidně.“
„A co když je to účel?“
„I tak nejsem proti. Dneska mi to je vážně jedno.“ Napil se z doplněné skleničky.
„Fajn, ale opít tě nechci. Marshalle, myslíš, že už můžu dnes skončit?“ Houkl na druhého barmana.
„Jo. Pomalu se to tady začíná vyprazdňovat, ale mám to u tebe!“
„No jasně, zlato.“ Mrkl na kluka podobně vypadajícího kluka. Nebyl ovšem potetovaný jako můj barman.
„Tak pojď.“ Vyzval ho.
„Ještě musím zaplatit.“
„To nech. Je to na mě.“ řekl. Vzal ho za ruku a prodírajícím davem se dostali až na záchodky.
„Proč jsme tady?“
Barman se nahnul k Joeyho oušku a zašeptal: „Viděl jsem, jak jsi se díval na toho muže s ženou. Bylo ti jasné, co sem jdou dělat a myslím, že ty to chceš taky. Nemýlím se?“
„Ne.“ Vydechl Joey.
Zavřeli se v celkem prostorné kabince, kde barman okamžitě přimáčkl Joeyho ke dveřím kabinky.
Vzájemně se sami sobě podívali do očí. Věděli jisto jistě, co ten druhý chce. Toho druhého.

Když skončili, tak oba byli zadýchaní.
V Joeym ještě dozníval poslední zbytek orgasmu a celý se chvěl.
„To bylo úžasný.“ vydechl barman.
„Jo..to bylo.“ přitakal Joey a začal se oblékat. „Měl bych jít domů.“
„Ke mně domů.“ Políbil Joeyho barman.
„K tobě?“
„Jistě.“ Usmál se. „Nebydlím daleko.“
„Nemůžu jít k němu s kým jsem se právě vyspal a ani nevím, jak se jmenuje.“ Protestoval.
„Lucas.“ Podal mu ruku.
„Tohle je vážně směšné.“ Rozesmál se Joey. „Právě jsme spolu měli sex v klubu a podáváme si ruce nad záchodovou mísou.“

Veselá nálada jim oběma vydržela až k Lucasovi domů.
Jeho byteček byl malý, ale útulný. Všude po stěnách viseli nějaké obrazy, které nevypadaly nijak profesionálně, ale byly krásné.
„Jsi umělec?“ zeptal se Joey.
„Chodím na uměleckou školu. Proto dělám po večerech barmana, abych se uživil a vydělal si na studium.“ Objasnil Lucas.
„Ty obrazy se mi líbí.“ pronesl uznale. „Mají v sobě jisté kouzlo. Zaujaly mne na tvém bytu hned na první pohled.“
„To bude možná tím, že visí úplně všude.“ Zazubil se Lucas.
„Ne to rozhodně není tím.“
„Dáš si pivo?“
„Jasně.“ Souhlasil Joey. Vůbec se necítil divně v přítomnosti Lucase. Naopak se s ním cítil velice dobře a hlavně si rozuměli hned od toho okamžiku, co se seznámili. Tohle se mu ještě nikdy nestalo. Jít s cizím člověkem domů? To by normálně neudělal, ale Lucas.. na něm bylo něco zvláštního. Cítil, že on mu neměl v plánu ublížit.
„Tady máš to pivo.“ Podal mu otevřenou láhev.
„Děkuju.“
Lucas se uvelebil na sedačce a Joeymu nezbylo nic jiného, než si sednout za ním. Nevěděl zda si má udržovat určitý odstup a nebo si sednout trochu blíž, než je obvyklé u kamarádů, ale rozhodl se raději pro sezení kousek od Lucase.
„Jak dlouho už chodíš na uměleckou školu?“
„Letos už poslední rok, což je škoda.“
„Jak to?“
„Malování mě šíleně baví. Nemůžu o sobě tvrdit, že bych se někdy nudil, protože buď jsem ve škole nebo v práci. A ten volný čas, který mi zbývá, tak využívám k malování.“
„Nechodíš randit?“ Podivil se Joey. Lucas byl totiž dost hezký na to, aby si někoho bez problému našel. Nebyl jako Joey.
„Já..chodil jsem randit, ale nějak už  jsem z toho vyrostl. Čekám, až si mě někdo najde sám.“
„Já jsem tě ale nenašel. To ty jsi mě zatáhl na záchodky, kde jsi mě ošukal.“ Zasmál se Joey.
„Hej.“ Dloubl pěstí Lucas do Joeyho paže. „Seděl jsi u baru a já ti prostě nedokázal odolat.“
„Mně? Není na mě nic krásného.“
Lucas zakroutil hlavou. „Tak to se pleteš. Jsi nádherný.“ Lucas si trochu poposedl, aby byl k Joeymu co nejblíže.
„Tvoje hebká, čistá a bledá pleť. Na tváři rašící lehké strniště. Tvoje úžasné zelené oči a jemné plavé vlasy. Hubená postava, která je krásná, i když na ní nejsou svaly. Líbíš se mi.“ Z Lucase padaly komplimenty jeden za druhým, až z toho chudák Joey zčervenal.
„Takový nejsem.“
„Ale jsi. Jenom ti to asi nemá kdo říct.“ Pohladil ho po zčervenalé tváři.
„To je pravda.“
„Tak vidíš. Chceš ještě další pivo?“ Vzal mu Lucas z rukou už vypitou láhev.
„Zase se mě snažíš opít?“
„Ne.“ Vyplázl jazyk.
„Jenom aby.“

Takhle si spolu povídali skoro celou noc. Mluvili o Lucasově studiu na umělecké škole, o Joeyho práci, o přátelích, rodině, životě.. až nakonec kolem páté ráno usnuli přituleni jeden k druhému na sedačce.

Když se ráno Joey probudil, tak Lucas ještě spal. Vypadal roztomile jako spící koťátko. Nechtěl ho vzbudit, a tak na kousek papíru napsal vzkaz, kde zanechal i svoje číslo. Doufal jen, že Lucas zavolá.
Nechtělo se mu od něj, ale práce nepočká.

Večer, jakmile se vrátil z práce, tak si poslechl vzkaz na záznamníku. Byl od Lucase.
„Ahoj, Joey. Přečetl jsem si ten vzkaz. Právě jsem se vzbudil, a tak ti volám, abych tě ujistil, že ta noc pro mě nebyla žádné povyražení. Vážně se mi líbíš a rozumím si s tebou, tak co říkáš opravdovému rande třeba v pátek? Vzal bych si v baru volno, abychom mohli zajít někam na večeři. Tak se ozvi, až si tohle poslechneš.“
Joey by nejradši začal běhat po svém bytě a radovat se jako dítě, které dostane svoje první kolo, ale ovládal se.

O půl roku později. 

Joey přišel k Lucasovi do bytu, aby přichystal večeři, než se vrátí z práce. V obchodě si nakoupil všechny potřebné ingredience pro svůj recept, který našel na internetu.
Ihned se dal do práce, protože nezbývalo mnoho času. Lucas se za hodinku dostaví, takže do té doby musí být vše přichystané.
Dnes spolu slaví půlroční výročí. Přesně před půl rokem se seznámili. Od toho dne byli nerozluční. Jejich silné přátelství krásně přerostlo ve vztah, ve kterém oba byli šťastní a těšili se z něho.
Lucas se utahaný vrátil z práce domů a na stole uviděl prostřeno. V bytě bylo zhasnuto, ale všude byly zapálené svíčky.
„Lásko ty mi to tady chceš podpálit?“ řekl do ticha bytu Lucas.
„Tak já ti tady chystám romantiku a ty ji ani pořádně neoceníš?“ Zamračil se Joey.
„Vždyť víš, že si dělám srandu, miláčku.“ Přišel až k Joeymu a objal ho.
„Já vím, ale dokážeš mě tak rozčílit.“ Zasmál se Joey a vdechl Lucasovu vůni. Tohle mu chybělo. On. Na tohle přesně se těšil.
To byla ta věc, kterou celou dobu hledal, až se mu ji povedlo nalézt. Právě Lucase.
Svou lásku.