Blind (7)

Takže vás zdravím, doufám, že jste si užili víkend líp, jak já. :) 

A na zakončení víkendu tu máme další kapitolku Blind. Samotná jsem spokojená s tím, jak jsem to napsala, tak snad budete i vy. 

S další povídkou se ohlásím v úterý, tak se zatím mějte. :) 

Frux. 

Matty 

Potom, co mu práskl dveřmi, tak pár vteřin seděl na posteli jako hromádka neštěstí, ale pak se rozhodl doběhnout Patricka a něco mu říct. Už to déle v sobě nemohl dusit. 

Dohonil jej, až když byl venku z jejich domu. Ani si nenazul boty, takže musel zůstat stát na verandě. 

„Jsi idiot.“ křikl po něm Matty celkem odvážně. Na to, že měl tváře úplně uslzené, tak jeho hlas byl teď velice jistý. 

„Cože?“ Otočil se na něj Patrick. 

„Říkal jsem, že jsi idiot.“ zopakoval se stejnou vervou jako před tím. 

„Já jsem tě slyšel, jenom nechápu, proč mi něco takového říkáš.“ Zavrtěl chlapec nevěřícně hlavou. Byl z Mattyho chování celkem zmatený. 

„Proč? Tak za prvé jsi mi ani neřekl, že jsi gay.“ 

„Věř mi, že jsem ti to chtěl říct. Myslel jsem si, že něco tušíš, ale chtěl jsem to nechat až na nějakou správnou chvíli, kdy se odhalení mé orientace bude hodit. To snad musíš pochopit, Matty. Nikdo to o mně neví.“

„Hlavně, že náš učitel angličtiny to ví. Asi až moc dobře, když se od něj necháváš šukat. Platí ti aspoň za to?“ Odfrkl si Matty. 

„Nech toho. Chodíme spolu.“

„Jo tak vy dva spolu chodíte. Aha. Jasně.“ Kýval Matty hlavou. 

„Máš s tím nějaký problém, Matty?“ 

„Nepřijde mi to normální. Promiň, ale tohle fakt ne.“ 

„Fajn no. A pak se divíš, že jsem ti nic neřekl.“ Sklopil Patrick hlavu. 

„Já se nedivím. Mě to mrzí, chápeš? Myslel jsem, že mi věříš, ale to jsem se asi spletl. Možná bude lepší, když už mi dva nebudeme přátelé.“ řekl Matty. 

„Cože?!“

„Slyšel jsi.“ Nechtěl znovu opakovat tu hrůznou větu, že nebudou už ani přátelé. Tímhle ho měl ztratit nadobro? Asi ano. Možná, že to takhle ale bude lepší. Snadněji zapomene. 

„To nemyslíš vážně, Matty.“ Patrick popošel blíž k Mattymu a podíval se mu do očí. 

Patrick 

Viděl v jeho očích naprostou rozhodnost. Snažil se najít špetku čehokoliv jiného, ale nešlo to, protože se mu oči pomaloučku zalívaly slzami, takže přestával vidět.  

Když se zamyslel nad tím, co by se vlastně stalo, kdyby se s ním Matty přestal kamarádit, tak se začal cítit na dně. Nikoho jiného kromě něj neměl. Jasně, že po něm šílela půlka holek ze školy, ale ty ani neznal jménem. Nechtěl znát jejich jména. Byly to pouze osoby. 

Kluci se s ním taky kamarádili, ale nikdo z nich nebyl Matty. Nemohl si dovolit jej ztratit, i když měl Jonathana. Ti dva pro něj moc znamenali. 

„Běž pryč, prosím.“ řekl Matty. 

„Ještě si promluvme.“

„Ne, Patricku.“ 

„Matty…“ Oslovil chlapce. Udělal ještě krok vpřed, ale Matt před ním ustoupil. 

„Sbohem.“ řekl Matty a zašel dovnitř domu. 

Nechal Patricka samotného venku. Ten ale nevydržel stát a sesunul se na schody. 

Právě ztratil svého nejlepšího přítele… 

Jonathan 

Večer očekával zprávu od Patricka. Měl mu napsat, jestli svému spolužákovi domluvil tak, že nikomu neřekne, co viděl. 

Žádná zpráva ale nepřišla. 

Bylo jedenáct hodin večer. 

Jonathan seděl doma ve své pracovně s kupou písemek. Víc jak polovina z nich ještě nebyla opravená. Rozptyloval ho telefon, který byl položený vedle papírů. Stále ho hypnotizoval, aby zabrněl, což by značilo příchozí sms zprávu. Mohl se však snažit, jak chtěl, ale nic se nedělo.

Jestli kvůli tomu pitomému klukovi přijde o svou práci, tak si ho najde a pořádně mu ukáže, co provedl. 

Podělal to dnes vlastně i Patrick, protože nezamkl ty zpropadené dveře. Zajímalo by ho, na co myslel, že zapomněl otočit hloupým klíčem.

Opravdu ho tahle bezmocná situace rozči..

Zabrněl mobil. 

NIC NEŘEKNE. 

Taková strohá zpráva od Patricka byla překvapením, ale dnes opravdu neměl náladu s ním rozebírat jeho problémy.. Měl dost svých starostí. Hlavně byl tedy šťastný, že by se nic nemělo provalit. Jeho práce mu zůstane. 

„Lásko, co tady ještě děláš? Pojď spát.“ Ozval se ode dveří ustaraný ženský hlas, který patřil jeho manželce.